Dnes slaví 90 let legenda české silnice Otto Krmíček
Text: Petr Czyž | Zdroj: Lukáš Bělič | Text: Lukáš Bělič | Foto: Archív Otto Krmíčka a Lukáše Běliče | Zveřejněno: 14.2.2019 | Zobrazeno: 8 181x
Za svou celoživotní sportovní činnost i za pomoc jiným závodníkům obdržel Otto Krmíček nespočet uznání a ocenění. Svoje významné trofeje a poháry má dodnes vystaveny v obývacím pokoji. Přejeme všechno nejlepší k narozeninám a hlavně spoustu zdraví a pohody do dalších let.
Otto Krmíček se narodil 14.2.1929 ve slovenském Holíči a jeho otec byl ševcem. Školu Otto navštěvoval taktéž v Holíči a později chodil do nedalekého Hodonína. V dětství se věnoval skautingu a byl i Sokolem. Během druhé světové války chodil do učení do hodonínské autodílny pana Popelky. Po válce vdechoval život motocyklům, které byly během války ukryty před okupanty a taky před „osvoboditeli“. V roce 1947 získal výuční list a koupil si svého prvního „Péráka“. Rodina Krmíčkova si pořídila mlýn, kde mladý Otto vypomáhal. Žel po únoru 1948 přišla rodina nejen o iluze, ale taktéž o rodinný mlýn. Otto odjel pracovat do Bratislavy na stavbu „Slovanskej cesty“ a později na stavbu Oravské přehrady. Na Slovensku taky absolvoval svůj první závod. Jelo se tenkrát v Trnavě a Otto sedlal starý Villiers.
V roce 1950 vyhrál svůj první závod na okruhu v tehdejším Gottwaldově na motocyklu DKW 125 ccm. Mimo motocyklových závodů se věnoval i fotbalu a jeho jméno je neodmyslitelně spjato s hodonínským hokejem. Pracoval v hodonínské nemocnici a v Moravských naftových dolech, kde se staral o vozový park.
Několik sezon odjel na dvoudobé ČZ 125 a potom přišla dlouhá éra čtyřtaktních motocyklů ČZ. K „fabrickým“ motorům, které upravoval, stavěl vlastní rámy. Dokonce se dočkal pochvaly od samotného šéfkonstruktéra továrny ČZ pana Waltera. V roce 1954 se Otto Krmíček poprvé účastnil Velké ceny v Brně. V roce 1957 jel opět v Brně. Při pokusu o předjetí dvou zahraničních jezdců vnitřkem zatáčky si škrtl o železné oplocení. Došlo ke kontaktu, v důsledku čehož si Otto amputoval část malíčku levé ruky a skončil v brněnské nemocnici. V šedesátých letech jezdil stále ČZ OHC v kategoriích 125, 175 i 250 ccm. Motorky to byly sice pěkné, ale výkonově přestávaly býti konkurenceschopné. Otta dostal nabídku na motocykl MZ s tovární podporou. Bohužel doba byla, jaká byla a sportovní komise rozhodla, že startovat na této motorce prostě nebude.
Koncem šedesátých let vstoupila do mistrovství republiky kategorie do 50 ccm. Považské strojírny oslovily Ottu s nabídkou spolupráce na vývoji motocyklů Tatran. Otto upravoval válce dle vlastních receptů, vyráběl a inovoval klikové hřídele a aplikoval další úpravy. Přestože v této době vyhrál 3 mistrovské závody, na titul mistra republiky jen těsně nedosáhl. Po Tatranech začal vyvíjet další motorky. Do vlastních rámů zabudoval motory Kreidler 50 ccm a MZ 125 ccm. Jelikož závodění za minulého režimu nebylo jenom o financích, ale především o nedostatku motocyklů a závodních dílů, bylo mimo jezdeckého umění třeba i technického a řemeslného umu. A zde Otto Krmíček vynikal nadmíru!
Na motocyklech, kterým přezdíval „MOK“, se Otto účastnil mistrovství Československa dlouhých 20 let. Dokázal vyhrát tři mistrovské závody a stal se několikanásobným vicemistrem republiky, když sváděl souboje s profesionálními jezdci na továrních motocyklech. Kariéru jezdce ukončil v roce 1981.
K závodům motocyklů přivedl také svého syna Ottu juniora, který pod otcovým vedením vybojoval dva tituly mistra republiky a vyhrál celkem devět mistrovských závodů. Účastnil se závodů mistrovství Evropy a v roce 1995 vyzkoušel i Grand Prix v Brně.
Dobrá znalost němčiny i obrovské technické znalosti otevřely cestu Ottovi Krmíčkovi i za hranice republiky. Spolupracoval s rakouskými ladiči motocyklů například s Hansem Hummelem. S Haraldem Bartolem, šéfem závodního oddělení firmy KTM, ho pojí dlouholeté přátelství. Právě spojení Krmíček-Bartol stálo na počátku úspěšné závodní kariéry Jakuba Kornfeila v mistrovství světa.
Otto Krmíček je i ve svých 90 letech velmi vitální a aktivní. Stále cvičí a vyhýbá se cigaretám i alkoholu. Za svou celoživotní sportovní činnost i za pomoc jiným závodníkům obdržel nespočet uznání a ocenění. Ještě jednou přejeme všechno nejlepší k narozeninám a hlavně spoustu zdraví a pohody do dalších let.
Informace o redaktorovi
Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.