Čekání na déšť

Tím ovšem téma deště nekončí. Otázka zní, jak snesitelné počasí nám přinese zítřek v průběhu celého nedělního závodu. Přeci jenom se mraky nad okruhem motají už moc dlouho a v noci slyšíte bubnovat kapky na střešní okýnka servisních a obytných vozů, jako i stanů technického zázemí. Zda bude tedy i druhá letošní španělská Grand Prix stejně zmoklá jako ta první, či třeba nenadělí Čechu Jakubu Kornfeilovi i stejný výsledek, se však dozvíme až po zítřejším závodě. Jakub Kornfeil: „Ranní trénink byl takový všelijaký, protože nad okruhem se proháněly mraky, z nichž byste řekli, že prostě voda padne. Nikdo nevěděl, zda pojedeme za úplného mokra či jen na tom, co zbylo na trati po nočních přeháňkách. Bylo to vlastně zcela podobné tomu co bylo v pátek. Polovinu tréninku tak trvalo, než jsme si byli všichni jisti, že můžeme do boxů přezout na suché. Po výměně pneu jsem pak začal jezdit rychlá kola, ovšem všichni ostatní zrychlovali rovněž. Můj progres se pak ovšem v určitý moment zastavil a čas už se zlepšit nepodařilo, protože mi klouzala zadní guma. Před kvalifikací všichni vzhlíželi k nebi, mohla rozhodovat každá minuta či sekunda. Bylo nutné tahat hned od začátku a mě se podařilo chytit v úvodu dobré skupiny, přičemž se mi v jejich větru pak podařilo zajet i dobrý čas. Zhruba v polovině kvalifikace jsem si zajel do boxu vyměnit pneumatiky. V ten okamžik jsem byl myslím dvanáctý a i čas byl velmi dobrý, nicméně do zbývající desetiminutovky jsem vyrazil s tím, že chci zdolat hranici 1min a 54 sekund, což se mi pak za značného úsilí povedlo, nicméně mé poslední a zároveň i nejrychlejší kolo mohlo být ještě podstatně lepší, kdybych v něm nepotkal ve stopě pomalejší jezdce, jenž mi v závěru dobře rozjetého kola, zabránili v lepší než patnácté příčce na startu.“

Informace o redaktorovi

Jiří Mikšík - (Odebírat články autora)