Královská finále v historii Grand Prix

V královské kubatuře světového šampionátu motocyklových prototypů bojovali jezdci o titul mistra světa až v rozhodujícím posledním podniku sezony v celkem patnácti případech od začátku seriálu Grand Prix, který jel svůj první závod v roce 1949.

Královská finále v historii Grand Prix
Patnáct příběhů, každý jiný, ale stejně napínavý, jak v době, kdy byl zapsán zlatým písmem do historie mistrovství světa silničních motocyklů.
1950 – poprvé se o titulu rozhodovalo v samotném finále sezony už ve druhém ročníku motocyklového mistrovství světa. Tehdy se jelo v Monze a vedoucím jezdcem šampionátu byl domácí Umberto Masetti, který závodil v sedle čtyřválcové Gilery. Jeho rivalem byl jezdec jednoválce Norton Geoff Duke. Poslední závod vyhrál Duke, ale Ital Masseti projel cílem druhý a to mu stačilo, aby šampionát vyhrál rozdílem jediného bodu.

1952Umberto Masetti přijíždí do Barcelony s těsným náskokem před dvojicí svých pronásledovatelů v podobě šampiona prvního ročníku mistrovství světa Lese Grahama jedoucího na stroji značky MV Agusta a irského závodníka Nortonu Rega Armstronga. Závod na osmačtyřicet kol okruhu Montjuic vyhrál Graham, Masetti byl znovu druhý a to mu stačilo, aby šampionát vyhrál.
1957 – jezdec Gilery Ital Libero Liberati vyhrál finální závod v Monze a stal se mistrem světa, když v celkovém hodnocení porazil britského jezdce Boba McIntyreho rozdílem dvanácti bodů. Finální drama, by ani vůbec neproběhlo, kdyby v předchozím závodu Grand Prix Belgie nebyl jeho vítěz Libero Liberat diskvalifikován za výměnu motocyklu, kterou neoznámil. Po skončení sezony bylo Liberatimu přiznáno vítězství v Belgii, což znamená, že měl titul jistý už před cestou do Monzy.

1966 – finální duel byl mezi dvěma velkými rivaly Mike Hailwoodem na Hondě a Italem Giacomo Agostinim v sedle MV Agusty. Poslední závod sezony se jel znovu v Monze a tam nepřálo štěstí Hailwoodovi, jemuž jeho Honda vypověděla službu a Agostini tak bez problému vyhrál svůj první z osmi titulů, které získal v třídě do 500ccm.
1967 – další finální bitva velikánů v podání Mike Hailwooda a Giacoma Agostiniho se tentokrát odehrála na území Kanady. Poslední závod sezony vyhrál britský závodník Mike Hailwood, který tak vyrovnal Agostiniho bodové skóre na šestačtyřicet bodů s tím, že každý z nich v průběhu sezony vyhrál po pět závodů. Titul přesto vyhrál Agostini, protože byl lepší v součtu druhým míst, kterých v sezoně nasbíral celkem tři. Hailwood byl druhý „jen“ dvakrát.

1975Giacomo Agostini bojoval o titul znovu v posledním podniku sezony s britským rivalem, kterým byl tentokrát Phil Read. Read byl u MV Agusty jedničkou a měl za sebou dvě úspěšné sezony, ve kterých slavil titul mistra světa. Read vyhrál poslední závod roku v Brně, ale Agostini, který teď jezdil pro Yamahu, projel cílem druhý, což mu stačilo, aby vyhrál titul a stal se tak vůbec prvním jezdcem, který vyhrál šampionát v královské kubatuře na dvoudobém i čtyřdobém motocyklu.
1978 – před cestou na ještě dvaadvacetikilometrový starý Nürburgring vedl šampionát jezdec Yamahy Kenny Roberts, který měl náskok osmi bodů před druhým v pořadí Barry Sheenem na Suzuki. V posledním závodu roku skončil Roberts třetí, a protože byl Sheene až čtvrtý, Kenny Roberts jako vůbec první Američan vyhrál titul v královské kubatuře motocyklového mistrovství světa.

1979 – Američan Kenny Roberts znovu bojuje o titul v posledním závodu sezony, který je tentokrát na dráze francouzského okruhu v Le Mans. Jeho soupeřem je mladý italský závodník Suzuki Virginio Ferrari. V úvodní fázi závodu královské kubatury Ferrari vedl závodní pole, ale pak havaroval, což pro Robertse znamenalo zisk druhého titulu v řadě.
1980 – potřetí je jezdec Yamahy Kenny Roberts ve finále, kde bojuje o titul s krajanem Randy Mamolou na Suzuki. Poslední podnik sezony je na starém Nürburgringu na jehož slavné dráze se závod seriálu Grand Prix jede naposledy. Randy Mamola vedl závodní pole, ale favoritem na mistrovský titul byl Roberts, protože jemu stačilo projet cílem do osmého místa, aby mohl slavit. Mamola měl šanci jen do poloviny závodu, protože jen tolik vydržela jeho Suzuki. Kenny Robert vyhrál třetí titul v řadě.

1981 – o rok později je Randy Mamola znovu ve hře o titul a opět se rozhoduje až ve finálním podniku sezony, který se tentokrát jede na švédském okruhu Anderstorp. Vedoucím jezdcem královské kubatury je před cestou do Švédska Marco Lucchinelli jemuž k zisku titulu stačilo dokončit závod do pátého místa. Závod se jel za slabého deště a Randy Mamola v něm vůbec nebodoval. Marco Lucchinelli skončil devátý a mohl slavit.
1983 – do dějiště závěrečného podniku sezony v Imole přijel jezdec Hondy Freddie Spencer s pěti body náskoku na Američana Kenny Robertse. Oba měli za sebou divoký závod ve Švédsku, kde došlo ke spornému předjetí v posledním kole závodu, který nakonec vyhrál Spencer. V samotném závodu se Roberts snažil Spencera zpomalit, aby se před něho dostal jeho týmový kolega Eddie Lawson. Tato taktika ale nebyla úspěšná. Robert sice závod vyhrál, ale Fredie Spencer projel cílem druhý a to mu stačilo k tomu, aby se stal prvním jezdcem Hondy, který vyhrál světový titul v kubatuře do 500ccm.

1989 – ve finálním podniku sezony znovu bojovali o titul dva Američané, tentokrát zástupce Hondy Eddie Lawson a jezdec Yamahy Wayne Rainey. Rainey vedl průběžné hodnocení šampionátu od druhého závodu sezony až závodu ve Švédsku, kde udělal v jeho případě zcela výjimečnou chybu a havaroval, což Lawsonovi umožnilo převzít otěže šampionátu a do Brazíle přijet s pohodlným náskokem. Finální bitva o titul byla neuvěřitelně napínavá, protože v ni sehrál velkou roli také třetí Američan Kevin Schwantz, který závod vyhrál. Druhý skončil Eddie Lawson a stal se mistrem světa.

1992 – v úvodní části sezony byl k nepřekonání Mick Doohan, který měl ale v osmém podniku roku v Assenu těžkou nehodu při tréninku. V té době vedl náskokem pětašedesáti bodů před druhým jezdcem v pořadí Wayne Raineym na Yamaze. Doohan se po zranění vrátil zpátky do šampionátu dvě kola před koncem sezony, ale jeho zdravotní stav měl k stoprocentnímu hodně daleko. Rainey bojoval a ztrátu téměř vymazal, takže když šampionát dorazil do Jihoafrické Kyalami k finále sezony, Australan Mick Doohan vedl rozdílem pouhých dvou bodů. Doohan i přes hendikep zranění bojoval jako lev, ale to mu nestačilo, protože cílem závodu projel šestý, Rainey byl třetí a to rozhodlo, že Američan vyhrál titul rozdílem čtyř bodů. Bylo to poprvé, kdy jezdec, který k poslednímu podniku sezony přijel se ztrátou nakonec vyhrál titul. V první desítce tehdy bylo šest Američanů!
1993 – do dějiště posledního podniku sezony na okruhu v Jamaře přijel Kevin Schwantz s náskokem osmnácti bodů před druhým jezdcem průběžného pořadí Wayne Raineym. Ve skutečnosti, ale Schwantz vyhrál mistrovství už při Grand Prix Itálie, protože tam Rainey těžce havaroval, což pro Američana nakonec znamenalo smutný konec závodní kariéry.

2006 – na okruh ve španělské Valencii přijel Valentino Rossi v pozici vedoucího muže šampionátu s osmibodovým náskokem na jezdce tovární Hondy Nicky Haydena. Troy Bayliss, který tehdy zaskočil za zraněného Sete Gibernaua, poslední závod sezony MotoGP vyhrál před Lorisem Capirossim, a oba pro Ducati získali první double na stupních vítězů. Valentino Rossi spadl v pátém kole závodu a závod dokončil třináctý. Nicky Hayden naopak projel cílem třetí a stal se posledním mistrem světa éry závodních prototypů do 990ccm.

2013 - nováček v MotoGP a tovární jezdec Hondy Marc Márquez vede šampionát náskokem třinácti bodů před jezdcem tovární Yamahy Jorge Lorenzem. Finální souboj o titul mistra světa vyhrál na okruhu Ricarda Torma ve Valencii  ...

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 3x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist