Indi a závody Supersportů na Manu

Český motocyklový "Franta II." má za sebou první dva letošní závody na Tourist Trophy.

Indi a závody Supersportů na Manu

4.6.2012 pondělí SUPERSPORT RACE I.

Tentokrát jsme si ráno přivstali asi v sedm, abychom si všechno stihli připravit a motorka prošla jako jedna z prvních technickou přejímkou. Počasí sice vyšlo na jedničku, ale i tak se závody nevyhnuly několika hodinám odložení startu, kvůli civilní nehodě motorkáře. Až do jedné hodiny před startem tak nikdo nesměl k motorkám, maximálně v doprovodu maršála, a benzín se do tankovací nádrže na Pit Stopu smí nalít nejdříve půl hodiny před závodem.
Indi startoval ze 40 pozice za Johnem Burrowsem, ovšem letos se neměnili startovní čísla podle pořadí z tréninku, jako tomu bylo v minulých letech, takže mu zůstalo původně přidělené 42.

Po průjezdu prvního kola se ukázal na tabulce čas 19:26 s pevným startem, což nebylo vůbec špatné a Indi se tak pohyboval okolo první třicítky. Po druhém kole nás čekala zastávka Pit Stopu na dotankování. Ve chvíli kdy přijel bylo zřejmé, že cítí problém, protože první na co se ptal bylo, jestli z něj někde něco neteče. Takže jsme se déle věnovali obhlídce motoru, brzd a podvozku, ale vše se zdálo OK. Navíc jsme se zdrželi při čištění hledí na helmě, takže Pit Stop zrovna rychlý nebyl. Ve chvíli, kdy kolem nás projel do čtvrtého kola, už jsme ucítili spálený olej z výfuku, ale doufali jsme, že to ještě kolo vydrží.
Už v prvním kole jsem cítil, že nemá motorka takový tah a jakoby byla líná. Už v tréninkách se mi zdálo, že najednou se stejným převodem nejde tolik do otáček, ale přikládal jsem to tomu, že jsme si na první tréninky přivezli stovkový benzín u nás z benzinky, ale tady mají maximum 97, takže to bude kvůli tomu. Ve druhém kole už jsem měl pocit, že mi blikla kontrolka oleje, ale moc se na budíky nestíhám dívat, tak jsem nechtěl panikařit a na Pit Stopu jsem se ještě radši zeptal, jestli ze mě něco někde neteče.Navíc jsem se tam zasekl kvůli plexi, které mi Milan vyčistil, ale já na něj křičel, že vůbec nic nevidím, jenže to jsem si ho stihl zadýchat zevnitř, a než mi to došlo, bylo zase pár sekund v háji. Ve třetím kole už mi někde maršál ukázal černou vlajku, ale se špatným startovním číslem 44. Asi třikrát jsem se předjel s Burrowsem, jednou po startu, po druhé po Pit Stopu a pak ještě jednou během těch dvou kol. Ve čtvrtém kole za Goosneckem už jela motorka jakoby jen na dva tři válce, tak jsem se otočil, a za mnou hustý dým. V tu chvíli mi v horách opět ukázal maršál černou vlajku, ale tentorkát s mým číslem a tím to bylo definitivní. Chyběl mi už jen kousek do cíle pro bronzovou repliku, ale co nadělám. Technika prostě není nesmrtelná.“

Ve chvíli, kdy projel John Burrows a Indi ne nám bylo jasné, že někde zůstal. Nakonec ho přivezl SafetyCar, Subaru WRC. A motorku dovezou na technickou přejímku až večer.

„ Když jsem nasedal do toho Subaru, vůbec jsem netušil, co mě čeká. Frajer za to vzal a ještě mi tak mimoděk řekl, ať se raději připoutám. Po chvíli jsem koukal i na helmu vedle sebe, že si ji radši taky vemu, až půjdem přes střechu, protože takovouhle jízdu v autě jsem ještě v životě nezažil. Jak jsme zastavili v depu, ze všech čtyř kol se hulilo víc, než z mojí motorky a borec se smál, že už má během dnešních pár jízd brzdové desky kaput.“
Večer jsme řešili co dál, protože situace byla taková, že pokud neseženeme náhradní řešení, Indi nepojede druhý závod Supersportů ve středu a čeká ho tak už jen závod na Twinu v pátek a v sobotu na okruhu v Billown. Samozřejmě první co nás napadlo, bylo sehnat druhý motor, na který se tu byli sponzoři ochotní složit. Nicméně řešení nakonec přišlo odjinud.

„Už když jsem tu byl v roce 2012, seznámil jsem se tu s člověkem, co dělal mechanika snad všem velkým týmům, a ten mě doporučil šéfovi irského týmu Crossan motorcycles, Adrianu Crossanovi, kterému chyběl jezdec na litra, Aprilii RSV. Už v neděli jsme se dohodli, že to pojedu, i když nás čeká kvůli malé nádrži pětkrát Pit Stop, a tím pádem malá šance na dobré umístění. Po pondělním závodě Supersportů jsem za ním zašel s tím, co se stalo, a on mi řekl, že mu tu stojí ještě dvě R6 na kterých taky nikdo nejede. Podali jsme si ruce a řešení bylo na světě, i když se přiznám, že jsem to nečekal a spadlo mi to snad z nebe.“

5.6.2012 úterý (volný den)

Motorky jsme si šli obhlédnout do stanu týmu Crossan, kde na nich pracoval dvacetiletý mechanik Adrian. Ten nám zrovna ukazoval totálně spálenou spojku na Aprilii po závodu Superstocků, kde na ní jel Shaun Anderson a objel sotva kolo a půl.

Shodli jsme se, že se pokusíme vyměnit co nejvíc komponentů z naší motorky, na které je Michal zvyklý. Nejdůležitější asi bylo překopnout komplet přední vidlice s řidítkama a hlavně plynem, který nebyl na Yamaze Crossan závodní, tedy krátký. Indi chtěl totiž svůj podvozek K-Tech, který mu v prvním závodě fungoval skvěle. Milana tak čekalo hodně hodin práce, kdy mu opět pomohl Peťa Němec, protože se na motorce našlo dost ztrhaných šroubů a dalších podobných „drobností“, které nakonec zabraly hodně času na opravu. Škoda že jsme nemohli vyměnit i kapoty, protože ty naše z Motoforzy byly minimálně o půlku lehčí. Do postele se tak dostal Milan v pět ráno.

6.6.2012 středa SUPERSPORT RACE II.

Ráno jsme se probudili do silného deště, a tak se Indi šel zeptat na přejímku, o kolik hodin je co odložené, a ještě si šel znovu lehnout. Ještě několikrát proběhlo odložení startu a ve chvíli, kdy už skoro všichni jezdci čekali v boxech v kombinézách, opět vyhlásili odložení o tři hodiny a přeházení harmonogramu závodů, kdy se Sporty měly jet jako poslední v 18:15. Faktem ale je, že se počasí do té doby skoro vybralo, i když mnoho míst na trati zůstalo vlhkých.

V prvním kole dle livetimingu bylo vidět, že Indi opravdu tahá a pohybuje se do dvacátého místa. Ovšem za Ramsey najednou ztratil a pak už ztrácel i druhé kolo. Když přijel do Pit Stopu, tak říkal, že vůbec nic ani s antifogem nevidí, že má kompletní mlhu v helmě a musí si za jízdy hledí otvírat a přidržovat. Navíc se totálně nepovedl Pit Stop, kde jsme se strašně zdrželi na uzávěru nádrže, který nešel otevřít a pak zase nešel zašroubovat, takže jsme měli zástávku bezmála dvě minuty, což byl snad nejhorší Pit Stop vůbec. Tím pádem se kvůli nám Indi propadl o hodně míst a díky zamlženému hledí se mu to blbě dohánělo. Reálně jsme tak přišli o možnou stříbrnou repliku, protože motorka i jezdec na to měli.
„Na té motorce jsem ještě nikdy neseděl, a tak jsem si chvíli zvykal na závodní převodovku a sílu motoru. Samozřejmě jsem odstartoval tak, že se mi s každým kvaltem motorka zvedala na zadní, ale snažil jsem se opravdu tahat od začátku. Bohužel asi vysoká vlhkost, zároveň chladno a to jak jsem se zapotil zapříčinilo, že jsem měl v přilbě úplnou mlhu a nepomáhalo ani odvětrání ani nic. Musel jsem si celou dobu hledí otvírat a přidržovat otevřené, protože se mi v tom náporu pořád zavíralo. Nemusím ani říkat, jak jsem byl vzteklý a asi třikrát jsem se ho snažil urvat, že pojedu bez něj úplně, ale to zaboha nešlo. A uřídit na TT závod jednou rukou, kdy si člověk furt sahá na helmu, to fakt pořádně nešlo. Navíc jsem ztratil dobrých deset pozic na Pit Stopu, takže k tomu není víc co říct. Motorka fungovala, já jsem byl připravený, a dost mě mrzí, jak takové kraviny dokážou odrovnat celý závod a vím, že jsem pravděpodobně tímto přišel o stříbrnou repliku, a to bude ve mně ještě dlouho zase ležet.“

Po závodě Indi nastoupil s Aprilií RSV do tréninku na Senior TT s číslem 88 a poté ještě se SuperTwinem do třídy Lightweight, kde se kvalifikoval do závodu. Večer pak Indi ve Villa Marině převzal bronzového Merkura a poté se v Jack´s pubu setkal se šéfem týmu, aby probrali, jak to probíhalo a co a jak dál.

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 10x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist