Radvanice a Těrlicko s týmem MIRT

Po TT nás konečně čekaly další závody, tentokrát v ostravských Radvanicích, kam se Indi vydal už ve čtvrtek. Přihlášen byl opět do třídy Supertwin a Volná do 600ccm, která je zde zároveň i nejrychlejší třídou a diváky každým rokem více a více na radvanický okruh přitahuje.

Radvanice a Těrlicko s týmem MIRT
sobotních kvalifikacích nebylo jisté, zdali vyjde počasí, protože v pátek ještě vydatně pršelo. Přesto ale byla nakonec trať suchá a Indi získal v obou třídách pole position do nedělního závodu. V Supertwinech měl opět velký náskok a na jeho čas s hodnotou 1:47.8 zdaleka nikdo další nestačil. V šestistovkách už byl boj o místa v první řadě napjatější. V prvním tréninku byl Indi na třetím místě, ale ve druhém už nenechal nic náhodě a zajel absolutně nejrychlejší čas 1:42.6.
„Radvanice mám rád, protože jsou hodně technické a profilem trati se podobají Hořicím. Nejradši mám asi pasáž lesem, která je hodně těžká a rychlá, prostě na srdce. Z kvalifikace jsem chtěl získat místo v první řadě, abych měl dobrou výchozí pozici, ale poleposition je samozřejmě super, protože to člověka dobře naladí. V Supertwinech bylo první místo už jen takovou třešničkou na dortu.“



Ve druhém tréninku šestistovek
měl Indi na motorce několik kamer, a tentokrát jsme mu dali do záběru i přilbu. Shodou náhod měl dokonce i čiré plexi, a tak jsme si mohli užít pohled na jeho výraz, když trefil v pasáži u stodoly hlavou sloup … „Nevyšel mi úplně nájezd do zatáčky, a tak jsem štrejchl hlavou a ramenem o balík na sloupu. Trochu mě to překvapilo, ale neubral jsem ani na chvilku a dokonce jsem se sám sobě musel zasmát … to je prostě roadracing!“
Průběh nedělního dne byl v pořádku až do startu třídy Volná do 600ccm. Indiánovi se nepovedlo dobře odstartovat a propadl se na třetí místo. Hned po první zatáčce se ale dostal přes Olina Hanáka na druhé a už se připravoval na předjetí Marka Červeného, když na okruhu zavlály červené vlajky … . V zadní části jezdeckého pole došlo k hromadné nehodě pěti jezdců, ve které bohužel opustilo štěstí rakouského jezdce Petera Benderleho. Kvůli vyšetřování pak byly poslední dva závody tříd SP 125 a Supertwin zrušeny.
„Velmi mě to mrzí a je mi Petera moc líto, a samozřejmě hlavně jeho rodiny. Moc dobře si po svých dvou nehodách uvědomuji riziko, které podstupujeme při tomto krásném sportu, a sám vím, jaké je to být na té druhé straně, tedy když čekám v boxovce na Verču až projede. Hodně jsme s celým týmem přemýšleli i nad tím, jak třeba pomoci ještě víc snížit tohle riziko střetů po startu. Na okruhu jako jsou Hořice nebo Radvanice bych se vůbec nebránil startu ve vlnách, tak jako tomu je v Irsku. Přesto jsou ale nehody, kterým nejde zabránit žádným podobným opatřením, a je to prostě jen na nás jezdcích. Mrzí mě, že jsem nemohl proměnit dvě první místa z kvalifikace ve zlato, ale rozhodně víc mě mrzí, že je nás v depu o jednoho míň. Přesto to dokážu tomuhle tvrdýmu sportu odpustit a znovu sednout za řidítka, i když s mnohem větším respektem, než tomu bylo třeba před osmi lety.“
Po třítýdenní pauze jsme se o prvním srpnovém víkendu opět vrátili na Severní Moravu, tentokrát do Těrlicka, kousek od Havířova, kde se bojovalo o Zlatý Kahanec, a kde Indi opět potvrdil svoji skvělou formu už v sobotních kvalifikacích. V pátek jsme se zúčastnili i setkání jezdců s fanoušky na havířovském náměstí, kde jsme ovšem podcenili naši přípravu, hlavně co se týče množství vlaječek … bylo jich málo!

„V Supertwinech zatím ještě stále nemám konkurenci, a to ani, když přijel Gavin Lupton z Anglie, kterého znám z irského šampionátu, a loni jsme spolu byli v jednom týmu. V šestkách už to bylo tvrdší, a tam jsme si zabojovali o pozice na startu s Horstem Saigerem a Markem Červeným. První trénink vyhrál Marek před Horstem a já byl třetí, ale ve druhém se to zase celé přesypalo, Horst byl první, já druhý a Marek dokončil první řadu. Ztrácel jsem sice necelou vteřinu, ale hlavu jsem si z toho moc nedělal. Závody byly teprve před námi, a to je vždycky úplně něco jiného.“
V sobotu bylo opravdu vedro a počasí bylo celý den slunečné. V neděli sice teploty moc nepolevily, ale bohužel přišly bouřky, které pak ovlivnily průběh téměř všech závodů. Přesto ale dokázal i za těchto podmínek s týmem MIRT Indi získat double, a to během jedné hodiny.

„Dopoledne jsem jel jako první na šestpade a vyhrál s docela slušným náskokem přes půl minuty na druhého Gavina Luptona. Třetí byl pro mě zatím úplně neznámý Jiří Novák, který už má evidentně rychlej bajk. Hned na to jsem nastoupil do šestek a přiznám se, že jsem byl před startem docela nervózní, protože mám tady v Těrlicku hodně fandů, a je to moje srdcovka. Právě tady jsem se v roce 2011 vrátil po nehodě zpět do sedla, a ještě dokázal vyhrát. Po startu šel do čela Marek a za něj Horst."



„Přede mě se snažil dostat ještě Olin Hanák, ale za první zatáčkou už bylo pořadí jasný. Jel jsem za Horstem a Markem a myslel jsem, že mi bude chvíli předjetí trvat, nicméně Horsta jsem předjel už v půlce prvního kola, abych se mohl zavěsit za Marka, aby mi nemohl ujet. Měl jsem v plánu jet za ním a počkat si na vhodnou příležitost, ale hned po prvním kole jsem jej předjel v první zatáčce. Byl jsem rychlejší a nechtěl jsem, abych se ještě třeba musel přetahovat s Horstem.“
„Postupně jsem během prvních kol získal vteřinový odstup, což bylo důležitý, abych neměl Marka hned na zádech. U kruháče ale začalo poprchávat a začalo to pravý rodeo. V jednom kole jsem tam udělal chybu, protože jsem dobrzďoval už po předním kole, a nechal tak zase Marka se na mě navěsit. Horst už ztrácel víc, a deště přibývalo. Když mi tým ukázal, že už nemám zase žádný náskok, zatahal jsem a zajel nejrychlejší kolo 2:18.7. Po projetí osmýho kola ale zavlály červené vlajky, protože Horst zvedl ruku kvůli podmínkám na trati, a závod tak byl oficiálně ukončen po sedmém kole. Vedl jsem od počátku a první místo bych si stejně ani ve zbývajících dvou kolech nenechal jen tak vzít, protože jsem dost zrychlil a to už přitom bylo nahoře v Životicích mokro. Mám z toho velkou radost.“

Odpoledne byl Indi s Yamahou R6 přihlášen ještě do Grand Finale, ale nakonec jsme se z důvodu počasí, kdy celý den provázely přeháňky, rozhodli do závodu nenastoupit. Takto se ale rozhodlo více jezdců a vzhledem k nehodě Olina Hanáka, po které byl závod stejně ukončen, jsme určitě jako tým toto rozhodnutí od Indiána přivítali. Tímto přejeme za celý MIRT nejen Olinovi brzké uzdravení a návrat do sedla!

Všichni v týmu odvedli parádní práci a teď nastane delší pauza. Sezona ale ještě nekončí, před námi jsou znovuobnovené závody v Dymokurech ke konci září, a německý Frohburg. Čerstvou novinkou týmu MIRT je ale rozhodně účast na Ulster Grand Prix v Severním Irsku, kam jsme tento týden poslali jednu naší R6! Druhou pak můžete již tento víkend vidět při závodech IRRC v Hořicíchtěšíme se na Vás!

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 6x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist