Největší hvězdy československé silnice (17)

Seriál o legendách československé silnice pokračuje článkem o Bohumilu Stašovi sr.

Největší hvězdy československé silnice (17)
STAŠA Bohumil
* 29.04.1944 Malenovice
Brno 71-2.ČZ 350
Brno 69-3.ČZ 500
Klasifikace MS:
1967 – 18.místo (ČZ 350cc)
1968 – 8.místo (ČZ 350cc), 21.místo (ČZ 500cc)
1969 – 8.místo (ČZ 350cc), 23.místo (ČZ 500cc)
1971 – 18.místo (ČZ 350cc)
1973 – 33.místo (Yamaha 500cc)
Pokud by se mezi našimi jezdci dělala anketa o největší jezdecký talent, pak by vyhrál legendární Bohouš Staša. Se svými 20ti domácími tituly je nejúspěšnějším jezdcem mezi domácími závodníky. Vyhrál neuvěřitelných 90 domácích závodů, což je těžko překonatelné. Má několik dalších primátů. Předně v Brně sice nikdy nevyhrál a přesto se pyšní nejlepším výsledkem z domácí GP - 2.místo ve třídě 350. Ale pojďme popořádku.
Rodák z valašských Malenovic začínal už jako malý kluk na padesátkách a brzy se stal mechanikem. K závodům ho vedl úspěšný otec, mimojiné také závodník Vincenc. Druhý z generace Stašů se poprvé v tabulkách objevuje v roce 1963 - bylo mu 19 let, což byl dost brzký začátek. Nikdo netušil, že u závodů zůstane až do roku 1985. Jako jediný z našich jezdců si pamatuje všechny druhy brněnských tratí. Pamatuje si dokonce ještě průjezd Žebětínem. Začínal v docela prestižní kubatuře 175. Hned napoprvé se umístil na 3.místě, prakticky v elitě. Totéž zopakoval o rok později, číza mu šlapala perfektně - neustále na ní vyšíval. Jezdecké schopnosti uplatňuje v roce 1965. Končí druhý ve třídě 125 a první titul získává ve 175. Poprvé se ukazuje domácím divákům při GP v Brně. Závod pro něj končí havárií. Nadále zůstává věrný stopětadvacítkám. Znovu získává titul a poráží Bočka. Rostl nám velký závodník, což dokazuje i na Velké ceně - 10.místo ve třídě 125 nebylo vůbec špatné. O rok později už si z Brna odváží jeden světový bod za 6.místo ve třídě 350. Rok 1967 je neuvěřitelným přelomem, protože Bohouš získává tři tituly - v klasifikaci 125, 250, 350. To už je u ČZ veden jako tovární jezdec a je zde neomezenou jedničkou.
Cestuje za úspěchy do zahraničí. V roce 1968 získává několik zajímavých umístění - celkově to stačí na 8.místo v MS, hned za nestorem Šťastným ve třídě 350. Mezi nezapomenutelné závody patří víkend na Monze (4.), či závod v Assenu (4.), na Hockenheimu (6.), na stejném okruhu ještě Staša boduje do klasifikace pětistovek pátým místem. Ještě v roce 1969 patří mezi světovou špičku. Spolu s Bojerem tvoří celkem úspěšnou dvojici - a hlavně spolehlivou. Přestože končí znovu na 8.místě ve třistapadesátkách, největší úspěch přichází doma v královských půllitrech. Třetí místo znamená první věnec pro mladého závodníka. Bohouš znovu sbírá "brambory" – čtvrtý v Rijece, pátý je v NDR, v Brně je šestý. Jawa je po smrti Ivyho v troskách a rozchod se Šťastným zapříčinue pád na dno.
Číza jede dál a na rok 1970 chystá nový čtyřválec. S jeho nasazením se ale stále otálí, a tak toho Staša příliš nenajezdí. Jede jen v Brně a nevidí cíl. Zaměřuje se na domácí okruhy, ale ani tady mu pšenka nekvete. Ke třem titulům z předešlých dvou let nepřidá v tomto roce ani jeden. Hned na úvod roku 1971 se zúčastňuje prvního závodu MS na Salzburgringu. A mohla z toho být velká sláva. Číza se mohla dočkat svého vůbec prvního vítězství v závodech MS. Chyběly 3 kola, kdy stroj postihla porucha - obrovská smůla. Hořkost zahnala domácí GP. Brno bylo tehdy našim jezdcům neuvěřitelně nakloněno.
„Za všechny oběti se celému doprovodu ČZ dostalo nejkrásnější odměny. Byla to doslova senzace. Po startu třistapadesátek vyrazil na čelo startovního pole Agostini. Obvyklý průběh ale náhle přerušila MV Agusta, která vypověděla v 5.kole službu. Do čela se probojovala vycházející hvězda-Jarno Saarinen. Za ním vedl statečný boj o druhé místo náš Staša s Angličanem Paulem Smartem. Na zvlhlé vozovce, protože byl závod provázen deštěm, předvedl za nepopsatelného jásotu chladem zkřehlých diváků tovární jezdec ČZ doslova koncert a svému největšímu soupeři se vzdaloval kolo od kola. Vedoucí Saarinen projíždí naposledy kolem boxů. Jede se poslední - 11.kolo. Necelých 100m za vedoucím Finem jede do posledního kola náš Bohouš Staša s bezpečným náskokem na ostatní. Vydrží stroj, dočkáme se úspěchu? Podařilo se. Mladý Staša prožívá v Brně jeden z největších dnů celé své sportovní kariéry. Na stupních ho zdobí stříbrný věnec. Hranice nadšeni nezná mezí!“
Ve stejném roce získává další titul ve třídě 350. Doma skutečně tvrdě závodí se Srnou a získává jeho skalp ve slabších dvěstěpadesátkách na staré Jawě. Číza mu v roce 1972 poskytne naposledy tovární podporu. Na body to ale i s trochou smůly nestačí. Dvě 11.místa svědčí o tom že naše stroje už opravdu dosluhují. Staša přesedlá na soukromou Yamahu a ještě naposledy se vypne ke skvělému výkonu - 6.místo ve třídě pětistovek z Brna. Na stejném stroji--nepřevrtaném ještě získá titul ve slabších 350. Za rok na to už ale nestačí na Baláže, takže bere triumfy pouze se svou starou Jawou 250. Od roku 1974 už se v MS objevuje pouze v Brně. Odtud si už ale neodveze zhola nic. Stále ale patří do domácí špičky a je stále víceméně nejlepší. Materiál mu ovšem neposkytne žádné nadšení, takže v roce 1975 podléhá v obou třídách Balážovi. Neradostná situace pokračuje až do roku 1977. Zde mu svítá naděje, protože se Jawa vrací na světové okruhy se svou novou dvěstěpadesátkou. Spolu s Balážem závodí o její ztracenou čest. Stíhají ji ovšem poruchy - Brno, Opatija. Doma alespoň získá titul. Po ročním nezdaru se Jawa definitivně vzdává účasti na světovém fóru, a tak začíná znovu starost o to na čem bude Bohouš jezdit. Stroje jsou dělány doslova na koleně a s nadšením. Podle toho vypadají i výsledky. V roce 1979 Stašu na Yamaze 350 porazí pouze Baláž. Této značce tak zůstane věrný, a ta se mu odmění dvojnásobným triumfem v roce 1980. O dva roky později se divákům naposledy ukáže při brněnské GP. Loučení ale není radostné, protože nedojede ani jeden závod (250, 350). Ještě v polovině 80.let, kdy už Bohouš dosáhne 40ti let, zkouší štěstí za hranicemi se svojí výkonnou Suzuki. Ve třídě 500 dokončí závod na Hockenheimu 85 (26.místo). Toto umístění je také posledním připomenutím ve světovém měřítku. V Evropě (Brno 1984) ještě živí naději na skvělý úspěch. Dekánek ovšem před ním padá z 2.místa v poslední zatáčce a bere sebou i Stašu. Oba tak končí v ochranných balících. Svoji skvělou kariéru zakončí dvěma tituly ve třídě 500. Stále patří mezi nejlepší, ale už nemá chuť dál bojovat - léta přicházejí. Oficiálně se loučí při příležitosti otevření nového Autodromu a zanechává po sobě velký kus práce. Bohouš Staša se vzhledem ke svým schopnostem mohl klidně stát mistrem světa, bohužel ale jeho doba už motocyklovému sportu u nás nepřála.

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 1x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist