Sete Gibernau ukončil kariéru

Letos 33 roků starý Španěl byl během své kariéry znám především neustálým soubojem s Valentino Rossim, který gradoval v letech 2003 a 2004, kdy byl Katalánec Gibernau v pozici továrního jezdce Hondy patrně na vrcholu své formy. O rok později sice Sete, vlastním jménem Manuel, získal vavříny v závodech i kvalifikacích pro tým Fausta Gresiniho, za který až na jednu výjimku získal všechny své vítězství, přesto se musel s Hondou rozloučit. Sezóna u italské Ducati však byla pro Gibernaua jednou z nejhorších v kariéře. Vše začalo mechanickou závadou v zahajovacím závodě ve španělském Jerezu, kde musel opustit boj ve vedoucí skupině. Další neštěstí přišlo opět před domácím publikem, kdy v Barceloně zavinil hromadnou kolizi po startu závodu. Zlomená klíční kost znamenala vynechání dalších tří závodů a po návratu do sedla motocyklu, kdy Gibernau absolvoval pouze dva závody, přišla další operace, při které bylo opět léčeno zraněné rameno. Sete se vrátil pro tři zámořské závody, z nichž zejména ten australský dával naději na zisk prvního pódia v sedle Ducati Desmosedici. V dešti Gibernau vedl, jenže s osychající tratí si na mokrých pneumatikách nedokázal poradit a na cílové rovince přišel i o pódium. Portugalský Estoril poté znamenal smutné loučení s kariérou, kdy byl ze závodu odstraněn pádem Casey Stonera, paradoxně jezdce, který v sedle Ducati střídá tohoto španělského nestora.
Sete Gibernau byl také patrně u jediné příležitosti, kdy byl doslova vypískán z okruhu jinak nedotknutelný Valentino Rossi. Tato situace se stala po prvním závodě roku 2005, kdy Rossi předjel sice bravurně, nicméně velmi brutálně, Gibernaua v poslední zatáčce závodu v Jerezu. Za Gibernauv výlet do štěrku byl Rossi fanatickým španělským davem doslova vypískán.
Původně bezproblémový stav mezi Rossim a Gibernauem dostal první vážné trhliny na začátku roku 2003, v době kdy se Gibernau stal po smrti Daijira Kata jedničkou u týmu Fausta Gresiniho. Rossi jako exkluzivní tovární jezdec týmu Repsol Honda dostával přednostně nový materiál, Gibernau jako jezdec se smlouvou HRC sice také disponoval vždy špičkovým zbožím, nicméně vždy o trochu později, než jednička továrny Honda. Konfliktní situace uvnitř Hondy gradovala po německé Grand Prix 2003, kdy Gibernau svým čtvrtým vítězstvím v sezóně tvrdě atakoval cestu za světovým titulem. Každé Španělovo prohlášení o materiálové výhodě italského velikána bral Rossi jako osobní útok na svou osobu. Nejen tyto věci se nakonec staly důvodem odchodu Rossiho k Yamaze a tedy uvolněním místa tovární jedničky japonské Hondy. Dnes již víme, že stejně dostal před Gibernauem přednost jiný pilot, a tak Sete opět musel snášet příkoří coby satelitní jezdec. Připomeňme si proto snad již pouze neustálou averzi mezi Rossim a Gibernauem, která nekončila ani odchodem Valentina k Yamaze. Slovní napadání z obou stran patrně vrcholilo katarskou grand prix v roce 2004, kdy Gibernau „nahlásil“ prohřešek vůči pravidlům, kterého se měl Rossiho tým dopustit úpravou startovací pozice. Zda to bylo právem, či neprávem, nechme na jiných, my si jen připomeňme výrok Valentina Rossiho po posledním vítězství Sete Gibernaua v závodě MotoGP: kdyby Sete nežaloval, nikdy by dnes nedokázal vyhrát!
Aby toto však nevyznělo jako reportáž zaměřená proti Sete Gibernauovi, zdůrazněme si, že vnuk po zakladateli motocyklové továrny Bultaco byl skvělým pilotem, který dokázal získávat i mimořádné výsledky. Svědčí o tom jeho devět vítězství v nejprestižnější třídě MotoGP (z toho jedno ještě ve třídě 500 ccm), které dosáhl od roku 1997, kdy se v MotoGP představil jako nováček týmu legendy Wayne Raineyho. Vedle těchto devíti vítězství dosáhl během deseti aktivních let na třicet pódií (5 ve třídě 500 ccm), třináct vítězství v kvalifikacích a osm nejrychlejších kol závodu. Gibernau je také jedním z pouhých pěti jezdců, kteří vyhráli závod jak třídy 500 ccm, tak i závod novodobé třídy MotoGP (dále Rossi, Biaggi, Capirossi a Barros).
Sete Gibernau
Rozhodl jsem se odejít z mistrovství světa motocyklů. Bylo to neuvěřitelné období mého života, které mi dalo hodně nezapomenutelných momentů. Snil jsem být mistrem světa, ale jsem pyšný na to, co jsem dosáhl. Procházel jsem přes mnoho obtížných momentů, ale ty mi pouze pomáhaly dostávat se do lepších období. Jsem velmi rád, že se mi podařilo vyhrát závody jak ve třídě 500 ccm, tak ve třídě MotoGP. Několikrát jsem vedl světový šampionát a několikrát jsem dokonce bojoval o to, stát se mistrem světa. Opouštím MotoGP na vrcholu. Měl jsem nabídku od Kawasaki a několika dalších týmů. Pokračovat v horších týmech by mě ovšem nedělalo šťastným, zvláště kdybych to měl dělat pouze pro peníze. Nevím, co budu dělat v nejbližší budoucnosti, ale mám několik projektů, na které bych se chtěl soustředit.

Informace o redaktorovi

Petr Štola - (Odebírat články autora)