Rozhovor s Karlem Abrahamem

Brněnský rodák Karel Abraham závodí od svých pěti let, jenže to nebylo hned v sedle motocyklu, ale na lyžích. Jedenáctý rok rozhodl, protože tehdy byl lyžařem a jezdcem minibiku zároveň. Nakonec vyhrály motorky, takže závodní kariéru motocyklového jezdce začal Karel Abraham psát v roce 2001.

Jaké byly začátky v mistrovství světa, jak došlo k přestupu do MotoGP, jaké to bylo s Ducati nebo co říkal český jezdec na poznámky Casey Sotnera, tak na tyto a další otázky jsme se těsně před Vánocemi zeptali Karla Abrahama v rozhovoru pro web Motorkari.cz.

Když to vezmeme od začátku. V nejnižší třídě mistrovství světa jste byl od roku 2005 a v sezoně 2007 už vaše jméno figurovalo na soupisce čtvrtlitrové kubatury, kde jste byl ve svých sedmnácti vůbec nejmladším jezdcem. Jaké to bylo pro vás období?
Karel Abraham: „Ve stopětadvacítkách se mi příliš nedařilo. Částečně to byla i smůla. Když už mohly být nějaké body, tak se vždycky něco semlelo. Typický příklad byl Sachsenring 2005, kdy byl závod předčasně ukončen po pádu Poggialiho a výsledek závodu se počítal o kolo zpátky. Jen kvůli tomu jsem byl nakonec sedmnáctý. Čtvrtlitry byla jiná etapa. Nejlepší motorky, na kterých jsem kdy závodil. Rychlé, těžké na ovládání i nastavení. S těmi se mi jezdilo fakt dobře."

V roce 2010 je v seriálu Grand Prix premiéra nové třídy těžších čtyřdobých šestistovek Moto2. Tato kubatura vám dle výkonů v průběhu sezony sedla zatím ze všech nejlépe. S motocyklem FTR jste čtvrtý v Barceloně, třetí v Motegi a první ve Valencii. Premiérové vítězství kariéry. Tato kubatura vám skutečně tolik vyhovovala?
Karel Abraham: „Těžko říct. Byla to určitě povedená sezona, otázka ale je, jestli by byla horší, kdyby zůstaly dvěstěpadesátky. Myslím, že by mi sedly ještě víc. Jinak mám na Moto2 samozřejmě nejlepší vzpomínky, tedy na tu druhou půlku sezony, kdy jsem přesedl z RSV na FTR. Ten byl bezvadný a i výsledky pak vypadaly úplně jinak.“
Jaký to byl pocit vyhrát svůj první závod seriálu Grand Prix a zejména potom, co Casey Stoner prohlásil, že by do MotoGP neměli přestupovat jezdci, kteří v nižších kubaturách nevyhráli ani jeden závod?
Karel Abraham: „Jo, tehdy něco takového říkal, ale mě to bylo vcelku jedno. Měli jsme spolu rozepře už tehdy a tu další sezonu to pokračovalo. Vlastně nevím, co proti mně měl, vůbec jsem ho nemusel zajímat.“

„První vítězství byl nádherný pocit a dodnes si pamatuju snad každou minutu. Neskutečně jsem si to užil, i když pak měla spousta lidí řeči, že jsem to zajel jen díky tomu, že Elías spadl. Tak to ale není možné brát, byli jsme tam v posledním kole čtyři a vyhrát nebo spadnout mohl kdokoliv z nás. Já měl naplánováno, kde a jak můžu na každého jezdce zaútočit. Všechno bylo otevřené. Pak došlo ke kontaktu Elíase s Iannonem a já byl připravený tuhle šanci využít a díky tomu jsem vyhrál. Doufám, že ten pocit ještě někdy zažiju, je to něco úžasného.“
Nebylo třeba lepší v Moto2 zůstat o nějaký ten rok déle, nabrat sil a zkušeností a až pak přestoupit do MotoGP? Sehrály v přestupu do královské kubatury roli nějaké jiné okolnosti, které vaše rozhodnutí uspíšily?
Karel Abraham: „Abych řekl pravdu, tak jsem chtěl zůstat. Roli tam ale sehrálo něco jiného. Měli jsme od Dorny informaci, že další rok se královská kubatura uzavře, nebo se možnost vstupu do ní hodně omezí. Ve finále to dopadlo, jak to dopadlo, ale kdo to mohl tehdy tušit. Když jsme dostali parádní nabídku od Ducati, rozhodli jsme se do toho jít, i když jsme věděli, že je to brzo.“

Po přestupu do MotoGP jste ve dvaceti letech znovu nejmladším jezdcem, tentokrát královské kubatury. S čím jste počítal, když jste přišel mezi světovou elitou?
Karel Abraham: „Musím přiznat, že jsem nepočítal s ničím. Sám jsem byl zvědavý, jaké to bude, a pokaždé jsem se ze sebe snažil dostat maximum. Už jen kvůli těm řečem, které spousta lidí měla."
Potom, co jste jen těsně přišel o titul Nováčka roku 2011, byla druhým rokem spolupráce s Ducati řekněme dost problematická. Jaký byl vlastně druhý rok u Ducati, který byl ve znamení přechodu z osmistovky na stroj s litrovým agregátem?
Karel Abraham: „Bohužel ten druhej rok byl hodně špatnej. Už v prvním roce mi říkali, že kdybych jel místo Ducati Yamahu nebo Hondu, tak to mohlo být lepší. Já to ale beru tak, že dělám s tím, co mám a byl jsem spokojenej. S příchodem litrových motorek nastaly velké změny, a u Ducati obzvlášť. Litrová motorka měla místo karbonového šasí hliníkový rám, který se jim moc nepovedl. Ta motorka byla popravdě řečeno hrozná. Navíc se ten druhý rok totálně změnil přístup továrny. Na začátku sezony jsme měli mít stejnou motorku jako Rossi s Haydenem (tovární jezdci Ducati), s tím že vývoj půjde rychle dopředu a my budeme dostávat nové díly se zpožděním maximálně několika závodů. To je úplně férové. Nakonec to ale dopadlo tak, že jsme měli jako základ motorku z prvních předsezonních testů 2011 ve Valencii. Prostě něco úplně jiného, než měl k dispozici tovární tým.“

„A tím to bohužel neskončilo. Jednou jsme třeba dostali rám, který o několik měsíců dřív shořel po pádu při privátních testech Ducati. Přišli jsme na to jen náhodou. Tohle jsou prostě věci, které se v MotoGP nedělají.“

„Že je něco špatně, bylo jasné už od předsezonních testů 2011. V neděli jsem bojoval s Crutchlowem o čtvrté místo v závodu a v úterý na nových motorkách byl Cal o 1,5 sekundy rychlejší. Ze dne na den. Být to půl vteřiny, dá se to vysvětlit. Ale sekunda a půl? To není normální. A bohužel tak to zůstalo celou další sezonu a bylo úplně jedno, jestli na tom sedím já nebo Vale a jestli je to to továrna nebo satelit. Vždycky byla ta motorka o sekundu a půl pomalejší než srovnatelná konkurence.“
Nikdy ale nebylo moc jasné, co máte v roce 2012 za Desmosedici v boxech, zda tu starší verzi, novější verzi, nejnovější verzi nebo vývojovou verzi? Jaká GP12 to vlastně byla?
Karel Abraham: „To nebylo tak úplně jasné ani nám. Továrna měla svoje motorky, my měli mít stejné, ale začínali jsme s „evo nula“ z podzimních testů ve Valencii. Ty byly od skutečných GP12 docela odlišné. Normálně to chodí tak, že továrna vymyslí a vyrobí nějaký díl, ten dá testovacímu týmu, který to po testech předá továrnímu. A my to dostaneme po nějakých třech závodech. Jenže tento systém tu vůbec nefungoval. Díly, které vyvinuli a my je pak dostali, vůbec neseděly. Měli jsme totiž úplně jinou motorku. Vývoj pro satelitní týmy byl minimální a to včetně elektroniky. Během roku se to vůbec nikam neposouvalo. Nebylo to vůbec snadné.“

Z toho co bylo vidět a dalo se přečíst ve vyjádřeních ostatních jezdců Ducati, byla jízda v sedle GP12 prostě někdy dost nebezpečná, když vám najednou ve stejném místě okruhu ustřelilo přední kolo. S takovým vědomím pak radost z jízdy asi moc velká není?
Karel Abraham: „To se stávalo dost často. Motorka byla absolutně nepředvídatelná. Když pominu ten předek, kterému se fakt nedalo věřit, největší problém byl v elektronice. Ta mohla za několik těžkých pádů, které jsem měl. Sice kontrolu trakce v MotoGP moc neschvaluju, ale na jedno je dobrá – výrazně snižuje riziko highsideru. Pokud k němu dojde, je to tím, že si jezdec dovolil kontrolu trakce vypnout nebo „ztlumit“ a neustál to. U Ducati to ale bylo tak, že člověk projel stejnou zatáčku x krát stejně a podesáté ho motorka vykopla. Koukali jsme na telemetrii, hledali, kde jsem mohl udělat chybu, a nenašli nic. Ve všech parametrech jsem tu zatáčku jel úplně stejně jako předtím. A s vědomím, že vám motorka může kdykoliv a kdekoliv něco provést, aniž byste to mohl ovlivnit, se nedá závodit.“
V roce 2013 jste absolvoval první sezonu s motocyklem ART (Aprilia Racing Technology). Jak jste byl spokojený s tímto strojem a jak se vám spolupracovalo s italským výrobcem?
Karel Abraham: „Abych řekl pravdu, očekával jsem od toho víc. Spolupráce nebyla špatná, ale před rokem byla Aprilia mezi CRT mnohem výraznější. Navíc se zase objevily věci, kvůli kterým jsme přemýšleli, jestli jsou podmínky pro jednotlivé týmy a jezdce stejné. Randy de Puniet a Aleix Espargaro jezdili na začátku sezony 2013 úplně vyrovnaně. Na konci sezony jezdil Aleix desátý a Randy dvacátý. Nad tím se člověk prostě pozastaví. Na druhou stranu ART pro nás byla na rok 2013 jediná smysluplná možnost a Randy mi tehdy taky říkal, že to bude super. Ale od půlky sezony taky změnil názor.“

„Původně jsme u Aprilie chtěli zůstat i v roce 2014. Těsně před podpisem smlouvy se ale objevily informace, že Luigi Dall’Igna má od Aprilie odejít k Ducati. V tu ránu se vše zastavilo a zjišťovalo se, zda ty řeči, co se šíří po paddocku, jsou pravdivé. Nakonec jsme se na rovinu zeptali Gigiho Dall´Igny. A ten řekl: Na 99 procent zůstávám. To pro nás byl důkaz, že je jeho odchod reálný. Nechtěl nás ztratit pro Aprilii, na druhou stranu nemohl říct, že stoprocentně zůstává, protože by lhal. Bez Gigiho jsme do toho odmítli jít a rozjeli další jednání, která skončila podpisem u Hondy. A sotva jsme to podepsali, tak prasklo, že Dall´Igna jde opravdu k Ducati.“
Bohužel zranění z Texasu, kde jste si zlomil klíční kost, ale především vykloubené rameno z Indianapolisu výrazně ovlivnilo průběh sezony, kterou jste nakonec musel předčasně ukončit po závodu Velké ceny San Marina. Muselo to být těžké.
Karel Abraham: „Bráno podle zdravotního stavu, byla tohle fakt výživná sezona. Teď na tom pracuji s lékaři, abych to do další sezony všechno vychytal. Hned na úvod to byla ta zlomená klíční kost v Texasu. To bylo úplně zbytečné, spíš nedorozumění mezi mnou a Staringem (Bryan Staring, AUS). Myslel jsem, že mi uhýbá a chtěl jsem ho předjet vnitřkem, on mi ale zatáčku najednou zavřel. Kost mi sešroubovali a relativně rychle se s tím i přes bolesti dalo jezdit. Když to začalo být dobrý, tak jsem dostal nějakou nemoc, kdy mi zjistili nízký počet bílých krvinek a dodnes se vlastně neví, z čeho to bylo. Projevovalo se to tím, že jsem byl pořád unavený, nedokázal se soustředit a také mi bývalo špatně. Na Sachsenringu jsem třeba vstal, jak nejpozději to jen šlo, odjel jsem trénink, znovu zalehl a spal.“

„Po Laguně Seca jsem se z toho tak nějak dostal, začal jsem víc trénovat a získal alespoň částečně nějakou tu kondičku. Když jsme přijeli do Indianapolis, měl jsem dobrý pocit, že jsem v kondici a těšil se, že sezonu restartuju. Jenže po pár kolech v prvním tréninku mi vynechala v zatáčce motorka a celkem solidně jsem se vyválel. Odskákalo to rameno, což by nebyl takový průšvih, kdyby mi to špatně nediagnostikovali. Řekli mi, že s tím můžu jezdit, ale neskutečně to bolelo. Brno jsem odjel pod anestetiky. Přišlo mi to jako povinnost vůči všem fanouškům, kteří přišli. Pak jsem absolvoval další vyšetření a ukázalo se, že bude potřeba operace. Ani můj doktor nečekal, že nakonec na stole strávím tři hodiny, poškození bylo větší, než předpokládali. Museli mi vzít šlachu z předloktí, protože vazy mezi klíční kostí a lopatkou už nedržely.“
Všichni Španělé a nejen ti snad ani neznají jiného doktora než Dr. Xaviera Mira z Barcelony. Kde s bolavým ramenem zamířil Čech Karel Abraham?
Karel Abraham: „Ano to je pravda, hodně lidí z MotoGP chodí za doktorem Mirem. Já ho znám taky, je to skvělý odborník, ale troufnu si říct, že i my tu máme lidi, kteří by mu mohli konkurovat. O mě se staral primář Traumatologického oddělení Fakultní nemocnice v Olomouci Igor Čižmář, který je specialista na ruce a už mi také levou ruku jednou operoval. On dokázal určit, co mi vlastně je a s ním jsem se také domluvil na operaci. Dneska můžu rukou už bez problémů pohybovat. Sice v ní ještě nemám stoprocentní sílu, ale cítím, že se to den ode dne lepší.“

První testy v Sepangu budou ve znamení seznamovaní se s novým motocyklem Honda RCV1000R. Budete do začátku února 2014 zdravotně v pořádku?
Karel Abraham: „Stoprocentní to asi ještě nebude, ale na testy by to mělo stačit. Nebudu toho moct najezdit tolik, co bych chtěl, ale na motorku se posadím, začnu s ní jezdit a budeme na ní spolu s týmem pracovat. Šedesát kol denně asi nedám, ale důležité je, že budeme testovat. Teď dělám, co můžu, abych byl v co nejlepší kondici. Poslední tři týdny jsem třeba chodil na rehabilitaci dvakrát denně a pokrok byl vidět. Teď už chodím jednou denně rehabilitovat a jinak už začínám cvičit. Musím věřit, že na Sepang už ta ruka bude dobrá. A pokud náhodou ne, na Katar už bude určitě víc jak stoprocentní.“
V mistrovství světa silničních motocyklů už závodíte devět let. Za tu dobu jste jezdil v třídách 125ccm, 250ccm, Moto2, MotoGP. Mezi tím jste stačil odmaturovat, na právech získat titul bakaláře a pokračovat dál v magisterském studiu. Jak to všechno dokážete stihnout? Necítíte se někdy vyčerpaný?
Karel Abraham: „To je fakt, cítím. Hodně lidí mi říkalo, že studovat a závodit najednou je hodně náročné. Něco na tom asi bude, proto chci magistra dotáhnout příští rok. Teď je to opravdu komplikované. Závodit musím na sto procent, takže pak je trošku ochuzeno to studium, které pak musím dohánět. Výsledkem je permanentní stres. Neuvěříte, jak se těším, až budu mít školu za sebou. Na druhou stranu ji rozhodně nechci brát jako okrajovou záležitost. Samozřejmě chci dál závodit a chci být pokud možno nejlepší, ale realisticky vnímám, že jednou se závoděním skončím a budu muset řešit, co v životě dál. A proto chci mít vysokou školu. Ať už bude má budoucnost jakákoliv, ať zůstanu v motosportu třeba jako manažer, nebo budu dělat něco úplně jiného, vždycky to bude velké plus.“

Co nám řeknete o svém týmu mechaniků v čele s šéftechnikem Marcem Granou. Za ty roky už musíte být dost sehraní?
Karel Abraham: „S Marcem Granou se už známe nějakých devět let. Za tu dobu jsme dokonale sehraní. To stejné platí o Martinovi Havlíčkovi a Martinovi Nesvadbovi alias Bartovi, Pietru Bertim nebo Francouzi Yannisi Maigretovi. Jsme prostě sehraná parta, nejen co se týče práce. Myslím, že si sedíme i lidsky a dokážeme spolu trávit volný čas. A to se odráží i na pozitivní atmosféře v týmu.“
Když celý rok jezdíte po světě, máte v paddocku MotoGP mezi jezdci nebo personálem týmů kamarády? Je vůbec možné mít kamarády v takovém konkurenčním prostředí?
Karel Abraham: „Bohužel. To se moc dobře nedá, protože všude, kde jde o peníze, je v tomto směru problém. I když si osobně myslím, že je to velká škoda, tak to prostě je.“

Nová Honda už je v Brně nebo ještě někde v Japonsku?
Karel Abraham: „Řekl bych, že v Japonsku už ne, ale někde mezi Japonskem a Českou republikou určitě ano :-)“

Co říkáte na Marca Márquze? Přijde, vyhraje. Čím to je? To je skutečně tak ohromný talent?
Karel Abraham: „Ano, myslím, že opravdu je obrovský talent. Letos jezdil neuvěřitelně, a i když mu k titulu možná trochu pomohla zranění Lorenza a Pedrosy, je jasné, že vyhrávat bude i v dalších sezonách. Nevím, jestli to bude sbírat titul za titulem, ale minimálně o ně bude pokaždé bojovat.“

Karel Abraham a sezona 2014? Jaká jsou vaše očekávání?
Karel Abraham: „Moc se těším, dokonce už na testy. Novou motorku jsem viděl, seděl jsem na ní, ale zatím jsem se ještě nesvezl. A nemůžu se dočkat. Tahle sezona prostě musí být mnohem lepší než ta poslední.“

Informace o redaktorovi

Petr Czyž - (Odebírat články autora)