Maďarské peklo

Protože bezprostředně před nedělním CECem měl okruh pronajatý Bike Promotion, spousta účastníků zájezdu využila téhle příležitosti a vyrazila do Uher potrénovat s předstihem.
Většina jezdců tady byla poprvé a tak bylo potřeba si trochu zvyknout na formulové bezpečnostní zóny, tedy betonové plochy zakončené bariérami z pneumatik.. Na první pohled to nevypadalo úplně zdraví prospěšně, přeci jenom beton není kačírek. Proti Mostu (a to nemluvím o Brnu) vypadá Hungároš hodně úzký (co tady chtějí nacvičovat formule?!) se svodidly blízko trati a také povrch už není tak rovný jako máme teď v Česku na obou okruzích. 

Trať samotná má pár docela specifických míst. První levá zatáčka (č.3) dolů z kopce, „vybavená“ mírným opačným sklonem, tak ta je moc hezká ;-) . Také za ní je místo kačírku betonová plocha na které se dá eventuálně dobrzdit to co by jeden nestihl před zatáčkou. 
Ti zkušenější ale hodně důrazně nedoporučují brzdit na obrovském namalovaném logu Shell :   „...hele, a na Šelu nebrzdi nebo deš. Ty vole, to klouže jako … “. Dalším diskutovaným bodem byl určitě retardér za horizontem na konci protilehlé jakože rovinky. Po vracáku č.7 se tomu na výjezdu nakládá do mírného stoupání, další „osmička“ není za horizontem vidět a když na vás ten vingl vybafne, je to psina že nevíte co dřív. 
Hungaroring je ale fakt moc pěkný okruh. Čekal jsem docela nudnou placku ale je spíš taková palačinka položená mezi dva mrňavý kopce na který se nebudete nudit. 
A ještě dvě věci. První je, že se tam skvěle nejen jezdí, ale i fotí, protože tam mají dobré světlo celý den, a druhou je úroveň traťáků. Je vidět že jsou vycvičení z ef-jedniček a nedá se proti nim nic mít. A protože jsou mezi nimi i hezký holky, je i na co koukat. Třeba taková start maršálka …

V neděli začalo všechno jako obvykle. Už dopředu bylo avizováno zkrácení závodu ze šesti na čtyři hodiny, takže se jelo podle plánu. Proběhly dopolední tréninky a kvalifikace a obvyklá rozprávka s jezdci. Z ní za zmínku stojí hlavně připomínky traťáků, kteří vzkázali, že takhle prasácky se k sobě nikdo jiný na trati nechová. Co k tomu dodat? Asi nic, jen souhlas s rozhodnutím organizátora, vyloučit ze závodu tým který traťáci nahlásí pro nesportovní chování. 
Za sebe ale musím napsat, že kromě mírné nervozity při stěhování do boxů probíhal celý víkend v pohodě. Na trati jsem nezaznamenal žádný naschvál ani konflikt, takže v tomhle proti Mostu obrovské zlepšení. Start pak proběhl naprosto OK, pouze jeden tým měl možnost vyzkoušet si nájezd do zahřívacího kola z boxů a následně start z posledního místa pro pozdní výjezd. Maršál byl nekompromisní, poklepal si na hodinky a bylo vymalováno. Tímto se omlouvám zbytku týmu :-) .
Na druhou stranu, start z posledního místa má taky něco do sebe. Máte jistotu že vás v první zatáčce nikdo nesejme zezadu a potom si tak skvěle zablbnete při předjíždění, že za jiných okolností byste měli v přilbě hubu od ucha k uchu. Těmi jinými okolnostmi bylo vedro. Ale ne jen tak nějaký vedro, ale takový to strašný vedro. Po první rundě, která trvala +- půl hodiny jsem toho měl tak akorát dost, a jediné co jsem sháněl po vystřídání, byla voda do které bych si vlezl. 
Ale jinak hodně dobrý. Koučování si organizátoři vyzkoušeli, a zřejmě i vybrali dopředu  v Mostě, protože tentokrát se všechno obešlo bez velkých zásahů.  A tak přes drobné komplikace závod mířil k finiši a přestože vzhledem k únavě bylo mým záměrem pojmout poslední rundu jen tak jako, nakonec tam padaly nejlepší časy. Může za to červená MV Agusta - to je hodně silný magnet, a pak taky pan Milota, že, se kterým jet je fakt docela prča. 
Ty poslední kola prostě měly koule ;-). Díky pánové!
A zazvonil zvonec, maršálka v bílém tričku nám zamávala šachovnicí a .. byl konec.
To nejhorší v podobě cesty domů mělo teprve přijít, ale to už je jiná pohádka. Naštěstí taky s happy endem.
Tak zas příště.

kompletní výsledky jsou na webu CECu tady

a velká fotogalerka konečně na www.photopro.cz

 

Informace o redaktorovi

Tomas Mysliveček - (Odebírat články autora)