Roadracingové Dymokury, reparát č. 2

První pokus o závody se neobešel bez velkých problémů, druhý, aby se ještě větším problémům předešlo, byl zrušen pár dnů před startem ... A jak to celé dopadlo napotřetí?

Roadracingové Dymokury, reparát č. 2

Kapitoly článku

Prolog
Všichni víme, co se dělo minulý rok. Pořadatelé přišli s chvályhodnou myšlenkou obnovení tradice dymokurských závodů. Jenže - zatímco softwarově bylo vše OK, hardware skončil průšvihem.
Povrch utrpěl krátce před závodním víkendem nekvalitní opravy a o zbytek se postaralo podzimní slunce. Nečekanou silou rozpeklo čerstvě položený asfaltový koberec, z něj se vydrolila drť a bylo vystaráno. Hodně se padalo ... i tančilo, ne s vlky, za to s litry ano ... Výše zmíněný asfalt byl následně z větší části rozvezen do garáží po celé vlasti, kde natavený na pneumatiky závodních strojů vydržel mnohdy až do jara ...

Letos byly Dymokury do kalendáře zařazeny opět. Všichni si zbožně přáli, aby povrch přes zimu zázračně dozrál... Světe div se, nestalo se. Pár dní zbývalo do první šachovnice, když kontrola trati odhalila stále stejnou katastrofu. A zatímco v depu už stály první německy mluvící karavany, padlo sice kruté, ale carsky zodpovědné rozhodnutí závody na poslední chvíli zrušit.
Z očekávané světlé budoucnosti byl rázem tmavý hrob. Všem bylo jasné, že bez nového koberce to už nikdy nepůjde, jenže vzhledem ke stavu veřejných financí a ochotě čelných představitelů stran a vlád cokoli řešit, nedej bože pracovat, přestali ve druhý novodobý ročník věřit i poslední optimisté.

O to větší poprask vyvolal jednak oficiálně vypsaný nový termín závodů a druhak na sítích fotodokumentovaný zvýšený výskyt od-asfaltu-zasviněných-strojů v obmyšlené lokalitě, navíc, podle komentářů, opravdu pracujících.

Inu, co ... pošleme přihlášku a budeme se těšit, protože Dymokury byly fajnovým zavírákem sezóny už vloni. S přihlášením byla ovšem spojena jedna stále se opakující nepříjemnost ... zase bylo potřeba odrazit administrativní útok, jehož cílem byla krádež mého startovního čísla. Poprvé to bylo ftipný, podruhé už ne a všechny další pokusy už mě tak nějak ...
Asi tak.

Středa
Zprávy o velmi kvalitním povrchu na více než dvou třetinách lichoskosešišoidního pseudotrianglu o necelých čtyřech stranách padly na úrodnou prsť a počet přihlášených utěšeně bujel.
Jako dobrý nápad se tak zdálo včasné vyclaimování prasoprostoru, jako na Klondike v dobách Jacka Londona - čtyři kolíky do země, mezi ně mlíko a už je to moje, na věky věků, howgh.

Nápad to byl dobrý, jenže ho měla i veliká spousta dalších prospektorů.
Paní, co tam běhala po louce s mapou, tužkou a maniodepresivní psychózou byla poměrně těžkým komunikačním oříškem, nicméně povedlo se.
Pozemek s výhledem na TOIky, pole a křoví, o ploše autobusu Karosa byl náš.

Zbývala maličkost, nacpat na něj Grósestan s motocykly Jirky Kubišty, Koviny, Čéři, taky Zbyňáka a Réby, Medvídka, Červa a ještě Wejnyho, karavan, kinder-kamion s motorkou Máry, ještě jeden karavan a ještě jeden stan s motocykly # 67 a # 67. Ježek v kleci opačně ...

Čtvrtek
... dorazili všichni a narazil se sud ... a sud se dorazil ...

Pátek
... dorazil jsem též. Na zbylou plochu velikosti plus mínus stolu na ping a pong bylo třeba docpat Orange house pro dvě motorky. Znamenalo to posunout oba karavany, přeparkovat kinder-kamion, nadzvednout stan sousedů odnaproti a překolíkovat stan sousedů vedle... nejtěžší byla resuscitace několika nežijících nemrtvých z Prasostanu, kteří by se chopili práce ...
Zbývala už jenom formálka a technická a pátek se mohl odškrtnout.
Narazil se sud ... a někdy později hybaj dom do pelechu.

Sobota
Ranní vstávání je nehezký zážitek. Ten přechod z bezvědomí, čekání než systémy naskočí ... No nic, rychle prozvonit mekánika Kubu a vyrazit do Dymokur. Pohled na oblohu nesliboval vůbec nic hezkého. Mraky skoro až na zem, oslizlo, kosa.
Pierre poladil jádro dvácy, nasadili jsme mokré gumy a mohli jsme vyrazit do první rundy.
Velké překvapení čekalo na konci státovky. Pořadatelé tam nechali z malých plastových plácaček nastřílet retardér. Na přírodních okruzích se retardéry vyskytují poměrně často, tenhle se ve finále ukázal jako jeden z mála opravdu funkčních. Přirozeně navedl jezdce jako trychtýř z prostředku silnice do levé půlky. Nedocházelo tady ani k nijak zásadnímu zpomalení ani pádům na přední kolo po pozdním hysterickém brzdění. Palec nahoru.
Celkově se jelo přeparádně, nový koberec byl naprosto luxusní a veškeré obavy o grip za mokra vzaly okamžitě za své.
Mám rád vodu ... Teda ... vlastně ji doopravdy nesnáším ... přivři oči a představ si, že sedíš jako na nočníku, v mokrý kombošce, někde na návsi, v kýbli s ledovou vodou, ta voda studená ti teče úplně všude a pomalu ti krade teplo, periferie modrají a od cvakajících zubů lítají jiskry...  V reálu to pokračuje tak, že se levá bota pomalu plní vodou a díra v pravé botě se najednou jeví jako výborná vychytávka. Pozitivní je, že se znovu potvrdily reklamní řeči o tom, jak se plexi přileb Shark nerosí. Na druhou stranu, když někoho dojedeš, stejně vidíš kulový, protože zadním kolem zvedá vodu a všechen bordel. Stěrače prosím...
Vyhraný první trénink je milá záležitost, ale je tady ALE ... Motorka pekelně ztrácí na rovinkách. Druhý Michal Šlezar jel na suchých a hrozně ztrácel v zatáčkách, jenže s prstem v nose všechno dohnal mezi nimi. To je blbý ...
Na litru jsem všichni začínali spíš zvolna, takže pátý čas na rozbruslení zatím celkem nic neznamenal. Trochu mě štval neslaný nemastný výkon výměnné brzdové pumpy. Původní Brembo, velmi dobře fungující, jsem v rámci upgradu vyměnil za Brembo vyšší řady ... výsledek byl spíš downgrade ...
Druhý trénink dvacek, už na suchu, jasně ukázal, že tý zatracený hvížďale na rovinkách chybí chuť do života a že pokud okamžitě nezačnou monzunové deště, budu rád za plus/mínus 10. místo. Paráda.
Závěrečná jízda dne byla vyhrazena pro nejuřvanejší kubaturu. Trénink byl ale cca v půlce přerušený a v houfu jsme poměrně dlouho čekali na startu. Moc velká zábava to nebyla a když se začalo mluvit o tom, že se pojede už jen mávací kolo, zabalil jsme to. I proto, že brzda byla pořád jak z čínský kolobrndy, s páčkou opřenou o heft. Trénink se nakonec dojížděl a s přehledem ho odvodil Alda Nechválal před Márou Červeným na šestce.
Zbytek dne byl ve znamení již tradičního zahraničního hudebního roadracingového uskupení Doppia Personalita i jiných, obdobně kulturních programů.

Neděle
Příjezd se neobešel bez policejní asistence, nejpřísnější byla četařka Babinčáková, střežila depo jako Alcatraz. Byl jsem naložen do služebního vozu a eskortován až k vjezdu a běžel si sehnat "akreditaci".
Fakt běžel. To je vám zvláštní pohyb. Rychlejší než chůze a tak nějak příjemně se při něm provzdušňuje hrudní košíček. Navíc jako vedlejší produkt vytváří teplo, hezky zevnitř.
Asi začnu .... no, ještě to promyslím.
S páskou na ruce jsem byl s ozbrojenou složkou rázem zadobře, odvezli mě k autu a na rozloučenou zasalutovali. V depu nebyl čas ztrácet čas. Rychlý caffeé a do práce.


Poměrně největší dřina byla vzbudit Pierra. Vyspával v autě a k životu se neměl ani málo. Jen pomalu se vracel z druhého břehu, vůbec nemluvil a nejspíš nic neviděl. Ale je frajer a dokázal to, jen stále nic neříkal. Když po čase dorazil do Orange housu a přeci jen chtěl udělit příkazy, znělo jako když dveřma starý skříně skřípneš křečka ... prostě mluvil jako by nestihl utéct radikálním feministkám s kleštěmi. Těžká rána příležitostných barových zpěváků.
Přesto se pustil do dvácy a zodpovědně ji připravil.
Na mě zbylo dát do kupy brzdu na Ká 8. Shánět v neděli ráno v depu věci, které zůstaly v garáži, býval někdy problém. Naštěstí teď už máme R2R Maxe Ready to Race, který má všechno, i tu správnou brzdovku. Takže rychle všechno rozebrat, vyčistit, dolít a řádně odvzdušnit.
Ještě rychle něco zďobnout, caffeé a let´s go ...

Závod 125 SP

Po loňsku jsem si chtěl spravit chuť, protože vloni, po dlouhé sérii shořelých hlav a pístů jsem musel nechat hvížďalu doma.
Startovní pozice nebyla ktoviečo, ale byla tady maličká šance, že by motorka mohla fungovat o trochu líp. Přišlo se totiž na to, že na údajně vyskřípanou sériovou elektroniku nikdy nikdy nesáhnul. Nebyl už čas ladil, byl čas doufat.
Naděje vydržela do první rovinky. Ti přede mnou ujížděli, ty, které jsem předjel na brzdy mi to vrátili. Tohle pošťuchování a přetahování na cca osmém až desátém místě trvalo přesně polovinu závodu. Na brzdy dopředu, na motor dozadu.
Konec šancí na alespoň pár bodů udělal kus železa zaseklý v zadní pneu. V sedmém kolo už klesla řiditelnost Aprilie na úroveň škuneru třídy Seawise Giant... Zbytek závodu jsem viděl z depa.

...mezihra open 600
Velikou podívanou předváděli Mára a Indi, bohužel počasí se začalo kazit a kapky deště utnuly jejich souboj trochu předčasně. Zbytek rundy byl po poradě a marném vyhlížení slunka vyhlášený jako mokrý. Přezouvalo se a závod byl nachystán k dojetí. Bohužel v zahřívacím kole došlo k nepříjemnému pádu Zdendy Sedláka a Honzy Koviny.
To s Honzou má trochu trpkou pointu ... Tenhle závod měl být jeho poslední, něco jako na podzim prodám kravku,no a na jaře už nezaseju ... v jeho podání na podzim prodám motorku,no a na jaře už nepojedu. A víte jak to je, pověrčivost a rituály... Takže když se objevily červené vlajky a ještě nikdo nic nevěděl, všichni jsme se na sebe mlčky podívali ... No nic, přejeme vám, chlapci, všichni co nejrychlejší uzdravení a hned jak to půjde, na viděnou v depu.

Závod se opět odkládal, ale pro mnoho vody na trati byl po zkušebním kole zrušený definitivně.

Závod open 1000

Po loňsku jsem si chtěl spravit chuť, protože vloni se nedařilo ani v litrech. Velmi slušně rozjetou kvalifikaci, dobrý start i parádní první kola korunovalo ustříklé přední kolo ve druhé zatáčce. I když korunou byly spíš následné pokusy zastavit motorku kroužící v křižovatce, se zařazenou dvojkou a volnoběhem na třech tisících....
Po šestkách, před námi, po trati řádily stopětadvácy GP. Od litrů se nás přišlo podívat docela dost a téma bylo jediné: na mokrých nebo na suchých? Džípíčka vyjížděla rychle schnoucí stopu, do toho pofukoval větřík ... standardní situace na palici. Ani sucho, ani mokro, tak akorát si na tom pěkně natlouct.
Nicméně počasí se umoudřilo a situace vypadala jadnoznačně. Všechno nasvědčovalo tomu, že bude ještě hodně pěkně chc.pršet.
Pořadatelé v rámci urychlení odložili ceremoniál malorážek a hnali nás na start hned po jejich dojetí.
Do zahřívacího kola jsme vyjížděli pod stropem černých mraků, neslibujících vůbec nic hezkého.
Byli jsme za půlkou kola, když nahoře povolilo stavidlo. Během deseti vteřin jsme byli všichni durch a po dráze se válel kopec vody. Luxus, bylo definitivně jasné, že mokré byly správnou volbou. Červené vlajky nás zastavily na startu a opět se čekalo. Vodní kalamita naštěstí odešla stejně rychle jako přišla a naděje, že se závody uskuteční, stále žila.
Čekání na startu je pokaždé ubíjející a bylo by ještě víc, nebýt Pana moderátora Vaška Svobody, pusu nezavřel, klobouk dolu a tak i díky němu se čekalo piánko blues.
Zatím co jezdci klepali kosu, po trati se proháněly hore dole vozy sponzorů a jakože vysoušely kaluže.
Konečně, jury rozhodla ... jedeme zkrácený závod na 2 + 10kol.
Ta dvě zahřívací kola ukázala že to půjde, ale také to, že na cestu uvidí je ten první.
Start nebyl špatný, ale určitě mohl být lepší. Myslím, že se povedlo jít tak o jedno místo dopředu... ale už tady máme první zatáčku ... Všichni projeli v pohodě, šou začíná.
Jsem za Kimurou, Pavlem Čápem a Martinem Holoubkem. Jede se krásně, tedy kromě toho, že není nic vidět a že na brzdách mě ti tři brzdí.
Není to moc závodnický, ale jsou poslední letošní závody u nás a mně se moc nechce pouštět se do nějakých kokotin. Tři kola na ně zezadu číhám a spřádám, ve čtvrtém je spředeno. Vlásenku u benzinky jezdí nerychle, před ní je proto nechávám poodjet a plný dávám o něco později. Chci to načasovat tak, abych je dojel v jediné levé zatáčce okruhu a mohl to vzít venkem díky větší rychlosti. Jenže fakt vidím kulový a na první pokus tam nejsem včas. Jedu proto jinou stopu než Kimura a v poslední zatáčce ho předjíždím vnitřkem na brzdy. Na mušce jsou Čáp a Holoubek.
Páté kolo vychází podle plánu, od státovky si počkat a nabrat rychlost a ... oujes... prvního beru v levé zprava. Jen škoda, že nejdou oba najednou.
Zůstává Holoubek...
V dalším kole jako podle kopíráku. Před benzinkou venkem .... a to je asi pro dnešek všechno. Čtyři mušketýři přede mnou jsou daleko a cíl blízko ...



Game over.
Gratulace Magdovi Hlaváčkovi k premiérovému vítězství, Dominikovi a Aldovi k bedně a Tomísovi ke krbu místo brambor.
Pachuť dvacek, která měla nášlápnuto otrávit celý víkend, tak beze zbytků spláchlo páté místo v královsky zábavném závodě litrů.

Epilog
Ještě se vrátím k úvodní otázce. Jak to tedy celé dopadlo na potřetí? Napsat jen že dobře by bylo žalostně málo. Pořadatelům se totiž povedlo něco naprosto nečekaného. Se zarputilostí nosorožců a s odhodláním pana. D. Kichota se pustili do boje s mlýny, které skoro vždy všechny a všechno semelou. To, že tentokrát vyhráli, je zázrak. Kromě úseku na hlavním tahu od Jičína se podařilo zajistit nový povrch po celé zbývající části okruhu. Podotýkám že opravdu luxusní povrch.
... Malá odbočka, opravovalo se i v Hořicích. A aby nedocházelo ke zbytečným omylům, slovník praví: oprava je technologický postup či soubor úkonů, jimiž se opotřebovaná nebo jinak poškozená věc vrátí do původního, resp. použitelného stavu ... o doprasení se tam nic nepíše. Proto se, ač hořický patriot, musím znovu ptát, jestli nebylo lepší vzít peníze určené na opravu Dachovské spojky a nerozdat je charitě. Výsledek by byl jednoznačně přínosnější, především pro bezpečnost úseku ... a radost by měla i ta charita...
Ale zpátky do Dymokur. Nový koberec vystřelil úroveň na úplně jiný level, stejně jako montované divácké tribuny. Ubylo i problémů s elektrikou, na druhou stranu, kapacita depa dosáhla maxima, drobné nepříjemnosti s časomírou nemá smysl dál řešit.
Dymokurská rada starších nehodlá usnoput na bizoních kůžích- vyměnit povrch i na státovce, další tribuny .... Pokud jim všechno vyjde, budou mít stoprocentně vždycky natřískanou startovku a diváků, že nebudou stačit vstupenky. Za mě sumasumárum jedny z nejpovedenějších závodů.

PS: díky za šroubování Pierrovi z Motor Village 69 a Jakubovi z Autodopravy Čermák



POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.89
Známkováno: 9x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist