MotoGP: Itálie v krizi
Text: Jiří Mikšík | Foto: Honda Proracing, MotoGP | Zveřejněno: 29.5.2011 | Zobrazeno: 6 236x
Italským motocyklovým fanouškům a žurnalistům od "fochu" muselo být už před prvním letošním závodem jasné, že ve všech třech kubaturách Grand Prix má jediné šance na titul mistra světa 2011 pouze Andrea Iannone, a že dokonce italská vítězství v sezóně mohou být pouze ojedinělá.
Tak to ovšem ještě před několika lety rozhodně nebylo! V roce 2004 získali Italové celkem 25 prvních míst v závodech Grand Prix, 13 v kubatuře MotoGP, 9 ve "dvěpade" a 3 v "malorážkách".
V letošním roce je ale docela možné, že se Itálie v královské kubatuře nedočká ani jednoho vítězství.
Přitom v rocích 2001 - 2006 "kasírovali" Italové v královské kubatuře následující počet prvních míst: 14, 13, 12, 10, 15 a 11.
Ve stopětadvacítkách získali ještě v roce 2009 tři vítězství v Grand Prix, v roce 2010 bylo nejlepším umístěním "Azzurri" jedno sedmé místo Grotzkého a v letošním roce je tento stejný pilot v průběžném hodnocení jako nejlepší Ital na pozici 15.
Tato kubatura ovšem patřila hodně let jezdcům s trikolorou, od roku 1990 získali tituly mistrů světa Loris Capirossi (2), Alesandro Gramigni, Valentino Rossi, Roberto Locatelli, Manuel Poggiali (ano, já vím, že pochází ze San Marina) a posledním byl Andrea Divizioso - 2004.
Už v loňském roce musela Itálie odevzdat Španělům všechny tři tituly mistrů světa. Takže letos zůstává - při vší úctě k multišampiónovi Rossimu - Italům pouze jeden kandidát na titul mistra světa, Andrea Iannone.
Zažije tedy Itálie po vládní krizi i krizi motocyklovou? A to i přes Rossiho, Simoncelliho, Doviziosa a přes Ducati?
Díky odchodu továrny Aprilia ze světa Grand Prix se rozhodně šance italských jezdců a týmů ve 125 ccm a v Moto2 nezvýšili, to je snad jasné. Italský šampionát CIV nemá v posledních rocích vůbec žádnou sportovní úroveň, což dokazují výsledky jejich protagonistů při sporadických startech v CEV či také v ME.
A díky finanční krizi se propadly do nenávratna i sponzorské italské firmy podporující silniční motocyklové závody.
V Moto2 se ve startovním poli Grand Prix neudržela ani jedna italská dílnička či továrna, neboť ve startovní listině 2011 už nenajdete ani Bimotu (na snímku s jezdcem Canepou), či třeba RSV, Force, C.I.P. a ADV. Špičkové italské týmy se musely spokojit buď se švýcarskou precizností Suter (Italtrans a Forward), nebo s japonskou dokonalostí Moriwaki (Gresini Racing).
A stejným případem je i tým JiR s jezdcem Alexem de Angelisem jezdící s italským šasím MotoBi, což jsou ale ve skutečnosti přejmenované podvozky japonské výroby TSR.
A italský projekt kubatury do 125 ccm placený italskou motocyklovou federací a vedený Robertem Locatellim? Jen největší optimista by snad mohl doufat, že z jezdců Alessandra Tonucciho a Luigiho Morciana budou snad v budoucnu vítězové závodů Grand Prix!
V letošním roce je ale docela možné, že se Itálie v královské kubatuře nedočká ani jednoho vítězství.
Ve stopětadvacítkách získali ještě v roce 2009 tři vítězství v Grand Prix, v roce 2010 bylo nejlepším umístěním "Azzurri" jedno sedmé místo Grotzkého a v letošním roce je tento stejný pilot v průběžném hodnocení jako nejlepší Ital na pozici 15.
Tato kubatura ovšem patřila hodně let jezdcům s trikolorou, od roku 1990 získali tituly mistrů světa Loris Capirossi (2), Alesandro Gramigni, Valentino Rossi, Roberto Locatelli, Manuel Poggiali (ano, já vím, že pochází ze San Marina) a posledním byl Andrea Divizioso - 2004.
Zažije tedy Itálie po vládní krizi i krizi motocyklovou? A to i přes Rossiho, Simoncelliho, Doviziosa a přes Ducati?
Díky odchodu továrny Aprilia ze světa Grand Prix se rozhodně šance italských jezdců a týmů ve 125 ccm a v Moto2 nezvýšili, to je snad jasné. Italský šampionát CIV nemá v posledních rocích vůbec žádnou sportovní úroveň, což dokazují výsledky jejich protagonistů při sporadických startech v CEV či také v ME.
A díky finanční krizi se propadly do nenávratna i sponzorské italské firmy podporující silniční motocyklové závody.
A stejným případem je i tým JiR s jezdcem Alexem de Angelisem jezdící s italským šasím MotoBi, což jsou ale ve skutečnosti přejmenované podvozky japonské výroby TSR.
Informace o redaktorovi
Jak se Vám líbil tento článek?