Michal Prášek míří do čtyřtaktů
Text: Petr Šour | Foto: Jiří Franek, Petr Zeman | Zveřejněno: 14.10.2010 | Zobrazeno: 8 033x
Veleúspěná kariéra nejlepšího českého dvoutaktáře posledních let se nachýlila ke konci. Havlíčkobrodský jezdec Michal Prášek (21) po těžkém rozhodování opouští „svou“ třídu 125 GP a v příští sezoně českého silničního mistráku to zkusí v šestkových stockách na Yamaze.
Dvojnásobného mistra republiky a účastníka mistrovství světa na divokou kartu v Brně k tomuto rozhodnutí vedl hlavně fakt, že kvůli své hmotnosti (a to má na dospělého chlapa pouhých 70 kilogramů) už není schopen na všech tratích konkurovat maličkým pilotům nastupující generace, kterou zastupuje například letošní český šampion Karel Hanika.
„Bohužel patřím k těm nejtěžším ve 125 GP a to se potom těžko závodí, když bojujete se soupeři, kteří třeba nemají ani 50 kg a umí výborně jezdit. Nicméně v letošní sezoně jsem neměl jen váhový handicap, ale ve třetím závodě na Pannoniaringu jsem měl těžký pád, při kterém jsem si mimo jiné udělal dva úlomky kosti na patě, se kterou se léčím ještě teď. Není vyloučeno, že budu muset jít na operaci. Takže celá sezona byla od tohoto závodu ještě těžší. Moc jsem letos chtěl získat třetí titul ve 125GP , ale bohužel se letos nepodařilo.Ve 125GP jsem si splnil své sny a v těch bych rád pokračoval i v šestkách,“ vysvětluje své rozhodnutí Michal Prášek.
„Na stocky 600 se určitě těším, bude to zase něco nového a navíc v této třídě bude veliká konkurence, takže to bude dobrá motivace se těmto soupeřům přiblížit. Na šestikile jsem ještě nikdy nejel, takže ani nevím, co mě čeká. S koupí motorky jsme zatím v začátcích, protože musím prvně prodat naši Hondu 125 GP, ale chceme koupit novou yamahu a dát do ní všechny úpravy, které jsou pro tuto kategorii povoleny.“
Michale, jak tedy probíhala Tvoje poslední sezona ve stopětadvacítkách?
„Na sezonu 2010 jsme koupili po Aprilii motocykl Honda 125GP. První závod AA Cupu a MČR se konal na Hungaroringu, kde se mi velice dařilo. V obou kvalifikacích jsem byl na prvním místě a podařilo se mi porazit i italského veterána Gabriele Gnaniho. V závodě jsme s Gnanim ujeli celému startovnímu poli o více jak 39 sekund. Celý závod jsem jezdil za Gnanim a v posledním kole jsem se pokusil zaútočit, ale útok se nezdařil a já jsem projel cílem na 2.místě celkově a jako první v MČR.
Pak přišel Masarykovův okruh v Brně. V kvalifikaci jsem obsadil druhé místo. V závodě jsme se kolo co kolo předjížděli s Karlem Hanikou a v závěru jsme se dotáhli na vedoucího Míru Popova. Karel mě v posledním kole předjel a já už neměl moc času najít místo, kde mu to vrátit. Nakonec se mi to podařilo na brzdy do Schwantzovy zatáčky. Při nájezdu na cílovou rovinku jsem ale prořadil a z větru mě na cílově čáře Hanika o 0,002 sekundy předjel. Cílem jsem projel na 3. místě v AA Cupu a druhý v MČR,“ vzpomíná Michal.
Pak přišel ten smolný závod na Pannoniaringu...
Na tento závod nevzpomínám rád, protože ve čtvrtém kole první.kvalifikace mě motorka vykopla a já jsem dopadl na asfalt, byl jsem hodně potlučený a v neděli po závodě mi ve fakultní nemocnici v Brně zjistili otřes mozku, dva menší úlomky kosti na patě, rozsáhlý hematom v tříslech a na kotníku. Po pádu jsem druhou kvalifikaci i nedělní warm up vynechal a chtěl jsem se pokusit nějak odjet závod. V něm jsem jsem nakonec i přes obrovskou bolest obsadil výborné čtvrté místo v AA Cupu a druhé v MČR.
Následoval premiérový závod na Slovakiaringu...
Tam mě ještě trápila zranění z Pannonie, doktor mi nedoporučoval start v závodě a kdybych startoval, tak jsem v žádném případě nesměl spadnout. To je pak těžké závodit, když nejde jet na 100%. V závodě jsem obsadil čtvrté místo v AA Cupu a třetí v MČR. V následujícím Mostě jsem startoval ze 4. místa. V závodě to byla bezvadná bitva, kdy jsme byli šestičlenná skupinka a každou zatáčkou bylo jiné pořadí. Dvě kola před cílem se mi podařilo dostat do čela skupinky a chtěl jsem soupeřům poodjet, ale na cílové rovince mě čtyři soupeři předjeli a já jsem s tím nedokázal už nic udělat.
Cílem jsme projel na 6.místě v Alpe a 3. v MČR. Závěrečný český mistrák se jel v polské Poznani. V závodě, který se jel na vodě, jsem se pokusil chytit Gnaniho a soupeřům poodjet, ale ve 2. kole jsem bohužel spadl a závod pro mě skončil. V sezoně 2010 jsem tak skončil v Alpe Adria Cupu na pátém místě a v MČR na 2.místě. Na závěr sezony jsem se zúčastnil finálového závodu německého mistrovství, které se konalo na německém okruhu Sachsenring v kubatuře do 80 ccm. Do závodu nás startovalo 34 jezdců a mě se podařilo po tvrdých bojích závod vyhrát.“
Nezbývá, než popřát Ti hodně štěstí a super závodů na čtyřtaktech!
Michale, jak tedy probíhala Tvoje poslední sezona ve stopětadvacítkách?
„Na sezonu 2010 jsme koupili po Aprilii motocykl Honda 125GP. První závod AA Cupu a MČR se konal na Hungaroringu, kde se mi velice dařilo. V obou kvalifikacích jsem byl na prvním místě a podařilo se mi porazit i italského veterána Gabriele Gnaniho. V závodě jsme s Gnanim ujeli celému startovnímu poli o více jak 39 sekund. Celý závod jsem jezdil za Gnanim a v posledním kole jsem se pokusil zaútočit, ale útok se nezdařil a já jsem projel cílem na 2.místě celkově a jako první v MČR.
Pak přišel Masarykovův okruh v Brně. V kvalifikaci jsem obsadil druhé místo. V závodě jsme se kolo co kolo předjížděli s Karlem Hanikou a v závěru jsme se dotáhli na vedoucího Míru Popova. Karel mě v posledním kole předjel a já už neměl moc času najít místo, kde mu to vrátit. Nakonec se mi to podařilo na brzdy do Schwantzovy zatáčky. Při nájezdu na cílovou rovinku jsem ale prořadil a z větru mě na cílově čáře Hanika o 0,002 sekundy předjel. Cílem jsem projel na 3. místě v AA Cupu a druhý v MČR,“ vzpomíná Michal. Pak přišel ten smolný závod na Pannoniaringu...
Na tento závod nevzpomínám rád, protože ve čtvrtém kole první.kvalifikace mě motorka vykopla a já jsem dopadl na asfalt, byl jsem hodně potlučený a v neděli po závodě mi ve fakultní nemocnici v Brně zjistili otřes mozku, dva menší úlomky kosti na patě, rozsáhlý hematom v tříslech a na kotníku. Po pádu jsem druhou kvalifikaci i nedělní warm up vynechal a chtěl jsem se pokusit nějak odjet závod. V něm jsem jsem nakonec i přes obrovskou bolest obsadil výborné čtvrté místo v AA Cupu a druhé v MČR. Následoval premiérový závod na Slovakiaringu...
Tam mě ještě trápila zranění z Pannonie, doktor mi nedoporučoval start v závodě a kdybych startoval, tak jsem v žádném případě nesměl spadnout. To je pak těžké závodit, když nejde jet na 100%. V závodě jsem obsadil čtvrté místo v AA Cupu a třetí v MČR. V následujícím Mostě jsem startoval ze 4. místa. V závodě to byla bezvadná bitva, kdy jsme byli šestičlenná skupinka a každou zatáčkou bylo jiné pořadí. Dvě kola před cílem se mi podařilo dostat do čela skupinky a chtěl jsem soupeřům poodjet, ale na cílové rovince mě čtyři soupeři předjeli a já jsem s tím nedokázal už nic udělat.
Cílem jsme projel na 6.místě v Alpe a 3. v MČR. Závěrečný český mistrák se jel v polské Poznani. V závodě, který se jel na vodě, jsem se pokusil chytit Gnaniho a soupeřům poodjet, ale ve 2. kole jsem bohužel spadl a závod pro mě skončil. V sezoně 2010 jsem tak skončil v Alpe Adria Cupu na pátém místě a v MČR na 2.místě. Na závěr sezony jsem se zúčastnil finálového závodu německého mistrovství, které se konalo na německém okruhu Sachsenring v kubatuře do 80 ccm. Do závodu nás startovalo 34 jezdců a mě se podařilo po tvrdých bojích závod vyhrát.“ Nezbývá, než popřát Ti hodně štěstí a super závodů na čtyřtaktech!
Informace o redaktorovi
Jak se Vám líbil tento článek?