Dvěstěpadesátky končí, velká škoda!

Kdo viděl závod Grand Prix dvěstěpadesátek při Grand Prix Malajsie, tak určitě nelitoval. Kdo ho neviděl, tak o moc přišel.

Všechna čest vítězi královské kubatury v Sepangu Casey Stonerovi, který na mokru deklasoval všechny ostatní jezdce královské kubatury víc jak o třídu. 

Všechna čest, jak se z poslední pozice na startovním roštu prodral až na čtvrté místo v cíli Jorge Lorenzo.
 
A samozřejmě všechna čest devítinásobnému mistru světa Valentinu Rossimu, který spíše než jako "The Doctor" jel spíše jako "The Profesor" a vůbec mi nepřípomínal tu italskou historku o "Staré slepici, která už nemůže sice snášet vajíčka, ale je z ní výborná polévka". 


Všechna čest Nori Hagovi, který se sice do závodního dne probudil s horečkou těsně pod 40 stupňů a přesto dokázal naplno závodit.
 
Všechna čest Michelovi Fabriziovi, který bez ohledů na týmové zájmy Ducati vyhrál jak v Imole, tak i v Portimao - vždy před Hagou a odebral mu tak veledůležitých 10 bodů...

Všechny čest samozřejmě i nejlepšímu "Rookie" tohoto roku v superbicích, který k tomuto ocenění přidal jen tak "mimochodem" ještě titul mistra světa, aby se rychle se superbiky rozloučil a spěchal do MotoGP.


 Strávil jsem tedy u televizní obrazovky skoro celou motoristickou neděli. 


A při vší úctě ke všem jmenovaným a i nejmenovaným jezdcům jak z královské třídy seriálu Grand Prix, tedy z kubatury MotoGP či z konkurenčního seriálu WSBK, musím říci, že mě nejvíce nadchly "sepangské dvěstěpadesátky". 


Jak už jsem napsal, kdo je neviděl, tak přišel o jeden z nejkrásnějších závodů letošního roku vůbec. Počínaje skvělým privátním jezdcem Julesem Cluzelem, který až do svého pádu pořádně míchal kartami, které také mohly rozhodnout o titulu mistra světa.
 

Neuvěřitelný souboj už před závodem samotným, odepisovaného Hiroshi Aoyamy s mistrem světa Marcem Simoncellim, kde nechybělo ani vytlačení loktem do trávy (tedy Marco tam poslal Hira). V tomto nádherném a přímém souboji, kdy šlo doslova a do písmene o titul "Mistra světa" se technicky skvělý Japonec a horkokrevný Ital vystřídali během jednoho jediného okruhu v Sepangu i několikrát ve vedení!

A vše doslova vyvrcholilo soubojem na cílové pásce, kdy jak Hector Barbera, tak i Marco Simoncelli, měli nejen stejný čas na tisícinu sekundy, nýbrž mezi nimi o druhém místě nerozhodla ani cílová fotografie a muselo tak přijít ke slovu dodatečné pravidlo - lepší umístění získá ten, kdo zajel v průběhu závodu rychlejší kolo.


A tak jsem si uvědomil, že sice nová kubatura Moto2 bude asi velmi zajímavá, ale ukončení kubatury dvěstěpadesátek - jako dvoutaktní kubatury, byla zřejmě VELKÁ CHYBA a mně osobně bude třída do 250 ccm HODNĚ CHYBĚT !!! 

Informace o redaktorovi

Jiří Mikšík - (Odebírat články autora)
Press - (Odebírat články autora)

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (9x):



TOPlist