Modrý a i jinak duhový svět

Skutečnost, že „Kubajz“ Kornfeil nyní se svým novým týmem netestuje v Portugalsku, jako i důvod proč tomu tak je, je nejspíše celé motorkářské komunitě znám. Je však opravdu zraněný?

Modrý a i jinak duhový svět
Na tuhle tu velmi zásadní otázku a tím pádem pak i na ty ostatní, jež jsou ve velmi úzké souvislosti, Vám nyní již můžeme s velkou určitostí odpovědět. Mnozí určitě ví, že Jakub Kornfeil musel předčasně ukončit své první předsezónní testy s novým týmem na okruhu ve Valencii po nejen velmi spektakulárním, ale hlavně taky hodně bolestivém pádu, který si navíc vyžádal nejen noc na lůžku nemocnice ve Valencii, ale také hromadu dalších následných vyšetření. Bolest fyzická časem opadne a každá rána se dříve nebo později zahojí a tak nejvíce bolesti mu způsobila skutečnost, že přišel o čas, jenž je nezbytný pro sžití se s novým prostředím, jako pak i o možnost pořádně se před sezónou rozjezdit. Nynější vývoj však ukazuje, že na své soupeře zase až tak moc neztratí, neboť jezdit za špatných povětrnostních podmínek se nikomu nechce. A navíc jak to asi k ničemu. Zpět však k tématu a tím i k odpovědi na níž všichni velmi netrpělivě čekají. Jakub Kornfeil není zraněný!! Všechny dřívější zprávy jako i původní dohady, spekulace či jiná veřejná vyjádření jsou tak absolutně liché! Pokud tedy ovšem za zranění není považován ten nádherně modro a i jinak duhově „vyvedený“ kus lidského masa na zadní sedací a stehenní partii Jakubova těla. A proč nám oficiální vyjádření trvalo tak dlouho? No i medicína potřebuje svůj čas a lékařské konsilium se nad snímky a výsledky různých vyšetření radilo dosti dlouho. A jak se cítí nebo spíše „necítí“ ve své kůži samotný jezdec – letec? A co zajímavého by k testům ještě zpětně řekl?
Jakub Kornfeil: „První den nebylo opravdu kam spěchat. Nejenže na okruhu byla zima, ale i všechno okolo bylo takové syrové. Mechanici předělávali spoustu věcí, zkoušeli jsme různá nastavení, vylepšovali posez atd., zkrátka aby mi vše na nové motorce sedělo. Odjezdil jsem asi 30 kol a dostal se na čas 1.43,7. Druhý den začal pak velmi slibně, když jsem se ve své podstatě bez nějaké zázračného množství kol na rozjetí-rozehřátí dostal asi už v pátém kole na svoje loňské maximum z Valencie /1.42,8/, což za daných podmínek nebylo zlé. Úkolem dne však také bylo vyzkoušet pár různých modifikací jak v nastavení motocyklu, tak i odzkoušet různé druhy válců, a protože jsme měli ještě jeden den k dispozici, nikam jsme se nehnali. Jenže když do konce pátečního tréninku scházelo asi tak 20 minut a já se vydal znova na trať, tak v okamžiku kdy jsem se začal právě dostávat do tempa, přišel pád. Při výjezdu ze zatáčky na protilehlou rovinku od depa, tedy ta co je přesně před nejdelší a největší tribunou španělského okruhu, jsem dostal highsider. Následoval let vzduchem a následný pád zhruba z výšky pěti metrů na asfalt. Nečekal jsem to. Možná padnout do kačeru, bylo by to lepší, jenže já přistál rovnou na asfalt. Panečku to byla rána! Takový crash jsem ještě ve svém závodění nezažil. To se musím opravdu přiznat. Snažil jsem se sesbírat, ale prostě to nešlo. Strašně mne bolela pánev, nemohl jsem se zvednout a odejít po svých a tak mne naložili a odvezli. Nejprve na ošetřovnu přímo na okruhu a pak, protože se jim něco nezdálo tak do nemocnice ve Valencii. Noc jsem strávil samozřejmě tam na lůžku, ráno jsem pak absolvoval další vyšetření jako magnetická rezonance, CT a ještě pár rentgenů, načež mne místní specialista propustil se zákazem usednutí na motorku po dobu 3 týdnů. Pro podezření nebo pro případ embolie, mi na cestu nabalili pytlík s injekcemi, které jsem do sebe postupně bodal. Lékařská zpráva navíc hovořila o vlásenkové prasklině na pánvi a tím tak bylo ježdění učiněno za dost. Místo směr Estoril jsme tak vyrazili zpět domů. Doma jsem pak absolvoval řadu dalších vyšetření, z nichž je následující závěr, nemám nic zlomeného, ani prasklého ani ona drobná vlásenková zlomenina se nepotvrdila. Bolí mne celý člověk a zadní část kam si já moc nevidím, je prý nádherně vymalovaná. Chodím na různé procedury, místo do školy, ale do Jerezu budu v pořádku. K týmu bych pak řekl jen to, že jsem byl za tak krátký čas velmi mile překvapený z jejich „neitalského“ přístupu, jako i zároveň maximální snahy vytvořit pro mne ty nejlepší podmínky, i proto se nemůžu dočkat již dalších testů.“

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 2x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist