MS 125ccm rok za rokem

Dne 6.listopadu 2011, v 11:44 hod. středoevropského času skončila na okruhu Ricarda Torma ve španělské Valencii své působení v mistrovství světa silničních motocyklů kategorie 125ccm. Z původně vypsaných tříd vydržela na programu MS nejdéle, když v rámci světového šampionátu má na svém kontě celkem 63 sezón. Tento článek není encyklopedickým ani statistickým pojednáním o historii této kubatury, spíše má připomenout jen pár zajímavostí a letmými poznámkami třeba vyvolat u čtenáře jeho vlastní vzpomínky na tyto skvělé závody.

MS 125ccm rok za rokem
1949 – FIM vyhlásila MS pro třídy 125ccm, 250ccm, 350ccm, 500ccm a sidecary. Šampionát 125ccm se skládal jen ze tří závodů a prvním mistrem světa se stal Ital Nello Pagani. V MS bodovali pouze italští jezdci.

1950 - Italská převaha pokračovala a mistrovský titul putoval opět do Itálie zásluhou Bruna Ruffa.

1951 - Do třetice Ital. První ze svých titulů vybojoval Carlo Ubbiali. Pagani, Ruffo i Ubbiali získali titul vždy s motocyklem Mondial.
1952 - Prvním neitalským mistrem světa se stal Angličan Cecil Sandford, ovšem na italské MV Agustě.
1953 - Italská nadvláda byla narušena německou značkou NSU, s níž se stal Werner Haas mistrem světa.
1954 – Mistrem světa in memoriam se stává Rakušan Rupert Hollaus. Zahynul v předposledním závodě na Monze, jeho bodový náskok před Ubbialim byl však dostatečný.

1955 – Firma NSU do MS nenasadila své tovární motocykly a uvolněný mistrovský titul obsadil opět Carlo Ubbiali.

1956 - V MS ve třídě 125ccm poprvé bodovali naši jezdci František Bartoš a Václav Parus na motocyklech ČZ.
1957 – Jezdecký titul MS získal Tarquinio Provini na Mondialu před Luigi Taverim na MV Agustě. O titulu značek muselo ale při bodové i výsledkové shodě rozhodnout až sčítání časů za celou sezónu. O pouhou 1min46,3sec tak připadl titul značce Mondial před MV Agustou.
1958 – Motocykly 125ccm (a nejen ty) mění podstatně svůj vzhled a koncepci. Od tohoto roku jsou totiž zakázány velké kapotáže.
1959 – Na TT se ve třídě 125ccm vůbec poprvé v MS představuje zástupce Japonska – Honda. Motocykly této značky svou subtilní konstrukcí budily tehdy jen shovívavé úsměvy zástupců „klasických“ firem. Brzo je to všechny přešlo.

1960 – Japonskou invazi podporuje vstupem do MS také značka Suzuki.

1961 – Mistrem světa 125ccm se stal Tom Phillis (v roce 1962 bohužel zahynul na Tourist Trophy). Byl to vůbec první mistrovský titul pro Hondu.
1962 – Bývalá hvězda východoněmecké MZ Ernst Degner hájil po své loňské emigraci barvy Suzuki. Údajně vzal s sebou řadu technických výkresů i některé díly MZ.
1963 – Mistrovský titul 125ccm získal Hugh Anderson na Suzuki.

1964 – Standa Malina na ČZ dojel na 4. místě v Tourist Trophy. Neprávem poněkud nedoceňovaný úspěch, ovšem až Pešek svým 3. místem v Jerezu 2006 byl v závodě MS 125ccm výš (o českých závodních strojích jsme si ale v té době už mohli nechat jen zdát).
1965 – Brněnská Grand Prix byla poprvé zařazena do seriálu mistrovství světa a první závod 125ccm zde vyhrál Frank Perris na Suzuki.
1966 – Časy se mění a poslední titul čtyřtaktu 125ccm získává Luigi Taveri s pětiválcovým technickým skvostem značky Honda.
1967 – Titul poprvé pro Yamahu (Bill Ivy). Po sezóně se z mistrovství světa stáhly tovární týmy Hondy a Suzuki.

1968 - Po známém „bratrovražedném“ souboji Read vs.Ivy vybojoval titul pro Yamahu nakonec Read.

1969 -Nové předpisy FIM omezily motory 125ccm: maximálně dvouválec a 6-ti stupňová převodovka. Poslední z velké japonské čtyřky – Kawasaki - vyhrává titul díky Dave Simmondsovi.
1970 – Dieter Braun dokázal vybojovat mistrovský titul na soukromé Suzuki.
1971 – První titul pro Angela Nieta. Největší počet bodů sice získal Barry Sheene, ale dle započítávaných bodů se stal mistrem Nieto (započítávalo se pouze šest nejlepších výsledků).
1972 – V závodě Lightweight 125 na Tourist Trophy zahynul Gilberto Parlotti, od té doby byla TT celou řadou předních závodníků bojkotována.

1973 –Celá sezóna byla zahalena stínem tragédie na Monze, kde zahynuli Saarinen a Pasolini. Zábleskem na lepší časy byla v našich očích 3. startovní pozice Bohumila Staši v Brně, byť na východoněmecké MZ. V průběhu závodu ale musel měnit svíčku a dojel na 11. místě. O tomhle závodě je však Bohouš dodnes přesvědčen, že ho mohl vyhrát… velká škoda.
1974 – Kent Anderson s Yamahou 125 dokázal své celkové vítězství z loňského roku zopakovat. Pro firmu Yamaha to byl její poslední titul v „malorážkách“.

1975 - Závod v Brně vyhrál celkem překvapivě Švéd Leif Gustafsson na Yamaze, bylo to vůbec jeho jediné vítězství v MS. Sezónu ale zcela ovládli jezdci Morbidelli - Pileri a Bianchi.
1976- Po loňském druhém místě předčil Bianchi tentokráte svého týmového kolegu Pileriho (oba stále Morbidelli) a dokázal získat svůj první mistrovský titul. Mezi ně se v konečném pořadí MS vklínil na 2. místo ještě Nieto na Bultacu.

1977 – Na tehdejší dobu něco nevídaného- ve věku 15 let a 77 dní obsadil Ivan Pallazzese 3. místo na GP Venezuely. Je tak dosud stále nejmladším jezdcem na pódiu! Značka Morbidelli brala potřetí v řadě jak jezdecký titul (tentokráte Pierpaolo Bianchi), tak titul značek.

1978 – Vyrovnaný souboj o titul mezi Lazzarinim (MBA) a Bianchim (Minarelli) rozhodl Bianchiho pád a zlomená noha ve finské Imatře. Přes velký finiš Nieta, který vyhrál poslední čtyři závody roku, už Eugenio Lazzarini titul nepustil.
1979 – Drtivý triumf Angela Nieta na Minarelli, jenž získal titul s celkovým počtem 120 bodů, když druhý Massimiani jich posbíral jen 53. A to se Nieto s titulem v kapse už ani nezúčastnil některých závodů druhé poloviny sezóny, jinak mohl být jeho náskok ještě výraznější. Chyběl také u nás v Brně, kde naopak Peter Baláž dosáhl svého vůbec nejlepšího výsledku v MS – 8.místo.

1980 – Druhým rokem po sobě dokázal „osminky“ v Brně vyhrát Francouz Guy Bertin. V celkovém pořadí mistrovství světa 125 ccm byl druhý za Pierpaolem Bianchim – pro něho to byl již třetí titul: 1976, 1977 a 1980. Kvůli sněhu (!) byla zrušena Grand Prix Rakouska (27.dubna 1980).
1981 – Mistrem světa 125ccm se stal Angel Nieto a byl to již jeho celkem 10. titul. V dalších třech letech dokázal svou mistrovskou pozici obhájit a skóre zarovnal na 13. titulů mistra světa, z toho 6x50ccm a 7x125ccm (rekord). Zřejmě z pověrčivosti ale nemá nešťastnou třináctku příliš v oblibě a tak místo ní vždy raději uvádí 12+1.

1982 – Světovou špičkou byla z bezpečnostních důvodů bojkotována GP Francie, a tak si vítězství odnesl domácí J.-C.Selini. Nebyl to zcela ojedinělý případ a obdobně si své jediné vítězství v MS připsal třeba Němec Fritz Reitmaier na Nürburgringu 1974 a někteří další.
1983 – Loňský závod na starém v Brněnském okruhu byl poslední v rámci MS a tak jsme svět Velkých cen mohli sledovat jen z povzdálí a přitom se těšit ze slibů, že to bude trvat pouze rok. Avšak sliby-chyby. Třídu 125 ccm ovládali italští jezdci a italské motocykly – ovšem s výjimkou Angela Nieta, který dokázal svůj titul z předešlého roku obhájit.

1984 – Oproti minulým rokům se seriál MS 125ccm poněkud zúžil a čítal pouhých 8 závodů. Z nich hned prvních šest vyhrál Angel Nieto a tak nebylo co řešit.

1985 – Za Gresinim a Bianchim znamenalo celkové 3. místo v MS nejlepší sezónu pro Augusta Auingera. Rovněž dnes je tento Rakušan zmiňován v souvislosti se 125ccm - je totiž jednou z vůdčích osobností Red Bull KTM Rookies Cupu.

1986 – Bitvu bez týmové režie u dominantní Garelli vyhrál nakonec Luca Cadalora před svým stájovým kolegou a obhájcem mistrovského titulu Faustem Gresinim.
1987 - MS se vrací na nový brněnský automotodrom! Prvním zdejším vítězem 125ccm se stal Fausto Gresini, který v této sezóně vyhrál do té doby rekordních 10 Grand Prix, což pro něho znamenalo již druhý titul mistra světa.

1988 – Jorge Martinez získal titul v kategoriích 80 a 125 ccm. Byl to poslední mistrovský double historie. Po technické stránce mohly mít od tohoto roku stopětadvacítky 125 pouze jednoválcové motory.
1989 – Plné startovní pole především motocyklů Honda, také nějaká ta Aprilia a Derbi – přesto titul vybojoval poměrně nečekaně Alex Crivillé (rok předtím až 31.místo v MS) na vcelku méně známém motocyklu JJ Cobas.
1990 – Mistrem světa se stává Loris Capirossi. Titul získal ve věku 17 let 165 dnů a je dodnes nejmladším mistrem světa vůbec ve všech kategoriích. Celkově tehdy vyhrál 3 Grand Prix a 8x byl stupních vítězů, v Brně však zůstal bez bodů.

1991 – Jedna z neúspěšnějších značek třídy 125ccm Aprilia (historicky druhý největší počet vítězství za Hondou) získává své první vítězství v mistrovství světa u nás v Brně. V jejím sedle si své rovněž premiérové vítězství užil Ital Alessandro Gramigni.

1992 – Z motocyklů zmizely typické černé tabulky s bílými čísly a startovní čísla již nemají předepsanou barvu, rozměr ani podobu. Pro diváky trochu šok, ale zvykli jsme si… ovšem Brno se ten rok z finančních důvodů nejelo. Loňský brněnský vítěz Gramigni dotáhl tentokráte Aprilku až k titulu.
1993 – Grand Prix se vrátila opět do Brna a Němci řádili jak diví - vždyť jejich Dirk Raudies jede přeci o titul. V Brně byl sice těsně druhý za Sakatou, ale v celkovém účtování získal korunu světového šampióna právě před tímto Japoncem. Na domácí GP si debut v MS odbyl Jaroslav Huleš.

1994 – Japonci ovládli mistrovství světa v pořadí: 1.Sakata, 2. Ueda, 3.Tsujimura. Zatímco druzí dva ctí domácí značku Honda, Sakata si pro titul dojel na italské Aprílii.
1995 – Tentokráte poprvé mistrovský titul kompletně japonský: Haruchika Aoki s Hondou.
1996 - Jarda Huleš odjel celý světový seriál 125ccm, Rossi vyhrál v Brně svoji první Grand Prix, ale MS stále ovládali Japonci: 1: Aoki, 2.Tokudome, 3.Manako.
1997 – Rossi získal svůj první mistrovský titul, když konkurenci „přejel“ 11-ti vítěznými závody, což je dosud historický rekord této třídy.

1998 – Po čtyřech letech si japonsko-italská kombinace Sakata+Aprilia zopakovala mistrovský titul, největším konkurentem jim byl Sakatův rodák Manako s Hondou. V Brně prožil svůj křest na scéně Grand Prix náš Jakub Smrž, pro technickou závadu přední brzdy ale padá hned v prvním kole.

1999 – Emilio Alzamora se stal mistrem světa, aniž by v sezóně vyhrál alespoň jediný závod. Melandri a Azuma na 2. a 3. místě měli oba shodně po pěti vítězných GP.
2000 – V mistrovství světa zvítězil na novodobé poměry třídy 125ccm vlastně již veterán Roberto Locatelli - 26 let. Ať již v kategorii 125 nebo 250 ccm ale brázdil světové okruhy až do roku 2009.
2001 –Vítězství Manuela Poggialiho na GP Francie znamenalo první vítězství pro Gileru od roku 1963, kdy s motocyklem této značky naposledy vyhrál Hartle ve třídě 500ccm. Na konci roku získala Gilera s Poggialim i svůj premiérový titul 125ccm. Česká Grand Prix vidí strhující souboj českých jezdců Smrže a Huleše, kteří projeli cílem na 6. a 7. místě s odstupem pouhých 0,013 sec. Hulešovi tato honička vynesla nejrychlejší kolo závodu.

2002 – v Jerezu debutuje Jorge Lorenzo, v den závodu mu bylo 15 let a 1 den a je tak nejmladším jezdcem v celé historii MS. Nastoupit mohl až do sobotních tréninků, protože v pátek ještě nesplňoval povinný věkový limit 15 let. Jarda Huleš vede Grand Prix Japonska, pád v 8.kole znamená konec této úžasné podívané.
2003 - Pedrosovo vítězství v Grand prix Catalunya je 100. vítězstvím španělských jezdců v historii třídy 125ccm. Dani Pedrosa rovněž získal mistrovský titul.

2004 – Jen dva závody z celé sezóny skončily větším než jednovteřinovým rozdílem prvních dvou jezdců v cíli. Nejtěsnější dojezd je v Kataru, kde Lorenzovi a Doviziosovi naměřili na tisícinu vteřiny shodný čas. Bylo to vůbec poprvé, kdy v éře měření na tisíciny k něčemu takovému došlo. Vítězem závodu byl nakonec uznán Lorenzo, ale mistrem světa se stal Andrea Dovizioso.

2005 – Ze vzájemného týmového přetlačování jezdců KTM Kalia a Talmacsiho, vytěžil nakonec mistrovský titul Thomas Lüthi na Hondě. KTM vyhrála alespoň šampionát značek, ale Talma se musel poroučet.
2006 - Alvaro Bautista vyhrál dvě Grand Prix v řadě za sebou (Španělsko a Katar) a ukončil tak nevídanou sérii 56 závodů, v nichž nikdo z jezdců nezvítězit 2x po sobě. To předtím naposledy dokázal A.Vincent slepeným vítězstvím v Doningtonu a na Sachsenringu 2002. Od té doby se vítězové závod co závod střídali téměř celé dlouhé čtyři toky!!! Lukáš Pešek byl jako první český jezdec na stupních vítězů ve třídě 125ccm (3.místo v Jerezu).
2007 – Poprvé od roku 1966 ( František Šťastný GP NDR) vítězí český jezdec v závodě MS! Lukáš Pešek vyhrál Grand Prix Číny a Austrálie a v MS 125ccm obsadil celkové 4.místo. Prvním mistrem světa z „Východu“ se toho roku stal Maďar Gabor Talmacsi.
2008 – Nejmladším jezdcem v listině vítězů je, a už zřejmě navždy zůstane, britský jezdec Scott Redding, který jakoby snad z mladické nerozvážnosti vyhrál na domácí půdě v Doningtonu svoji první Grand Prix ve věku pouhých 15 let a 150 dnů.

2009 – Na GP San Marina startuje na divokou kartu slovenský jezdec Jakub Jantulík. Při mládí 15 let a 3 dny je tak třetím nejmladším závodníkem v historii MS po Jorge Lorenzovi a Stefanu Biancovi.
2010 – Marc Marquez na své spanilé jízdě za mistrovským titulem atakoval i rekordní počet 11-ti vítězných závodů Valentina Rossiho z roku 1997. Dotáhl to však „jen“ na Gresiniho desítku (1987).
2011 – Posledního mistra světa 125ccm určil až poslední závod této poslední sezóny. Vítězství si z něho odnesl Španěl Maverick Viňales, ale historický titul patřil jeho krajanovi Nicolasu Terolovi. Naši mladíčci Jakub Kornfeil a Miroslav Popov obsadili v konečné klasifikaci 12. a 30. místo.
Třída 125ccm odchází, takže díky moc, bylo to fajn….

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 3x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist