Jaká byla sezóna MotoGP?

Někdo by mohl říct: nudná!!! Jiný (zejména žlutí): po dvou letech zase konečně super!!! Tak jaké to vlastně bylo?


Tak letos to bylo zase ve znamení pana Doctora. Mnoho lidí, kteří se zajímají o tenhle sport, už prorokovalo Valentinovi Rossimu pomalý ústup se slávy, hlavně kvůli loňské sezóně, ve které ho převálcoval Casey. Vlastně i začátek té letošní sezóny se nesl ve stejném duchu, první noční závod v Kataru totiž Stoner suverénně vyhrál a Vale skončil “až” pátý. Ale to byl také jeden ze dvou letošních závodů, na jehož konci nebyl Valentino na stupních vítězů. Tím druhým závodem byla Grand Prix v Assenu, kde to Doctor se svojí snahou přehnal, odporoučel se k zemi a dojel si pro pět bodů za jedenácté místo. Další výsledky nepotřebují obšírnější komentář: první – 9x, druhý – 5x, třetí – 2x. Valentino byl jediným z celého pole, kdo dokázal bodovat ve všech závodech.


Sezóna ale do svojí poloviny vypadala tak, že se o titul povede pořádná bitva. Hlavně pak poté, co Casey Stoner dokázal po sérii tří vítězných závodů Italův náskok výrazně stahnout. Pak ale přišel rozhodující závod v Laguna Seca. Všichni víme, jak tenhle souboj dvou “řezníků” dopadl a teď už je taky jasné, že to byl fakt závod rozhodující. Po Caseyho pádu v Laguně (kde nakonec dojel druhý) přišly pády v Brně a San Marinu. Tyhle minely už ale znamenaly bodové výpadky a po sanmarínském závodě už těžko smazatelný náskok 75 bodů. Casey zaznamenal aspoň slabou náplast v podobě suverénního vízězství v BMW M Award, tedy soutěži o nejúspěšnějšího kvalifikanta, kterou ovládl se sedmi pole positions oproti čtyřem Lorenzovým a dvěma vítězstvím Rossiho a Pedrosy (i když letos v této soutěži rozhodovaly body, udělované v kvalifikacích).

Po úvodních čtyřech závodech byl ale v čele průběžného pořadí Dani Pedrosa, který v každém z těchto závodů vystoupil na pódium. S jeho útokem na letošní titul to vypadalo hodně vážně až do Grand Prix Německa, ve které sice suverénně vedl, ale na mokré trati jel takovým tempem, že to dopadlo tak, jak muselo. Pádem a následným zraněním, které si vyžádalo absenci v následujících dvou závodech a zřejmě i hodně tristní patnácté místo v Brně. Dani po těchto třech závodech nad letošní sezónou zlomil hůl, přestoupil od Michelinu k Bridgestonu a už spíš myslel na boj o titul v sezóně příští.

Neuvěřitelný vstup do své první sezóny v MotoGP zažil Jorge Lorenzo. V prvních třech závodech stál na pole position i na stupních vítězů, přičemž na tom nejvyšším byl už ve třetím závodě v Estorilu! Vypadalo to tak, že Jorge bude už letos schopen bojovat o titul mistra světa. Pak ale přišel zlom v podobě série pádů a poměrně vážných zranění. Během čtyřech závodů si připsal pouhých dvacet bodů za dvě šestá místa, pak už jen čtyři nuly. Dokonce se přiznal, že v polovině sezóny byl úplně jiný jezdec nežli na začátku a neměl z jízdy na motocyklu dobrý pocit. Podařilo se mu ale se svými zdravotními problémy vyrovnat a do konce sezóny si připsal ještě dvě pódiová umístění. Celkové čtvrté místo pak znamenalo i zisk Rookie of the Year.

Lorenzo titul pro nejlepšího nováčka roku získal před svým věčným soupěřem z obou nižších kubatur Andreou Doviziosem. Tenhle Ital ale taky nepřišel zkrátka, byl totiž s Hondou týmu JiR Team Scot nejlepším jezdcem soukromého týmu. Andrea sice neměl tak oslnivý vstup do sezóny jako Lorenzo, vyvaroval se ale pádů a zranění a jak je u něho už dobrým zvykem, pravidelně bodoval. Nulu si připsal pouze v Grand Prix Číny, jinak bodoval ve všech závodech a je spolu s Guintolim a Nakanem (po absolutním Rossim) druhým nejúspěšnějším jezdcem v této statistice. Většinou se pohyboval těsně pod stupni vítězů, ale v předposledním závodě v Malajsii si vyzkoušel, jaké to je stříkat šampáňo na svoje soupeře i v této kategorii.

Za Doviziosem nakonec skončil Nicky Hayden. “Kentucky Kid” se na šestý flek nakonec probojoval hlavně díky skvělému závěru sezóny, kdy si v závěrečných pěti závodech připsal po jednom druhém, třetím, čtvrtém a dvou pátých místech. Nejlepší výkon ukázal ve svém domácím závodě v Indianapolis, kde v závodě konaném za podmínek na samé hranici regulérnosti jako jediný aspoň chvíli stíhal nadpozemsky jedoucího Rossiho.


Hayden na poslední chvíli odsunul na sedmé místo svého krajana Colina Edwardse. “Texas Tornado” na tom byl úplně opačně, nežli Nicky. V první polovině sezóny nedojel pouze jeden závod, jinak pokaždé skončil do sedmého fleku a připsal si dokonce dvě třetí místa. Pak ale přišel nedokončený závod v Německu a po něm se mezi nejúspěšnější sedmičku dostal už jenom dvakrát.


Nakonec byl rád, že svoji sedmou pozici uhájil před Chrisem Vermeulenem. Tenhle Australan dvou nejlepších umístění (třetích míst) dosáhnul před Brnem, jinak nasbíral dvě pátá a jedno šesté místo. Takže tak trochu neslaný – nemastný, člověk se až diví, jak to mohl dotáhnou na celkovou osmou příčku. O pouhé dva body méně nasbíral Shinya Nakano, o kterém už byla řeč v souvislosti s pravidelným sbíráním bodíků. Tenhle Japonec zajel nejlepší výsledek na Masarykově okruhu, kde skončil na čtvrtém místě a je tak jediným pilotem elitní desítky, který v průběhu roku nevystoupil na stupně vítězů. Top ten uzavřel Loris Capirossi, který stál na bedně jednou a tenhle jeho top výsledek se mu povedl stejně jako Nakanovi při brněnském závodě. Bohužel v průběhu sezóny také tři závody absentoval kvůli zranění, jinak by byl ve výsledkové tabulce určitě o něco výš.









Z druhé desítky jezdců se na stupně vítězů dostal pouze Toni Elias, který si dlouho nemohl zvyknout na Ducati, ale v Brně skončil na druhém místě a v následujícím závodě v Misanu byl třetí. K těmto skvělým výsledům pak ale přidal už jen další dvě umístění v první desítce, což dalo v celkovém součtu na dvanácté místo. Největší propad startovním polem ale zaznamenali dva jezdci, kteří byli zvyklí pohybovat se v tabulce hodně vysoko. Prvním z nich je John Hopkins, který po přestupu ze Suzuki na Kawu dokázal skončit pouze třikrát v první desítce. Horší však bylo jeho zranění, které mu nedovolilo startovat ve čtyřech závodech. Ani po návratu to ale nebyla žádná sláva a Hopper většinou zametal na konci pole. Ještě hůře na tom ale byl Marco Melandri, který se s duknou doslova rval, do Top ten se dostal pouze dvakrát a skončil na předposledním místě ze stálých jezdců. Těch bylo letos jen osmnáct a kromě nich zabodovali ještě tři jezdci na divokou kartu. Nejúspěšnější z nich, Američan Ben Spies na sebe upozornil hlavně šestým místem, které vybojoval v extrémních podmínkách domácího závodu v Indianapolis.

"Tak kde sakra všichni jste?"


Celkem bodovalo jednadvacet jezdců a to je nejmíň za dobu, kdy se MotoGP jezdí. Určitě se všichni shodnem na tom, že ani s vyrovnaností startovního pole a dramatičností závodů to není (až na některé výjimky) žádná sláva. Nespokojenosti diváků si konečně všimli i hlavouni od Dorny a snaží se o zvýšení atraktivnosti závodů. Prvním krokem bude zavedení jednotného dodavatele pneumatik (Bridgestone) a uvažuje se i o omezení vlivu elektroniky na ovladatelnost motocyklu. Právě to je nejen podle většiny fanoušků, ale například i samotného Valentina Rossiho největším “zabijákem” adrenalinu a dramatičnosti motocyklových závodů.


Celkové pořadí jezdců


1 Valentino ROSSI ITA Fiat Yamaha Team 373
2 Casey STONER AUS Ducati Marlboro Team 280
3 Dani PEDROSA SPA Repsol Honda Team 249
4 Jorge LORENZO SPA Fiat Yamaha Team 190
5 Andrea DOVIZIOSO ITA JiR Team Scot MotoGP 174
6 Nicky HAYDEN USA Repsol Honda Team 155
7 Colin EDWARDS USA Tech 3 Yamaha 144
8 Chris VERMEULEN AUS Rizla Suzuki MotoGP 128
9 Shinya NAKANO JPN San Carlo Honda Gresini 126
10 Loris CAPIROSSI ITA Rizla Suzuki MotoGP 118
11 James TOSELAND GBR Tech 3 Yamaha 105
12 Toni ELIAS SPA Alice Team 92
13 Sylvain GUINTOLI FRA Alice Team 67
14 Alex DE ANGELIS RSM San Carlo Honda Gresini 63
15 Randy DE PUNIET FRA LCR Honda MotoGP 61
16 John HOPKINS USA Kawasaki Racing Team 57
17 Marco MELANDRI ITA Ducati Marlboro Team 51
18 Anthony WEST AUS Kawasaki Racing Team 50
19 Ben SPIES USA Rizla Suzuki MotoGP 20
20 Jamie HACKING USA Kawasaki Racing Team 5
21 Tadayuki OKADA JPN Repsol Honda Team 2

Celkové pořadí značek


1 Yamaha           402
2 Ducati               321
3 Honda              315
4 Suzuki               181
5 Kawasaki           88

Informace o redaktorovi

Martin Hakl - (Odebírat články autora)

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (0x):



TOPlist