35 let od závodu TT Formula 2 v Brně

Jaké významné světové závody se na brněnském okruhu jezdily? Každý občan České republiky určitě bude vědět Moto GP, někdo přidá WSBK a motorkáři si určitě vzpomenou i na World Endurance. Ovšem to není vše, jeden závod mistrovství světa u nás proběhl v roce 1984. Jaký byl?

Naše motocyklová Grand Prix má od roku 1950 opravdu dlouholetou tradici. Za tu dobu se zde odjel nespočet závodů v mnoha různých kategoriích od padesátek až třeba po současné litry MotoGP. V naprosté většině se jednalo o tradiční kubatury Grand Prix, které se v průběhu let na programu naší Velké ceny různě střídaly, ať už se jednalo o Závod družby národů, MS či ME. Nejslavnější éra mistrovství světa na starém přírodním okruhu bohužel skončila rokem 1982 a následně se až do otevření automotodromu v roce 1987 jezdily v Brně jen závody evropského šampionátu. Ročník 1984 přinesl ale jednu výjimku, když do Brna zavítala též poněkud netradiční kategorie Tourist Trophy Formula 2 – a byl to dokonce závod s řádným statutem MS pod hlavičkou FIM. Když se řeklo TT F2, tak jsme možná neměli úplně přesnou představu, o co se jedná, ale pro diváky byl každý závod navíc dobrý. Na programu jich tehdy bylo celkem pět: sólové kategorie 80, 250 a 500 cm3, k tomu TT F2 a sajdkáry.

Celkem tři formulové kategorie Tourist Trophy vznikly v roce 1977, kdy byl slavný závod Tourist Trophy vyřazen ze světového šampionátu a FIM se možná jako jakousi kompenzaci snažila do programu TT zařadit určitou adekvátní náhradu. Šlo o kategorie TT F1, TT F2 a TT F3 a jednalo se v podstatě o mistrovství světa na přírodních okruzích. Jednotlivé třídy se od sebe odlišovaly typem motoru a jeho zdvihovým objemem. Ve Formuli 1 byly povoleny dvoutakty 350-500 nebo čtyřtakty 600-1000 cm3, ve třídě F2 to byly dvoutakty 250-350 nebo čtyřtakty 400-600 cm3 a pro F3 stanovily regule možnost užít stroje s dvoudobými motory 125-250 nebo se čtyřtakty 200-400 cm3. První dva ročníky tohoto „formulového“ mistrovství (1977 a 1978) se konaly pouze na Tourist Trophy, ale v dalších třech letech se šampionát rozrostl ještě o závody na okruhu Dundrod v rámci severoirské Ulster Grand Prix a od sezóny 1982 se rozšířil i na různé další okruhy na evropském kontinentu. Brnu byl jeden ze závodů přiklepnut v roce 1984.
Velká cena v Brně 1984 je v mysli pamětníků spojena nejspíše hlavně s duelem našich dvou jezdců Pavola Dekánka a Bohumila Staši a s jejich dramatickou havárií v posledním retardéru před cílem závodu pětistovek. To byl tehdy opravdu adrenalinový zážitek a dodnes se o tom vedou občasné diskuse, co by kdyby… a jak to vlastně bylo. Následující závod TT F2 měl ale zase jiný náboj. K vidění byli jezdci, kteří měli na svém kontě řadu vítězství ze slavného závodu Tourist Trophy a které jsme u nás mohli vidět vůbec poprvé (mnohé také naposled). Tourist Trophy, byť již několik let nebyla součástí mistrovství světa, stále pro nás jaksi voněla takovou nedosažitelnou exotikou, něčím doslova mýtickým – a popravdě řečeno je tomu tak v podstatě dodnes. K pochopení je nutno vidět tento závod na vlastní oči a zažít tu atmosféru na vlastní kůži.

Čtyřnásobný mistr světa TT F2 Tony Rutter na startu v Brně

V kategorii Formula 2 bylo Brno po Tourist Trophy, Portugalsku a Ulsteru závěrečným závodem šampionátu. Každý z předchozích závodů měl jiného vítěze: TT-Graeme McGregor, Vila Real – Tony Rutter a Ulster GP – John Weeden. Jako vedoucí muž šampionátu přijel do Brna Rutter, který jako jediný dokázal stát na stupních vítězů v každém závodě. Na naší trati se mu však tolik nedařilo a dojel až pátý, přesto mu to na titul stačilo. Byl to již jeho čtvrtý titul F2 v řadě za sebou. Před závodem trochu zapršelo, což zdrželo start. Déšť však netrval dlouho a mohlo se vyrazit na trať. Na tu dobu poněkud nezvyklý start s motory v chodu (do Grand Prix byl tento způsob startu zařazen až v roce 1987, do té doby se motocykly roztlačovaly) zvládl nejlépe Brian Reid, i když se nejspíše jednalo o dost „ulitý” start. Pořadatelé to ale pustili a rovněž ze strany konkurence nepřišel žádný protest. Kde není žalobce, není ani soudce...

Brian Reid ulil start, ale pořadatelé to nechali být

Reid se tak usadil na čele závodu a především s Davidem Tardozzim sváděli tuhý souboj o vedení. Ano, je to právě ten Tardozzi, který je v současné době jedním z vedoucích manažerů továrního týmu Ducati v MotoGP. Při drobné přepršce měl ale dravý Ital s neobyčejně atraktivním jezdeckým stylem ve vlhkém úseku Farinovy zatáčky lehčí pád. Opět nasedl na svou Ducati a pokračoval, ale nakonec vzdal s poruchou v posledním kole. Závěr závodu byl smolný rovněž pro Garyho Padgetta a Španěla Diaze, pro které závod skončil dvě, resp. jedno kolo před cílem, když oba v té době jeli „na bednu”. Místo nich se ale nakonec po bok vítězného Reida na stupně vítězů postavili Walter Hoffman a Phil Mellor. Padgettovi zbylo alespoň nejrychlejší kolo závodu, i když je to jen malá útěcha.

Stupně vítězů brněnského závodu TT F2 - zleva Hoffman, Reid a Mellor

Tardozzi (na snímku ze současnosti) se pral o vítězství, Padgett zajel nejrychlejší kolo, ani jeden však cíl neviděl

Ve startovním poli 36 jezdců byl i náš Peter Baláž, ve třetím kole ale měl po přetržení řetězu v retardéru před Bosonohami pád a skončil se zlomenou klíční kostí. Původně byli do tohoto závodu přihlášeni také další naši jezdci, ale vyskytl se zásadní problém s technickou přejímkou jejich motocyklů. Ve Formuli TT musí především motor splňovat určitou sériovou homologaci a do ní se jejich Yamahy TZ350 bohužel nevešly. Zazávodili si se svými motocykly alespoň ve třídě půllitrů. Rovněž Baláž musel narychlo řešit tento problém a podařilo se mu vypůjčit vyhovující motor od Rakušana Herberta Förstera, který již v pátečním tréninku havaroval a pro zranění se nemohl závodu zúčastnit. Ani se nechce věřit, že se to vše odehrálo již před 35 lety.

Koukneme-li se do výsledkové listiny (viz. níže), tak v ní sice nenajdeme hvězdy tehdejšího světa Grand Prix, přesto nejsou tito jezdci „žádná vořezávátka”. To ani náhodou.

Brian Reid má na svém kontě kromě vítězství v Brně též například pět vyhraných závodů na Tourist Trophy a zdobí ho rovněž dva tituly mistra světa právě v kategorii TT F2 z let 1985 a 1986. Jako host navštívil v roce 2013 závody Zlatý kahanec v Těrlicku.

Walter Hoffmann získal po pětistovkách 1983 už druhý stříbrný věnec z brněnských závodů. Jezdil též v Jičíně, ale i na Tourist trophy (nejlépe 7. místo 1985 TT F2) nebo třeba v Daytoně.

Populární Phil Mellor vystoupil na stupně vítězů nejen v Brně, ale kromě mnoha dalších závodů též celkem 7x na Tourist Trophy, z toho 3x jako vítěz. Bohužel v roce 1989 přišel právě na TT o život.

Chas Mortimer byl svého času předním jezdcem Grand Prix a pravidelným účastníkem na naší Velké ceně. Nejlépe zde dojel v letech 1972 a 1973 na 2. místě ve třídě do 125 cm3. V roce 1973 se v této kubatuře stal vicemistrem světa za Kentem Anderssonem.

Tony Rutter je se čtyřmi tituly mistra světa nejúspěšnějším jezdcem kategorie TT F2. Celkem vyhrál sedm závodů TT, z toho jeho dvě vítězství v Juniorech (350 cm3) z let 1973 a 1974 jsou započítávána do klasifikace MS Grand Prix.

Trevor Nation byl dlouholetým účastníkem Tourist Trophy z let 1980-1995 a na svém kontě má tři vítězství. Mimochodem také reprezentoval barvy Evropy + zemí Commonwealthu v několika ročnících závodů Transatlantic Challenge proti jezdcům USA. Zřejmě si ho ale nejvíce pamatujeme v sedle černozlatého Nortonu JPS.

David Roper má ve svém rozmanitém závodnickém curiculum vitae zapsáno třeba také jedno vítězství na Tourist Trophy, a to jako vůbec první Američan. No schválně – víte kolik těch Amíků vlastně na TT dokázalo vyhrát?

John Brindlay je pro nás možná nejméně známým jezdcem z první desítky, ale britská kvalita se rozhodně projevila i v jeho případě, vždyť z TT 1985 má Merkura za 6. místo – no a kdo z nás to má, že?

Pro Rogera Burnetta to byl po třídě 500 cm3 (odpadl) již druhý závod dne. S pětistovkou v barvách Rothmans Honda GB se do Brna vrátil při obnovené Grand Prix MS v roce 1987 a startoval zde rovněž ještě o rok později.

Ital Fabio Barchitta odjel v Brně také dva závody pětistovek ME ještě na starém okruhu (1985 a 86) a 2x startoval v Brně též v rámci MS (1978 a 88). Svého nelepšího výsledku v MS dosáhl právě v Brně 1988 – 10. místo, celkově 21. v MS.

Zmiňme ještě Alana Cathcarta na jedenáctém místě, který se po ukončení své jezdecké kariéry stal známým motoristickým novinářem a testovacím jezdcem. S jeho jménem se můžeme setkávat třeba i na těchto stránkách. Škoda jen, že Brno nehostilo závod silnější kategorie TT F1 a tím pádem nepřijela zřejmě největší road racingová legenda Joey Dunlop...

Formule TT se na scéně motocyklových závodů udržely celkově 14 let. Nejkratší „životnost“ pěti ročníků (1977-1981) měla nejslabší kategorie TT F3. Po ní v roce 1986 skočila také F2. Nejpopulárnější kategorií byla nepochybně nejsilnější TT F1, která také vydržela nejdéle – až do roku 1990. Následně však na mezinárodní scéně podlehla konkurenci nastupujících superbiků.

Výsledky:
TT Formula 2, Brno 26. srpna 1984
12 kol (10.925 km) 131,10 km

1. Brian Reid                 GB     Yamaha          50m 48.79s      154.80 km/h
2. Walter Hoffmann        D       Yamaha          50m 54.75s
3. Phil Mellor                  GB     Yamaha          50m 59.94s
4. Chas Mortimer           GB     Yamaha          51m 00,74s
5. Tony Rutter                GB     Ducati             51m 09.57s
6. Trevor Nation             GB     Cagiva            51m 12.69s
7. David Roper               USA   Ducati             51m 40.82s
8. John Brindley              GB     Yamaha          52m 00.49s
9. Roger Burnett             GB     Ducati             52m 53.60s
10. Fabio Barchitta          I         Ducati             53m 20.69s
11. Alan Cathcart            GB      Laverda          53m 23.72s
12. Gordon Farmer         GB      Yamaha          53m 25.83s
13. Egon Rasmussen      DK      Yamaha          53m 40.37s
14. Ken Dobson              NZ      Honda             53m 48.87s
15. Mike Booys               GB      Yamaha          54m 08.95s

Nejrychlejší kolo: Gary Padgett, GB: 4m 04.33s, 160.97 km/h

 

Konečné pořadí MS TT F2 1984

1. Tony Rutter (GB)                    43 bodů
2. Trevor Nation (GB)                 28
3. Brian Reid  GB)                      25
4. Phil Mellor (GB)                      18
    Walter Hofmann (D)                18
6. Gary Padgett (GB)                 16
7. Graeme McGregor (AUS)       15
    John Weedon  (GB)                15
9. Jim Wells (GB)                        12
    Des Barry  (NZ)                       12
11. Dave Roper (USA)                 9
12. Chas Mortimer  (GB)              8

Informace o redaktorovi

František Feigl - (Odebírat články autora)

Autor článku obdržel prémii 18 Kč od 9 uživatelů.
Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
omg přispěl 2 Kč
mrqwa přispěl 2 Kč
pavel-riha-motori přispěl 2 Kč
skinny přispěl 2 Kč
Lech přispěl 2 Kč
davčo přispěl 2 Kč
Bakoun přispěl 2 Kč
krysopes přispěl 2 Kč
Padapapa přispěl 2 Kč
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (0x):



TOPlist