Úspěch Road Racing Liberec v 6-ti hodinovce
C.E.C.Posledního a zároveň nejdelšího vytrvalostního závodu CEC, který se jel druhý zářijový víkend na mosteckém autodromu, se...
16.09.2011jak jste si určitě všimli, po okruhu se pohyboval i Miloš "Číha" Čihák, tentokrál ale ne na motorce ale s mikrofonem a kamerou.
šotek z tohoto počinu by měl být k vidění tuto neděli před přímým přenosem závodů MotoGP v Mugelu.
Po loňském vynikajícím zájezdu na Hungaroring byl i tentokrát na pořadu závod na zahraničním okruhu. Volba padla na blízký Eurospeedway Lausitz.
Termín byl původně nastavený na pondělí a úterý, ale vzhledem ke 300 ZGH v Hořicích, bylo fajn že se to celé o den odložilo.
Přípravy samotné provázely zmatky. Bylo nutné vytelefonovat náhradní přepákování, protože to původní bylo z Hořic trochu nepoužitelné a také narychlo vytočit hříbek padáku. Doprava ARPéčka byla nakonec svěřena klukům z Vangelasu, tímto díky, a o padák se postaral šikovný kouzelník ze sousedství, taktéž dík.
Německá anabáze tak doopravdy začala až okolo 22. hodiny pondělní. Všechno šlo dobře až k Teplicím. Do mapy jsem se nepodíval, trumpeta, a z návodu na stránkách CECu si zapamatoval jen slova Teplice, Drážďany, sjezd na Berlín … a tak na dálnici až do Drážďan nedošlo.
Díky tomu jsem měl možnost poznat noční krásy českých městeček (někde dokonce z výloh a výkladních skříní mávaly nějaké zřejmě aranžérky:-) i německého pohraničí v okolí Altenbergu, Sch…bergu i Dippněcowaldu z místních komunikací. Vynikající :-)
Příjezd na místo asi o půl třetí v noci byl vysvobozením.
Druhý den po ránu začalo hromadné seznamování se s okruhem. Většina závodníků tady byla poprvé a tak všichni koukali trochu divně na spleť mnoha různých variant trati, z nichž ta správná byla vymezena kužely tak trochu jako na D1. Po návratu z prvních jízd museli proto všichni odpovídat na otázku Tak jak?
Tazatelé se většinou dozvěděli že: Je to nějaký divný. Strašně hrbolatý, zatáčky naslepo a každá jiná a ta poslední odkloněná … a strašně hlubokej kačer, dodávali někteří. Prostě úplně na …. říkali jedni, nebo fakt vynikající říkali druzí.
Po Hořicích se mě osobně na trať moc nechtělo. Motorka už sice byla zase v pořádku, ale psychicky to bylo extra bahýnko.
Naštěstí jsem po návratu z vyjížďky na rozhýbání spadl do party těch, kterým okruh učaroval. Hrbatý jak starej čert, jasně, ale svojí rozmanitostí proti Brnu naprostá pecka. Musím ale přiznat, že k tomu abych se porozhlídl po budkách traťáků jsem se dostal až trochu později než v samém začátku. Proti našim okruhům jsou daleko a někde jsou semafory místo vlajek. Zpočátku dne i zdroj problémů a velký nezvyk.
Rozladění a divná nálada se tak pomalu měnily v natěšenost. Po měřených trénincích se to ještě z zlepšilo, když u týmu byla zapsána cifra 1.54.6. Následná kvalifikace pak se změnila v mini závod, když sice skoro nebyla možnost dát čisté kolo, za to soubojů bylo jak ve světových supersportech :-) Výsledek 1.55 stačil na 13. místo, takže závěrečné konstatování k prvnímu dni mohlo znít:: den se vydařil.
Byly týmy které ale tak povedený den neměly. Několik pádů skončilo zraněními, která znamenala pro jezdce stop do závodu. Těm které to potkalo samozřejmě přeju rychlé uzdravení.
Večer se do boxů dostěhovaly i poslední squadry a bylo grilování a pivko u Míry a na okruh padla tma.
Ráno bylo jasné že zas až tak jednoduchý tenhle den nebude. Nad okruhem se honily mraky, byla kosa a nálada pod psa.
První kapky přinesly první větší komplikace. Lausitzring pokud je jen lehce pokropený dost klouže. To potvrdili všichni kteří se vrátili z ranního rozbruslení. Vše vyústilo v odložení startu a tak se čekalo. Buď na pořádný déšť nebo na sluníčko. V době, kdy byl definitivně potvrzen start, mělo dost týmů na roštu motorku na mokrých gumách.
Mraky se ale rychle rozpouštěly a tak bylo jasné že suché gumy byly lepší volbou. Dokonce by bylo lepší startovat na nich z boxů než vyrazit na mokrých. Ale nenaděláš nic a člověk se pořád učí. Takže první střídání proběhlo už po dvou kolech :-( a další komplikace nastaly hned v tom druhém. Box jsme měli v místech kde se naplno brzdí a jezdec se musí skoro poslepu trefit do zatáčky. Znamení které jsem dával asi nebylo nic moc a tak vjezd do boxové uličky v dalším kole znamenal docela chaos.
Pak už, alespoň nám, ale šlo všechno docela dobře. Zpestřením bylo pár výletů po louce, naštěstí bez pádu. Opět se potvrdilo, že nejrychlejší časy padají v samém závěru, v době kdy už toho má člověk plný zuby a na motorce sotva sedí. A byl konec.
Z výletu do NDR se stal další hodně příjemný závod. Díky okruhu samotnému, nakonec skvělému počasí a taky díky Pavlovi, Radkovi a Oldovi (tomu extra za fotky), tedy dalším členům týmu RPL.
Jedinou mrzutostí byl zpočátku nedostatek fotovest, ale i to se vyřešilo, takže závěrečné konstatování také ke druhému dni znělo stejně: den se vydařil.
Tak ahoy v Mostě.
