Velké postavy Velké ceny 9 - Kork Ballington

Ač byl původem Jihoafričan, působil Kork Ballington ve své kariéře většinou „pod cizí vlajkou“. Jihoafrická politika apartheidu totiž znamenala pro mnohé sportovce určitou izolaci a start v některých zemích neměli povolen. Kork měl naštěstí možnost startovat s pasem a licencí Velké Británie, což mu umožnilo start také na Velké ceně Československa v Brně.

Pocházel sice ze sportovní rodiny, ale s motorismem to moc společného nemělo. Jeho otec a především mnohem úspěšnější strýc spoléhali spíše na svůj vlastní pohon a jako atleti se účastnili řady maratonů a různých dálkových běhů. Když si představíme, že některé z nich byly delší než 100 mil, tak to budí nejen respekt, ale spíše až hrůzu. Lidé z atletického okolí si libovali, že kdyby tak ten „mladej Ballington“ zdědil nějaké běžecké geny, tak že by to mohl ve sportu někam dotáhnout. Ovšem přesto, že měl Kork tyto nejbližší sportovní vzory každodenně před očima, příliš ho běžecká dřina neuchvátila. Ale ve sportu to opravdu „někam“ dotáhl – a to až na samý vrchol, i když to bylo ve zcela jiné disciplíně.

Jeho dětský pokojík byl totiž vyzdoben obrázky a plakáty různých motocyklových jezdců, mezi nimiž hráli prim Jim Redman a Mike Hailwood - to byli pro něho ti praví hrdinové. Otec ho naštěstí do běžecké kariéry nenutil a naopak, když u něho poznal opravdový zájem o motorismus, všemožně ho podporoval. Závodil už Korkův starší bratr Dozy a rovněž ten mu byl ve všem nápomocen.
Vše to vlastně začalo když byl nedaleko jeho bydliště v Pinetownu postaven poblíž Durbanu nový závodní okruh a kdy poprvé jako kluk viděl opravdu pořádné závody. Tento zážitek rozhodl, že se jednou prostě „musí“ stát motocyklovým závodníkem.

Od svých 16 let mohl již s jezdeckou licencí tento záměr naplňovat a postupně získal čtyři regionální tituly. Se svou Kawasaki HR1 završil toto období titulem mistra Jižní Afriky 1972 v kategorii bez omezení kubatur a třeba v „Jihoafrické TT“ na okruhu Hesket skončil na vynikajícím třetím místě za Agostinim a Sheenem, ale před řadou dalších zvučných jmen. Na tento titul už bylo možno přilákat nějaké sponzory, kteří následně podpořili také projekt „Cesta do Evropy“, kam se Ballington vydal s párem starších motorek doprovázen svou přítelkyní a bratrem Dozym. Úvodní zážitky ze závodů na evropském kontinentu byly ale dost krušné. Na prvním závodě v belgickém Mettetu sněžilo a možná, že Kork, zvyklý na teplé africké počasí, viděl sníh takhle zblízka vůbec poprvé v životě. Další závod to nebylo o moc lepší, a pokud by ho na Nürburgringu doprovázel pan Kemr, tak by tam určitě pronesl svou legendární větu: chčije a chčije….

Ale s počasím holt nikdo nic nenadělá. Ale nešlo jen o to, všechno zde totiž bylo obtížné. Už jen účast v některých závodech byla zpočátku složitá, neboť pro pořadatele byl Ballington zcela neznámým jezdcem a potvrzení jeho přihlášky nebylo v té době žádnou samozřejmostí. Například na jednom závodě v Rimini musel dokonce předvést několik ukázkových kol, aby přesvědčil pořadatele o možnosti startu. V závodě samotném pak ale všechny pochybovače rázně umlčel, když dokázal dojet na vynikajícím druhém místě hned za mnohem zkušenějším Dieterem Braunem. Pořád mu to ale připadalo, že více než s kolegy na závodní dráze, soupeří s motoristickými funkcionáři někde po kancelářích. Postupně se ale začal přeci jen prosazovat nejen do výsledkových listin, ale i do povědomí vlivných lidí z motocyklové závodní branže.

První Grand Prix MS absolvoval v Itálii 1976 a v samém závěru sezóny stačil ještě zaznamenat své první vítězství ve Velké ceně Španělska, když na okruhu Montjuich vyhrál třistapadesátky.
Do dalšího roku vstupoval sice se dvěma novými motocykly pro třídy 250 a 350 ccm ale zpočátku se mu vůbec mu nedařilo. K tomu si ještě v Jaramě zlomil ruku a zdálo se, že mu sezóna proteče neúspěšně mezi prsty. Musel vynechat dva závody, ale jeho bratr mu na poraněnou ruku zhotovil důmyslný nástavec, který si mohl za jízdy opřít o stehno a alespoň trochu bolavé ruce ulevit. Takto vybaven nastoupil k závodům v Assenu a přes všechny problémy dokázal vyhrát závod 350 ccm! Od té chvíle se mu už dařilo mnohem lépe než v první půlce roku a na závěr vše korunoval vítězným doublem 250 + 350 ccm v poslední Grand Prix v anglickém Silverstone. Takže konec dobrý – všechno dobré.

Toto vítězství mu zřejmě otevřelo cestu do továrního týmu. Ovšem ne Yamahy, ale Kawasaki. Ředitel britského zastoupení Kawasaki UK mu totiž nabídl stroje pro třídy 250 a 350 ccm s plnou tovární podporou. Do jaké míry to bylo správné rozhodnutí, to ukázala následující léta velkých úspěchů.

Z Brna jsme Ballingtona znali již z předešlého roku na Yamaze, ale jeho vcelku slušné umístění (4./250ccm a 7./350ccm) přeci jen zastínili Uncini, Villa, Cecotto, Sarron…, než abychom si ho nějak výrazněji vryli do paměti. Od roku 1978 si ho ale v zelených barvách Kawasaki pamatuje snad každý. Pětistovky se v té době již na brněnském okruhu nejezdily, a tak největší diváckou pozornost přitahovaly především kubatury 250 a 350 ccm – a v nich vládl právě Kork Ballington. Ve svých mistrovských letech 1978-79 nenašel přemožitele ani v Brně.

V roce 1978 přijížděli do Brna s ambicemi na zisk mistrovského titulu dvěstěpadesátek už jen Ballington a jeho týmový kolega Hansford, kteří také v závodě obsadili první dvě příčky. Ballington byl od počátku v čele a postupně se za něho propracoval Hansford. Na nějaký přímý souboj ale nedošlo a svým prvním místem udělal Ballington další výrazný krok k zisku titulu mistra světa. V době konání závodů v Brně se dokonce jevilo velice nepravděpodobné, že by se na dosud nedokončené trati v Rijece mohla uskutečnit závěrečná Grand Prix Jugoslávie, a tak byl Ballington již v Brně pasován na mistra světa. Nakonec se ale v Jugoslávii jelo a oficiální korunovace se ještě o tři týdny odložila. V Rijece sice vyhrál Hansford, ale Ballington vše jistil svým třetím místem.

Ve třídě 350 ccm ale přijížděl Ballington do Brna již opravdu jako nový mistr světa. Závodu to ovšem na dramatičnosti v žádném případě neubralo a naopak právě třistapadesátky se staly nejzajímavějším závodem dne. Především oba jezdci Kawasaki spolu s Michelem Rougeriem a Jonem Ekeroldem se starali o největší vzrušení. V cíli byl ale nakonec jako vítěz odmávnut opět Kork Ballington
Svou nadvládu si v sedle Kawasaki udržoval i dalším roce. Brno vidělo dramatický závod dvěstěpadesátek především v podání trojice Ballington-Rossi-Pileri, která předváděla skvělou podívanou. V těsném šiku si všichni mezi sebou mnohokrát vyměnili pozice, ale Kork tahal přeci jen za delší konec provazu a po zásluze zvítězil. Zatímco Ballington přijel do Brna již s obhajobou titulu dvěstěpadesátek v kapse, v kategorii do 350 ccm ještě nebylo o novém mistru světa rozhodnuto. V závodě se mu stal největším soupeřem Anton Mang a jejich vzájemný souboj trval až na cílovou čáru, kdy dokázal být Ballington přeci jen o pár desetinek dříve.

V roce 1980 vstoupila Kawasaki na scénu se svou pětistovkou, vedle níž sedlal Ballington ještě dvěstěpadesátku. Pětistovky se v Brně nejely a závod 250 ccm byl tak posledním startem Korka Ballingtona na brněnském okruhu. Před závodem již bylo jasné, že svůj titul dvěstěpadesátek neobhájí a vystřídá ho německý jezdec Toni Mang. Ballington sice vyhrál nejvíce závodů, rovnou polovinu z celkového počtu deseti Grand Prix, ale v průběhu sezóny se musel podrobit akutní operaci zažívacího traktu a tři závody vynechal – a body z nich mu prostě chyběly. Naproti tomu Mang zase skončil ve všech závodech na stupních vítězů: 4x zvítězil, 4x dojel druhý a 2x třetí. Jejich vzájemný brněnský souboj vyzněl tentokráte ve prospěch Manga.

Pětistovky byly pro něho poněkud zklamáním a Ballingtonovi se nepodařilo navázat na své dosažené úspěchy z nižších kubatur. Motoricky byl nový stroj velice dobrý, ale neustále se laborovalo s různými variantami podvozku. Správnou kombinaci se bohužel nepodařilo najít a po roce 1982 Kawasaki s pouhými dvěma třetími místy (Assen a Imatra 1981) svou účast v MS ukončila. V návaznosti na to svou kariéru možná poněkud předčasně ukončil také Ballington. Jak sám ale říkal, po tolika letech už nechtěl jít do nového týmu a také se už asi těšil na trochu klidnější život. Po nějaké době ale přeci jen neodolal a ještě si pár sezón zazávodil v USA. Svůj poslední závod tam odjel 7. srpna 1988.
V roce 1998 se s rodinou přestěhoval do Austrálie a věnoval se jen svému obchodu. V té době byl poněkud mimo motocyklové dění, ale když se v Evropě začaly množit různé závody veteránů, rád přijal pozvání k účasti. V zelených barvách Kawasaki je na něho stále parádní pohled.

Hugh Neville „Kork“ Ballington
*10. dubna 1951
Počet titulů MS: 4
Počet vyhraných GP: 31
Účast na GP Československa: 1977-1980
Nejlepší umístění v Brně: 4x 1. místo

Informace o redaktorovi

František Feigl - (Odebírat články autora)

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (12x):



TOPlist