Čtyřnásobný mistr světa Eddie Lawson slaví šedesátiny

Stejně jako mnoho amerických jezdců se i Eddie Lawson učil jezdit na přírodních tratích v Jižní Karolíně, kde pravidelně trénoval pod přísným dohledem svého otce Raye a dědečka Chucka Longa. Ve dvanácti letech nastoupil Eddie Lawson do svých prvních závodů v Coroně a Ascotu. „Ze začátku jsem si jsem si nevedl příliš dobře. Jezdil jsem hodně obezřetně, protože jsem nechtěl spadnout z mé malé 90cc Kawasaki Green Streak," přiznal jezdec, který pro svou opatrnou jízdu a konzistentním výsledkům později získal přezdívku "Steady Eddie".

Netrvalo to ale dlouho a Lawson se stal jedním z nejrychlejších mladých amatérů v Jižní Karolíně. Poté, co od svého dědečka dostal 50cc Italjet, začal se soustředit na silniční závody. V roce 1979 skončil v americkém národním šampionátu AMA 250cc road racing na druhém místě za svým budoucím rivalem Freddie Spencerem a následně obdržel nabídku od týmu Kawasaki, kterou bez váhání přijal. Svůj talent prokázal hned ve druhém závodě série AMA Superbike. Na okruhu Talladega se umístil na druhé příčce, v téže sezóně další tři závody vyhrál. V roce 1981 díky svým konzistentním výsledkům celou séri vyhrál, stejný výkon pak zopakoval i o léto později.

Z AMA Superbike do mistrovství světa do 500 ccm

V roce 1983 přijal Eddie Lawson nabídku od týmu Marlboro Agostini Yamaha a po boku Kennyho Robertse začal bojovat o co nejlepší výsledky také ve světovém šampionátu silničních motocyklů v královské kubatuře. Na nové okruhy si americký jezdec velmi rychle zvykl a už ve své debutové sezóně dal ostatním závodníkům jasně najevo, že s ním musejí počítat. Třikrát skončil na bronzové příčce, jednou dojel na místě druhém.

Do sezóny 1984, v níž byl favoritem úřadující šampion Freddie Spencer, vstoupil Eddie Lawson více než dobře. V úvodním závodě v jihoafrické Kyalami si dojel pro své první vítězství, v následujících pěti podnicích byl pak dvakrát opět zlatý a třikrát skončil druhý. V dalších Velkých cenách pak neobsadil horší než čtvrtou příčku a na konci roku získal se 142 body svůj první titul mistra světa. V roce 1985 skončil v celkovém pořadí na druhém místě, v letech 1986 a 1988 se však opět stal pětistovkovým šampionem.

Mistr světa na dvou různých značkách

Po úspěšných letech u Yamahy se Eddie Lawson rozhodl přestoupit k týmu Rothmans Kanemoto Honda. „Od Yamahy jsem odešel, protože Giacomo Agostini začal říkal věci jako: ‚Nevím, jestli ti můžeme zaplatit stejně jako v roce 1988.' Zrovna jsem vyhrál svůj třetí titul, bylo pro mě těžké tohle slyšet. A také jsem zjistil, že měl Ago zájem o Kevina Schwantze. Setkal jsem se tedy s Ervem a řekl mu, že potřebuju změnu. Když to zjistili u Malbora, zdvojnásobili svou nabídku, ale už bylo příliš pozdě,“ uvedl později Eddie Lawson.

Na Hondě předváděl obdobné výkony jako v minulých letech na Yamaze a na konci sezóny opět slavil titul mistra světa. Zároveň se také stal historicky prvním mužem, který vyhrál dva po sobě jdoucí šampionáty do 500 ccm na dvou různých značkách a utišil tak kritiky, kteří říkali, že na jiném motocyklu, než na Yamaze, nebude zajíždět tak dobré výsledky.

V roce 1990 přesedlal Eddie Lawson opět na Yamahu, tentokrát však k týmu Kennyho Robertse. Během tréninku na druhý závod sezóny na okruhu Laguna Seca však těžce havaroval, když mu v rychlosti 257 kilometrů za hodinu selhaly brzy, a nezúčastnil se dalších pěti Velkých cen. Po svém návratu se z osmi podniků v šesti umístil na stupních vítězů a se 118 body skončil na celkové sedmé příčce. O dva roky později po neúspěšných sezónách v týmu Cagiva Corse ukončil Eddie Lawson svou motocyklovou kariéru. V polovině 90. let se americký jezdec pravidelně účastnil podniků série Indy Cars a vyzkoušel si také závodní motokáry Super Karts. Od roku 1999 žije v Lake Havasu v Arizoně.

Informace o redaktorovi

Andrea Štipčáková - (Odebírat články autora)