Zapomenuté šampionáty 2: Mistrovství světa TT F-1, F-2 a F-3

Označení Formule-1 je spjato především s nejprestižnější disciplínou automobilových závodů Grand Prix, ale před lety tu byla rovněž motocyklová kategorie s názvem Formule-1. Celý název byl Tourist Trophy Formule-1 (TT F-1) a vedle ní tu byly také TT F-2 a TT F-3. Nutno podotknout, že se v nich v žádném případě nezávodilo jen tak „o kastrol nudlí“, ale všechny tři kategorie měly řádný statut mistrovství světa pod hlavičkou FIM.

Zapomenuté šampionáty 2: Mistrovství světa TT F-1, F-2 a F-3
Tento šampionát se zrodil v r. 1977 po vyřazení legendární Tourist Trophy ze seriálu MS, kdy FIM ve snaze přinést TT nějakou adekvátní náhradu, vytvořila MS Tourist Trophy. Jednalo se v podstatě o mistrovství světa na přírodních okruzích ve třech formulích, jež se od sebe lišily zejména typem motoru a jeho zdvihovým objemem. Ve Formuli -1 byly povoleny dvoutakty 350-500 ccm nebo čtyřtakty 600-1000 ccm, v třídě F-2 to byly dvoutakty 250-350 ccm nebo čtyřtakty 400-600 ccm a pro F-3 stanovily regule možnost užít stroje s dvoudobými motory 125-250 ccm nebo se čtyřtakty 200-400 ccm. Zpočátku se závody jezdily jen v rámci Tourist Trophy, ale později se šampionát rozšířil ještě o další závody a tratě.
První dva ročníky – 1977 a 1978 – se odjely pouze na Tourist Trophy a vůbec první titul mistra světa F-1 vydobyl navrátilec na TT Phil Read. Ke svým sedmi „klasickým“ titulům Grand Prix tak přidal další v kategorii TT. Rok nato zaznamenal svůj vítězný comeback na TT také legendární Mike Hailwood, který tam naposledy závodil před 11 lety. Oproti Readovi byl jeho návrat na slavný závod všeobecně kvitován s velkým nadšením, což se o Readovi stoprocentně říci nedalo. Mnozí mu totiž nemohli zapomenout jeho bojkot TT počátkem 70. let. Mike v nadšené atmosféře splnil velká očekávání mnoha svých příznivců a vítězstvím v závodě TT F-1 si zajistil mistrovský titul.
V dalších třech letech se šampionát rozšířil kromě TT ještě o závody na okruhu Dundrod v rámci severoirské Ulster Grand Prix. Závod TT F-1 v Ulsteru 1979 vyhrál Ron Haslam, což mu s třetím místem na TT zajistilo mistrovskou korunu a Formule-1 tak měla za tři roky své existence již třetího vítěze, zatímco v nižší F-2 získal Alan Jackson titul již potřetí za sebou. Mistrovské tituly TT F-3 získali dosud John Kidson (1977), Bill Smith (1978) a v roce 1979 australský navrátilec na závodní okruhy Barry Smith, úspěšný závodník 60. a 70. let a vítěz čtyř světových Grand Prix.
Ročník 1980 zahrnoval opět TT a UGP a Suzuki pro Ulster angažovala Joeye Dunlopa, který kryl záda Graeme Crosbymu při jeho cestě za titulem F-1. Ačkoliv Joey opět všechny přesvědčil o svých výjimečných jezdeckých schopnostech, Suzuki s nabídkou další smlouvy váhala, a tak ji nakonec předběhla Honda a zrodilo se jedno z nejúspěšnějších spojení jezdce a stroje v celé závodní historii, když Joey vyhrával na Hondách celých dalších dvacet let. To Suzuki hrubě podcenila…. Kategorii TT F-2 ovládl oběma vítěznými závody Charlie Williams a v TT F-3 titul získal Ron Haslam za 2.místo na TT a vítězství v Ulsteru.
Rok 1981 byl posledním pro TT F-3 a titul si po vítězství na TT i v Ulsteru zajistil předloňský mistr Barry Smith. Poté již definitivně pověsil přilbu na hřebík. Ve třídě F-2 bral titul za prvenství na TT a druhé místo v UGP další veterán Tonny Rutter, ten však na odchod ze scény vůbec nepomýšlel. O titul v nejprestižnější třídě si to rozdali obhájce Graeme Crosby s loňským šampionem F-3 Ronem Haslamem. TT vyhrál Crosby právě před Haslamem a na Ulster GP bylo jejich pořadí opačné. Při stejném počtu bodů a stejném umístění v jednotlivých závodech muselo přijít na řadu nepříliš obvyklé kritérium sčítání celkových časů. Stopky tak rozhodly pro Australana Crosbyho, jehož další kariéra směřovala do MS Grand Prix ( jeho největším úspěchem bylo celkově 2. místo ve třídě 500 ccm v r.1982).
V roce 1982 se poprvé jelo také na evropském kontinentu, konkrétně na portugalském okruhu Vila Real. Ze třech závodů si titul F-1 poprvé připsal Joey Dunlop, i když k tomu možná neměl ten nejsilnější mandát, neboť nezvítězil ani v jednom závodě. Ale stará pravda říká, že mistra určují body na konci sezóny – a těch měl Dunlop za tři druhá místa nejvíce. Ostatně, že je titul ve správných rukou, přesvědčil svou neochvějnou dominancí v následujících letech a šnůrou pěti mistrovských titulů v řadě v letech 1982 -1986 dokázal, že třída TT F-1 je naprosto jednoznačně právě pod jeho nadvládou. V tédo době neměl v této kategorii sobě rovného. A to nejen na trati Tourist Trophy, kde se stal postupně nejúspěšnějším jezdcem všech dob s 26-ti vítězstvími, ale i na jiných okruzích. Někdy mu bylo totiž tak trochu vyčítáno, že umí vyhrávat hlavně na přírodních okruzích jako je TT nebo třeba domácí Dundrod v Ulsteru. Pravdou je, že Dunlopova kariéra se formovala na přírodních tratích a dosahoval na nich svých vrcholných úspěchů (přezdívku “King of the Roads” zřejmě nedostal jen tak pro nic za nic), ale dokázal zajet též na umělých motodromech. Podobně jako ovládal Joey Dunlop F-1, tak byla kategorie F-2 doménou Tonnyho Ruttera, jehož mistrovská série čtyř po sobě jdoucích světových titulů se datuje do období let 1981-1984.
S rostoucí popularitou se šampionát postupně rozrostl o několik dalších podniků a pro nás bylo zajímavé, že FIM jeden závod kategorie F-2 přiřadila k závodu mistrovství Evropy 1984 v Brně. V té době se již na starém brněnském okruhu nejezdil závod mistrovství světa (Brno bylo součástí MS nepřetržitě v letech 1965-82) a Brno hostilo v mezidobí před výstavbou nového automotodromu jen jezdce mistrovství Evropy. Oživení v podání MS TT F-2 tak bylo velmi atraktivní. Brno bylo po TT, Portugalsku a Ulsteru závěrečným závodem šampionátu. Každý z předchozích závodů měl jiného vítěze: TT-Graeme McGregor, Vila Real – Tony Rutter a Ulster GP – John Weeden. Jako vedoucí muž šampionátu přijel do Brna Rutter, který jako jediný dokázal stát na stupních vítězů v každém závodě, ale na naší trati se mu tolik nedařilo a dojel až pátý, přesto mu to na titul stačilo.
Brno vidělo rozhodně hezkou podívanou. Na tu dobu poněkud nezvyklý start s motory v chodu zvládl nejlépe Brian Reid a spolu s Davidem Tardozzim (ano, je to “ten” Tardozzi, který ještě do nedávna úspěšně šéfoval továrnímu týmu Ducati v mistrovství světa SBK) sváděli tuhý boj o vedení. Tardozzi měl pak lehčí pád, ale opět nasedl na svou Ducati a pokračoval. Nakonec ale vzdal v posledním kole. Závěr závodu byl smolný rovněž pro Garyho Padgetta a Španěla Diaze, pro které závod skončil dvě, resp. jedno kolo před cílem, když oba v té době jeli “na bednu”. Místo nich se nakonec po bok vítězného Reida na stupně vítězů postavili Walter Hoffman a Phil Mellor. Ve startovním poli 36-ti jezdců byl i náš Peter Baláž, ve třetím kole měl ale v retardéru před Bosonohami pád. Dvojice Dunlop (F-1) a Rutter (F-2) tedy své mistrovské pozice uhájili. Zatímco pro Ruttera to byl již jeho čtvrtý titul v řadě, Dunlop měl v té době na svém kontě “jen” tituly tři. Zatímco však Dunlopova mistrovská série pokračovala i v dalších letech, Ruttera vystřídal v následující dvou ročnících na postu mistral světa Dunlopův severoirský krajan, právě brněnský vítěz, Brian Reid.
S rokem 1986 oslavilo MS Tourist Trophy kulaté desáté výročí svého trvání. Především kategorie TT F-1 byla v té době velmi oblíbená a Joey Dunlop završil svou vítěznou “pětiletku”. Největším překvapením šampionátu byl ale zřejmě Paul Iddon na celkově 2. příčce za mistrem světa Dunlopem. Pamatujete ho z Mistrovství Evropy u nás v Brně? V roce 1985 zde startoval v pětistovkách, ale příliš se tehdy neprosadil. Na rozdíl od TT F-1, která byla na vrcholu své popularity, byla tato sezóna posledním mistrovským ročníkem pro Formuli-2. Jela se jen na TT, ve Španělsku a v Ulsteru, když poslední vypsaný závod na Hockenheimu se už ani neuskutečnil. Tři závody měly tři různé vítěze, kteří se také v pořadí Reid, Laycock a McGregor seřadili na prvních třech pozicích posledního šampionátu F-2.
Pro rok 1987 zbyla formulím tedy už jen jediná třída a oživení šampionátu přinesla především Bimota s dvojicí jezdců Virginio Ferrari a Davide Tardozzi. Ze sedmi závodů dokázal Ferrari třikrát vyhrát a vždy to byl double s týmovým kolegou Tardozzim na druhém místě. Smutnou záležitostí byl deštivý závod v Ulsteru, v němž zahynul německý jezdec Klaus Klein. Závod byl anulován a jeho výsledky se do pořadí šampionátu nezapočítávaly. Před závěrečným závodem vedl Ferrari o pár bodů před Dunlopem a o všem měl rozhodnout Donington. Na Britských ostrovech je však velmi obtížně porazit místní “boys” a ti také zcela obsadili stupně vítězů. Jelikož ale Dunlop byl z nich až třetí, stačilo Ferrarimu jeho sedmé místo k tomu aby o tři bodíky vyhrál mistrovský titul.
Od roku 1988 dostala ovšem Formule-1 konkurenci v nově vzniklém šampionátu Superbike a jak budou oba dva tyto v mnohých ohledech velmi podobné programy fungovat vedle sebe, bylo otázkou. Zatím ale TT F-1 pokračovala v plné síle a osmidílný seriál měl při značné vyrovnanosti sedm různých vítězů. Rok na to ale již bylo znát, že na mistrovství TT F-1 začíná velmi výrazně dopadat stín konkurenční série SBK, ke které se stále více upínaly aktivity všech motocyklových firem. Přesto i do další sezóny 1990 vstupovaly ještě oba šampionáty vedle sebe, ovšem Formule-1 bez statusu mistrovství světa už jen jen jako Pohár FIM Formule TT. Předchozí dva ročníky vyhrál britský jezdec Carl Fogarty a do třetice toho dosáhl v roce 1990.
Dnes již víme že TT F-1 nevydržela konkurovat závodům Superbike a že toto byl její poslední ročník. Ne však tak doslova. Třída Formule-1 se i nadále vypisovala především v závodech na Britských ostrovech, včetně toho nejslavnějšího, tedy Tourist Trophy, kde byla spolu se třídou Senior ještě dlouhá léta nejprestižnější kategorií vůbec. Přesto i zde pro ni čas postupně dozrál a v r.2004 se do listiny vítězů F-1 jako vůbec poslední zapsal John McGuinness. Od roku 2005 byly “efjedničky” také na TT definitivně nahrazeny závodem Superbiků.

Mistři světa Formule TT

RokFormule - 1Formule - 2Formule - 3
1977Phil ReadAlan JacksonJohn Kidson
1978Mike HailwoodAlan JacksonBill Smith
1979Ron HaslamAlan JacksonBarry Smith
1980Graeme CrosbyCharlie WilliamsRon Haslam
1981Graeme CrosbyTonny RutterBarry Smith
1982Joey DunlopTonny Rutter
1983Joey DunlopTonny Rutter
1984Joey DunlopTonny Rutter
1985Joey DunlopBrian Reid
1986Joey DunlopBrian Reid
1987Virginio Ferrari
1988Carl Fogarty
1989Carl Fogarty
1990*Carl Fogarty
*Pohár FIM

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 13x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist