Motocyklový svět vzpomíná na Barryho Sheena. Oslavil by 67. narozeniny

K motorkám měl Barry Sheene jako syn zkušeného mechanika a synovec plochodrážníka Arthura Sheena vztah od malička. Jako jedenáctiletého klučinu neustále se motajícího kolem motocyklů si jej pamatuje i Phil Read, který se s budoucím několikanásobným mistrem světa setkal poprvé při Tourist Trophy na ostrově Man. „Už tehdy ty stroje miloval. Pořád se kolem nich motal jako nějaká vyrážka,“ vypráví muž přezdívaný „The Prince of Speed“.

Svého prvního závodu se Barry Sheene zúčastnil v roce 1968 na okruhu Brands Hatch. Dva týdny na to se na stejné trati na otcově motocyklu značky Bultaco stal vítězem jak v kategorii do 125 ccm, tak ve třídě do 250 ccm. Anglický pilot tehdy ohromil paddock nejen svými konzistentními časy, ale také svou rychlostí a jezdeckým stylem. O dvě léta později vyhrál Barry Sheene na motocyklu RT67 Suzuki, kterou si zakoupil za 2000 liber, britský šampionát v kubatuře do 125 ccm a následující rok skončil na stejném stroji druhý v seriálu mistrovství světa. O první místo jej v té době připravilo zranění – na akci Race Of The Year v Mallory Park si zlomil tři obratle a pět žeber.

V roce 1972 se stal londýnský rodák oficiálně jezdcem Yamahy. Motorku však moc dlouho nesedlal. Po závodu v Rakousku, ve kterém jej v cílové rovince v souboji o třetí místo předjel John Dodds, se tvrdě opřel do vedení týmu a následně byl ze stáje vyloučen. Jeho místo převzal Jarno Saarinen, jenž se ještě v tomtéž roce stal mistrem světa. Barry Sheene přijal po odchodu z Yamahy místo v evropském motocyklovém šampionátu Formula 750 u Suzuki a nakrátko se tak ze světa Moto GP vytratil.

V roce 1974 se do mistrovství světa vrátil na motocyklu Suzuki RG500, na němž se představil celkem ve třech závodech, v nichž nasbíral dohromady třicet bodů. Jeho sezónu 1975 ovlivnil březnový pád na akci Dayton 200, při kterém mu v rychlosti 175 km/h praskla zadní pneumatika. Zranění bylo natolik vážné, že média dokonce spekulovala o pilotově ukončení kariéry. „Kdybych byl kůň, zastřelili by mě,“ řekl tehdy britský jezdec na svou adresu. Při pádu si tehdy narazil levé stehno, zlomil pravou ruku, zápěstí a klíční kost a polámal si několik žeber.

Barry Sheene však dokázal, jak odhodlaným člověkem a vášnivým jezdcem je. Pouhých sedm týdnů mu stačilo dát se do pořádku natolik, aby mohl nastoupit do závodu v nizozemském Assenu, kde si vyjel své debutové první místo v kategorii do 500 ccm. Rok na to si pak ve stejné kubatuře dojel s pěti výhrami pro svůj premiérový titul mistra světa. V roce 1977 se pak stal šampionem podruhé.

V následujících třech letech jej na postu nejrychlejšího muže motocyklového mistrovství světa nahradil Kenny Roberts. Jeho souboj s Barry Sheenem při Velké ceně Velké Británie v Silverstone je mnohými označován za nejlepší závod 70. let. V roce 1981 byl opět odhodlaný jet znovu o titul. Jak ale praví přísloví: „Když se dva perou, třetí se směje.“ Z jeho bitev s Kenny Robertsem totiž paradoxně nejvíce těžil Ital Marco Lucchinelli, jenž se se 105 body na kontě stal mistrem světa.

Sezónu 1982 opět ovlivnilo Sheenovo zranění. Během tréninků na závod v Silverstonu upadl a s těžkými zlomeninami obou dolních končetin skončil na operačním sále. Média tenkrát psala, že jej lékaři museli doslova smontovat pomocí kovových dlah a šroubů zpátky dohromady. Barrymu bylo tehdy řečeno, že koleno ohne nejdříve za tři měsíce – on to dokázal za dva a půl týdne. Na trať se sice v dalším roce vrátil, výsledků jako v minulosti už však nikdy nedosáhl. Do závodů nenastupoval s takovou lehkostí, jako předtím – bál se, že by jej láska k motocyklům mohla připravit o život. Svou kariéru ukončil v roce 1984 v San Marinu.

První motocyklová celebrita

Barry Sheen nebyl pouhým dvojnásobným šampionem ve třídě do 500 ccm. Pro svět Moto GP znamenal mnohem více. Stal se doslova motocyklovou superstar. Londýnský rodák plnil v době své aktivní kariéry stránky nejen seriózních, ale také bulvárních novin a časopisů. Svůj život celebrity si užíval plnými doušky. Z prvních peněz si nejenže pořídil automobil Rolls Royce, ale nechal si na něj dokonce namontovat SPZ s nápisem „4BSR“ (For Barry Sheene Racing).

Jako vůbec první jezdec se objevil na startovním gridu v barevné kombinéze, což mnoho motocyklových osobností považovalo za nehoráznou drzost. Před téměř padesáti lety mohli totiž piloti do závodů či tréninků vyrazit pouze v kombinéze hnědé barvy.

Svým způsobem se Barry Sheen zasloužil také o vybudování nového brněnského okruhu. Velkou cenu České republiky pravidelně bojkotoval a o trati prohlašoval, že jde o „nejrychlejší motokros světa“. V sedmdesátých letech se pak postaral o její vymazání z kalendáře Grand Prix. Český závod však nebyl jediný, který o svou pořadatelskou licenci přišel. V sedmdesátých letech zmizeli z Moto GP kvůli své nebezpečnosti také jugoslávská Opatie, finská Imatra i okruh na Nürburgingu.

Emigrace do Austrálie

S nadějí, že mu teplejší podnebí pomůže lépe snášet jeho boj s artritidou, se Barry Sheene v osmdesátých letech odstěhoval se svou rodinou do Austrálie, kde se usadil poblíž Gold Coast v Queenslandu. Chvíli se živil jako komentátor motocyklových sportů v televizi SBS, později se přesunul na kanál Network Ten. Pět let také spolu s novinářem Billem Woodsem uváděl týdenní pořad RPM. Mimo jiné vyrobil první prototyp chrániče zad. Svůj nápad následně prezentoval firmě Dainese, která v roce 1987 uvedla chránič na trh.

Rakovina jícnu

V červenci 2002 byla Barrymu Sheenovi diagnostikována rakovina jícnu a žaludku. Jakoukoliv operaci tehdy se slovy „narodil jsem se s kompletním tělem a s kompletním tělem chci i zemřít“ odmítl. Naopak dal přednost holistické metodě léčitele Rudolfa Breusse, která zahrnovala přísnou dietu. O osm měsíců později, 10. března 2003, zemřel.

Informace o redaktorovi

Andrea Štipčáková - (Odebírat články autora)