Hrdina Edwards získal v lijáku podium

Na trati bylo neuvěřitelné množství vody a během závodu na 20 kol pršelo stále víc a víc. Po startu z osmé pozice se dostal Edwards brzy na místo sedmé a když se vypořádal se svým krajanem Haydenem, tak jezdil jako šestý. Pak předjel svého ex-týmového kolegu a dalšího krajana Spiese a když spadl nejdříve Lorenzo a o dvě kola později i Simoncelli, byl Edwards rázem jako třetí. 37-letý Američan jezdil neustále velmi konstantní časy a zatímco ostatní těmto hodně tvrdým povětrnostním podmínkám podlehli, tak Colin Edwards bohatě využíval všech svých zkušeností a podařilo se mu dojet pro své dvanácté podium v MotoGP. Ostatně to předposlední bylo už staré dva roky a pocházelo rovněž z Velké Británie, ovšem získal ho na okruhu Donington a to rovněž za mokra.V závodě chyběl jeho týmový kolega Cal Crutchlow,  který mezitím strávil už jednu noc v nemocnici Johna Radcliffeho v Oxfordu potom, co havaroval ve vysoké rychlosti v kvalifikaci a zlomil si natřikrát levou klíční kost. Ta potřebuje chirurgický zákrok, otázkou je, zda se operace bude konat v Oxfordu či v Manchesteru.„Byl to neuvěřitelný závod a skončit na stupních vítězů je úžasné. Byl jsem šťastný, že se mi podařilo kvalifikovat do závodu jako osmý, ale ani během milionu let bych si nepomyslel, že jen týden potom, co si zlomím klíční kost, budu stát na stupních vítězů. Musím ještě jednou poděkovat Dr. Xavieru Mirovi za fantastickou práci, kterou odvedl na mém rameni a také všem lidem z týmu Tech3, kteří mně připravili fenomenální stroj. Rameno bylo v pohodě a jen natažený sval v oblasti žeber mně působil bolesti. Definitivně mně ale pomohl déšť, protože nároky na fyzickou kondici byly mnohem menší, než kdyby se jelo na suchu. Zatnul jsem zuby a šel jsem závodit, zkrátka jsem se pokusil zachovat klid a hlavně neudělat nějakou chybu. Podmínky byly velmi těžké a a nejdříve šlo o to poznat, kde plyn přidat a kde raději ubrat. Měl jsem být vlastně šťastný, kdybych závod jen dokončil a pak jet domů přemýšlet o Assenu, ale viděl jsem pár lidí, kteří podmínkám podlehli, takže když jsem na své tabuli uviděl P3, nemohl jsem tomu uvěřit. Do konce tehdy zbývalo osm nebo devět kol a já už necítil ruce ani nohy, protože byly promočené a byla mně hrozná zima. Bylo to hodně tvrdé, ale po tom co se stalo Calovi (Crutchlow) to byl ten nejlepší způsob, jak zakončit pro celý tým tolik těžký víkend. Nikdo si nepřeje být zraněný, ale když se Ti to stane při domácím závodě, tak je to opravdu tvrdé, takže mu přeji, aby byl brzo v pořádku a doufám, že ho v Assenu uvidíme zpět.“

Informace o redaktorovi

Jiří Mikšík - (Odebírat články autora)