Hopkins: Bolest jsem otupoval pitím

Američan John Hopkins je nazpět v MotoGP a v tomto článku vzpomíná na krizi, kterou měl v létech 2007 - 2010, kdy se alkoholem snažil zmírnit bolest. Jednalo se o následky zranění po highsideru v Barceloně, kdy si Hopper zlomil čtvrtý bederní obratel.

Hopkins: Bolest jsem otupoval pitím
Americký jezdec John Hopkins byl vždy hazardní odvážlivec. Jeden z těch, který nenechal nic jen doutnat, ba naopak. Prostě typ člověka, kterého můžeme nazývat cool. Ovšem jak už to v takových případech bývá, za tou nejhezčí fasádou se skrývá úplně něco jiného. Hopkins přicestoval minulý týden do Jerezu, aby absolvoval comeback v MotoGP. A ten se skončil úspěchem, když dojel v Top 10. Pro tohoto Američana to bylo důležité znamení, že je po dlouhé krizi opět zde a že umí závodit. 

"Bylo to několik hodně těžkých roků, řečeno hodně diplomaticky. Začalo to tím, že jsem začátkem roku 2008 přestoupil ke Kawasaki. Na mokrých testech v Austrálii jsem havaroval a kyčlostehenní sval se mi při pádu odtrhl od kosti", říká Hopkins v rozhovoru pro GPWeek a dále pokračuje: "Hrozně to bolelo, ale já jsem chtěl co nejrychleji zpátky na motocykl, tedy jak to jen bylo možné. Sezóna 2008 začínala v Kataru a když jsem slezl z motorky, tak jsem bolestí brečel". 
Někdy potom pak následoval těžký highsider v Barceloně, kdy si Hopper zlomil čtvrtý bederní obratel. Ovšem Hopkins bojoval dále: "Před Doningtonem jsem dva týdny kvůli bolestem vůbec nespal, neboť každá pozice v posteli prostě bolela. Žil jsem o tabletách proti bolesti, abych ten závodní víkend nějak přežil. Za týden následoval Assen a to už byly tři týdny bez spánku. Ovšem jiná možnost neexistovala, protože já jsem chtěl závodit. Pokud bych mohl radit jiným jezdcům, tak říkám, aby se nejdříve úplně vyléčili".

Následující Assen byl pro Hopkinse další katastrofou. Tovární jezdec Kawasaki několikrát spadl, přičemž jednou hodně tvrdě: "Měl jsem technické problémy s přední vildicí. Při rychlosti 270 km/h jsem spadl na asfalt a přibližně při 160 km/h jsem se praštil do nechráněného místa na noze. Koleno a kolenní kloub ovšem byly úplně zdemolovány". Samotný Hopkins pak do závodu DutchTT nenastoupil a pro továrního jezdce Kawasaki následovala dlouhá pauza. Ovšem při comebacku u nás v Brně bojoval Hopkins hlavně s bolestmi.
Koncem roku 2008 se stáhla Kawasaki ze seriálu MotoGP a čtvrtý jezdec šampionátu MotoGP 2007 - na snímku - byl najednou bez motocyklu. Takže Hopper musel hledat nové místo a to našel od druhého závodu - ve Valencii - v týmu Stiggy-Honda v seriálu světových superbiků.
"Při návratu ve Valencii to zas nebylo tak špatné, tedy na to, že jsem několik měsíců neseděl na žádném motocyklu. Dojel jsem 11. a 12., ačkoliv jsem se na této Hondě necítil vůbec dobře.", vzpomíná nyní 27-letý pilot. Následoval Assen: "Udělal jsem stejně hloupou chybu, jako minule. Na špinavé dráze jsem chtěl začít opět hodně rychle. To se nemohlo skončit jinak než pádem a já si zlomil stehenní kost a vykloubil kýčel. A závěr úplně stejný: Tým ode mě očekával výsledky a já se chtěl co nejdříve vrátit znovu na motocykl...!" 

Comeback se konal v Doningtonu, kde skončil Hopper jako 9. a to byly zatím jeho poslední body ve WSBK, neboť potom jel Hopkins sice u nás v Brně, ale ani v jedné jízdě do cíle nedojel...A tak náš Masarykův okruh viděl poslední Hopkinsův závod ve světovém seriálu superbiků! Po závodě na Masarykově okruhu totiž následoval německý Nürburgring, kdy Hopkins byl hned na startu zezadu torpedován a přejet: "16 minut jsem byl v bezvědomí" říká dnes Američan, který si při tomto incidentu zranil rameno: "Začátkem roku 2007 jsem si při testu v Kataru zlomil zápěstí a při tomto pádu se mně také poranila šlacha. Toto zranění ale nebylo nikdy pořádně vyléčeno, ovšem bylo to stále horší a horší." - takže následovala do konce roku 2009 závodní přestávka, aby se Hopperovo tělo dalo opět do pořádku.

Jistě, Hopkins dále v tomto rozhovoru vůbec nezapírá, že byl tím typem, který v neděli večer po závodech rád popil: "Stejně jako v závodě, tak i při takových párty jsem byl rád na samé špici a to až do samého konce". Ovšem dnes Hopkins říká, že si tehdy měl vzít raději tablety proti bolestem, ale Hopper to zkoušel raději bez nich: "V podstatě jsem se opíjel, abych necítil bolest. A to mě samozřejmě hodně rychle posílalo po životní spirále dolů a dolů! Můj soukromý život se začal vyvíjet hodně špatně, moje kariéra nabrala směr prudce z kopce dolů a já jsem žil jen v bolestech!"

Ovšem úplně lehce tato rehabilitace neproběhla: "Jeden doktor bohužel napíchl nerv v mém zápěstí jehličkou, která tam ale zůstala a já měl celý týden obrovské bolesti. Tak jsem šel za ním nazpět a řekl mu: Buď mě těch bolestí  v ruce zbavíš, nebo mně tu ruku musíš uříznout. Jehlička byla sice vyjmuta, ale zápěstí vypadalo opravdu hodně špatně". A to poznamenalo Hopkinse i psychicky: "Pil jsem opravdu hodně, tedy vše co bylo v mém bezprostředním okolí jsem dokázal vypít. A také jsem se díval nazpět na svůj život a také co ze mě zbylo. A tak jsem si řekl napevno, že se to musí otočit. Posledních 17 měsíců jsem se skoro alkoholu nedotkl a nevypil snad ani jednu unci".
John Hopkins se ale pokoušel ve své kariéře dále pokračovat a v roce 2010 startoval v americkém superbikovém šampionátu, kde měl ale nadále problémy se svým zápěstím: "Plný plyn jsem mohl přidávat pouze konečky prstů. Pak ho nechat a potom zase brzdit. Plyn jsem mohl kontrolovat pouze celou rukou, tedy ne mým zápěstím. A výsledky tomu pochopitelně odpovídaly. Opět jsem žil jen s bolestmi a myslel si, že musím svou kariéru ukončit. Tak to prostě bylo. Psychicky jsem byl úplně na dně!"

Ovšem úplně to Hopkins zabalit nechtěl: "Hledali jsme v USA specialistu, který by mně dal zápěstí do pořádku. Všichni ale říkali, že už využili všech možností. Až jeden mně řekl, že mám 70% šanci, neboť předtím měl stejný lékařský problém s jedním hráčem amerického fotbalu. Byla to hodně velká operace a použity v ní byly dokonce i některé tkáně od zemřelých dárců." Po několika měsících se vrátil Hopkins nazpět na závodní dráhu a stihl ještě tři poslední závody seriálu AMA: "A hned jsem dojel na bednu". 

"Od roku 2007 až po poslední závod sezóny 2010 mně závodění nepřineslo ani trochu radosti. Ovšem ty poslední tři loňské závody jsem našel opět smysl závodění. Párty a pití byly ale minulostí a já do nich nastupoval koncentrovanější než kdykoliv předtím",
říká na úplný závěr John Hopkins.

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 11x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist