První rok CRT je za námi
Text: Jiří Mikšík | Foto: archiv autora | Zveřejněno: 11.12.2012 | Zobrazeno: 2 275x
Piloti s motocykly CR byli před sezonou 2012 bráni spíše jako vyplnění startovního roštu, než jako uchazeči o špičková umístění. Ale několikrát se rozhodně předvedli víc, než jako pouhý doplněk závodního pole. Ostatně porážka Valentina Rossiho s továrním motocyklem Ducati ve finále ve Valencii od Pirra, Petrucciho a od Ellisona snad hovoří za všechny další komentáře.
První sezona zbrusu nových týmů Claiming Rule byla očekávána s určitou a nutno říci oprávněnou dávkou skepce. Mluvilo se dokonce - a nejen mezi "odborníky" v našem foru - o ztrátě na vítěze v cíli závodu 2 až 4 kola...
Technicky podřadné motocykly CR měly totiž závodit s technicky předimenzovanými prototypy továren Honda, Yamaha a Ducati. Použité sériové motory zabudované do nově vyvinutých prototypových šasí firem Suter, FTR, Aprilia a jiných neměly být rozhodně novými konkurenty renomovaných továren, praxe ale byla trochu jiná. Jistě, jezdci s motocykly CR nezávodili dle předpokladů o podiová umístění, ale častokrát dokázali hodně potrápit piloty s prototypovými satelitními motocykly Ducati v sedle s Karlem Abrahamem či Hectorem Barberou, a v samém závěru sezony dokonce tři z nich dokázali pokořit i multišampiona Valentina Rossiho.
Trochu z historie: Podíváme-li se trochu do historie šampionátu Top kubatury, třeba do roku 1992, na tehdejší motocykly "CR", tedy třeba biky vybavené šasím ROC či Harris se zabudovanými motory Yamaha o objemu 500 ccm, tak zjistíme, že nejlepší z tehdejších "CR" končili za vítězi se ztrátou 1.25 minuty a více. Startovní pole Top kubatury tehdy tvořilo 25 jezdců, z toho 13 jich jelo třeba v náhodně vybraném závodě GP Jižní Afriky na okruhu Kyalami právě se šasím ROC či Harris, zatímco továrních prototypů bylo 12. Ovšem tehdejší "CR" si nevedly tak dobře, jako ty současné CR. Pouze dva jezdci dojeli s plným počtem kol (Arakaki a Catalano - oba ROC Yamaha), zbytek s jedním či dvěma koly ztráty a to mezi nimi byl i tehdy hodně známý Dominique Sarron.
Nazpět do reálu: Naopak v letošním hodnocení sezony Top kubatury dojížděli Top piloti s CR většinou se ztrátou okolo jedné minuty na vítěze a předjíždění o celý okruh bylo na pořadu závodní neděle hodně zřídka viděným jevem.
Svůj hlavní cíl ovšem CRT splnily, doplnily startovní pole a místo 12 továrních prototypů bylo na startovním roštu pravidelně 21 pilotů a boj o krále šampionátu CRT uvnitř dalšího šampionátu MotoGP byl víc než napínavý. Nakonec se rozhodlo mezi dvěma týmovými kolegy z týmu Aspara: Šampionem se stal Aleix Espargaro, jenž na rozdíl od svého největšího konkurenta Randyho de Punieta neviděl šachovnicový praporek totiž pouze dvakrát, zatímco zkušený Francouz měl výpadků pět.
Balíček skládající se z týmu Aspar a z motocyklu CRT-Aprilia byl mezi 50% prototypy rozhodně ten nejsilnější. U ostatních týmů to pak vypadalo jako na houpačce: jednou nahoru a jednou zase dolů. Takže například Michele Pirro na biku FTR Honda týmu Fausta Gresiniho bojoval ze začátku sezony - bez pořádného testování - především s vývojem nového motocyklu CR, nakonec ale v žebříčku CRT skončil jako třetí. James Ellison byl sice celou sezonu pod tlakem, že ho Paul Bird vymění, nakonec se umístil v konečném hodnocení CRT v Top-4. To se ostatně ukazovalo i u jiných týmů, buď "stávkovala" elektronika (Colin Edwards), nebo chyběly peníze na další závodění (Mattia Pasini), či jezdecký potencionál nebyl dostatečně kvalitní (Ivan Silva). A tak docházelo i k výměně pilotů..., což není vždy populární!
Příští rok by se mělo hodně změnit. Motocykly CR pojedou svou druhou sezonu, týmy už znají všechny okruhy. Dorna dává bezplatně všem CRT k dispozici jednotnou elektroniku od firmy Magneti Marelli. A s motocykly CR uvidíme řadu lepších jezdců, našim Karlem Abrahamem počínaje, přes ex-mistra světa Hiro Aoyamu až po Hectora Barberu!
Ovšem rok 2014 už zase bude úplně o něčem jiném..., neboť 2013 může být také poslední sezonou CRT! Nechme se překvapit!
Technicky podřadné motocykly CR měly totiž závodit s technicky předimenzovanými prototypy továren Honda, Yamaha a Ducati. Použité sériové motory zabudované do nově vyvinutých prototypových šasí firem Suter, FTR, Aprilia a jiných neměly být rozhodně novými konkurenty renomovaných továren, praxe ale byla trochu jiná. Jistě, jezdci s motocykly CR nezávodili dle předpokladů o podiová umístění, ale častokrát dokázali hodně potrápit piloty s prototypovými satelitními motocykly Ducati v sedle s Karlem Abrahamem či Hectorem Barberou, a v samém závěru sezony dokonce tři z nich dokázali pokořit i multišampiona Valentina Rossiho.
Trochu z historie: Podíváme-li se trochu do historie šampionátu Top kubatury, třeba do roku 1992, na tehdejší motocykly "CR", tedy třeba biky vybavené šasím ROC či Harris se zabudovanými motory Yamaha o objemu 500 ccm, tak zjistíme, že nejlepší z tehdejších "CR" končili za vítězi se ztrátou 1.25 minuty a více. Startovní pole Top kubatury tehdy tvořilo 25 jezdců, z toho 13 jich jelo třeba v náhodně vybraném závodě GP Jižní Afriky na okruhu Kyalami právě se šasím ROC či Harris, zatímco továrních prototypů bylo 12. Ovšem tehdejší "CR" si nevedly tak dobře, jako ty současné CR. Pouze dva jezdci dojeli s plným počtem kol (Arakaki a Catalano - oba ROC Yamaha), zbytek s jedním či dvěma koly ztráty a to mezi nimi byl i tehdy hodně známý Dominique Sarron.
Svůj hlavní cíl ovšem CRT splnily, doplnily startovní pole a místo 12 továrních prototypů bylo na startovním roštu pravidelně 21 pilotů a boj o krále šampionátu CRT uvnitř dalšího šampionátu MotoGP byl víc než napínavý. Nakonec se rozhodlo mezi dvěma týmovými kolegy z týmu Aspara: Šampionem se stal Aleix Espargaro, jenž na rozdíl od svého největšího konkurenta Randyho de Punieta neviděl šachovnicový praporek totiž pouze dvakrát, zatímco zkušený Francouz měl výpadků pět.
Příští rok by se mělo hodně změnit. Motocykly CR pojedou svou druhou sezonu, týmy už znají všechny okruhy. Dorna dává bezplatně všem CRT k dispozici jednotnou elektroniku od firmy Magneti Marelli. A s motocykly CR uvidíme řadu lepších jezdců, našim Karlem Abrahamem počínaje, přes ex-mistra světa Hiro Aoyamu až po Hectora Barberu!
Informace o redaktorovi
Jak se Vám líbil tento článek?