Před Velkou Cenou (pro pamětníky)

Píše se rok 1981. Jsem čerstvý maturant a čeká mě vojna. Krásné léto posledních prázdnin utíká jako voda a blíží se nejočekávanější víkend roku – Mistrovství světa silničních motocyklů v Brně.

Před Velkou Cenou (pro pamětníky)
Z Hradce nás jede pět. Vyrážíme ve čtvrtek někdy po obědě, abychom měli dost času vstřebat atmosféru plnících se strnišť kolem okruhu, i na samotný přesun na okruh, kde na jednom místě strávíme následující tři dny. Předchozích deset sezón jsem jezdil jako hodný synek s tátou a jeho partou, byl jsem bez starostí a zodpovědnosti, pouze jsem se učil znát okruh a jeho okolí. Přestože jsme jezdili i na mnoho jiných závodů po republice, specifická atmosféra
závodů v Brně mě doslova pohltila. Letos jsem se osamostatnil – jedu poprvé se svojí partou, s ještě vlhkým řidičákem a dosluhující Oktávií, na kterou mi stačily peníze z prodeje mojí Jawy panelky. Auto je poctivě vytížené, listová pera ohnutá nahoru, kola zapadlá v blatnících. Na zadních sedadlech tři kámoši obložení taškami a batohy, které se již do kufru nevešly, další kamarád vedle mě. Vrcholem elektroniky našeho auta je větráček na palubní desce, takže nějakých fatálních poruch se bát nemusíme, maximální rychlost 70 km/hod je optimální, kladivo a kleště máme pro jistotu taky.
Někdy okolo patnácté hodiny odbočujeme doprava na Kuřim a stavíme na náměstí na zmrzlinu, kopeček za 70 haléřů. Po chvíli odpočinku se opět snažíme srovnat do rozpáleného kokpitu našeho veterána a vyrážíme dál. Po projetí Bystrcí se napojujeme na úsek dnes zvaný „stará dálnice“, a zanedlouho je před námi křižovatka s odbočkou na Žebětín doprava a k Baltisbergerově zatáčce doleva. Tam už je ale slavná trať Velké ceny Československa, mezi fanoušky stále i přes odpor státní moci nazývaná Masarykovým okruhem….
Až ke křižovatce se ale nedostaneme, už daleko před ní stojí po obou stranách dvouproudé silnice řady aut a motocyklů. Protože letos chceme spát přímo na trati, nezajíždím s autem na pole, ale couvám ke svodidlu. Takto v neděli auto snadno roztlačíme, aniž bychom působili zmatky mezi odjíždějícími diváky. Čerstvé strniště na okolních polích je stejně velmi zrádné, nejeden stan odjíždí od nás na západ s děravou podlážkou (české stany většinou žádnou nemají), a v případě deště se naše moravská úrodná půda mění v zákeřnou past.
Vypínám motor, z něhož se ještě dlouho ozývá syčení a praskání, ale nás už to nerozhází – jsme na místě. Jednoho kámoše posílám prohledat krajnici, potřebujeme totiž kus drátu,
nezbytného k sestavení letitého kempovacího stolečku. Krajnice u české silnice nezklamala, za chvíli se nadšeně vrací nejen s drátem, ale i s několika u nás nevídanými prázdnými plechovkami od piva…. Stoleček stojí, okolo kempové židle s vybledlými potahy a vytahanými pružinami, ale nám to nevadí - je nám krásně, cítíme se fajn.
Trochu se rozhlížím. Čerstvě sklizená pole okolo silnice jsou téměř až po obzor plná Trabantů, Wartburgů a Emzet, stojících kde se dá mezi stany. Zamykám auto a jdeme do Baltisbergerovy zatáčky ke stánku na prvního Draka. Je sice teprve čtvrtek podvečer, ale stánek je už v obležení hulákajících, ne příliš střízlivých návštěvníků s koženými kraťasy s kšandami, které od nedaleko stojícího „antona“ závistivě pozorují příslušníci VB s pendreky.
Po chvíli se raději vracíme k autu, před odchodem na trať se ještě chceme relativně pohodlně navečeřet. Prázdná bomba od plynového vařiče nás sice trochu zaskočí, ale přece se nenecháme rozházet takovou maličkostí. Situaci zachrání vařiček na tuhý líh, primárně určený k vaření ranního grogu v ležení na trati. Trvá sice hodinu a půl, a stojí nás to několik kostek drahocenného lihu, než začne Trenčianský párok s fazuľou probublávat, ale my už vlastně nikam nepospícháme….Někdy v době, kdy jsme byli u stánku, zaparkovalo vedle nás bílé obytné auto, a jeho obyvatelé se teď také chystají večeřet. Roztahují markýzu, rozkládají
přepychový stolek a židle, na stolek stavějí plynový gril a začínají cosi grilovat. Vůně, linoucí se od nich, za chvíli přehluší vůni našich fazolí s párkem. Tak takhle ne!
Vyndávám z kufru jablečné víno zvané „čučo“ za 12 korun, naléváme si, a všemi možnými posunky předvádíme, jak vynikající je to pití. Němci od vedle po nás nenápadně pokukují a popíjejí přitom jakousi tmavou tekutinu z hranaté láhve. Chvíli takhle večeříme a popíjíme odděleně, ale netrvá to dlouho a my kouříme Marlbora a pijeme whisky, zatímco Němci se rozplývají nad naším čučem a okolo plivají tabák z našich Startek. Pomalu se stmívá a na okolních polích začínají hořet ohně a začínají vonět opékané buřty a klobásy. Ještě nedávno neznámí lidé se sesedají kolem ohňů a všude se diskutuje o nadcházejících závodech. Někde za kopcem usínají ve svých týmových kamionech nejlepší světoví motocykloví závodníci, aby zítra byli připraveni porvat se s těžkým brněnským okruhem.
Nádherná, neopakovatelná atmosféra krásného letního večera…
Pomalu balíme. Motyčku na úpravu terénu, karimatky, spacáky, stanové tyče, provazy, velký igelit. Batohy s jídlem a pitím na tři dny, vařič, nějaký ten rum, kafe, hrnky, baterku….
Vyrážíme. Za chvíli procházíme mezi rozebranými balíky slámy a jsme na trati. Napravo míjíme pomníček Hanse Baltisbergera, který zde tragicky havaroval 26. 8. 1956, a před námi je Farinova zatáčka. Tou jen projdeme, naše místo je za ní. Za pravotočivou zatáčkou, navazující plynule na Farinku, opouštíme trať a přelézáme pravé svodidlo, trochu alibisticky schované pod balíky slámy. Kousek za svodidlem je mělký příkop a nad ním se terén prudce zvedá. Kousek výš ve stráni, tak, abychom viděli dobře přes svodidla, jsme konečně „doma“.
Tady si vytvoříme ležení, které bude naším domovem následující tři dny. Rozkládáme karimatky, připravujeme spací pytle, pod hlavu dáváme batohy a napínáme igelitovou plachtu. Je krásně, snad ji ani nebudeme potřebovat…Pro jistotu ale přeci jen kopeme obtokový kanálek pro případ deště. Do půlnoci chybí už jen hodina, ale nad námi v lese stále svítí prodejní stánek, obklopený několika tmavými postavami s kelímky v rukou.
Aby se nám dobře usínalo, vyrážíme ještě na jedno….

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.04
Známkováno: 57x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist