Moto GP včera a dnes - 1. část

Letošní sezóna silničních motocyklů se již pěkně rozeběhla a vězte, že je to již 66. ročník MS, jenž je od roku 1949 dodnes nejdéle nepřetržitě funkčním světovým motoristickým šampionátem. Za tu dobu, blížící se délce jednoho lidského života, se toho mnoho změnilo – nebo nezměnilo, záleží na úhlu pohledu. Zkusme se postupně nad některými aspekty jen letmo zastavit, třeba to bude zajímavé.

Moto GP včera a dnes - 1. část

Start

Závody se sice vyhrávají až v cíli, ale už start může být velice důležitým faktorem. Na startovním roštu se jezdci stále řadí dle tréninkových resp. kvalifikačních časů, ale počet jezdců v jednotlivých startovních řadách se postupem času měnil. Zpočátku to bylo dáno spíše šířkou trati, než nějakými předepsaným počtem a třeba pamětníci naší první Grand Prix MS v Brně mohli vidět v první řadě pětici závodníků (předtím dokonce šest).
Postupně se však tento počet snížil na čtyři a dnes můžeme v první řadě vidět pouhou trojici závodníků, a to ještě nestojí v jedné linii vedle sebe, ale s určitým odstupem několika metrů za sebou. Rovněž vlastní start se měnil. Dříve se startovalo s motorem v klidu a závodník musel motor „nahodit“ roztlačením motocyklu, ale od roku 1987 se startuje již s motory v chodu. A změnila se i role startéra, který kdysi zahajoval závod povětšinou odmávnutím státní vlajkou té které země, zatímco dnes má k dispozici světelnou aparaturu se spoustou elektroniky a k tomu všemu táááákhle tlustý manuál…

Týmoví kolegové

Přestože oficiálními účastníky Grand Prix jsou týmy a nikoliv jednotliví jezdci, nelze o motocyklových závodech hovořit jako o týmovém sportu. Naopak i uvnitř jednoho týmu je každý jezdec ve velké míře zaměřen převážně sám na sebe. V první řadě totiž musí hlavně porazit svého týmového kolegu - až pak může být nejlepším a až pak může dostat lepší smlouvu, lepší motocykl, lepší peníze…. To platilo vždy a všude, ať se navenek proklamují různá společná týmová prohlášení.
Nejeden pokus o „týmovou režii“ se také nezdařil a za všechny připomeňme snad jen jeden případ. V roce 1968 se jednalo o tým Yamahy s jezdci Readem a Ivym. Vedení stanovilo, že titul MS 125 ccm by měl získat Read a 250 ccm Ivy, a že si musí v obou třídách vzájemně pomáhat. Skončilo to ale nakonec tak, že oba jeli doslova „na krev“ proti sobě a ve finále získal oba tituly Phil Read.

Našlo by se toho samozřejmě více. Dnes je to vše ale strašně složité a vše souvisí se vším. Nelze to vidět jen tak černobíle a jezdci jedou samozřejmě na sebe, ale dle určitých podmínek musejí respektovat, a taky respektují, zájmy svých týmů, potažmo sponzorů. Duely dvou vyrovnaných týmových kolegů budou mít ale vždy určitý vyšší vnitřní náboj.

