Japonské trápení v královské kubatuře

Je to skoro neuvěřitelné, ale ačkoliv japonské továrny dominují silničním motocyklovým závodům v královské kubatuře dle libosti, tak se to vůbec nedá říci o jezdcích ze země vycházejícího slunce.

Japonské trápení v královské kubatuře
Japonsko je určitě motocyklovou velmocí co se týká počtu vítězství v závodech Grand Prix jednoltivých značek v královské kubatuře. Ovšem co se týká jezdců, tak to Japoncům nějak neklape. 

4 továrny, 381 vítězných závodů Grand Prix, ale pouze 12 vítězství japonských jezdců, o které se zasloužilo celkem 6 pilotů (naproti tomu Itálie 217/20 jezdců). 

Na čele je stále ještě Tadayuki Okada se čtyřmi vítěznými závody, následován Norickem Abem (3). 

Z malých tříd, kde se stali mistry světa, nebo minimálně vyhrávali závody Grand Prix, se někteří nedostali ani o krok dále.

Například Noby Ueda (13x vyhrál GP), Youichi Ui (11x) nebo Kazuto Sakata (11x a 2x MS ve 125 ccm), ukončili svou aktivní mezinárodní kariéru už ve stopětadvacítkách.

Z trojice bratrů Aokiových neprorazil dále ani ten nejúspěšnější, tedy Haruchika (2 tituly MS ve 125ccm). Střední z bratrů, Takuma, ukončil sezónu 1997 jako pátý ve 500 ccm (bratr Nobuatsu byl tehdy 3.), ovšem od té doby - zřejmě i po tragickém pádu Takumiho při domácích testech v Japonsku - ten je tak už víc než deset let v pojízdném křesle - se ani on (tři roky jako tovární jezdec Suzuki), ani jeho bratr Haruchika na stupně v MotoGP neprosadili. 

Norick Abe, trojnásobný vítěz závodů GP se rovněž úplně neprosadil, navíc se v roce 2007 zabil na normálním motocyklu v silničním provozu v ulicích Tokia.

"Jezdecký génius" Tetsuya Harada vyhrál sice 17 závodů Grand Prix, stal se i mistrem světa - vše ve třídě dvěstěpadesátek, ale v MotoGP ať už na dvouválcové Aprilii, či na Hondě, mu patřila pouze 3 třetí místa.

To stejné platí i o Haradově nástupci, který se jmenoval Shinya Nakano. Nakano 6x vyhrál závod GP ve 250-kách, titul mistra světa prohrál tehdy hodně "kuriózně" o 14 tisícin sekundy (a nikdo se už zřejmě nedoví proč...?). V královské kubatuře jel kromě na Suzuki na všech ostatních japonských značkách, ale zapsal si jen jedno druhé a dvě třetí místa - během dlouhých osmi let.


Mistr světa dvěstěpadesátek Daijiro Kato byl potom tím vyvoleným od HRC, aby tuto tradici prolomil. Měl splnit japonský sen, získat titul mistra světa v královské kubatuře. Než se vůbec mohlo ukázat, zda je k tomu předurčený, tak se v Suzuce nešťastně zabil...

Nepodařilo se to potom ani Tohru Ukawovi (1 vítězství v MotoGP), či Makoto Tamadovi (2x GP), nebo v minulosti třeba Takazumi Katayamovi (mistr světa třistapadesátek 1977 a 1x vítěz GP 500 ccm - 1982) či neuspěl ani Hideo Kanaya (1975 - 1x GP 500 ccm) . 


Řešení letošního roku, tedy Yuki Takahashi, bylo řešení z nouze, neboť vytipovaný Hiroshi Aoyama odešel ke KTM - což se v Japonsku neodpouští a jiný Japonec po ruce prostě nebyl.


Japonská mentalita je jiná, a tak se Aoyama po roce, který si musel odsloužit, k nejsilnější Hondě vrací. Zda se mu podaří v satelitním týmu Interwetten naplnit japonské naděje a později přejít do továrního týmu Hondy, to se teprve ukáže později!

Takže slova japonských bosů HRC z podzimu 2003: "Za třemi tituly Rossiho stojí především motocykl a né jezdec. My si vychováme nějakého Japonce a on se stane mistrem světa na Hondě v královské kubatuře", byla pouze zatím výkřikem do tmy! a Japonci tak na svého "guru" v královské třídě stále ještě čekají.

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 3x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist