Zapomenuté příběhy: Toni Mang

Předmluva 

V roce 1971 hledal jistý Dieter Braun - dvojnásobný mistr světa (1970 - 125 a 1973 - 250) a vítěz 14 závodů Grand Prix usilovně mechanika. A protože to byl "Schwabe" na třetí (tedy občan části Německa, který obrátí každou marku raději 2x, než ji vydá), tak se mu nabídka dvou velkých kumpánů, 22-letého Toniho Manga a o dva roky staršího Seppa Schlögla (legendárního německého mechanika) hodně zalíbila: Místo jednoho získal totiž za 300 marek měsíčně mechaniky dva (tedy plus jídlo a cestovní náklady), neboť oni dva byli jako dvojčata. 

Ovšem Mang byl zároveň také holičem pana Brauna a staral se i o jeho garderobu. Dokonce tak důkladně, že jednou mu vyčistil a uspořádal cestovní kufr tak důkladně, že Braunova žena došla k názoru, že žadný muž něco takového udělat nemůže a Dieter musí mít milenku! Od té doby se kufr už nečistil...

O spořivosti tohoto švábského jezdce hovoří i další historka, Dieter měl společně se svým bratrem obchod s železem a vzadu ještě malou benzínovou pumpu: "Dieter mluvil vpředu v krámě s bratrem a já zatím vzadu tajně natankoval transportér s motorkami", vzpomíná i dnes Toni Mang.

Protože se do Braunova malého transportéru nevešly všechny tři jeho motorky (250, 350 a 500 ccm), tak se Braun a Mang dohodli na společné "smlouvě". Jednu Braunovu motorku vozil ve svém transportéru Toni, který už v tuto dobu také zkoušel závodit a měl tak ve svém vozidle svůj a Braunův motocykl. A pokud to byly mezinárodní závody a Braun dohodl s pořadateli start Manga, tak mu pak nemusel platit naftu. Nezřídka se tedy vyskytla situace, že po příjezdu do paddocku šel Dieter Braun okamžitě za pořadatelem a vehementně ho přesvědčoval, že jeho mechanik je obrovský talent a měl by tedy rovněž v závodě startovat!

Mimo jiné jel v tuto dobu budoucí mistr světa Mang také závod v holandském Tilburgu, tedy díky Braunově přímluvě. "Když jsem přišel v neděli ráno do našeho stanu, tak tam ležela alkoholová mrtvola. Ta také hned v prvním kole závodu najela do příkopu, kde se ze své "opice" Toni konečně pořádně vyspal. A to jsem ho pořadatelům vnutil jako budoucího mistra světa", vzpomíná ještě dnes Dieter Braun.

Celý příběh vidí Mang trochu jinak: "Tak hrozné to zase nebylo. Pravda, šli jsme spát trochu později a proto nebyl můj výsledek v závodě nejlepší a neodpovídal tomu, co Braun pořadateli slíbil".

Kapitola 1 - motocykl SMZ 250

V roce 1971 existoval motocykl SMZ (Schlögl - Mang - Zehnder) o objemu 250 ccm, který Braun hodně sporadicky jezdil i se světovém šampionátu, jako třeba ve španělské Jaramě. O týden později se konal závod na letišti v Augsburgu a také v Alicante. V Augsburgu chtěl závodit Mang, zatímco Braun měl domluveno Alicante. 3 dny před závodem zavolal Braun do Augsburgu a domluvil s pořadateli Mangův start, tedy na úkor svého závodění v Alicante! "Hodnotím Dietera lidsky hodně vysoko. Dobře věděl, že nastupuje maldý a hodně rychlý německý jezdec a přesto mu byl schopen pomoci.", vzpomíná Sepp Schlögl. "Když jsem stál na stupních vítězů (Mang opravdu v Augsburgu s SMZ vyhrál), tak přijel se svým autem Porsche i Dieter Braun", jsou zase vzpomínky na tento závod od Toniho Manga. 

"Začátkem 70. let chtěl ale Mang se závoděním skončit. Prostě některé věci nefungovaly tak, jak by měly. Já a Toniho přítelkyně Ingrid jsme mu ale domluvili s tí, že si myslíme, že může stát v motocyklovém závodění hodně vysoko. Toni měl totiž velký talent, ale...Dal si však říci, změnil svůj život a začal dokonce jako první z tehdejší závodní generace trénovat fyzičku a s jeho výkony to šlo rapidně vzhůru!", říká dnes jeho kamarád Schlögl.

Kapitola 2 - první vítězství a začátky v závodech Grand Prix

V roce 1976 vyhrál Toni Mang svůj první závod Grand Prix. Bylo to na Nürburgringu ve stopětadvacítkách a Mang do tohoto závodu vyjel z 19. místa na startu! "Bylo mokro a já jen ze začátku pozoroval, jak v každé zatáčce někdo upadl. Bylo to pro mě velké varování, abych jel hodně opatrně. V úseku "Hatzenbach" v prvním kole byla snad už polovina mých soupeřů mimo závod. Říkal jsem si, pokud to tak půjde dál, skončím určitě do 10. místa. Nakonec jsem vyhrál a to jsem za celý závod předjel jen dva soupeře", směje se ještě dnes Toni Mang.

K začátkům závodění Manga ve světě Grand Prix se váže ještě jedna celkem úsměvná historka: "Ve Venezuele 1977 jsem jezdil v kubatuře do 125 ccm na druhém místě.  Když se vedle mně najednou objevil Nieto, tak jsem mu uhnul ke straně, neboť jsem si myslel, že mně předjíždí o celé kolo. To ale tak nebylo, on se někde zdržel a prostě ztrátu jen doháněl. To jsem samozřejmě nevěděl, neboť jsme chtěli šetřit a nebrali s sebou ani tabuli do boxu. A také mechanik zůstal doma, byl jsem tak sám s přítelkyní Ingrid", vzpomíná Toni Mang.

Kapitola 3 - zranění Dietra Brauna a šance pro Toniho aneb továrním jezdcem Kawasaki 

V roce 1976 se na Nürburgringu těžce zranil Braun, když havaroval se Suzuki 500. A když znovu havaroval 1. května 1977 na Salzburgringu, tak mu lékaři doporučili kvůli těžkému zranění hlavy ukončit kariéru. Jinak v tomto roce jezdil Mang ve třech třídách, s MBA 125-ky a se Suzuki půllitry. Tím třetím motocyklem byla Yamaha 250.

Před svým zraněním testoval ovšem Braun i motocykl Kawasaki KR 250 na Hockenheimu. A měl ji jet i při závodě MS 8. května. Ovšem zranil se - jak už bylo napsáno na 1. máje - a motocykl byl volný. "Já jsem byl jako Braunův mechanik u toho a tak jsem se seznámil s lidmi od Kawasaki. Přednost dostal mistr Německa Hans Schweiger a ze 2. pozice upadl. A tak Kawasaki hledala jezdce na rok 1978 a volba padla na mě. Stal jsem se rázem továrním jezdcem. Sice bez platu, ale s motocykly, materiálem a transportérem. Musel jsem sehnat jen peníze na mechaniky a na cestování. Byl to pro mě jako dárek k Vánocům, Velikonocím a k Letnicím (Pfingsten - třetí největší německý náboženský svátek - pozn. Bosso) dohromady. 

To bylo neuvěřitelné, v tuto dobu totiž neexistoval ve třídách 250 a 350 ccm žádný pořádný tovární tým, dominovali zde jezdci na privátních motocyklech Yamaha (ve třistapadesátkách např. Katayama, Herron, Ekerold či třeba Rougerie), nebo Italové o třídu níž (Lega s Morbidelli a Uncini s Villou na Harley Davidson) a dále pouze Yamahy v sedle s Katayamou, Herronem či Ballingtonem.

Nebylo to ale zas tak úplně jednoduché: Při premiéře 1978 ve Venezuele - pořadatelem byl zástupce Yamahy pro Latinskou Ameriku Andrea Ippolito, tedy otec dnešního prezidenta FIM - a ten se postaral o to, že konkurenční motocykly byly zadrženy na venezuelské celnici a tak Mang nestihl ani páteční volný trénink dvěstěpadesátek, ale ani kvalifiakci pro třistapadesátky...! 

Kapitola 4 - čtyři tituly mistra světa na Kawasaki, a dva těsně ztracené 

Své čtyři tituly mistra světa získal Toni Mang s motocykly Kawasaki v létech 1980 (250), 1981 (250 a 350), 1982 (350). 

Ten první byl s velkou dávkou Mangova štěstí a Ballingtonovi smůly. Proti Jihoafričanovi Korku Ballingtonovi neměl Mang vůbec šanci. V tabulce sice aktuálně vedl Mang se ziskem 39 bodů proti Ballingtonovi (30), neboť ten spadl v úvodním závodě v Misanu, ale od té doby následovala šňůra Ballingtonových úspěchů. Pak však musel jít "Korkie" pod nůž - operace břicha a vynechal tak Rijeku, Assen a Zolder. Po návratu z nemocnice byl stav 79 : 30 a bylo rozhodnuto. Ačkoliv Ballington vyhrál jak Imatru, tak i Silverstone a Nürburgring, tak 2. místo ve finské Imatře stačilo Toni Mangovi k zisku prvního titulu mistra světa.

Ve třistapadesátkách se v tomto roce rozhodovalo až ve finále, i když při předposledním závodě v Brně se zdálo být vše jasné. Jihoafričan Jon Ekerold s Bimotou si jel pro titul, v posledním kole ho ale motorka v Kohoutovicích zradila a bodový stav se srovnal, rozhodovalo až finále v Německu a zde vyhrál Ekerold a stal se mistrem světa. 

Po skončení sezóny 1980 se ovšem Kawasaki se stáhla z obou středních tříd a postavila pro Korka Ballingtona tovární půllitr. Mang si mohl ponechat všechny své čtyři motorky - 2 dvěstěpadesátky a 2 třistapadesátky - a v designu Krauser (na snímku) začal sezónu. Teprve po 5 závodech - 3 z nich Toni Mang vyhrál - mohl nalepit na nádrž opět nálepku Kawasaki. Ostatně tento rok byl Mangovým nejlepším vůbec: vyhrál 15 ze 24 závodů Grand Prix a stal se dvojnásobným mistrem světa. 

Byl i miláčkem brněnského publika, tedy především Farinovy zatáčky, která kompletně patřila "dederonům" a ti nezapomněli při jeho čestných kolech či západoněmecké hymně dokonce ani "hajlovat". 

V Brně vyhrál Toni Mang s Kawasaki celkem 4x (plus 1x na Hondě), kromě toho zde stál ještě 6x na stupních vítězů.

O rok později - 1982 - sice obhájil Mang svůj titul ve třistapadesátkách, ale trochu "nepoctivě" o něj přišel ve dvěstěpadesátkách. Při francouzské Grand Prix v Nogaru se "stars" rozhodly tuto Grand Prix bojkotovat (Lavado, Baldé, Mang, Tournadre). Mang se tedy vydal po tréninku za volantem svého transportního automobilu domů do Německa, a domácí Baldé a Tournadre se pěkně potichounku vrátili v sobotu večer do paddocku. Jean Luis Tournadre vyhrál v neděli svou jedinou Grand Prix v životě a na konci sezóny se se ziskem 118 bodů stal mistrem světa. Mang sice vyhrál tento rok 5 závodů GP, nasbíral ale jen 117 bodů, tedy o bod méně než Francouz, a skončil tak v MS druhý!

Kapitola 5 - se Suzuki v půllitrech, s Yamahou ve dvěstěpadesátkách 

Po zisku čtvrtého titulu mistra světa odešel Toni Mang v roce 1983 do půllitrů a podepsal smluvu s HB-Suzuki. Nejenže se ale zranil při lyžování - koleno, ale ani dostupný závodní materiál nebyl konkurence schopný - výsledkem bylo 18. místo a pouhé 2 body. 

Takže z toho byl návrat do dvěstěpadesátek s Yamahou, kterou postavil Sepp Schlögl. Mang s ní vyhrál ve Francii a celkově skončil pátý.
 
Ale před Silverstone 1984 byla motocyklovému světu poprvé ukázána nová Honda 250. Mang si ji vyzkoušel při tréninku, pro závod sice zvolil ještě Yamahu, ovšem: "100 kilo vážící testovací Japonec s ní zajížděl tak skvělé časy, že jsem si říkal, tento motocykl musí mít obrovský potenciál a podepsal jsem smlouvu s Hondou na další rok", vysvětluje Toni Mang, jak vlastně k přestupu došlo.   

Kapitola 6 - titul mistra světa s Hondou a konec kariéry 

 Hned v prvním roce s Hondou - 1985 - byl Mang vicemistrem světa (za Spencerem), o rok později skončil v MS celkově čtvrtý a v roce 1987 se stal popáté mistrem světa. To už ale bez své tehdejší ženy Colette a bez mechanika Seppa Schlögla - ten odešel k Mangovu velkému rivalovi Reinholdu Rothovi.

Kapitola 7 - poslední čestné kolo jel Toni Mang v Brně

Rok 1988 byl posledním rokem závodění Toni Manga. Jako obhájce titulu sice vyhrál úvodní závod sezóny v Japonsku, pak se mu ale vůbec nedařilo. Experti hovořili o ztrátě motivace, faktem je, že od Japonska dojel v 9 závodech jen 2x na podium. Potom ještě těžce havaroval v Jugoslávii a tak nebylo divu, že ohlásil konec kariéry. Obě dvě tovární Hondy dostali k dispozici do konce sezóny Jochen Schmid a Helmut Bradl a Mang jel na novém Masayrykově okruhu v Brně své poslední čestné kolo!!! 
 

Předmluva - opět ve světě Grand Prix jako manager

Ačkoliv se na řadu let Toni Mang ztratil ze světa Grand Prix, tak nyní je opět nazpět. Jeho svěřenec Marcel Schrötter jezdí stopětadvacítky a Toni je opět u toho. 

Informace o redaktorovi

Jiří Mikšík - (Odebírat články autora)
Press - (Odebírat články autora)