Wet race

Poručíme větru, dešti…! To už jsme tu měli, leč nezdařilo se, a tak jsou nadále motocyklové závody ovlivňovány mimo jiné též různorodými rozmary počasí – ať již je to velké vedro či naopak zima, silný vítr nebo právě déšť. Závody za deště nemají přílišnou oblibu ani mezi diváky, ani mezi organizátory, ani jezdci samotnými. Snad nikomu ze závodníků není jízda na mokru tím pravým potěšením, i když se vždy našli jedinci, kteří se s mokrými podmínkami uměli lépe vyrovnat než ostatní jejich kolegové. Nejednou se stalo, že spolu s deštěm jim pršelo i to potřebné štěstí a dokázali v závodě vyhrát, k čemuž by za suchých podmínek měli pramalou šanci.
S nástupem hladkých pneumatik nastal trochu problém, neboť s nimi se za mokra nedalo jezdit, a začalo-li pršet v průběhu závodu, musel být přerušen. Po přezutí na „mokré“ gumy nebo pokud déšť ustal, se závod dojížděl, přičemž se časy obou jeho částí sčítaly a z nich se určovaly konečné výsledky. Pro diváky to bylo naprosto nepřehledné a dnes se to již řeší zcela jinak.
V Moto3 a a Moto 2 se při odjetém dostatečném počtu kol závod ukončí a vyhlásí se výsledky. Pokud není odjet předepsaný počet kol, následuje samostatný zkrácený závod, což může být někdy doslova sprint jen na několik málo kol. V kategorii Moto GP je to odlišné a přesedá se na druhý motocykl s profilovanými pneumatikami a v závodě se pokračuje. Pokud je ale některý závod již před startem označen jako „wet race“, tedy „mokrý závod“, k jeho přerušení nedojde ani v nižších kubaturách.

Media

Zpravodajství o motocyklových závodech se objevovalo hned od jejich počátků, ale motorky se s populárnějšími sporty nemohly srovnávat. Silniční hvězdy jako např. Duke, Surtees, Read, ale ani Hailwood či Agostini, nebyli pro novináře nikdy takovým tučným soustem jako třeba jejich automobiloví kolegové. Zatímco piloti F-1 se řadili mezi společenské celebrity, na motocyklové závodníky se neustále pohlíželo spíše jako na určitou partu kočovníků putujících od jedné závodní štace ke druhé. Zásadní zlom nastal příchodem Barryho Sheena, jenž svými jezdeckými výkony, ale i společenským životem (v pozitivním i negativním smyslu), dokázal dostat motocyklové závody na první stránky novin a do hlavních zpráv.
Dnes je svět médií ale už úplně někde jinde a informace se na nás hrnou ze všech stran – stačí si jen vybrat. Je tu nejen tisk, rozhlas nebo televize, ale prostřednictvím osobních počítačů, tabletů či mobilních telefonů, můžeme být kdykoliv v centru dění přímo on-line. Definitivně odzvonilo novinářům s tužkou a notýskem a zpravodajským dálnopisům do redakcí. Dnes stačí párkrát kliknout a hotová reportáž spolu s fotografiemi odchází z místa dění jen pár minut po skončení závodů a v zápětí je již k dispozici veřejnosti.
Ale nemyslete si, je to někdy opravdu tvrdá řehole. Jen s takovým nakyslým pousmáním můžeme vzpomínat na pozdní, mnohdy neúplné a různě zkreslené informace, které byly u nás za doby budování komunismu k dispozici. Přesto jsme ale tehdy veškeré zprávy o motocyklových závodech hltali možná s mnohem větším nadšením než je tomu dnes.


Pády

Kdo nepadá, nezrychluje. Asi na tom něco bude, i když to lze těžko považovat za obecně platné pravidlo a chroničtí „padači“ vůbec nemusí náležet mezi nejrychlejší piloty. Rozhodně však platí, že havárie a pády patřily k motocyklovým závodům od samého počátku. Padali první průkopníci jednostopých vozidel, stejně jako padají současní mistři řidítek. Příčiny i následky ale mohou být různé a ani na jedno neexistuje nějaká zavedená šablona.
Většinou bývá pád následkem nějaké konkrétní situace (mnohdy spíše kombinací několika okamžitých situací), na niž se jezdec snaží nějakým způsobem reagovat – a podle toho jak to zvládne, tak to taky dopadne. Někdy s tím jen tak praští, někdy pouze sklouzne po zadní části těla, někdy ovšem dostane od motocyklu pořádně nakopáno, a nebo ho „rozvěsí po plotech“ takovým způsobem, že se až tají dech. I to ovšem patří neodmyslitelně ke koloritu motocyklových závodů, a jak jste již určitě nejednou slyšeli, tak motocykl má pouho pouhá dvě kola a je to náčiní značně vrtkavé….

Diváci

Motocyklové závody byly vždy pro řadového občana atraktivní podívanou, a pokud chtěl něco z toho vidět, musel na závody vyrazit osobně - dříve jiná možnost ani nebyla. Dnes je to ale už poněkud jiné. Na celém světě sice sledují motocyklové závody tisíce diváků přímo na místě, ale další spousty především u televizních obrazovek či prostřednictví jiných médií. Počty diváků, kteří se přijdou na závody podívat na vlastní oči se dle místa konání poměrně liší a z tohoto hlediska se může současná Grand Prix České republiky každoročně pochlubit jednou z největších diváckých návštěvností v celém seriálu Mistrovství světa, čítající hodnoty až přes dvě stě tisíc diváků.
Obdobně tomu bylo i v dřívějších dobách na starém přírodním brněnském okruhu a očití svědkové dozajista nezapomenou na výraznou enklávu návštěvníků z NDR (rovněž závody na Sachsenringu vždy měly a stále mají obrovskou diváckou kulisu). Na druhé straně dnes stojí např. Grand Prix Quataru na okruhu Losail, kde se sice jezdí ojedinělý večerní závod za umělého osvětlení, ale ani pod velkým množstvím světelných luxů bychom nenašli víc než pár tisícovek lidí. Jinej kraj, jinej mrav. Příslušné podmínky pořádání Grand Prix MS jsou ale různé a škoda, že divácká návštěvnost je v této hierarchii až někde daleko vzadu - pokud ji vůbec někdo bere v úvahu.


Dámy

Motocyklové závody jsou odjakživa sice převážně doménou mužů, alespoň co se vlastní sportovní výkonnosti týče, ovšem není to ani zdaleka nějaké „jednopohlavní“ prostředí. Vždy se totiž kolem závodníků motala spousta žen, ať již v jakýchkoliv oficiálních či neoficiálních nebo dokonce řekněme raději různých anonymních funkcích. To se za celou dobu příliš nezměnilo, i když samozřejmě každá doba má svá specifika. Poněkud výsadní postavení mají manželky a přítelkyně jezdců, které na jednu stranu své protějšky v jejich činnosti všemožně podporují, na stranu druhou by ale možná byly raději, kdyby už své bezpochyby nebezpečné činnosti zanechali a vedli pokud možno „normální“ život.
Dříve, zejména u soukromých jezdců, byla žena řádným členem rodinného týmu a možná by se lecjaká současná madam divila, co vše musela zastat. Kromě praní, vaření a dalších „ženských“ prací mnohdy též různé organizační záležitosti nebo dokonce činnosti přímo na přípravě motocyklu či sledování časů a signalizace v průběhu závodu.
Dnes ženy podporují muže spíše morálně a v zázemí celého dění, i když třeba nedávno maminka Bena Spiese narukovala rovnou do první linie a chtěla jaksi celý Team Yamaha komandovat podle svých představ. To asi Japonci nestačili zírat co „Mama Spies“ dokáže…

Technika

Při zevrubném pohledu na současné závodní motocykly si už ani náhodou nevystačíme se školními znalostmi a pojmy jako jsou válec, píst, ojnice, klikovka, ventily, rozvody, sání, komprese, expanze, výfuk…. Samozřejmě, pořád to tu je, ale…. a tentokráte opravdu velké ALE! Je tu už celá spousta jiných faktorů, které ovlivňují chování celého motocyklu, tedy nejen motoru.
Zatímco dříve byla výroba a servis především otázkou mechaniky, dnes je tu výpočetní technika a s ní spojené mnohé moderní technologie, o kterých se nám dříve ani nesnilo. Počátkem 90. let se pomocí komputerů a všemožných (a pro laika naprosto nepochopitelných) softwarů začalo nejdříve analyzovat a pak i ovlivňovat chování snad všech aspektů a jízdních vlastností závodních motocyklů.
Možná se to nezdá, ale byl to jeden ze zlomových momentů ve vývoji závodní motocyklové techniky. Do jakých extrému to až může zajít, těžko odhadnout. Lze si jen přát a doufat, že se to nevyžene ad absurdum a že technický a technologický pokrok nebude nakonec paradoxně zkázou silničních motocyklových závodů.

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.59
Známkováno: 17x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist