Jaká byla sezóna stopětadvacítek?
Text: Martin Hakl | Foto: motogp.com | Zveřejněno: 11.11.2009 | Zobrazeno: 1 666x
Po posledním letošním závodě je tady podrobné ohlédnutí za uplynulou sezónou. Začínáme tak jako při samotných závodech tou nejslabší kubaturou.
Jednoznačně nejdominantnějším pilotem šampionátu byl letos Španěl Julian Simon. Jeho návrat do malorážek vnímala většina fanoušků i odborníků jako krok v jeho kariéře směrem zpět, vždyť „Julito“ měl za sebou už čtyři sezóny v nejnižší kubatuře (nejlépe 7. místo v roce 2005) a ve čtvrtlitrech pak jezdil poslední dva roky (2007 – 9. místo, 2008 - 10.). Už při předsezónních testech dal ale všem skeptikům jasně najevo, že návratem do nejnižší kubatury chce začít svoji kariéru budovat od začátku a jinak, vždyť doteď to žádná velká sláva nebyla. Ve spojení se špičkovým týmem Bancaja Jorgeho „Aspara“ Martineze získal během této sezóny sedm pole position, jedno třetí a čtyři druhá místa, ale hlavně sedm vítězství. Takže i když během roku zaznamenal i slabší chvilky, například když v Jerezu havaroval a závod nedokončil, v Katalánsku si závod při suverénním vedení sám „odmával“ o kolo dřív, aby nakonec dojel čtvrtý a v Estorilu po pádu dojel až na dvanáctém místě, tak s naprosto přesvědčivým náskokem 56,5 bodů získal letošní světový titul.
Na druhém místě skončil další zástupce týmu Bancaja a to Brit Bradley Smith. Ten si připsal pouze o jeden nedokončený závod více, nežli Simon, ale i když mu v některých závodech zdárně sekundoval, takovou vyrovnanost během celé sezóny, jako předváděl jeho úspěšnější kolega, rozhodně neměl. Celkových devět umístění na stupních vítězů měl rozdělených následovně: 3x třetí místo, 4x druhé místo, 2 vítězství a k nim přidal ještě tři pole position. Na titul to tedy letos ještě nebylo, ale druhé místo získal naprosto suverénně.
O zbylou medaili se ale bojovalo až do posledního závodu. Nakonec ji o pouhých pět bodů získal Španěl Nicolas Terol, tedy jezdec, který jel svoji pátou kompletní sezónu, z nichž jednu trávil také jako týmová dvojka Lukáše Peška u Derbi. Až do roku 2007 to ale rozhodně na velkou díru do světa nevypadalo a až v loňském roce po přestupu do týmu Jack & Jones Team vystoupil pětkrát na světové pódium. Letos se mu to povedlo sice jenom čtyřikrát (vítězství v Brně), ale pravidelný sběr bodů mu nakonec zajistil bronzovou medaili.
Ta smolná bramborová nakonec zbyla Polu Espargarovi, který sice neměl nijak oslnivý začátek sezóny, ale o to větší formu předváděl na jejím konci. Nebýt nesmysleného Iannoneho útoku v San Marinu, mohl stát v posledních šesti závodech na bedně a právě tento nedokončený závod ho nakonec stál umístění mezi prvními třemi.
Na páté pozici figuruje jméno jednoho z nejzkušenějších pilotů této kubatury a to Španěla
Sergia Gadey. I když už absolvoval svoji šestou kompletní sezónu, rozhodně při jeho zkušenostech a zázemím týmu Bancaja mohl (a měl) předvést více. Sice získal jedno vítězství, dvě druhá a dvě třetí místa, ale jinak spíš jen paběrkoval a skutečnost, že nesplnil očekávání Jorgeho Martineze dokládá to, že nemá pro příští rok jisté angažmá ani v jeho týmu, ani v (zatím) v žádném jiném.
Němec Sandro Cortese má i přes svých devatenáct let za sebou odjetých už pět sezón v mistrovství světa, ale na rozdíl od Gadey on předvádí velký progres svých výkonů. Během svého působení v kolotoči Grand Prix postupně končil jako šestadvacátý, sedmnáctý, čtrnáctý, vloni pak osmý a letos po zisku jednoho druhého a dvou třetích míst skončil celkově šestý.
Andrea Iannone vlétnul do letošní sezóny jako velká voda a po dvou vítězstvích v prvních dvou závodech to vypadalo, že bude největším soupeřem Juliana Simona v boji o titul. Tenhle horkokrevný Ital pak ale přidal už jen jedno vítězství v Katalánsku a třetí místo z Brna, ale jinak se spíš válel v kačírku kolem tratě. Nedokončil celkem sedm závodu a to rozhodně na lepší, nežli sedmé místo stačit nemohlo.
Na místě osmém skončil Marc Marquez na stroji KTM a to je pro tuhle značku při jejím posledním roce v seriálu Grand Prix určitě velké zklamání. I když je možné, že právě odchod týmu způsobil to, že motocyklu nebylo věnováno dostatečné množství péče při jeho vývoji, protože druhý jezdec týmu Cameron Beauber získal letos pouhé tři bodíky. Marquez aspoň během roku zajel dvě pole position a jedno třetí místo.
Jednou si bro bronzový věnec dojel i Španěl Joan Olivé, který se pak ale už spíš jen pohyboval v závěru první desítky a nakonec dojel na celkovém devátém místě. Elitní top ten uzavřel Němec Stefan Bradl, což je po jeho loňském čtvrtém místě určitě zklamání, vždyť před sezónou byl pasován na jednoho z adeptů na zisk titulu. Podobě na tom je i Ital Simone Corsi, který vloni skončil dokonce na druhém místě a letos o svých mistrovských ambicích hovořil hodně nahlas. První polovina sezóny pro něho byla ale doslova tragická a připsal si během ní pouhých dvanáct bodů. Pak dokonce vyměnil tým Sita Ponse za seskupení Fontana Racing a vše se otočilo správným směrem. Ital nakonec získal dvě pódiová umístění a skončil aspoň těsně za první desítkou.
Celého seriálu se měl letos zúčastnit i náš reprezentant Lukáš Šembera, který ale bohužel během sezóny havaroval při exhibičním supermotardovém závodě a svoji kariéru tak musel po Grand Prix San Marina přerušit. I když skončil několikrát těsně za bodovanou patnáctkou, na body to nestačilo. Sám Lukáš ale hovoří o tom, že nehází flintu do žita a rozhodně se bude chtít o nějaké body ještě porvat, takže držíme palce. Od závodu v Estorilu naopak do tohoto kolotoče naskočil Jakub Kornfeil, který v týmu Loncin nahradil zraněného Alexise Masboua. Ani Kuba na body ještě nedosáhl, ale to určitě nikoho při jeho premiéře na čínském stroji nepřekvapilo, i tak z toho ale například v Malajsii bylo skvělé devatenácté místo! Na divokou kartu se v Brně zúčastnili i další dva naši zástupci a to Ladislav Chmelík a Karel Pešek, ale jak už to u „divočáků“ bývá, pohybovali se v závěru startovního pole.
Z celkového počtu šestnácti závodů si letos rozdělilo vítězství šest jezdců (Simon 7x, Iannone a Espargaro 3x, Smith 2x, Terol a Gadea 1x), na stupně vítězů pak vystoupilo dalších šest pilotů (Marquez, Olivé, Corsi, Cortese, Scott Redding a Jonas Folger), bodovalo celkem třiatřicet jezdců.
Celkové pořadí šampionátu
1 Julian SIMON 289 bodů; 2 Bradley SMITH 223.5 3 Nicolas TEROL 179.5 4 Pol ESPARGARO 174.5 5 Sergio GADEA 141 6 Sandro CORTESE 130 7 Andrea IANNONE 125.5 8 Marc MARQUEZ 94 9 Joan OLIVE 91 10 Stefan BRADL 85 11 Simone CORSI 81 12 Jonas FOLGER 73 13 Dominique AEGERTER 70.5 14 Efren VAZQUEZ 54 15 Scott REDDING 50.5 16 Takaaki NAKAGAMI 43 17 Danny WEBB 38.5 18 Esteve RABAT 19 Lorenzo ZANETTI 37 20 Johann ZARCO 32.5; bodovalo 33 jezdců.
Na druhém místě skončil další zástupce týmu Bancaja a to Brit Bradley Smith. Ten si připsal pouze o jeden nedokončený závod více, nežli Simon, ale i když mu v některých závodech zdárně sekundoval, takovou vyrovnanost během celé sezóny, jako předváděl jeho úspěšnější kolega, rozhodně neměl. Celkových devět umístění na stupních vítězů měl rozdělených následovně: 3x třetí místo, 4x druhé místo, 2 vítězství a k nim přidal ještě tři pole position. Na titul to tedy letos ještě nebylo, ale druhé místo získal naprosto suverénně.
O zbylou medaili se ale bojovalo až do posledního závodu. Nakonec ji o pouhých pět bodů získal Španěl Nicolas Terol, tedy jezdec, který jel svoji pátou kompletní sezónu, z nichž jednu trávil také jako týmová dvojka Lukáše Peška u Derbi. Až do roku 2007 to ale rozhodně na velkou díru do světa nevypadalo a až v loňském roce po přestupu do týmu Jack & Jones Team vystoupil pětkrát na světové pódium. Letos se mu to povedlo sice jenom čtyřikrát (vítězství v Brně), ale pravidelný sběr bodů mu nakonec zajistil bronzovou medaili. 
Ta smolná bramborová nakonec zbyla Polu Espargarovi, který sice neměl nijak oslnivý začátek sezóny, ale o to větší formu předváděl na jejím konci. Nebýt nesmysleného Iannoneho útoku v San Marinu, mohl stát v posledních šesti závodech na bedně a právě tento nedokončený závod ho nakonec stál umístění mezi prvními třemi.Na páté pozici figuruje jméno jednoho z nejzkušenějších pilotů této kubatury a to Španěla
Sergia Gadey. I když už absolvoval svoji šestou kompletní sezónu, rozhodně při jeho zkušenostech a zázemím týmu Bancaja mohl (a měl) předvést více. Sice získal jedno vítězství, dvě druhá a dvě třetí místa, ale jinak spíš jen paběrkoval a skutečnost, že nesplnil očekávání Jorgeho Martineze dokládá to, že nemá pro příští rok jisté angažmá ani v jeho týmu, ani v (zatím) v žádném jiném.
Němec Sandro Cortese má i přes svých devatenáct let za sebou odjetých už pět sezón v mistrovství světa, ale na rozdíl od Gadey on předvádí velký progres svých výkonů. Během svého působení v kolotoči Grand Prix postupně končil jako šestadvacátý, sedmnáctý, čtrnáctý, vloni pak osmý a letos po zisku jednoho druhého a dvou třetích míst skončil celkově šestý. 
Andrea Iannone vlétnul do letošní sezóny jako velká voda a po dvou vítězstvích v prvních dvou závodech to vypadalo, že bude největším soupeřem Juliana Simona v boji o titul. Tenhle horkokrevný Ital pak ale přidal už jen jedno vítězství v Katalánsku a třetí místo z Brna, ale jinak se spíš válel v kačírku kolem tratě. Nedokončil celkem sedm závodu a to rozhodně na lepší, nežli sedmé místo stačit nemohlo.
Na místě osmém skončil Marc Marquez na stroji KTM a to je pro tuhle značku při jejím posledním roce v seriálu Grand Prix určitě velké zklamání. I když je možné, že právě odchod týmu způsobil to, že motocyklu nebylo věnováno dostatečné množství péče při jeho vývoji, protože druhý jezdec týmu Cameron Beauber získal letos pouhé tři bodíky. Marquez aspoň během roku zajel dvě pole position a jedno třetí místo.Jednou si bro bronzový věnec dojel i Španěl Joan Olivé, který se pak ale už spíš jen pohyboval v závěru první desítky a nakonec dojel na celkovém devátém místě. Elitní top ten uzavřel Němec Stefan Bradl, což je po jeho loňském čtvrtém místě určitě zklamání, vždyť před sezónou byl pasován na jednoho z adeptů na zisk titulu. Podobě na tom je i Ital Simone Corsi, který vloni skončil dokonce na druhém místě a letos o svých mistrovských ambicích hovořil hodně nahlas. První polovina sezóny pro něho byla ale doslova tragická a připsal si během ní pouhých dvanáct bodů. Pak dokonce vyměnil tým Sita Ponse za seskupení Fontana Racing a vše se otočilo správným směrem. Ital nakonec získal dvě pódiová umístění a skončil aspoň těsně za první desítkou.
Celého seriálu se měl letos zúčastnit i náš reprezentant Lukáš Šembera, který ale bohužel během sezóny havaroval při exhibičním supermotardovém závodě a svoji kariéru tak musel po Grand Prix San Marina přerušit. I když skončil několikrát těsně za bodovanou patnáctkou, na body to nestačilo. Sám Lukáš ale hovoří o tom, že nehází flintu do žita a rozhodně se bude chtít o nějaké body ještě porvat, takže držíme palce. Od závodu v Estorilu naopak do tohoto kolotoče naskočil Jakub Kornfeil, který v týmu Loncin nahradil zraněného Alexise Masboua. Ani Kuba na body ještě nedosáhl, ale to určitě nikoho při jeho premiéře na čínském stroji nepřekvapilo, i tak z toho ale například v Malajsii bylo skvělé devatenácté místo! Na divokou kartu se v Brně zúčastnili i další dva naši zástupci a to Ladislav Chmelík a Karel Pešek, ale jak už to u „divočáků“ bývá, pohybovali se v závěru startovního pole.
Z celkového počtu šestnácti závodů si letos rozdělilo vítězství šest jezdců (Simon 7x, Iannone a Espargaro 3x, Smith 2x, Terol a Gadea 1x), na stupně vítězů pak vystoupilo dalších šest pilotů (Marquez, Olivé, Corsi, Cortese, Scott Redding a Jonas Folger), bodovalo celkem třiatřicet jezdců.
Celkové pořadí šampionátu
1 Julian SIMON 289 bodů; 2 Bradley SMITH 223.5 3 Nicolas TEROL 179.5 4 Pol ESPARGARO 174.5 5 Sergio GADEA 141 6 Sandro CORTESE 130 7 Andrea IANNONE 125.5 8 Marc MARQUEZ 94 9 Joan OLIVE 91 10 Stefan BRADL 85 11 Simone CORSI 81 12 Jonas FOLGER 73 13 Dominique AEGERTER 70.5 14 Efren VAZQUEZ 54 15 Scott REDDING 50.5 16 Takaaki NAKAGAMI 43 17 Danny WEBB 38.5 18 Esteve RABAT 19 Lorenzo ZANETTI 37 20 Johann ZARCO 32.5; bodovalo 33 jezdců.
Informace o redaktorovi
Jak se Vám líbil tento článek?