Yamaha Czech Edurance Cup 6., letos poslední

Na Masecu se včera odjel poslední závod letošního ročníku seriálu vytrvalostních závodů Yamaha Czech Endurance Cup.

Yamaha Czech Edurance Cup 6., letos poslední
Většina účastníků se tradičně sešla na brněnském okruhu už ve středu večer. Jako obvykle se stěhoval materiál do boxů, peklo se maso, a vedly se řeči. Ty se téměř bez výjimky dříve nebo později začaly točit okolo počasí, zatím příšerně studeného a mokrého. Nepříliš stará předpověď ale slibovala změnu k lepšímu a tak se nakonec šlo spát s nadějí na lepší zítřek.

Probuzení ovšem veškerým nadějím ustřihlo křídla. Zima jako v ruský pohádce a mokro po celé trati nevěstily nic příjemného. Protože zavírák se jel jako šestihodinovka, byly dopoledne na pořadu čtyři měřené tréninky bez kvalifikace, obvyklé u čtyřhodinovek. Po tradiční ranní proceduře, tj., rozmrznutí, technická, zuby, snídaně, se největší hrdinové začali řadit na světlech k první tréninkové rundě.

Podmínky na trati byly v tu chvíli asi nejhorší možné. Na suché gumy bylo moc mokro a na mokré moc sucho. Babo raď. A tak se stalo, že někdo vyjel na mokrých, někdo na suchých , a někdo vůbec. Dosahované časy nic moc, dobré ale bylo že během dopoledne se skoro nepadalo.
Okolo oběda a pak při rozpravě vnesly první kapky do všeho jasno, a tak kdo neměl přezuto, šel rychle přezouvat. Fronty před Clinica pneu mobile pak způsobily, že někteří prostě nestihli vyjet z boxů včas, a startovali z posledních míst (byli ale tací, kterým to moc nevadilo, že Indi!, a už tak asi ve čtvrtém kole vodili pole). 



Start ještě proběhl bez komplikací a bez příznaků věcí příštích. Nicméně pár minut po něm se závod začal zadrhávat. To když se ve druhém kole začal psát neveselý příběh Zdendy Brabce a paradoxně i jeho parťáků z boxů, týmu MOTORACE. Protože Zdeněk ve „Švoncovce“, poté co mu utekl předek půjčené motorky, sestřelil Libora Milotu. Byla to rána veliká a podle toho to dopadlo. Jezdci v první chvíli docela otřesení a motorky, alespoň na první pohled, na kaši. O dost později tahle story pokračovala, když se Zdenda po dlouhé době rozhodl pokračovat, tentokrát na své motorce. Během jeho jízdy byl na trať vyslán Safety car a ten byl postupně dojížděn jednotlivými jezdci. Kdo jste někdy takhle jel za autem na konci chumlu, víte že to není žádná psina. Zatímco ti přímo za auťákem jedou celkem plynule, ti vzadu to mají tak trochu jako bungee, a jedou stylem brzda – plyn, krokem – plný kule. Včera to bylo navíc ztížené mizernou viditelností způsobenou vodou na dráze, zvedanou spoustou pneumatik. Dopadlo to tak, že do Zdenka to napálil Padre a byla z toho zlomená noha. Diskuze + Padreho omluva je tady.
Vraťme se ale zpátky.
Po okruhu kroužili první jezdci a počasí alespoň pro tuhle chvíli bylo jednoznačné. Lilo. Nic příjemného v kombinaci s ukrutnou kosou, ale jinak to tak zlé nebylo. Samá voda svědčila životnosti mokrých gum a pomalejší tempo výdrži jezdců. Mnozí proto střídali až po více než hodině. Okolo 14.00 přestalo pršet, stopa začala velmi zvolna osychat a časy šly dolů. Sice se ještě dalo lítat na mokrých gumách, bylo ale jasné, že pokud opět nezačne lejt, dojíždět se bude na suchých. Opravdu na ně ke spokojenosti všech došlo a tak závěr posledního závodu a vlastně i celé sezóny byl dojet v relativně příjemných podmínkách, bez vody stékající za kaťata, do bot nebo za krk.
Tenhle závod tak byl o zimě, o vodě a bohužel taky o dost ošklivých pádech. Ještě se nestalo aby bylo takovéhle množství motorek takhle moc na maděru. Některé pády byly takové „normální“, kdy to sice jezdec přehnal, ale nikoho tím neohrozil. Další byly důsledkem někdy dost agresivní snahy o předjetí za každou cenu. Často navíc ruku v ruce bez větších zkušeností ze závodů. Ono nestačí být o něco rychlejší než ten přede mnou. Je potřeba mít v hlavě srovnáno kde a jak ho předjet aby to nebyla konečná pro oba. Vím, ono se to od klávesnice žvaní, ale na trati to vypadá trochu jinak.
Jak říká Ondra, přes zimu je čas k přemýšlení, protože něco se s tím udělat musí. Všechno má svoje hranice, a s jejich překračováním, hlavně pokud jde o zdraví ostatních, je potřeba něco dělat. Vědomí, že (např.) existuje možnost okamžité penalizace celého týmu, by třeba dohnala k myšlení i některé „závodníky“.
Pak jsou tady ještě pády zaviněné taky velkou snahou o rychlost – ale v boxech. Kola se mění pořád a zapomenout dotáhnou všechny šrouby je tak snadné, hlavně když se okolo motá tolik lidí s nářadím v rukou. Tímto pozdravujeme Kubu ZRX a přejeme rychlé uzdravení. Ale aby v tom nezůstal sám. Nám se stalo na jedné motorce něco podobného. Nezůstaly sice povolené brzdiče, ale napínáky řetězu. Zadní kolo se posunulo dopředu a uvolněný řetěz mohl nadělat pěknou paseku. Naštěstí s tím parťák dojel do boxů bez újmy. TAK BACHA.
A to je pro letošek z okruhu všechno. Potom byla na pořadu už jen restaurace, korunovace, dekorace ale to už je jiný příběh.
Na závěr díky všem kteří tyhle kratochvíle zorganizovali, všem rozumným kteří se zúčastnili + desítkám kamarád -ů, -ek, kteří v týmech pomáhali šroubovat, vařit, gestikulovat, fotit … a taky díky rodinám, které to více či méně chápou a tolerují.
Privátní díky v komentářích.

Výsledky jsou tady.

Tak se mějte


Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 0.00
Známkováno: 0x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist