Portrét: Mistr světa Stefan Bradl

Skvělými konstantními výkony - nedojel pouze v Assenu - má tak Německo od roku 1993 (naposled Dirk Raudies - 125 ccm) opět svého mistra světa. A v prostřední kubatuře, tedy  250 ccm-Moto2 uplynulo od posledního německého titulu ještě dalších 6 roků, tím posledním německým hrdinou byl totiž v roce 1987 Toni Mang.

Kariéra Bradla nebyla rozhodně jednoduchá a dokonce už jednou skončila, když se mladý Bradl nepohodl s vojenským režimem nastaveným Albertem Puigem v jeho tréninkovém středisku "MotoGP Academy". To se psal rok 2007 a bylo právě 14. února. Stefanovi bylo 17 let a odmítl absolvovat 7 týdnů - bez jediného dne doma v Německu - jako přípravu na MS téhož roku. A skoro všichni ho tehdy "pohřbili", - příliš měkký a neschopný - bylo mínění velké většiny taky odborníků.

Syn vicemistra světa z roku 1991 Helmuta Bradla se do povědomí veřejnosti zapsal poprvé v roce 2005. Dostal příležitost startovat za tým Red Bull KTM juniors ve třech závodech GP na divokou kartu. Jeho prvním závodem byla Velká cena Katalánska a v České republice dokonce získal svůj první bod v Mistrovství světa. V tom samém roce dokázal ovládnout německý šampionát a na další sezónu s ním KTM počítala jako se stálým jezdcem.Mladý Stefan sbíral zkušenosti v Mistrovství světa, ale sezónu předčasně ukončila zlomenina nohy v tréninku na Velkou cenu Malajsie, když se mu stal osudným náraz od jiného jezdce. Bradl pro rok 2007 přešel k tovární Hondě, nicméně se zúčastnil pouze pár testů a od plánu startovat za japonskou továrnou ustoupil z výše uvedených důvodů a odjel ze Španělska domů. Nové působiště však vzápětí nalezl u týmu Blusens Aprilia ve španělském šampionátu, v němž si vedl výborně a vyhrál titul pět bodů před talentovaným Scottem Reddingem. Tým mu dal příležitost také v Mistrovství světa, když na divokou kartu startoval v několika závodech. Hned v Barceloně se mu podařilo dojet jako devátý. Šéfa týmu přesvědčil natolik, že ho od Velké ceny Portugalska nechal dokončit sezónu místo nevýrazného Nizozemce Van den Berga. Na konci sezóny měl Němec 39 bodů a obsadil 18. místo, přičemž 4x skončil v Top-10.Pro rok 2008 se Stefan Bradl rozhodl přestoupit do německého týmu Grizzly Gas Kiefer Racing, ve kterém přišly první velké úspěchy. Hned v úvodní Velké ceně Kataru stanul poprvé na pódiu a v prvních sedmi závodech se pokaždé umístil do desítky. Dokonce se mu podařilo i poprvé vyhrát v Brně, na okruhu, kde před patnácti lety vyhrál jeho otec Helmut. Na "bednu" se postavil také ve Spojených státech, Japonsku a Austrálii. Celkově se v úspěšné sezóně umístil na čtvrtém místě se ziskem 187 bodů.Jako jeden z favoritů na titul mistra světa pak vstoupil do ročníku 2009, ovšem na stupně vítězů se během celé sezóny nepodíval, když nejlépe dojel v japonském Motegi a v Estorilu, jako čtvrtý. Sezónu zakončil na místě desátém a po tomto zklamání mu nezbývalo nic jiného než přestup do nově vzniklé Moto2. Zde si musel nejdříve změnit číslo, neboť jeho tradiční "17" měl už zablokovanou český jezdec Karel Abraham. Další zajímavostí bylo, že Bradl úplně přeskočil kubaturu dvěstěpadesátek a přímo vkročil do Moto2. Sezóna se pro Bradla, používajícího švýcarské šasí Suter, nevyvíjela zrovna nejlépe. Úvod v Qataru byl sice tréninkově skvělý 3. místo, ovšem hned v prvním kole kolidoval s Alexem de Angelisem a závod pro něho skončil ještě dříve než vlastně začal. A celá sezóna byla taková rozpačitá. Ačkoliv mu relativně dobře vycházely kvalifikace - například 3. místo ve Velké Británii, tak v závodě se nebyl schopen dostat přes Top-9. Toto umístění obsadil v Le Mans, doma na Sachsenringu a také u nás v Brně. Zlom nastal až v Misanu, kde dojel pátý. Následovala velmi vydařená série Aragón (9.), Motegi (7.), Sepang (7.) a Phillip Island (5.). Byla to jen otázka času, kdy se Stefanovi povede první podium.  A to přišlo vzápětí a dokonce to nejvyšší. V Portugalsku dojel Stefan jako první a tento skvělý finiš sezóny mu zajistil umístění v Top-9 a zároveň ho pasoval na jednoho z kandidátů na uvolněný titul mistra světa po Toni Eliasovi.  Začátek letošní sezóny byl pro německého pilota Stefana Bradla vystřižen jako z učebnice motocyklového závodění. V prvních šesti závodech čtyřikrát vyhrál a na podium nedosáhl pouze v deštivém Jerezu, kdy se raději spokojil s jistými body za 6. místo, než aby riskoval pád. Potom sice následoval bezbodový Assen, ale v dalších podnicích Grand Prix dojel německý pilot týmu Kiefer Viesmann Kalex třikrát druhý a jednou třetí. Pak ale přišel problém se zadní pneumatikou v Aragonu a na stupně vítězů se nedostal ani v Motegi.

Není tedy ani divu, že po japonské Grand Prix se měnil lídr této kubatury a na čelo tabulky MS se tak poprvé dostál španělský talent Marc Marquez. Stefan Bradl sice zůstával navenek klidný a říkal: "Nic se neděje, začínáme vlastně znova od nuly a jak Phillip Island, tak Sepang jsou moje oblíbené tratě".

Phillip Island ovšem začal fatální chybou Marca Marqueze, který přehlédl odmávnutí šachovnicovým praporkem a vrazil v dojížděcím kole do Ratthaparka Wilairota. Důsledkem byl nejen lehčí otřes mozku, ale především trest v podobě přičtením 1 minuty ke kvalifikačnímu času a Marquez vystartoval do závodu z posledního místa na roštu. A jelikož Marquez dojel po skvělé stíhací jízdě až jako třetí, tak se znovu měnil lídr šampionátu.  Do Sepangu odcestoval Bradl s náskokem 3 bodů, to ovšem netušil, že malajsijští "amatéři" v podobě traťových komisařů nevyvěsí vlajku o mokré trati. Na mokrý "flek" vjel kromě jiných i Marquez a bylo po jeho účasti v Sepangu. Ještě, že Marqueze zastoupil jiný jezdec na Suteru, a jelikož byl závod předčasně ukončen po pádu Axela Ponse, tak v tu dobu vedl právě Thomas Lüthi a odvrátil tak Bradlův první mečbol.Před posledním závodem, ještě než se rozhodlo o tom, že Marquez vlastně nepojede, byl Bradl hodně sebevědomý a říkal, že nepotřebuje od nikoho žádné rady a to ani od Toniho Manga, který mu na dálku radil: "V posledním kole musíš jet zeširoka jako náklaďák a nikomu nedat místo k předjetí". 

Celkem zajímavý rozhovor poskytl Bradl ještě před odletem do Sepangu, kde na otázku eventuální španělské pomoci Marquezovi během finálového závodu odpovídá: "No, nejsem si ale jist, jestli je Marquez u Španělů tak oblíbený. Ostatně není moc rychlých Španělů, kteří mohou jet můj speed. Simon je po zranění, navíc se dá očekávat tvrdý soboj mezi Andreou Iannonem a Alexem de Angelisem o třetí místo celkově. A tak zbývají pouze Pol a Aleix Espargaro, ti jsou hodně rychlí. Ale speciálně Aleix je můj velmi dobrý "spezi". Navíc by možná Španělům přišlo z jejich pohledu lepší, kdyby vyhrál někdo z venku, než že jim jejich show "ukradne" mladý Marquez. A Aleix Espargaro je můj značkový kolega, na to se nesmí také zapomenout."

Co se týká taktiky před finálovým závodem, tak ji měl Bradl celkem jasně propracovanou: "Dobře vím, co mohu sám dokázat. Nejsem žádný blbec, nýbrž clever. Zajet co nejlepší kvalifikaci a stát tak v prvních dvou řadách. A rozhodně nebudu bojovat s De Angelisem o páté místo, když mně stačí 3 body k titulu".

Že nakonec bylo vše jinak, a titul Bradlovi "spadl do klína" , je už jiná věc. 

Kariéra Stefana Bradla očima čísel

Rok	Kubatura	Starty	1.	2.	3.	Cel.	PP	Bike	Body	Umístění
2011	Moto2	17	4	5	2	11	7	Kalex	274	1.
2010	Moto2	16	1	0	0	1	0	Suter	97	9.
2009	125 ccm	16	0	0	0	0	0	Aprilia	85	10.
2008	125 ccm	17	2	2	2	6	0	Aprilia	187	4.
2007	125 ccm	9	0	0	0	0	0	Aprilia	39	18.
2006	125 ccm	9	0	0	0	0	0	KTM	4	26.
2005	125 ccm	3	0	0	0	0	0	KTM	1	35.

Informace o redaktorovi

Jiří Mikšík - (Odebírat články autora)