Portrét mistra světa: Jorge Lorenzo

Jorge Lorenzo se stal během posledních třech roků už podruhé mistrem světa královské kubatury a je tak prvním Španělem, kterému se to v dlouhodobé historii motocyklových závodů kubatury 500 ccm/MotoGP vůbec podařilo.

Portrét mistra světa: Jorge Lorenzo
Posledním třem rokům v královské kubatuře dominují pouze tři jezdci: Jorge Lorenzo, Casey Stoner a Dani Pedrosa. Tato trojice vyhrála dohromady celkem 49 závodů - 52 odjetých, o zbývající tři vítězství se pak podělili Valentino Rossi - ten vyhrál dvakrát a Ben Spies jedenkrát.
V roce 2010 se stal Jorge Lorenzo poprvé mistrem světa kubatury MotoGP, a letos dokázal toto vítězství zopakovat, když mezi tím se stal "pouze" vicemistrem.

Pokud se podíváme podrobněji na statistiku tohoto výjimečného tria, tak zjistíme, že Casey Stoner má následující bilanci: 18 vítězství, 34 podiových umístění, jeden titul mistra světa. Dani Pedrosa potom 13 vítězství, 32 podiových umístění a Jorge Lorenzo: 18 vítězství, 42 podiových umístění, ale hlavně dva tituly mistra světa!
"We are the champions, my friends and we'll keep on fighting till the end. We are the champions, we are the champions. No time for losers, 'cause we are the champions of the World" - tento oslavný song už Jorge Lorenzo dobře zná, neboť nedržel trofej určenou pro mistra světa nad hlavou poprvé. Po dvou titulech v kubatuře dvěstěpadesátek v rocích 2006 a 2007 následoval třetí, tentokráte v MotoGP v sezoně 2010 a ten nyní získal opět po roční přestávce, kdy vloni přepustil královské žezlo Caseymu Stonerovi a sám se musel spokojit s titulem vicemistra.
Po pádu Daniho Pedrosy ve druhém kole závodu australské Grand Prix bylo pro Lorenzo úplně vše jasné. Potřeboval jen dojet do cíle a získat nějaký ten bod. Ovšem do té doby musel 25-letý tovární jezdec Yamahy hodně tvrdě bojovat: "Věděli jsme, že to bude hodně těžké bojovat proti takovým jezdcům jako jsou Casey a Dani a proti takovému gigantu, jakým je Honda. A také to těžké bylo. Věděli jsme také, že musíme podávat stabilní výkony, nesmíme si dovolit udělat žádnou chybu, musíme dokončit každý závod a zůstat pořád absolutně koncentrováni."

To se také podařilo, s výjimkou jediného závodu v Assenu - Lorenzo byl sražen hned na počátku závodu hodně nešťastně jiným soupeřem - dokončil tovární jezdec Yamahy všech doposavadních 16 závodů nejhůře na druhém místě, přičemž v Qataru, Le Mans, Barceloně, Mugellu a Misanu se na jeho počest hrála španělská hymna pro vítěze.

Ačkoliv má Lorenzo pouhých 25 roků, tak se v paddocku Grand Prix pohybuje už hodně dlouho. První motocykl dostal od svého otce Chica, když mu byly 3 roky. "Můj první motocykl byl postaven z jakýchsi kovových trubek a vybaven motorem o objemu 50 ccm. Ze začátku to byla jen hra, hra mezi otcem a synem, kteří mají stejného koníčka. I když už tehdy stál otec se stopkami v ruce u dráhy a byl hodně přísný", vzpomíná Jorge Lorenzo na své dětství. 

O rok později jel rodilý Mallorčan první minibikové závody, přičemž se zúčastňoval i balearenského šampionátu v minikrossu. Součástí jeho snídaní od šesti roků věku byla i příprava na pozdější rozhovory s médiemi, ano jeho otec Chico už tehdy připravoval Jorgeho na jeho budoucí povolání, což potvrzuje i maminka Maria: "Jorgeho otec vždy říkal, čím na něho budu tvrdší, tím bude on později lepší".

Ve věku 10 let se Lorenzo plně zaměřil na silniční závody: "Můj otec musel podepsat speciální prohlášení, že v tak mladém věku mohu vůbec závodit.".

Od Aprilia cupu 50 ccm přešel Jorge do španělského šampionátu a později do mistrovství Evropy. "Vždy hned říkal co si myslí a když zuřil a vztekal se a byl potom potrestán, tak se jen pořád ptal: proč? proč?", popisuje jeho první závodnické kroky maminka Maria.

Jako nejmladší pilot v historii Grand Prix nastoupil v roce 2002 ke svému prvnímu závodu (GP Španělska v Jerezu v kubatuře 125 ccm):  "V pátek před mým prvním závodem MS mě bylo teprve 14 let a tak jsem mohl vyjet na trať až v sobotu".

Ve druhé sezoně Grand Prix s motocyklem Derbi to ale nebyla z jeho strany vůbec žádná hitparáda, ovšem Lorenzo se pokoušel být každou minutu, každé kolo stále rychlejší a rychlejší: "Tehdy jsem zkoušel zvýšit svou rychlost především v zatáčkách, tedy vjet co nejrychleji do ní a s maximální možnou rychlostí ji opustit. Myslím si, že moje současná přednost, tedy projíždění zatáček co nejrychlejší možnou rychlostí pochází právě z této doby".

V roce 2003 vyhrál svůj první závod Grand Prix: "V Brazílii na okruhu Nelsona Piqueta jsem hned z počátku závodu zjistil, že první zatáčku dokáži projíždět rychleji než ostatní. A tak jsem to hodně bláznivě zkusil v posledním kole a vnějškem jsem předjel Pedrosu. Ke konci zatáčky jsem byl těsně za Stonerem a tak jsem si řekl, zkusím to taky. Byl to předjížděcí manévr, na který si pamatuji dodnes", vzpomíná na situaci před 9 roky Lorenzo, který tento závod vyhrál před Stonerem, De Angelisem, Pedrosou, P. Nietem a Doviziosem - přičemž celé sexteto se vešlo v cíli do 0,899 sekundy.
Díky tomuto předjížděcímu manévru vděčí dodnes Lorenzo svému znamení "X", neboť španělsky "X-fuera" znamená něco jako vnějškem kupředu. Ostatně 25-letý tovární jezdec Yamahy je stále dodnes mnohými obdivován pro svůj na pohled měkký styl, který je přesto agresivní a kdy dokáže jezdit novopečený mistr světa kolo za kolem úplně stejnou stopu na okruhu, aniž by se odchýlil třeba jen na centimetr od ideální stopy.

"Každé ráno, když jsem byl ještě dítě, vzala má maminka do ruky nůž a lehce namazala máslem chleba. Já jsem toto jemné počínání s úžasem sledoval a říkal si: Až budu velký, tak chci jezdit na motocyklu tak pěkně, jak nůž maže hladce na chleba máslo"., předsevzal si už tehdy malý Jorge, který tak vyznává styl "martillo y mantequilla"

         

Lorenzo je často kritizován, že je jako osoba arogantní: "Pokud se držíš poněkud zpátky, tak Tě hned média a motocykloví fanoušci nazývají arogantním člověkem. Ale já mám prostě jen strach, příliš se otevřít", vysvětluje čtyřnásobný mistr světa.

Lorenzovy úspěchy byly ale i nadále pod kritikou médií a odborníků. Po 4. místě v MS kubatury do 125 ccm (2004) přestoupil Jorge do dvěstěpadesátek, kde hned na úvod obsadil 5. místo. Následující dvě sezony už s jiným motocyklem - místo Hondy sedlal Aprilii - se stal dvakrát po sobě mistrem světa a to byla pozvánka do nejvyššího patra motocyklového závodění, tedy do královské kubatury MotoGP. A hned do továrního týmu Yamahy a hned jako týmový kolega multišampiona Valentina Rossiho. Po skvělém startu do sezony - druhý v Qataru, třetí v Jerezu, vítěz v Estorilu a ještě druhý v Le Mans ale následovala řada neúspěchů, kdy se střídaly pády s průměrnými výsledky. "Měl jsem prostě strach být pilotem MotoGP. Ten tlak byl obrovský. V Laguně jsem opět spadl a po tomto závodě jsem po dlouhé době brečel!".
Pak ale změnil Lorenzo svůj management a i své startovní číslo. S "99" se stal Jorge vicemistrem světa 2009 za svým tehdejším týmovým kolegou. 2010 vyhrál Lorenzo své první mistrovství světa a ačkoliv následující rok musel královskou korunu odevzdat Caseymu Stonerovi, tak letos tvrdě zabojoval, až ji získal nazpět a podruhé si splnil svůj velký cíl.

V příštím roce bude Valentino Rossi opět Lorenzovým sousedem v boxu a Pedrosa bude rovněž jistě hodně silný: "Můj cíl je jasný - neohlížet se příliš na soupeře - a prostě znovu dokázat, že jsem nejlepším právě já. Jsem přesvědčen o tom, že Yamaha udělá vše proto, aby bike ještě více zlepšila", říká o příští sezoně mistr světa, který si přeje více trakce ve výjezdu ze zatáček a také větší zrychlování.

Ačkoliv je Casey Stoner největším Lorenzovým rivalem, tak bude Jorgemu chybět: "Je to jezdec s největším talentem, jakého jsem kdy poznal. Stačí vzpomenout na jeho závodění s Ducati, kdy nám vždy hned ujel o 2 sekundy. To nedokázal po něm už nikdo, bude mně opravdu hodně chybět."

Co se týká změn pravidel v MotoGP, tak je Lorenzo následujícího názoru: "Omezil bych elektroniku, ale přitom se nesmí zapomenout na určitou bezpečnost jezdců".

Ohledně finálového závodu ve Valencii, tak pro něj má tovární jezdec Yamahy následující plán: "Budu mít definitivně klid, tedy pojedu bez tlaku. Snad tím budu i rychlejší. Ale nejdřív budu ještě slavit (mojito a caipirinha). Chci si prostě titulu užít, i když jako sportovec musím být hodně obezřetelný".

Přitom právě na Phillip Islandu zažil Lorenzo před rokem doposud nejhorší okamžik své kariéry, neboť mu po pádu hrozila amputace prstu: "A vrátit se po roce a slavit zde titul, to je neuvěřitelné. Stále se učím, kde je vlastně můj limit a z tohoto pohledu jsem se určitě zlepšil. Když jsem přišel do MotoGP, tak jsem dělal hodně chyb. Z těchto chyb jsem se ale poučil a dokázal jsem, že jsem už dospělý".
Na absolutním vrcholu své kariéry se ale 25-letý pilot rozhodně necítí: "Pokud někdo takto myslí, že se už nemůže zlepšovat, tak je brzy všemu konec. Získat tento letošní titul bylo hodně tvrdé a rozhodujícím závodem bylo zřejmě Misano, kde jsem vyhrál a Pedrosa naopak nemohl bodovat".

Jorge Lorenzo si tak po včerejším vítězství mohl se svým týmovým manažerem Wilco Zeelenbergem zazpívat společně:  "We are the champions" a závěrem čerstvě korunovaný šampion královské kubatury MotoGP s hrdostí dodal: "Jsem jako v sedmém nebi".

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.33
Známkováno: 6x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist