Zapomenuté příběhy: Ernst Degner
Text: Jiří Mikšík | Foto: Press | Zveřejněno: 13.4.2010 | Zobrazeno: 10 348x
Tovární jezdec východoněmecké MZ, krasavec Ernst Degner, utekl za hodně podivných okolností v roce 1961 k Japoncům a o rok později se stal na japonském motocyklu Suzuki mistrem světa. Jak to tehdy s jeho útěkem vlastně bylo?
Jeho příběh zapadá typicky do období 60. let minulého století. Historicky první mistr světa padesátek Ernst Degner se narodil jako "Ernst Eugen Wotzlawek" 22. září 1931 v německém Gleiwitzi. Jelikož se jeho otec nechal přejmenovat později na Degnera, tak také my známe tohoto čtyřnásobného vítěze "Velké ceny Československa - Závodu Družby národů" ve třídě do 125 ccm (1957 až 1960) na starém Masarykově okruhu pochopitelně pod tímto jménem.
Jelikož Ernst ztratil velmi brzy své rodiče - otec padl jako voják "Wehrmachtu" těsně před koncem II. druhé světové války a matka umřela těsně po jejím skončení na válečné vyčerpání a její útrapy, nezbývalo Degnerovi jr., než se starat sám o sebe. "Díky" rozdělení Německa se Degner dostal do "sovětského pásma" a stal se tak občanem NDR.
Ernst, byl už od začátku velkým příznivcem motorů jako takových, a tak se také vyučil jako automechanik v Luckau. Potom se odstěhoval do Potsdamu a vystudoval zde na inženýra. Diplom zněl na titul "vývojový inženýr" nákladních automobilů. Ovšem jeho práce v jedné konstruktérské dílně mu umožnila i sestavení jeho prvního motocyklu. Byl to motocykl o objemu 98 ccm. A v motocyklovém klubu BSG Lok Potsdam začal Degner také svou závodní kariéru.
V tomto klubu tehdy jezdil třeba Bernhard Petruschke, mimochodem první vítěz stopětadvacítek v Brně (motocykl IFA - rok 1952), ale i jistá a velmi pěkná dívka jménem Gerda Bastian, tedy Degnerova pozdější žena.
V roce 1954 jel Degner svou první sezónu jako licentovaný jezdec za tým ZPH (Zimmermann-Petruschke-Henkel). O rok později se stal už vicemistrem NDR. V tomto okamžiku se na scéně objevil Walter Kaaden, vývojový inženýr ze Zschopau (domov továrny MZ), který mu zajistil práci v továrně a angažoval ho jako technika a zároveň jako továrního jezdce. Kaaden ale zaměstnal i Degnerovu přítelkyni Gerdu, kterou si Ernst vzal za ženu 1. října 1957 v Karl-Marx-Stadtu (dnešním Chemnitzi) a to v hotelu "Chemnitzer Hof".
Z "IFA" se stala začátkem roku 1956 značka MZ, a tehdejší tovární jezdci se jmenovali Horst Fügner, Ernst Degner, Werner Musiol a Walter Brehme (ovšem posledně dva jmenovaní byli pouze klubovými jezdci s tovární podporou).
O rok později jel Degner svůj první závod Grand Prix, na Hockenheimringu, a dokončil jej na 6. místě ve třídě do 125 ccm.
V roce 1958 pak tovární jezdci MZ začali úspěšně objíždět závody mistrovství světa, a první světová bedna patřila Degnerovi ve stejném roce na Nürburgringu (3. místo ve třídě do 125 ccm). Ve stejný den ovšem skončil na bedně i jeho tovární kolega Horst Fügner (2. místo - 250 ccm). Bohužel závodní kariéra Horsta Fügnera se skončila po těžkém pádu v belgickém Spa-Francorchamps, a Fügner už dále nezávodil, nýbrž se stal Degnerovým "Betreuerem".
Tehdejší motocyklový svět ale doposud nebral jméno Ernsta Degnera úplně vážně. Vše se ale změnilo od Grand Prix Itálie 1959. Tam jel, dle mínění tehdejších odborníků, jezdec Degner svůj nejlepší závod své kariéry. Zatímco ve dvěstěpadesátkách podlehl (ve stejném čase jako vítěz) Italovi Carlo Ubbialimu (MV Agusta), tak v následujících stopětadvacítkách vše otočil, a s minimálním náskokem 0,1 sekundy Ubbialiho porazil a knížeti Augustovi tak přidělal hodně starostí.
O rok později končí v MS třídy 125 ccm Ernst Degner jako třetí, a získává své druhé vítězství v závodech Grand Prix - Spa-Francorchamps (jeho týmový kolega v MZ John Hempleman z Nového Zélandu zde byl druhý) a přidává k tomu dvě třetí místa - Ulster Grand-Prix a Monza.
Ovšem i po stránce rodinné se u Degnerových v tuto dobu hodně změnilo! V roce 1959 se narodil syn Olaf, v červnu 1961 pak druhý syn Boris.
Rok 1961 se stal zlomovým a zároveň osudovým rokem rodiny Degnerů. MV Agusta už nejezdila závody nejslabších obsahových kubatur a tak zbývala pouze Honda. MZ byla na nejlepší cestě k zisku titulu mistra světa ve stopětadvacítkách. Degner vyhrál tři závody Velkých cen (Hockenheim, Sachsenring a Monza) a s malým náskokem odcestoval do Švédska. Tento náskok mohl být ještě větší, kdyby Degner neupadl v Assenu a tento handicap (zranění) ho nezabrzdil i o týden později ve Spa-Francorchamps - kde Degner obsadil až 4. místo.
K této historické době je ale nutno poznamenat jednu podstatnou záležitost: Na základě hodně kontrastních podmínek mezi NDR a NSR odcházeli (emigrovali) špičkoví východoněmečtí odborníci stále častěji na Západ. Proto byla také vybudována nepropustná zeď mezi východním a západním Berlínem a vzápětí hermeticky uzavřeny hranice mezi NDR a NSR.
Co se ale vlastně událo o víkendu 15.-17. září 1961 ve Švédsku? To už zřejmě nikdo nezjistí, podívejme se tedy na tuto událost dnešníma očima: V každém případě Ernst Degner závod stopětadvacítek nedokončuje a při zpáteční cestě zůstává v západním Německu a tím se také nemůže zúčastnit finálového závodu v Argentině, kde měl sice k dispozici anglický motocykl EMC, ale od "soudruhů z NDR" nedostal povolení startu: Výsledek šampionátu je jasný, mistrem světa se stává Australan Tom Phillis na Hondě o dva body před Degnerem!
Dle dostupných pramenů se celé událo asi takto: Akce začala vlastně konspirativní schůzkou během závodu Tourist Trophy v roce 1960. Degner se sešel s manažerem Suzuki Jimmy Matsumiyou v jednom hotelu v Douglasu. Koncem června 1961 pak Degner tajně podepsal smlouvu se Suzuki a to v hodnotě 10 000 liber a zároveň také tovární smlouvu jako jezdec. Nutno si představit, že jeho budoucí týmový kolega Frank Perris z Kanady bral gáži něco přes 1 000 liber za rok. Po švédské Grand Prix dovezl tedy Matsumiya Degnera až k převozu lodí do Dánska. Údajně měl tehdy Degner předat japonskému manažerovi některé součástky ze stávajícího motocyklu MZ 125. Nebylo tedy divu, že se mluvilo o největší špionážní akci v historii motocyklového sportu. Musíme si ale zároveň uvědomit, že jezdec absolutní světové špičky tehdejší doby, Ernst Degner, tehdy bral v továrně MZ výplatu 700 východoněmeckých marek plus 500 za vítězství v závodě Grand Prix.
Jen pro úplnost: Uměle držený kurs byl 3:1 a za západoněmeckou marku se platilo "pod půltem" cca 10 korun českoslovnenských
"Nemyslím si, že by Ernst schválně přetočil motor. V tuto dobu byl už rozhodnut utéci do NSR a titul mistra světa mu mohl jen zvýšit jeho kredit", říká jak Degnerova žena Gerda, tak i Horst Fügner: "Později jsem si uvědomil, že Ernst si koncem roku 1960 dělal pravidelné poznámky do sešitu, a vše ostatní měl prostě v hlavě", vzpomíná jeho tehdejší ex-týmový kolega Horst Fügner a dodává: "Byli jsme sice rivalové, ovšem v rámci možností. Jinak jsme si rozuměli i v normálním životě a rodiny se dokonce přátelily. Ernst byl neuvěřitelně inteligentní"
Naproti tomu Walter Kaaden - šéf závodního oddělení MZ, kterému pak v tehdejším NDR dávala mocná Stasi (východoněmecká tajná policie) tento útěk jeho svěřence Degnera na svědomí, bral Degnerův útěk jako svou největší osobní životní prohru, neboť Degner dle jeho názoru utekl i s desetiletitými poznatky tajemství dvoutaktních MZ-tek, což bylo Kaadenovo know-how..., a až do konce svého života se z toho legendární konstruktér Walter Kaaden nevzpamatoval.
Stejný týden, tedy v době konání Velké ceny Švédska utekla do západního Německa i žena Gerda s oběma syny. Tento hodně nebezpečný útěk se odehrál v zavazadlovém kufru automobilu "V8 - Lincol Mercury", kde se jak Gerda, tak i synové Olaf a Boris 14. září schovali.
Kuriozitou byla skutečnost, že ve stejný čas vyšel v NDR obrázkový časopis "NBI" (Neuen Berliner Ilustrierten) na titulní straně s idolem východoněmecké mládeže, Ernst Degner se svým synem Borisem. Tento časopis se už nepodařilo z prodejen přes veškerou snahu stáhnout...
Degnerův útěk měl pochopitelně velký dopad na další fungování účasti továrny MZ v mistrovství světa: Ačkoliv zde jezdili vynikající jezdci tehdejší doby jako třeba Hailwood, Rosner, Shepherd, Grassetti či Woodmann - tak peněz na závodní motorky bylo stále méně a méně, dokonce se uvažovalo o zavření závodního oddělení a to se později také stalo.
Mezitím jezdec a inženýr Ernst Degner - tedy vlastně Ernst Eugen Wotzlawek - odešel z Německa s celou rodinou a s přítelem Paulem Perrym potom na šest měsíců do Japonska a zde pomocí svých zkušeností a poznatků, vyvinul společně s Japonci dvoutaktní motocykl Suzuki o objemu 50 ccm a stal se ním v roce 1962 také mistrem světa - historicky vůbec prvním v této kubatuře.
Postupně s jeho pomocí vznikly RM 62 (50 ccm), RT 162 (125 ccm) a v roce 1963 RV 62 (250 ccm). Pro všechny tyto motocykly Suzuki byla jako vzor původní MZ 125.
Továrna Suzuki získala celkem 15 titulů mistra světa a není jistě bez zajímavosti, že motor Square-Four-Suzuki 500 pro Barryho Sheena se skládal ze čtyř válců MZ...
Byl tedy Degner zlodějem, špionem či dokonce zločincem? Jeho tehdejší týmový kolega u Suzuki, Hugh Anderson z Nového Zélandu bere Degnera, v ochranu, když říká zcela jasně: "Mnohokrát jsem s ním na téma rozdílného života na Východě a na Západě mluvil. On se mnou nepolemizoval, nýbrž uváděl argumenty. A ty byly pravdivé, což jsem poznal v roce 1962, když jsem poprvé startoval na Sachsenringu. Ernst nepřeháněl! Bylo mu také přisuzováno, že ukradl některé součástky, to je nesmysl, byl tak inteligentní, že to neměl zapotřebí. Měl totiž vše uloženo v hlavě".
Závodní kariéra mistra světa Ernsta Degnera a i jeho privátní život ovšem vzápětí nabraly prudce tempo z kopce dolů.
10. listopadu 1963 havaroval Degner při Grand Prix Japonska v Suzuce s novým motocyklem Suzuki 250 ccm hned v prvním kole.
Jelikož však záchranné práce trvaly hodně dlouho - a ačkoliv tato havárie nakonec neskončila obětí na životě - tak Degner byl hodně popálen v obličeji a nadýchal se také otravných plynů. Jeho obličej - na kterém si ostatně hodně zakládal - se po několika transplantacích hodně změnil, a utrpěla i jeho psychika.
Ačkoliv Degner dokázal vyhrát po tomto hrůzostaršném pádu ještě i další čtyři závody Grand Prix, tak musel používat léky proti depresím a v roce 1966 ukončil svou kariéru. Důvodem jeho špatného psychického a zdravotního stavu byly ovšem i další těžké havárie: Po už jmenované Suzuce havaroval těžce v Monze 1965 (tříštivá zlomenina pravé stehenní kosti - 9 měsíců v nemocnici) a také ve Fuji 1966 při testech Kawasaki (4 dny v komatu).
Degner se ale změnil i lidsky a tak nebylo ani divu, že se s ním jeho žena Gerda nechala v roce 1972 rozvést.
Ernst Degner se potom nemohl vyznat ani sám v sobě. Všechna lékařská vyšetření byla k ničemu a v roce 1978 nejen ukončil své působení u továrny Suzuki - v rúzných funkcích, ale odstěhoval se i na ostrov Tenerife. A zde také žil docela osamoceně až do své smrti dne 8. září 1983. V jeho bytě ho našel mrtvého jeho syn Olaf, když mu přiletěl z Německa na pomoc a chtěl si ho odvést domů...
Němec Ernst Degner (na snímku čtvrtý) jezdil v závodech Grand Prix v letech 1957 až 1966. Získal v nich celkem 15 vítězství a 37 podiových umístění. Celkem objel 59 závodů Grand Prix (50 ccm: 17, 125 ccm: 34 a 250 ccm: 8).
V konečném pořadí MS měl tato celková umístění:
1958: 7. v MS kubatury do 125 ccm na motocyklu MZ
1959: 5. v MS 125 na MZ
1959: 4. v MS 250 na MZ
1960: 3. v MS 125 na MZ
1960: 8. v MS 250 na MZ
1961: 2. v MS 125 na MZ
1962: mistr světa 50 na Suzuki (viz snímek)
1963: 3. v MS 50 na Suzuki
1963: 6. v MS 125 na Suzuki (viz snímek)
1964: 6. v MS 125 na Suzuki
1965: 4. v MS 50 na Suzuki
1965: 4. v MS 25 na Suzuki
Jelikož Ernst ztratil velmi brzy své rodiče - otec padl jako voják "Wehrmachtu" těsně před koncem II. druhé světové války a matka umřela těsně po jejím skončení na válečné vyčerpání a její útrapy, nezbývalo Degnerovi jr., než se starat sám o sebe. "Díky" rozdělení Německa se Degner dostal do "sovětského pásma" a stal se tak občanem NDR.
Ernst, byl už od začátku velkým příznivcem motorů jako takových, a tak se také vyučil jako automechanik v Luckau. Potom se odstěhoval do Potsdamu a vystudoval zde na inženýra. Diplom zněl na titul "vývojový inženýr" nákladních automobilů. Ovšem jeho práce v jedné konstruktérské dílně mu umožnila i sestavení jeho prvního motocyklu. Byl to motocykl o objemu 98 ccm. A v motocyklovém klubu BSG Lok Potsdam začal Degner také svou závodní kariéru.
V tomto klubu tehdy jezdil třeba Bernhard Petruschke, mimochodem první vítěz stopětadvacítek v Brně (motocykl IFA - rok 1952), ale i jistá a velmi pěkná dívka jménem Gerda Bastian, tedy Degnerova pozdější žena.
V roce 1954 jel Degner svou první sezónu jako licentovaný jezdec za tým ZPH (Zimmermann-Petruschke-Henkel). O rok později se stal už vicemistrem NDR. V tomto okamžiku se na scéně objevil Walter Kaaden, vývojový inženýr ze Zschopau (domov továrny MZ), který mu zajistil práci v továrně a angažoval ho jako technika a zároveň jako továrního jezdce. Kaaden ale zaměstnal i Degnerovu přítelkyni Gerdu, kterou si Ernst vzal za ženu 1. října 1957 v Karl-Marx-Stadtu (dnešním Chemnitzi) a to v hotelu "Chemnitzer Hof".
Z "IFA" se stala začátkem roku 1956 značka MZ, a tehdejší tovární jezdci se jmenovali Horst Fügner, Ernst Degner, Werner Musiol a Walter Brehme (ovšem posledně dva jmenovaní byli pouze klubovými jezdci s tovární podporou).
O rok později jel Degner svůj první závod Grand Prix, na Hockenheimringu, a dokončil jej na 6. místě ve třídě do 125 ccm.
V roce 1958 pak tovární jezdci MZ začali úspěšně objíždět závody mistrovství světa, a první světová bedna patřila Degnerovi ve stejném roce na Nürburgringu (3. místo ve třídě do 125 ccm). Ve stejný den ovšem skončil na bedně i jeho tovární kolega Horst Fügner (2. místo - 250 ccm). Bohužel závodní kariéra Horsta Fügnera se skončila po těžkém pádu v belgickém Spa-Francorchamps, a Fügner už dále nezávodil, nýbrž se stal Degnerovým "Betreuerem".
Tehdejší motocyklový svět ale doposud nebral jméno Ernsta Degnera úplně vážně. Vše se ale změnilo od Grand Prix Itálie 1959. Tam jel, dle mínění tehdejších odborníků, jezdec Degner svůj nejlepší závod své kariéry. Zatímco ve dvěstěpadesátkách podlehl (ve stejném čase jako vítěz) Italovi Carlo Ubbialimu (MV Agusta), tak v následujících stopětadvacítkách vše otočil, a s minimálním náskokem 0,1 sekundy Ubbialiho porazil a knížeti Augustovi tak přidělal hodně starostí.
O rok později končí v MS třídy 125 ccm Ernst Degner jako třetí, a získává své druhé vítězství v závodech Grand Prix - Spa-Francorchamps (jeho týmový kolega v MZ John Hempleman z Nového Zélandu zde byl druhý) a přidává k tomu dvě třetí místa - Ulster Grand-Prix a Monza.
Ovšem i po stránce rodinné se u Degnerových v tuto dobu hodně změnilo! V roce 1959 se narodil syn Olaf, v červnu 1961 pak druhý syn Boris.
Rok 1961 se stal zlomovým a zároveň osudovým rokem rodiny Degnerů. MV Agusta už nejezdila závody nejslabších obsahových kubatur a tak zbývala pouze Honda. MZ byla na nejlepší cestě k zisku titulu mistra světa ve stopětadvacítkách. Degner vyhrál tři závody Velkých cen (Hockenheim, Sachsenring a Monza) a s malým náskokem odcestoval do Švédska. Tento náskok mohl být ještě větší, kdyby Degner neupadl v Assenu a tento handicap (zranění) ho nezabrzdil i o týden později ve Spa-Francorchamps - kde Degner obsadil až 4. místo.
K této historické době je ale nutno poznamenat jednu podstatnou záležitost: Na základě hodně kontrastních podmínek mezi NDR a NSR odcházeli (emigrovali) špičkoví východoněmečtí odborníci stále častěji na Západ. Proto byla také vybudována nepropustná zeď mezi východním a západním Berlínem a vzápětí hermeticky uzavřeny hranice mezi NDR a NSR.
Co se ale vlastně událo o víkendu 15.-17. září 1961 ve Švédsku? To už zřejmě nikdo nezjistí, podívejme se tedy na tuto událost dnešníma očima: V každém případě Ernst Degner závod stopětadvacítek nedokončuje a při zpáteční cestě zůstává v západním Německu a tím se také nemůže zúčastnit finálového závodu v Argentině, kde měl sice k dispozici anglický motocykl EMC, ale od "soudruhů z NDR" nedostal povolení startu: Výsledek šampionátu je jasný, mistrem světa se stává Australan Tom Phillis na Hondě o dva body před Degnerem!
Dle dostupných pramenů se celé událo asi takto: Akce začala vlastně konspirativní schůzkou během závodu Tourist Trophy v roce 1960. Degner se sešel s manažerem Suzuki Jimmy Matsumiyou v jednom hotelu v Douglasu. Koncem června 1961 pak Degner tajně podepsal smlouvu se Suzuki a to v hodnotě 10 000 liber a zároveň také tovární smlouvu jako jezdec. Nutno si představit, že jeho budoucí týmový kolega Frank Perris z Kanady bral gáži něco přes 1 000 liber za rok. Po švédské Grand Prix dovezl tedy Matsumiya Degnera až k převozu lodí do Dánska. Údajně měl tehdy Degner předat japonskému manažerovi některé součástky ze stávajícího motocyklu MZ 125. Nebylo tedy divu, že se mluvilo o největší špionážní akci v historii motocyklového sportu. Musíme si ale zároveň uvědomit, že jezdec absolutní světové špičky tehdejší doby, Ernst Degner, tehdy bral v továrně MZ výplatu 700 východoněmeckých marek plus 500 za vítězství v závodě Grand Prix.
Jen pro úplnost: Uměle držený kurs byl 3:1 a za západoněmeckou marku se platilo "pod půltem" cca 10 korun českoslovnenských
"Nemyslím si, že by Ernst schválně přetočil motor. V tuto dobu byl už rozhodnut utéci do NSR a titul mistra světa mu mohl jen zvýšit jeho kredit", říká jak Degnerova žena Gerda, tak i Horst Fügner: "Později jsem si uvědomil, že Ernst si koncem roku 1960 dělal pravidelné poznámky do sešitu, a vše ostatní měl prostě v hlavě", vzpomíná jeho tehdejší ex-týmový kolega Horst Fügner a dodává: "Byli jsme sice rivalové, ovšem v rámci možností. Jinak jsme si rozuměli i v normálním životě a rodiny se dokonce přátelily. Ernst byl neuvěřitelně inteligentní"
Naproti tomu Walter Kaaden - šéf závodního oddělení MZ, kterému pak v tehdejším NDR dávala mocná Stasi (východoněmecká tajná policie) tento útěk jeho svěřence Degnera na svědomí, bral Degnerův útěk jako svou největší osobní životní prohru, neboť Degner dle jeho názoru utekl i s desetiletitými poznatky tajemství dvoutaktních MZ-tek, což bylo Kaadenovo know-how..., a až do konce svého života se z toho legendární konstruktér Walter Kaaden nevzpamatoval.
Stejný týden, tedy v době konání Velké ceny Švédska utekla do západního Německa i žena Gerda s oběma syny. Tento hodně nebezpečný útěk se odehrál v zavazadlovém kufru automobilu "V8 - Lincol Mercury", kde se jak Gerda, tak i synové Olaf a Boris 14. září schovali.
Kuriozitou byla skutečnost, že ve stejný čas vyšel v NDR obrázkový časopis "NBI" (Neuen Berliner Ilustrierten) na titulní straně s idolem východoněmecké mládeže, Ernst Degner se svým synem Borisem. Tento časopis se už nepodařilo z prodejen přes veškerou snahu stáhnout...
Degnerův útěk měl pochopitelně velký dopad na další fungování účasti továrny MZ v mistrovství světa: Ačkoliv zde jezdili vynikající jezdci tehdejší doby jako třeba Hailwood, Rosner, Shepherd, Grassetti či Woodmann - tak peněz na závodní motorky bylo stále méně a méně, dokonce se uvažovalo o zavření závodního oddělení a to se později také stalo.
Mezitím jezdec a inženýr Ernst Degner - tedy vlastně Ernst Eugen Wotzlawek - odešel z Německa s celou rodinou a s přítelem Paulem Perrym potom na šest měsíců do Japonska a zde pomocí svých zkušeností a poznatků, vyvinul společně s Japonci dvoutaktní motocykl Suzuki o objemu 50 ccm a stal se ním v roce 1962 také mistrem světa - historicky vůbec prvním v této kubatuře.
Postupně s jeho pomocí vznikly RM 62 (50 ccm), RT 162 (125 ccm) a v roce 1963 RV 62 (250 ccm). Pro všechny tyto motocykly Suzuki byla jako vzor původní MZ 125.
Továrna Suzuki získala celkem 15 titulů mistra světa a není jistě bez zajímavosti, že motor Square-Four-Suzuki 500 pro Barryho Sheena se skládal ze čtyř válců MZ...
Byl tedy Degner zlodějem, špionem či dokonce zločincem? Jeho tehdejší týmový kolega u Suzuki, Hugh Anderson z Nového Zélandu bere Degnera, v ochranu, když říká zcela jasně: "Mnohokrát jsem s ním na téma rozdílného života na Východě a na Západě mluvil. On se mnou nepolemizoval, nýbrž uváděl argumenty. A ty byly pravdivé, což jsem poznal v roce 1962, když jsem poprvé startoval na Sachsenringu. Ernst nepřeháněl! Bylo mu také přisuzováno, že ukradl některé součástky, to je nesmysl, byl tak inteligentní, že to neměl zapotřebí. Měl totiž vše uloženo v hlavě".
Závodní kariéra mistra světa Ernsta Degnera a i jeho privátní život ovšem vzápětí nabraly prudce tempo z kopce dolů.
10. listopadu 1963 havaroval Degner při Grand Prix Japonska v Suzuce s novým motocyklem Suzuki 250 ccm hned v prvním kole.
Jelikož však záchranné práce trvaly hodně dlouho - a ačkoliv tato havárie nakonec neskončila obětí na životě - tak Degner byl hodně popálen v obličeji a nadýchal se také otravných plynů. Jeho obličej - na kterém si ostatně hodně zakládal - se po několika transplantacích hodně změnil, a utrpěla i jeho psychika.
Ačkoliv Degner dokázal vyhrát po tomto hrůzostaršném pádu ještě i další čtyři závody Grand Prix, tak musel používat léky proti depresím a v roce 1966 ukončil svou kariéru. Důvodem jeho špatného psychického a zdravotního stavu byly ovšem i další těžké havárie: Po už jmenované Suzuce havaroval těžce v Monze 1965 (tříštivá zlomenina pravé stehenní kosti - 9 měsíců v nemocnici) a také ve Fuji 1966 při testech Kawasaki (4 dny v komatu).
Degner se ale změnil i lidsky a tak nebylo ani divu, že se s ním jeho žena Gerda nechala v roce 1972 rozvést.
Ernst Degner se potom nemohl vyznat ani sám v sobě. Všechna lékařská vyšetření byla k ničemu a v roce 1978 nejen ukončil své působení u továrny Suzuki - v rúzných funkcích, ale odstěhoval se i na ostrov Tenerife. A zde také žil docela osamoceně až do své smrti dne 8. září 1983. V jeho bytě ho našel mrtvého jeho syn Olaf, když mu přiletěl z Německa na pomoc a chtěl si ho odvést domů...
Závodní kariéra Ernsta Degnera
Němec Ernst Degner (na snímku čtvrtý) jezdil v závodech Grand Prix v letech 1957 až 1966. Získal v nich celkem 15 vítězství a 37 podiových umístění. Celkem objel 59 závodů Grand Prix (50 ccm: 17, 125 ccm: 34 a 250 ccm: 8).
V konečném pořadí MS měl tato celková umístění:
1958: 7. v MS kubatury do 125 ccm na motocyklu MZ
1959: 5. v MS 125 na MZ
1959: 4. v MS 250 na MZ
1960: 3. v MS 125 na MZ
1960: 8. v MS 250 na MZ
1961: 2. v MS 125 na MZ
1962: mistr světa 50 na Suzuki (viz snímek)
1963: 3. v MS 50 na Suzuki
1963: 6. v MS 125 na Suzuki (viz snímek)
1964: 6. v MS 125 na Suzuki
1965: 4. v MS 50 na Suzuki
1965: 4. v MS 25 na Suzuki
Informace o redaktorovi
Jiří Mikšík - (Odebírat články autora)
Press - (Odebírat články autora)
Jak se Vám líbil tento článek?