Casey Stoner jak ho neznáme
Text: Jiří Mikšík | Zdroj: rossi-ducati.cz | Překlad: PacienT | Foto: Ducati Corse, Honda ProRacing | Zveřejněno: 27.5.2011 | Zobrazeno: 9 618x
Motocyklový web MotoSprint přinesl exkluzivní rozhovor s Caseyem Stonerem, kde se o něm můžete dozvědět zajímavé věci a nejen o něm, ale také o tom, jak to chodí v Ducati nebo o jeho přestupu k Hondě atd.
Casey Stoner je v podstatě venkovský hoch. Pokud má příležitost, tak se snaží žít v těsném kontaktu s přírodou. Tak jako každý, tak i on hledá rovnováhu mezi stresem, rychlostí, nejmodernějšími technologiemi na straně jedné a normálním životem na straně druhé. Jakmile má příležitost, tak se snaží před kolotočem závodů uprchnout do nedotčené přírody v jeho vlasti – Austrálii.
„Miluji táboření a rybaření, jízdu na koni a lov. Když nejsou závody, snažím se před nimi uprchnout v každém slova smyslu, fyzicky i psychicky.“ říká Casey, který sedí na břehu jezera Glenbawn 5 hodin jízdy od Sydney.
„Mám rád rybaření, je to složité a náročné. Pomáhá mě to zaměstnávat mozek natolik, že mohu na závody zapomenout. Navíc se přitom podíváte na spoustu krásných míst, mám rád jezera a potoky, takže když nějaké najdu, tak se na jeho břehu utábořím na noc a to je pak nejlepší. Čím vzdálenější a izolovanější místo to je, tím lépe. Když chytím pstruha, tak si ho udělám na grilu, tak je vážně nejlepší. Když mám pak možnost, tak si skočím do vody, abych si pořádně zaplaval. Takový život je podle mě nádherný. Ale musím se přiznat, že si to umím dokonale užít jen v mé vlasti – v Austrálii.“
Další vášní Casey Stonera je lov, přesněji lov s lukem a šípem.
„Nepoužívám nějaké moderní luky s hledím nebo jinými vymoženostmi. Používám normální klasický luk. To je podle mě férovější. To co mám nejraději je plížení ke zvěři, to je ta nejtěžší část, která začíná už tím, že musíte vědět, kde zvěř jí, kam chodí pít apod. Musíte si dávat pozor na směr větru, aby Vás neucítili. Taky musíte zvážit pozici slunce, ze které bude nejvýhodnější zaútočit. Například pokud vám svítí slunce do tváře, tak si vás může zvěř všimnout a utéct, ale jsou tady také divoká prasata, která dokážou být velmi nebezpečná a zaútočit na Vás, takže musíte být velmi opatrní. Pokud se mě podaří ke zvířeti připlížit, tak jsem vítěz.“
Skrze jeho záliby Casey Stoner dává najevo svůj odpor k moderním technologiím
„Teď je spousta lidí, kteří milují dlouhé výpravy na koních, kdy se třeba sbalí a odjedou bez zásob na pět dní do divočiny a tam jí jen to, co uloví. Je to skvělý způsob jak se vrátit trochu zpět do minulosti, kdy nebyla technika ještě tak všudypřítomná. Je to návrat k životu z devatenáctého století.“
Přes fakt, že se Casey pokouší při každé příležitosti uniknout světu moderních technologií přiznává, že mezi závody a jeho koníčky existuje podobnost, protože i tam je ve skutečnosti buď kořist nebo lovec.
„To je pravda, v závodu se vždy snažíte o to, aby se z Vás stala kořist. Když v závodě v chumlu jezdců vjíždím do první zatáčky, tak je to podobný pocit, jako před výstřelem při lovu. Sleduji vše kolem sebe, snažím se najít si to pravé místo. Je to jako když napnete tětivu luku a znovu vše kontrolujete. Ale je tady jeden velký rozdíl, když jsem na lovu, tak jsem ponořen do klidu.“
To však ale není vždy pravda. Stoner je sice jezdec, který jako jeden z mála pilotů přiznává, že těsné souboje v rychlostech okolo 300 km vyvolávají strach, ale nedávno objevil podobnou adrenalinovou zábavu v rybaření mezi krokodýly.
„Rybaření v Darwinu je neskutečný zážitek. Je tam plno krokodýlů. Je to vážně vzrušující. S bušícím srdcem musíte neustále sledovat hladinu vody a doufat, že se z ní na Vás nic nevynoří. Spousta lidí žije klidně a důvod, proč hledáme vzrušení je touha po adrenalinu. Strach a adrenalin, to je přesně to co cítíte, když rybaříte na území plném krokodýlů, na to musíte být vážně dobrý.“
Casey Stoner byl klukem z vesnice většinu svého života. Narodil se Gold Coast a když mu bylo 9 let, tak se jeho rodina přestěhovala do Huner Halley, vinařské oblasti, kde mohl Casey pokračovat v jeho kariéře na dvou kolech. Svůj první závod jel už ve čtyřech letech a ve 13 letech už měl na svém kontě 41 vítězství. Tak jako někteří z jeho vzorů (Doohan, Rainey) se účastnil několika závodů v jednom dni, což mu pomohlo k vybudování dovedností, které jeho soupeři sledují s otevřenými ústy.
„Pro mě mělo smysl pokračovat v závodění v Queenslandu. Odešli jsme z Nového Welsu, protože tam nebyla dostatečně tvrdá konkurence. Podařilo se mě prosadit, ale stálo mě to mnohem více úsilí.“
Když si jeho rodiče uvědomili, že má jejich syn výjimečný talent, tak se rozhodli přestěhovat do Anglie, kde mohl Casey ihned začít závodit na silnici, zatímco v Austrálii by museli čekat další dva roky. Při jeho první sezóně na silničním motocyklu v roce 2000 vyhrál na Aprilii 125 ccm národní šampionát. O dva roky později již jezdil mistrovství světa a v roce 2006 vstoupil do královské třídy MotoGP, kde o rok později získal na Ducati titul mistra světa. Přesto, že je mu teprve 26 let, tak už má na svém kontě více vítězství než Wayne Rainey, Freddie Spencer nebo Kevin Schwantz.
Rodiče Casey Stonera teď žijí poblíž jezera Glenbawn na farmě s 2400 akry půdy a tisícovkou hovězího dobytka. To je místo, kam Stoner prchá, když je zpět v Austrálii. Na tomto místě není připojení k internetu a nejbližší obchod je vzdálen 40 kilometrů, což je skvělé místo pro někoho, kdo se vyhýbá modernímu způsobu života.
„Uznávám, že je v tom trochu rozpor. Mám rád to co dělám, ale s tím vším okolo nechci mít nic společného. Například vůbec nemám potřebu dívat se na televizi. Dávám předost pobytu venku nebo práci na farmě“
O své budoucnosti, až sundá helmu a kombinézu má Casey zcela jasno: „Vrátím se natrvalo do Austrálie trvale, budu mít farmu a možná budu mít děti.“
Casey a jeho manželka Adriana nyní žijí po většinu roku ve Švýcarsku, a to uprostřed přírody, v domě u Ženevského jezera.
„Je tu spousta zeleně a máme dům hned vedle horského potoka. Když vyjdu ven, tak můžu hned začít lovit pstruhy.“
On a Adriana se přestěhovali do Švýcarska poté, co strávili několik let v Monaku, kde Casey čelil zájmu novinářů a tlakům vysoké společnosti, kterou nesnáší. Z toho důvodu je možná jeho vztah s médii a fanoušky poněkud komplikovaný.
"Sláva, to není nic pro mě, ale někteří ostatní jezdci to mají rádi. Tam, kde teď žijeme, se to snažím nějak zvládnout, ale v podstatě mám rád jen jízdu na závodním motocyklu. Všechno to ostatní kolem mě zabíjí.“
Ve skutečnosti to má souvislost s tím, proč Casey odešel od Ducati. Italský tovární tým má jako hlavního sponzora tabákovou firmu Marlboro a několik dalších sponzorů, kteří od jezdců požadují velké množství propagačních a reklamních aktivit. „To je přesně opak toho, jaký život chci vést já.“ říká Casey Stoner.
Ale jsou zde další důvody, o kterých Casey říká: „Samozřejmě že jsem ale měl i jiné důvody. Od té doby, co jsem byl v MotoGP, jsem zůstával u Ducati. Neodešel jsem, protože s nimi Valentino jednal poté, co jsem oznámil úmysl odejít. Problémem pro mě byl v roce 2009 Lorenzo. V Ducati si pořád stěžovali, že nemají peníze, ale pak jsem se dozvěděl, že chtěli získat Lorenza a nabídli mu dvojnásobek toho, co jsem měl v té době já. Ducati má dvě tváře. Lidé, se kterými jsem pracoval, Preziosi a lidé v mém týmu, ti byli perfektní. Vedení ale říká jednu věc a dělá druhou. Pro mě peníze nejsou všechno, ale chtěl bych zdůraznit, že můj plat se u Ducati ani nepřibližoval tomu, co brali ostatní, třeba Rossi, Lorenzo, Pedrosa a další. Takže jsem toho všeho měl v jednu chvíli už dost. Teď je situace mnohem vyrovnanější.“
Casey Stoner si je také vědom toho, že má Honda mnohem větší možnosti v otázkách vývoje: „Ducati neměla žádný rozpočet na nové projekty“ .
A posledním důvodem byla touha následovat své vzory: „Vždy jsem snil o tom, že půjdu ve stopách Micka Doohana v týmu Repsol Honda. V té době to byly závody a nic jiného. Tehdy nebyly žádné ty hračičky jako kontrola trakce apod. Jó, to byl život. Rád bych si zazávodil bez nich. Když jsem v roce 2007 získal titul mistra světa, tak lidé pořád dokola opakovali, že jsem produkt nové generace jezdců, kteří jsou naprosto závislí na trakční kontrole. Nakonec si ale v jednu chvíli všichni uvědomili, že jí využívám mnohem méně, než všichni ostatní. Já se cítím mnohem lépe na motocyklu, který nemá tak invazivní trakční kontrolu.“
Od prvního okamžiku, kdy Casey Stoner usedl na Hondu RC212V, vzbudily jeho výkony velkou pozornost.
„Honda se chová v zatáčkách skvěle, o tolik lépe než Ducati. Teď je moje jízdní stopa naprosto odlišná.“ říká s úsměvem Casey „Je tady pár oblastí, ve kterých je Desmosedici lepší, ale je mnohem více věcí, kde je Honda daleko lepší. Honda nějaký čas nezvítězila v šampionátu a to je situace, která se jim nelíbí, což je něco podobného jako se mnou, ale jsem teď vlastně rád, že jsem pár let nevyhrál. Vrhl jsem se spolu s Hondou do boje, abychom tuto mezeru zaplnili. Jedna věc je ale jistá, bude to tvrdý boj.“
Tolik tedy Casey Stoner v rozhovoru pro italský web motorsprint, originál rozhovoru si je možno přečíst zde.
„Miluji táboření a rybaření, jízdu na koni a lov. Když nejsou závody, snažím se před nimi uprchnout v každém slova smyslu, fyzicky i psychicky.“ říká Casey, který sedí na břehu jezera Glenbawn 5 hodin jízdy od Sydney.
„Mám rád rybaření, je to složité a náročné. Pomáhá mě to zaměstnávat mozek natolik, že mohu na závody zapomenout. Navíc se přitom podíváte na spoustu krásných míst, mám rád jezera a potoky, takže když nějaké najdu, tak se na jeho břehu utábořím na noc a to je pak nejlepší. Čím vzdálenější a izolovanější místo to je, tím lépe. Když chytím pstruha, tak si ho udělám na grilu, tak je vážně nejlepší. Když mám pak možnost, tak si skočím do vody, abych si pořádně zaplaval. Takový život je podle mě nádherný. Ale musím se přiznat, že si to umím dokonale užít jen v mé vlasti – v Austrálii.“Další vášní Casey Stonera je lov, přesněji lov s lukem a šípem.
„Nepoužívám nějaké moderní luky s hledím nebo jinými vymoženostmi. Používám normální klasický luk. To je podle mě férovější. To co mám nejraději je plížení ke zvěři, to je ta nejtěžší část, která začíná už tím, že musíte vědět, kde zvěř jí, kam chodí pít apod. Musíte si dávat pozor na směr větru, aby Vás neucítili. Taky musíte zvážit pozici slunce, ze které bude nejvýhodnější zaútočit. Například pokud vám svítí slunce do tváře, tak si vás může zvěř všimnout a utéct, ale jsou tady také divoká prasata, která dokážou být velmi nebezpečná a zaútočit na Vás, takže musíte být velmi opatrní. Pokud se mě podaří ke zvířeti připlížit, tak jsem vítěz.“
Skrze jeho záliby Casey Stoner dává najevo svůj odpor k moderním technologiím
„Teď je spousta lidí, kteří milují dlouhé výpravy na koních, kdy se třeba sbalí a odjedou bez zásob na pět dní do divočiny a tam jí jen to, co uloví. Je to skvělý způsob jak se vrátit trochu zpět do minulosti, kdy nebyla technika ještě tak všudypřítomná. Je to návrat k životu z devatenáctého století.“
Přes fakt, že se Casey pokouší při každé příležitosti uniknout světu moderních technologií přiznává, že mezi závody a jeho koníčky existuje podobnost, protože i tam je ve skutečnosti buď kořist nebo lovec.
„To je pravda, v závodu se vždy snažíte o to, aby se z Vás stala kořist. Když v závodě v chumlu jezdců vjíždím do první zatáčky, tak je to podobný pocit, jako před výstřelem při lovu. Sleduji vše kolem sebe, snažím se najít si to pravé místo. Je to jako když napnete tětivu luku a znovu vše kontrolujete. Ale je tady jeden velký rozdíl, když jsem na lovu, tak jsem ponořen do klidu.“
To však ale není vždy pravda. Stoner je sice jezdec, který jako jeden z mála pilotů přiznává, že těsné souboje v rychlostech okolo 300 km vyvolávají strach, ale nedávno objevil podobnou adrenalinovou zábavu v rybaření mezi krokodýly.
„Rybaření v Darwinu je neskutečný zážitek. Je tam plno krokodýlů. Je to vážně vzrušující. S bušícím srdcem musíte neustále sledovat hladinu vody a doufat, že se z ní na Vás nic nevynoří. Spousta lidí žije klidně a důvod, proč hledáme vzrušení je touha po adrenalinu. Strach a adrenalin, to je přesně to co cítíte, když rybaříte na území plném krokodýlů, na to musíte být vážně dobrý.“
Casey Stoner byl klukem z vesnice většinu svého života. Narodil se Gold Coast a když mu bylo 9 let, tak se jeho rodina přestěhovala do Huner Halley, vinařské oblasti, kde mohl Casey pokračovat v jeho kariéře na dvou kolech. Svůj první závod jel už ve čtyřech letech a ve 13 letech už měl na svém kontě 41 vítězství. Tak jako někteří z jeho vzorů (Doohan, Rainey) se účastnil několika závodů v jednom dni, což mu pomohlo k vybudování dovedností, které jeho soupeři sledují s otevřenými ústy.
„Pro mě mělo smysl pokračovat v závodění v Queenslandu. Odešli jsme z Nového Welsu, protože tam nebyla dostatečně tvrdá konkurence. Podařilo se mě prosadit, ale stálo mě to mnohem více úsilí.“
Když si jeho rodiče uvědomili, že má jejich syn výjimečný talent, tak se rozhodli přestěhovat do Anglie, kde mohl Casey ihned začít závodit na silnici, zatímco v Austrálii by museli čekat další dva roky. Při jeho první sezóně na silničním motocyklu v roce 2000 vyhrál na Aprilii 125 ccm národní šampionát. O dva roky později již jezdil mistrovství světa a v roce 2006 vstoupil do královské třídy MotoGP, kde o rok později získal na Ducati titul mistra světa. Přesto, že je mu teprve 26 let, tak už má na svém kontě více vítězství než Wayne Rainey, Freddie Spencer nebo Kevin Schwantz.
Rodiče Casey Stonera teď žijí poblíž jezera Glenbawn na farmě s 2400 akry půdy a tisícovkou hovězího dobytka. To je místo, kam Stoner prchá, když je zpět v Austrálii. Na tomto místě není připojení k internetu a nejbližší obchod je vzdálen 40 kilometrů, což je skvělé místo pro někoho, kdo se vyhýbá modernímu způsobu života.
„Uznávám, že je v tom trochu rozpor. Mám rád to co dělám, ale s tím vším okolo nechci mít nic společného. Například vůbec nemám potřebu dívat se na televizi. Dávám předost pobytu venku nebo práci na farmě“
O své budoucnosti, až sundá helmu a kombinézu má Casey zcela jasno: „Vrátím se natrvalo do Austrálie trvale, budu mít farmu a možná budu mít děti.“
Casey a jeho manželka Adriana nyní žijí po většinu roku ve Švýcarsku, a to uprostřed přírody, v domě u Ženevského jezera.
„Je tu spousta zeleně a máme dům hned vedle horského potoka. Když vyjdu ven, tak můžu hned začít lovit pstruhy.“
On a Adriana se přestěhovali do Švýcarska poté, co strávili několik let v Monaku, kde Casey čelil zájmu novinářů a tlakům vysoké společnosti, kterou nesnáší. Z toho důvodu je možná jeho vztah s médii a fanoušky poněkud komplikovaný.
"Sláva, to není nic pro mě, ale někteří ostatní jezdci to mají rádi. Tam, kde teď žijeme, se to snažím nějak zvládnout, ale v podstatě mám rád jen jízdu na závodním motocyklu. Všechno to ostatní kolem mě zabíjí.“
Ve skutečnosti to má souvislost s tím, proč Casey odešel od Ducati. Italský tovární tým má jako hlavního sponzora tabákovou firmu Marlboro a několik dalších sponzorů, kteří od jezdců požadují velké množství propagačních a reklamních aktivit. „To je přesně opak toho, jaký život chci vést já.“ říká Casey Stoner.
Casey Stoner si je také vědom toho, že má Honda mnohem větší možnosti v otázkách vývoje: „Ducati neměla žádný rozpočet na nové projekty“ .
A posledním důvodem byla touha následovat své vzory: „Vždy jsem snil o tom, že půjdu ve stopách Micka Doohana v týmu Repsol Honda. V té době to byly závody a nic jiného. Tehdy nebyly žádné ty hračičky jako kontrola trakce apod. Jó, to byl život. Rád bych si zazávodil bez nich. Když jsem v roce 2007 získal titul mistra světa, tak lidé pořád dokola opakovali, že jsem produkt nové generace jezdců, kteří jsou naprosto závislí na trakční kontrole. Nakonec si ale v jednu chvíli všichni uvědomili, že jí využívám mnohem méně, než všichni ostatní. Já se cítím mnohem lépe na motocyklu, který nemá tak invazivní trakční kontrolu.“
„Honda se chová v zatáčkách skvěle, o tolik lépe než Ducati. Teď je moje jízdní stopa naprosto odlišná.“ říká s úsměvem Casey „Je tady pár oblastí, ve kterých je Desmosedici lepší, ale je mnohem více věcí, kde je Honda daleko lepší. Honda nějaký čas nezvítězila v šampionátu a to je situace, která se jim nelíbí, což je něco podobného jako se mnou, ale jsem teď vlastně rád, že jsem pár let nevyhrál. Vrhl jsem se spolu s Hondou do boje, abychom tuto mezeru zaplnili. Jedna věc je ale jistá, bude to tvrdý boj.“
Tolik tedy Casey Stoner v rozhovoru pro italský web motorsprint, originál rozhovoru si je možno přečíst zde.
Informace o redaktorovi
Jak se Vám líbil tento článek?