4. CEC 2010: 7 hodin Le Most

Prevjů

Jak všichni víte, vše se odehrálo na mosteckém automotodromu 7.7. Kromě samotné výzvy, vydržet 7 hodin závodu, byla pro mnohé velkou motivací „předbukovaná“ účast mnoha velkých jmen české silnice. 
Největšími „táhly“ pak byli bezesporu Kuba a Mates Smržové. Speciálně na ně se, alespoň zpočátku, chystal i Milda Čihák (podle zákulisních informací, byla ve hře mj. i veliká endurance nádrž ... ) Nakonec ale z tohoto souboje bohužel sešlo. Bratři nemohli startovat vzhledem ke svým závazkům a Miloš musel odcestovat na testy svého svěřence do Španělska ... škoda. Jak se ale později ukázalo, byl by to jen bonbón vedle třešně na hromadě šlehačky.
Náš tým, RPL #67, který tvoří jižanští bratři Radek a Pavel und ich, také přípravu rozhodně nepodcenil. Několik dlouhých minut jsme třeba např. řešili, koho budeme angažovat jako čtvrtého. Bo 7 hodin je 7 hodin a motorka má dvě kola ;-)
Konkurz nakonec vyhrál Indi. Mezi závody v Irsku měl čas a tak slíbil že přijede.

Den závodu, ráno ...

Když už se  má jet  7.7., 7 hodin v kuse,, nastavuju budík tak nějak symbolicky na půl devátý.
... a Indi nikde. Jinak standardní zmatky a chaos, způsobené tím, že dopoledne je nejkratší částí dne a se to prostě nedá všechno postíhat, zakončila relativně dobře zvládnutá kvalda a tím i celkem dobrá, 7., startovní pozice pro závod.

Gou

Jedenáctá na krku, první motocykly už vyjíždějí do zaváděcího kola ... a Indi nikde. Rychle boty, přilbu, rukavice, sakra ještě přilepit kameru ... Na výjezdu z boxů stále svítí zelená ... ufff, bylo to o fous, ale vypadá to, že nebudeme startovat z posledního. Dali jsme si jedno zahřívací a jde se na to. 
Start nebyl špatný, ale všechno ostatní jo. Na závod jsem dal dozadu nekonečnou gumu Diablo Pro, fouknul ji na 1.8 a zbytek první rundy strávil střídavě jejím proklínáním a prosbami z šuplíku drž a nepovol. Možná nějaké desetinky tlaku utekly, nevím, ale strašně to klouzalo a párkrát jsem se viděl úplně vedle trati, na maděru v kačírku. Zbaběle jsem sjel už po 16 kolech a několika ztracených místech. V boxech jsem byl nezván a nečekán a celá střídací procedura trvala malinko dýl než obvykle. ... a Indi furt nikde.
Na trať vyrazil Radek a hned začal tahat velice a tlačit svůj best čas dolů. Jenže poměrně brzy se ohlásily problémy s jeho, údajně, šikovnýma rukama a tak se zase střídalo dřív. 
Vyjel Pavel a taky dělal co mohl ... a mezi tím přijel Indi. 
Supr. Jenže jeho půjčená motorka stála někde hodně dlouho a její baterka byla kaput. Takže po Pavlovi jsem musel na dráhu zase já. 
Kolega z boxů Jermolenko mi ještě před tím prozradil, že taky zkoušel tuhle stejnou gumu a že mu taky klouzala a tak zkoušel všelijaký nestandardní foukání. A že víc bylo líp, než míň. Nacpali jsme ji nakonec na 2.15 ... a ono to začalo docela dobře pracovat. Motorka celá začala líp zatáčet a zadek míň blbnul. Hned se vrátila chuť do závodů a až hladový očko znamenalo návrat do boxů. 
Poprvé, vyzbrojen cizí eR6, zapojil se do bitvy Indi. Přestože předem hlásil, že na půjčený sériovce nebude jízdu nijak hrotit, nikdo mu to nevěřil. A fakt mu předsevzetí moc dlouho nevydrželo. 
Byla prča pozorovat jeho souboje - na cílovce ho obvykle prořešil nějaký silnější litr na motor, aby v dalším kole byl na výjezdu z poslední zatáčky zase zpátky za Michalem. Bez vážnějších zádrhelů uteklo téměř celých sedm hodin a tak bylo jen otázkou, ne kdy, ale co se pohnojí. 

Den závodu, večer ...

Poslední střídání vycházelo cca 50minut před koncem. Ještě vloni by to nebyl problém, ale po instalaci krabičky a poladění jednotky se spotřeba K5 o něco zvedla a proto nebylo jasné, jestli mě stačí benzín až do cíle. 
Podle očekávání se asi po 40 minutách rozblikalo očko a dojezd získal další, napínavější rozměr. 
Tři kola zbývala, když motorka zacukala víc než obvykle a nakonec ve vracáku scípla úplně. 
A je to v pí.., byla první reakce, jsem na suchu a než mě odvezou traťáci, bude to i v prdeli. Setrvačností jsem zamířil dovnitř okruhu, pěkně na trávu ... ještě jsem zkusil nastartovat ... a ona potvora chytla. Snad to dá opatrně až do boxů ... Jenže Suza přestala škytat a proto risknul jsem ještě jedno kolo ... a pak ještě jedno ( ten den 107.;  99 v závodě + 8 kvaldy) ... a byl konec. 
Vidět šachovnici bylo vysvobozením a malým velkým vítězstvím. 

A závěrečné konstatování? 

Sedm hodin, pěkně v teplíčku, je řacha veliká. Takže pomoc Indiho – 73 kol - byla fajn a jsme za ni rádi - dík a čúús. Jinak převeliká paráda, zablbnuli jsme si drobek a při tom nerozbili ani sebe, ani motorky.
Michal #55 - už toho od nás dost okoukal :-) a je karpítek jinde (jeli jste někdy na kolobrndě  po dálnici?)
Diablo Pro - s vyšším než malým množstvím vzduchu kouzelná gumka. Už má zá sebou 
2x Sk-ring, Brno a Most, dohromady cca 150! kol a stále si drží fazónu. Je sice maličko neklidná, ale přes to se na ní dá docela pelášit. Na rozdíl od GP-Raceru (20 kol na Lausitzu a konec = 90Kč/km) skvělá investice.
všechny fotky brzy na www.photopro.cz

Informace o redaktorovi

Tomas Mysliveček - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE