Novodobá historie motocyklových závodů na brněnském Masarykově okruhu (2.)

Druhý díl novodobé historie Masarykova okruhu je z let 1991 až 1995, s jedním rokem neplánované pauzy - 1992 - kdy se u nás závod Grand Prix nejel, ovšem po roční pauze se v roce 1993 pak jely v Brně šampionáty dokonce dva.

Novodobá historie motocyklových závodů na brněnském Masarykově okruhu (2.)

1991 - Američan Wayne Rainey obhájil loňské vítězství

Zahajovací stopětadvacítky měly jasného favorita ve staronovém mistru světa Lorisi Capirossim z Itálie na Hondě, ale tomu se ani v tomto roce nepodařilo v Brně zvítězit. Hned začátek závodu byl hodně dramatický, za vedoucí dvojicí Italů Gramigni a Capirossi jede německý jezdec Peter Öttl, bohužel však havaruje a do něj naráží Francouz Alain Bronec. Oba dva jsou zraněni, hůře dopadl Öttl s otevřenými zlomeninami obou dolních končetin, zatímco Bronec má jen zlomenou klíční kost. Vzápětí padá další Němec Dirk Raudies a zlomil si zápěstí. Vedoucí italská trojice ve složení Capirossi – Gramigni – Debbia je dostižena Japoncem Kazuto Sakatou, ten se dokonce dostává na chvíli do vedení, ale svou rychlost přehnal a závod pro něho končí několika kotrmelci. Do čela jde Alessandro Gramigni s Aprilii a vyhrává před Capirossim na Hondě a dalším Italem Gabrielem Debbiou na Aprilii. Čtvrtý dojíždí Španěl Jorge Martinez na Cobasu, pátý Japonec Noboiuki Wakai na Hondě a šestý další Ital Fausto Gresini na motocyklu stejné značky.
Ve dvěstěpadesátkách vedl od startu až do cíle německý tovární jezdec Hondy, Helmut Bradl. Ze závodu musel odstoupit po havárii Ital Pierfrancesco Chili a po vzájemné kolizi také jeho krajan Loris Reggiani a Nizozemec Wilco Zeelenberg. Na druhého Carduse se dotahuje pozdější mistr světa Luca Cadalora a jejich souboj trvá až do cíle, kde je nakonec šťastnější o 0,1 sekundy španělský jezdec. Vítězí tedy Němec Helmut Bradl před Španělem Carlosem Cardusem a Italem Lucou Cadalorou – všichni na Hondách. Jako čtvrtý končí s další tovární Hondou Japonec Masao Shimizu před Španělem Alexem Crivillém na Cobasu a Němcem Martinem Wimmerem se Suzuki.
V závodě královské kubatury nejlépe vystartoval Australan Doohan sledován Američanem Raineyem. V samém závěru se nejdříve dostává do vedení Doohan, ovšem Wayne Rainey na Yamaze zajíždí nejrychlejší kolo celého závodu a vyhrává v Brně podruhé za sebou a na konci této sezóny se stává i mistrem světa. Druhý je v cíli Australan Mick Doohan na Hondě a třetí další Američan, John Kocinski s Yamahou. Čtvrtý končí ex-mistr světa této třídy, Wayne Gardner z Austrálie na Hondě, pátý Američan Kevin Schwantz na Suzuki a konečně šestý Španěl Juan Garriga na Yamaze.
Sajdkáry předznamenalo odstoupení favorizované dvojice Michel-Birchall z Francie už v zahřívacím kole. Začátek nejlépe vyšel Rakušanům Klaffenböckovi s Parzerem, a později je vystřídali Švýcaři Egloffové. Nakonec o pouhé 0,4 sekundy vyhrávají jejich krajané Rolf Biland – Kurt Waltisperg před Nizozemci Streuerem a Schniedersem – obě posádky na LCR a britskou dvojicí Webster – Simmons na Krauseru.

1992 - Roční závodní pauza - tedy ze světového pohledu!

Na Masarykově okruhu v sezóně 1992 byla přestávka proto, že tehdejší brněnští pořadatelé nepřistoupili na pozměněné ekonomické podmínky nového promotéra seriálu. Jel se pouze mezinárodní závod jako Cena Slovenska, pořádal ji Peter Baláž, a závodilo se v kubaturách do 125 ccm, 250 ccm a superbike.

1993 - Dvě mistrovství světa

Ovšem následující rok 1993 divákům vše vynahradil, v Brně se jela jak klasická Grand prix, tak premiérově i světové superbiky doplněné závodem sajdkár, které tedy zavítaly do Brna v roce 1993 dokonce dvakrát.

Superbiky a sajdkáry

Závod superbiků byl tradičně rozdělen do dvou jízd, což byla pro přítomné diváky velmi vítaná novina.
Superbikové Brno bylo v pořadí 6. závodem seriálu a v první jízdě superbiků zvítězil legendární britský jezdec Carl Fogarty na Ducati před dvojicí jezdců na motocyklech Kawasaki, v pořadí Američan Scott Russel a Novozélanďan Aaron Slight. Čtvrtý byl klasifikován Ital Fabrizio Pirovano na Yamaze před svými krajany Giancarlo Falappou a Mauro Lucchiarim – oba na Ducati. Brněnský jezdec a jeden z prvních našich pionýrů této kubatury, Petr Šalé (Ducati) skončil 23., zatímco Marian Troliga (Kawasaki) do cíle nedojel.
Druhá jízda superbiků pak byla soubojem trojice Fogarty, Russel a Falappa, ze které odstupuje po pádu Falappa a o chvíli později i za nimi jezdící Slight. Jízdu vyhrává suverénně Russel před Fogartym a Belgičanem Stephanem Mertensem na Ducati. Za ním dojíždí jako čtvrtý Pirovano, pátý pak Američan Fred Merkel na Ducati a šestý končí Ital Piergiorgo Bontempi s Yamahou. Petr Šalé dojíždí na 18. místě, když Troliga ani tentokráte šachovnicový praporek neviděl.

Sajdkáry byly i tentokráte v režii Švýcarů, když zvítězili Biland s Waltispergrem na Krauseru před Rakušany Klaffenböckem s Parzerem a před svými krajany, bratry Güdelovými, – obě posádky na LCR.

Klasická Grand Prix

Závodní neděli před 120 000 diváky sice zahajovaly dvěstěpadesátky, ale my začneme pěkně po pořádku od nejslabší třídy, tedy od stopětadvacítek.
Velmi dramatický japonsko–německý souboj předvedli Kazuto Sakata a pozdější mistr světa Dirk Raudies v závodě kubatury do 125 ccm. V posledním kole nejdříve dělá chybu vedoucí Sakata a musí do trávy. O chvíli později ho ale napodobuje Raudies a těsně před cílem oba lehce kolidují. V cíli je nakonec první Japonec Kazuto Sakata s Hondou před svým značkovým kolegou Dirkem Raudiesem z Německa a dalším Japoncem Takeshi Tsujimurou, rovněž na Hondě. Další dva zástupci ze země vycházejícího slunce, Noboru Ueda a Akira Saito (oba na Hondách) a Španěl Carlos Giro s Aprilií dokompletovali nejlepší šestici tohoto závodu. Mladý český jezdec Jaroslav Huleš (19 let) s Hondou - při své světové a zároveň brněnské premiéře - dojel 23.
Dvěstěpadesátky byly ve znamení souboje kvarteta ve složení Francouz Ruggia a tři Italové Capirossi, Romboni a Biaggi. Nejdříve odstupuje pro poruchu své Aprilie Jean Philippe Ruggia, později má problémy Capirossiho Honda. A když už se zdálo, že vyhraje Biaggi, tak ho těsně před cílem předjíždí Loris Reggiani na Aprilii a vyhrává před Maxem Biaggim a Španělem Albertem Puigem. Čtvrtý dojíždí Ital Doriano Romboni, pátý Loris Capirossi – všichni na Hondách a jako šestý při své brněnské premiéře pozdější mistr světa dvěstěpadesátek, Tetsuya Harada z Japonska na Yamaze. Český zástupce Bohumil Staša jr. s Aprilií závod nedokončil.
V královské třídě ukázal Američan Wayne Rainey na Yamaze, že vůbec nic nezapomněl ze svého umění a oslavil tak v Brně hattrick. Rainey se také brzy dostal do čela, sledován značkovým kolegou Lucou Cadalorou z Itálie. Takové bylo i pořadí v cíli, boj o třetí místo vyhrál Australan Mick Doohan na Hondě před čtvrtým Johnem Kocinskim z USA na Cagivě. Pátý končí další Američan Kevin Schwantz se Suzuki, který si tak připisuje velmi důležité body potřebné pro zisk titulu mistra světa, před Australanem Darylem Beattiem na Hondě.

Sajdkáry se tento rok jely v Brně už podruhé!, ale i tentokráte měly stejného vítěze, tedy Švýcary Rolfa Bilanda a Kurta Waltispergera před svými krajany, bratry Güdelovými, a anglickou dvojicí Webster – Simmons – obě posádky na LCR.

1994 - V roce 1994 vyhrává v Brně poprvé Mick Doohan

Podstatnou změnou v organizaci je skutečnost, že v tomto roce byla založena „Akciová společnost Automotodrom Brno“, jejíž sídlem se stala kontrolní věž brněnského Automotodromu Brno. Ale pojďme rychle k závodům.
Závody stopětadvacítek se v těchto sezonách stávají prakticky otevřeným mistrovstvím Asie, neboť Japonci nejenže vyhrávají závody jako na běžícím pásu, ale častokráte obsazují i kompletní stupně vítězů. Nejinak tomu bylo i v Brně 1994. Vyhrál Kazuto Sakata – ovšem tentokráte na italské Aprilii, a stal se za několik týdnů i mistrem světa, před svým krajanem Nobu Uedou na Hondě a Italem Stefanem Peruginim s další Aprilií. Španěl Jorge Martinez na Yamaze končí čtvrtý před další dvojicí Japonců v pořadí Takeshi Tsujimura a Masaki Tokudome – oba na Hondách. Při svém druhém brněnském startu se vůbec nedařilo Jaroslavu Hulešovi. Nejdříve havaroval v tréninku a potom si před závodem bolestivě přiskřípl ruku ve dveřích tiskového střediska. Do závodu sice nastoupil, ale nedokončil ho.
Ve dvěstěpadesátkách vede od startu Ital Max Biaggi s Aprilií. Toho stíhá další čtveřice Italů a také Japonec Harada s Yamahou a Němec Waldmann na Hondě. Když vzdávají Harada s Italem Gramignim (Aprilia) a v posledním kole po kolizi s Waldmannem havaruje i Capirossi na Hondě, tak je o vítězi rozhodnuto. Vítězstvím se Biaggi dostává do čela šampionátu o 1 bod před Capirossiho a později se stává i poprvé mistrem světa. Druhý dojíždí Ralf Waldmann a třetí Francouz Jean Philippe Ruggia na Aprilii. Čtvrtý končí Japonec Nobu Aoki před svým krajanem Tady Okadou – oba na Hondách a šestý projíždí cílem Francouz Jean Michel Bayle na Aprilii. Český jezdec Bohumil Staša jr. s Aprilií ani při svém druhém startu v Brně do cíle nedojel.
Start královské třídy 500 ccm vyšel nejlépe Španělovi Puigovi před Doohanem a vůbec se nepodařil Cadalorovi. Ve třetím kole jde do čela Doohan a toho doslova kopíruje Cadalora, ovšem dopředu se tlačí i Japonec Itoh. V sedmém kole předjíždí Itoh Cadaloru a snaží se útočit na Doohana. Ovšem marně, australský tovární jezdec Hondy Mick Doohan vítězí a stává se mistrem světa. Druhý dojíždí japonský týmový kolega Shinichi Itoh a třetí Ital Luca Cadalora na Yamaze. Následují dva Španělé na Hondách v pořadí Alex Crivillé a Alberto Puig – oba na Hondách a mladý Japonec Norick Abe s Yamahou.

V sajdkárech vedli nejdříve Švýcaři Bösinger s Eglim, ale pak už se jelo dle hodně známých not. Závod vyhráli Rolf Biland a Kurt Waltisperg na Swissautu před krajany Bösingerem a Eglim (LCR) a britsko-švýcarskou dvojicí Webster – Hänni (Krauser).

1995 - Japonská nadvláda v nejslabší kubatuře v roce 1995

Stopětadvacítky byly jasnou záležitostí jezdců ze země vycházejícího slunce, tedy z Japonska, kterých se do Top 9 vešlo celkem 8! Brno jen potvrdilo, že mistrem světa se letos stane nejmladší z bratrů Aokiových, Haruchika, a nic na tom nezměnilo ani suverénní vítězství jeho krajana Kazuta Sakaty s Aprilií. Haru Aoki se svou Hondou dojel v pohodě druhý a na stupních vítězů je doplnil Akiro Saito rovněž na Hondě. Následovali Masaki Tokudome na Aprilii, Hideyuki Nakajoh na Hondě i první nejaponský jezdec, Gianluca Scalvini s Aprilií. Japonská jezdkyně Tomoko Igata (Honda) dojela na skvělém sedmém místě, přičemž dokonalý trumf japonských jezdců byl ovšem umožněn i pády Itala Stefana Peruginiho z 2. místa, či dvojitý pád Němců Dirka Raudise a Petera Öttla. Náš Jaroslav Huleš s Hondou dojel 20, zatímco Slovák Vladimír Častka závod nedokončil.
Dvěstěpadesátky byly strhujícím bojem dvou skvělých mistrů řidítek, Itala Maxe Biaggiho s Aprilií a Japonce Tetsuye Harady s Yamahou. Několikrát se vystřídali ve vedení, několikrát zajeli i nejrychlejší kolo závodu. Nakonec byl v cíli první mistr světa Biaggi, ovšem s náskokem pouhé 0,1 sekundy před Haradou. Třetí skončil Němec Ralf Waldmann na Hondě, který se do tohoto souboje moc nepletl a raději si hlídal své umístění. Za Waldmannem končí v cíli trojice jezdců na Hondách v pořadí Luis d´Antin ze Španělska, Doriano Romboni z Itálie a Francouz Jean Philippe Ruggia. Náš Bohumil Staša jr. končí se svou Aprilií na 25. místě, Otta Krmíček jr. s Yamahou pak do cíle nedojel.
Pětistovky vedl ze začátku Japonec Norick Abe na Yamaze, ale po dvou kolech ho vystřídal Doohan. Do jeho stíhání se vydává Ital Cadalora a ve 13. okruhu se také dostává do čela závodu, když zajíždí nový rekord tratě časem 2.02.812 a své vítězství až do konce závodu nepouští. Za vítězným Cadalorou dojíždí jako druhý Australan Mick Doohan na Hondě a hodně se tak přiblížil obhájení titulu mistra světa, když za sebou nechává třetího a největšího soupeře v boji o titul, Australana Daryla Beattieho se Suzuki o celých 6 sekund. Ital Loris Capirossi dokončuje jako čtvrtý, Japonec Shinichi Itoh pátý a Španěl Alex Crivillé šestý – všichni na Hondách.
Závod sajdkár se jel už v sobotním odpoledni a opět v něm zvítězili Švýcaři Rolf Biland a Kurt Waltisperg na LCR – bylo to už jejich deváté vítězství na Masarykově okruhu od roku 1979. Celkem tento švýcarský fenomén vyhrál 81 závodů Grand Prix, převážně se spolujezdcem Kurtem Waltispergrem, a získal 7 titulů mistra světa. Druzí skončili Britové Abbott se Smithem (Windle) a třetí další Švýcaři Bösinger – Egli (LCR).

Doplňujícím závodem tohoto víkendu však bylo i mistrovství Evropy ve třídě stopětadvacítek, ve kterém s náskokem 15 sekund vyhrál český jezdec Jaroslav Huleš s Hondou před nastupující hvězdou Valentinem Rossim na Aprilii a Španělem Antonio Sanchezem na motocyklu stejné značky. K tomuto závodu jen dvě zajímavosti: Z Pole position startující Jarda Huleš absolvoval tento závod s belgickou licencí a jeho výkon byl v odborném zahraničním tisku přirovnáván k Micku Doohanovi – takový dojem učinila na zahraniční novináře Hulešova suverenita.

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 2.00
Známkováno: 2x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist