Gabarrini: Jsem největším fanouškem Stonera

Od roku 2007 byl Gabarrini šéfmechanikem Caseyho Stonera u Ducati a přešel s ním po čtyřech letech i k Hondě. Cristian Gabarrini tedy zná dvojnásobného mistra světa rozhodně lépe, než kdokoliv jiný v paddocku MotoGP.

Gabarrini: Jsem největším fanouškem Stonera
Jezdec a šéfmechanik tvoří v motocyklovém sportu velmi úzkou společnost, která rozhoduje nejen o vítězstvích, ale i o porážkách. Casey Stoner a Cristian Gabarrini byli v minulých sezónách velmi úspěšnou dvojicí a to i proto, že Gabarrini dobře ví, jak se ke Stonerovi chovat a jak jeho vrozenou senzibilitu proměnit v úspěch.

Cristian Gabbarini je šéfmechanikem nové generace, neboť nebyl ani mechanikem a ani nikdy nezávodil na motocyklu. Vystudoval Univerzitu v italské Anconě jako inženýr s jediným cílem, najít cestu do Grand Prix. Samozřejmě, že tehdy netušil, že mu toto studium umožní dostat se na samou špici tohoto sportu. Mezitím se během pěti roků jako šéfmechanik Stonera spolupodílel na všech jeho 33 vítězných závodech Grand Prix (23 na Ducati a 10 s Hondou).

Gabarrini si poprvé všiml australského jezdce v roce 2003, kdy 17-letý Stoner s motocyklem LCR-Aprilia 125 závodil za tým Lucia Cecchinella, kde Gabarrini působil. Už tehdy ho považoval za velkého talenta a připomínal Gabarrinimu jeho velký vzor, Rona Lechiena (amerického superstar, kterého Yamaha USA angažovala už v jeho 16 rocích do továrního supercrossového týmu). Bohužel tento největší americký motokrossový talent posledních 20 let ukončil svou kariéru ve věku 23 roků  kvůli problémům s drogami. Ovšem Gabarrini přirovnává Stonera i k Jean-Michelovi Baylemu, ostatně motokross byl vždy pro Gabarriniho číslem jedna, neboť Gabarriniho rodiče považovali silniční závody za příliš nebezpečné: "Neměl jsem nikdy rád ty normální šampióny, kteří vyhrávali každý závod, tedy s výjimkou Micka Doohana a Kevina Schwantze".

"Stoner je opravdu jako Lechien, ale naštěstí nerad pije a nemiluje žádné oslavné party, takže mu nehrozí jeho případ", říká Gabarrini, který po dvou rocích u LCR (2003 a 2004) a po dvou rocích u Pramac Ducati Luise d´Antina (2005 a 2006) odešel k továrnímu týmu Ducati a potom nastal zlom, když se v roce 2010 rozhodl Stoner opustit Ducati a Cristian se musel rozhodnout, zda jít s Caseym společně k HRC: "Bylo to rozhodně tvrdé rozhodnutí, u Ducati jsem musel zanechat hodně přátel. Ovšem pro každého inženýra je snem, pracovat někdy pro HRC. A pokud tam můžeš odejít se svým oblíbeným jezdcem, tak je to fantastické. Tedy s jezdcem, který je nejlepší na celém světě". 

Gabarrini se ještě vrací nazpět k roku 2003, kdy Stoner jel jako týmový spolujezdec šéfa stáje  Cecchinella: "Tento nováček byl po 2 kolech lepší než 7-násobný vítěz GP a majitel týmu Lucio Cecchinello. Něco takového se nestává každý den. Lucio se mě zeptal, proč je Casey tak rychlý a myslel si, že má v motocyklu namontovaný ten silnější motor. Byla to hodně delikátní situace, Lucio byl totiž majitelem týmu. Musel jsem mu odpovědět, že Casey je prostě schopen přidat plyn dřív než on. Ovšem Lucio odpověděl, že je to nemožné! Teprve jeho pohled na data ho definitivně přesvědčil..."

Po prvním Stonerově titulu v roce 2007 řekl Gabarrini slova, kterým nikdo nevěřil: "Mnoho kritiků říká, že jeho titul je pouze důsledkem výborné elektroniky motocyklu Ducati. Já jsem ale odpověděl: Nejlepším softwarem je Stonerova pravá ruka!"
Na otázku, co je největší předností Stonera, říká Gabarrini: "Mluvil jsem na toto téma se specialistou Mr. Lewisem, který přešel od Yamahy k Hondě a který zná všechny data Rossiho, Lorenza a Doviziosa. Casey je ze všech nejlepší, co se týká přídání plynu od vjezdu do zatáčky až do výjezdu z ní. Ve všech fázích jezdeckého umění je jasně nejlepší a to suverénním způsobem. Ale jeho práce s plynovou rukovětí je zároveň jeho nejsilnější stránkou. Je to lepší, než ta nejlepší kontrola trakce. On totiž kontrolu trakce skoro nepoužívá a to ani u Hondy". 

Gabarrini dobře ví, že Stoner ani na trati a ani v boxu nepromarní jedinou sekundu: "Spolupráce s Caseyem je buď úplně jednoduchá nebo naopak hodně komplikovaná. Vše totiž záleží na jeho pohledu na věc. Je hodně senzibilní, a potřebuje pouze několik kol, aby mohl hovořit jak o pozitivních, tak i o negativních aspektech motocyklu. Vyjadřuje se velmi jasně a bez jakýchokliv pochybností. Jiní jezdci si raději počkají, než řeknou své názory, ovšem tím se na jejich změřených časech vůbec nic nezmění. Jistě, některé problémy se dají vyčíst z telemetrie, ale my se raději spoléháme na schopnosti týmu, aby správně interpretoval vyjádření pilota. Pokud je tým schopen využít senzibilitu Stonera, tak si ušetří hodně drahocenného času".

Stoner tak díky kontrole plynové rukojeti, zadní brzdy a své pozici v sedle motocyklu nahrazuje to, co vlastně dělá u jiných pilotů elektronika: "Dokáže se velmi rychle přizpůsobit jiným podmínkám na okruhu. Jinak je Caseyho senzibilita - i mimo jízdy na motocyklu - jeho výraznou povahovou vlastností, která se nejvíce projevuje v okamžicích, když ho něco znervózní nebo vyruší: Casey je jistě hodně svéraznou postavou. Ovšem jako jezdec je odrazem svého charakteru v zrcadle. Ačkoliv je ještě hodně mladý, tak má celkem jasně vyhraněné životní priority: rodina, upřímnost - tedy věci, které jinak slyšíme od prarodičů a ne od 26-letého mládence. Vůbec ho nezajímá popularita na veřejnosti, raději se drží v pozadí. takže to často vypadá, jakoby nebyl vůbec přítomný. Je hodně upřímný, někdy až moc. Takže zájem médií o něho, neodpovídá jeho práci", říká dále Gabarrini.

Na otázku proč přechod od Ducati k Hondě proběhl u australského jezdce úplně bezproblémově, odpovídá jeho šéftechnik následovně: "U Hondy se zklidnil a cítí se lépe. Vypadá daleko šťastnější. U Ducati musel vždy - tedy po roce 2007 - odevzdávat 105%, aby dojel v Top-3. Tím samozřejmě mnohokrát riziko přehnal a to vedlo k chybám a k pádům. To ale nikdo nechápal, nebo nechtěl pochopit. Měl neustálé problémy s klouzajícím předním kolem. Někteří jiní jezdci měli daleko lehčí život. V roce 2011 stačilo Caseymu jet na 100% a byl pravidelně v Top-3. Nikdy nemusel dát 105%. Měl ještě hodně velké rezervy. Pokud ale několik let po sobě musíš jezdit přes limit, tak si zničíš jak mozek, tak také své tělo. Každá malá chybička totiž znamená pád (ostatně současné problémy se zády pocházejí u Stonera od roku 2003, kdy absolvoval Stoner tvrdý crash - pozn. Bosso.). 

Kromě Stonera se ostatně ještě žádný jiný jezdec nedokázal s monocoqovým karbonovým rámem aspoň napůl vypořádat a třeba Rossi končil s tímto motocyklem v roce 2011 častokrát se ztrátou 30 sekund na vítěze: "Ve druhé části sezóny 2010 jsme u Ducati kompletně motocykl změnili. Problém s malou přilnavostí předního kola jsme překonali extrémním nastavením podvozku. Bohužel se tím vynořily úplně jiné problémy, které ale dokázal Casey díky svému jezdeckému umění porazit a vyhrál ze šesti posledních závodů tři. Jedno je jisté, pokud se některý jiný jezdec necítí na Ducati úplně jistý, tak také nemůže vyhrát žádný závod. Když v minulosti Stoner častokrát spadl přes přední kolo, tak názor veřejnosti a expertů byl, že neunesl tlak od Rossiho. Ale Valentino spadl v roce 2011 víckrát než Casey v roce 2010 a pod žádným tlakem nebyl. Takže Stonerovi pády neměly s nějakým tlakem vůbec nic společného. Ducati rozhodně není špatný motocykl, ale má své hranice. Za určitých podmínek byl Casey schopný závodit i s Ducati hodně vpředu, ale pouze za jistého počasí a pokud spolupracovaly i pneumatiky".

Hodně delikátním bodem je dle Gabbariniho to, že Ducati sice udělala pro Rossiho možné i nemožné, přesto se ale nedostavily výsledky, které by se aspoň částečně přiblížily těm, které na Ducati zajel Stoner: "Znám konstruktéra Preziosiho velmi dobře. Je to můj kamarád. Pro Caseyho dělal vše, co bylo v jeho možnostech. A to i v posledních závodech sezóny 2010! Jinak je úplně normální, že uděláš vše pro novou týmovou "1", která podepsala na dva roky. Ducati se ale zachovala velmi korektně. Na straně druhé ale chápu Caseyho zlobu, neboť Ducati kvůli Valentinovi změnila opravdu hodně, možná ale měla k dispozici více peněz".

Podcenila tedy Ducati Stonerovo jezdecké umění? Na tuto otázku odpovídá Gabarinni následovně: "Hodně lidí říkalo, Stoner je schopen jet rychle na každém motocyklu, ale není schopen žádný vyvinout. Nyní je ovšem hodně těžké zvenku pochopit, jakým směrem se vlastně vývoj Ducati vůbec ubírá. Casey vedl Ducati správným směrem. Koncem roku 2009 se rozhodl pro motor Big-Bang. Toto rozhodnutí uvedl o rok později v praxi i Valentino. Podobná rozhodnutí Rossiho padla i v případě kapotáže a jiných detailů".

Řadu Stonerových vlastností ale připisuje Gabarrini dřívějšímu Stonerovu životu: "Žil v přímém kontaktu s přírodou a tu také miluje. Připomíná si rád okamžiky, které ho spojují s jeho vlastí, třeba rybaření nebo jízdu na koni. Jeho dům ve Švýcarsku je uprostřed lesa. Když si ho koupil, tak ho nejvíce fascinovalo, že mohl rybařit přímo z terasy".

"Dříve se Stoner rád díval na svůj motocykl a pozoroval, co s ním jeho inženýři dělají. Nyní ale tráví hodně času se svou paní v Motorhome. Casey závodí proto, že ho to baví a ne kvůli penězům. Myslím si, že bude tak dlouho jezdit, dokud z toho bude mít větší radost, než z něčeho jiného. Sám si ale kladu otázku, zda to bude ještě několik roků, nebo taky ne a to bez ohledu na výsledky. Ovšem odpověď na tuto otázku zná jen on sám", říká o svém oblíbeném jezdci jeho šéfinženýr.

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.40
Známkováno: 10x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist