RADVANICE 2008, režie Indi

Do Radvanic se celý team moc těšil a byl plný očekávání. Cíl byl jasný –nezranit se, a pokud možno zaútočit na držitele loňského zlatého věnce Petra Schulze, a sesadit ho tak z pomyslného radvanického trůnu třídy OPEN 600. 
Dále jsme si vyzkoušeli různá nastavení motocyklu a docílili tak perfektního nastavení pro jezdce, což byl základní předpoklad pro úspěch na tak náročné trati. Nálada v teamu byla výborná, ale více už sám jezdec a dvojnásobný vítěz z Radvanic Indi#23

Michal Dokoupil

"Mezi ostatní závodníky jsme se vklínili po dopravních problémech až v pozdních pátečních hodinách, ale díky pracovitosti a píli, kterou jsme projevili všichni přítomní – já a mí dva mechanici, jsme ulehli do spacáku v dodávce už v 1 hodinu ráno a tak nás čekalo slastných 6hodin spánku .
Ráno probíhalo již v zaběhlém standardu teamu : Já vstávám první a dělám všem ranní kávu nezbytnou k dosažení stavu bdělosti a pracovního nasazení potřebného k závodění. Po ranní kávě a hygieně u provizorní umývárny si kluci nachystali motorky na technickou ,zatím co já jsem měl za úkol administraci. To vše proběhlo díky perfektní organizaci a bez front asi za deset minut a bylo na čase se seznámit s tím nejdůležitějším a to s místní náročnou tratí. Na sobotu byly v plánu dvě kvalifikace do třídy 600ccm a dvě kvalifikace do třídy 1000ccm. 
Kluci perfektně připravili oba motocykly a tak už jen zbývalo v prvních kvalifikacích poznat trať a v těch druhých to rozjet a pokusit se o co nejlepší čas a dosáhnout co nejlepšího postavení na startu. Hned po několika kolech mi bylo jasné, že jedu na jedné z nejkrásnějších tratí a že je asi taky ta nejužší .To mi ale nebránilo v přidávání otáček motoru a snižování času na kolo. Díky výborné práci teamu se nám podařilo zajet druhý nejrychlejší čas, který nám zajistil druhou pozici na startu závodu 600ccm. Po sobotních kvalifikacích jsme si byli spolu s pořadateli prohlédnout okruh v Těrlicku a využili pohostinnosti našeho kamaráda a postupně se celý náš team osprchoval v teplé vodě a dalo by se říci, že to byla ta nejkrásnější odměna za den plný snahy. Následující ráno probíhalo v zásadě stejně krásně jako to předchozí, tzn. ranní káva od Indiho a spousta smíchu při vyprávění kluků, co všechno se dělo v noci když já už spal a sbíral síly na závod. To vysvětlovalo lehčí kocovinu ve tváři mých mechaniků a kocovina se začala ještě víc projevovat, když se na střeše našeho stanu rozezvučely kapky deště, které daly jasně najevo, že diktovat tempo závodu bude déšť a né my lidé bezmocní proti počasí. Dávka kávy se zdvojnásobila a bylo po kocovině – závod se neúprosně blížil a s ním sílil zmatek v parkovišti závodních strojů, přezouvání gum nebralo konce stejně tak jako neustálé změny počasí .Chvíli slunko, chvíli déšť . 13:20závod a prší . Všichni chaos a polovina jezdců nemá přezuto a to se nejvíce mstí tzv.„Játrovi“, který vyráží na suchejch a dostává v závodě skoro dvě kola, já naštěstí sebou vždy vozím své mokré Bridgestony, které ukázaly svoje schopnosti už v Hořicích a tak se navlékám do nepromoku a hurá vstříc novým zážitkům a zkušenostem. Závod je z důvodu nepřízně počasí zkrácen a tak alespoň trápení jezdců co nepřezuli nebude tak hrozné – říkám si….start ,srdce mi tluče až v helmě, jak je to v první šikaně na těsno, ale řadím se za favorita Petra Schulze a začínám ho pronásledovat z uctivé vzdálenosti cca50m. Těžko v té změti vody něco počítat či měřit, moje koncentrace je zaměřena jen na jedno a to na svítivě oranžovou motorku přede mnou ,a slova „přede mnou“ nemám v závodě rád a tak jsem se vydal na dlouhou stíhací jízdu plnou nástrah přírody. Z druhého místa jsem přímým svědkem několika krizových situací prvního jezdce. Dodávám si sílu spolu s diváky, kteří mohutně povzbuzují všude kolem tratě, kde to jen jde ,a tak na mě ze tmy blýskají fotoaparáty a ty mi dodávají energii a daří se mi dotáhnout se na prvního závodníka a vzápětí se mi ho daří celkem bezpečně a bez problémů předjet a vecpat se tak na první místo. Do cíle zbývají 4 kola a tak mě ještě čekalo spousta práce, abych si svoji pozici udržel a při tom neupadl . Daří se, a to s několika sekundovým náskokem před druhým Petrem Schulzem. Pohár jsem převzal z rukou Matěje Smrže, ale v tom zmatku a euforii vítězství jsem si zapomněl říct o autogram - snad příště. Bohužel závod 1000ccm byl zrušen pro nepřízeň počasí a tak jsme byli ohodnoceni podle výsledků v kvalifikacích a pro diváky, kteří tam na nás tak dlouho čekali, jsme alespoň objeli 5 kol pod žlutejma a šli se usušit do stanu. I přes nepřízeň počasí jsme odjížděli z Radvanic velice mile a příjemně překvapeni kvalitou okruhu a snahou pořadatelů o bezproblémový průběh závodů."

Celý tým je s výsledkem velmi spokojen. Ve třídě do 600ccm jel Indi poprvé na motocyklu Kawasaki ZX6R r.v.05, který mu zapůjčil Jan Halbich. I díky tomu jsme neočekávali, že by se s motorkou sžil natolik, aby s přehledem bojoval o první místa. I ve třídě nad 600ccm jsme měli „obsahový a výkonový“ handicap v podobě Suzuki GSXR 750.
Dvojnásobné vítězství je pro nás tímto veliký úspěch a podíl na tom mají nejen člení teamu ale i sponzoři, díky kterým máme vůbec možnost závodit.
Doufáme, že se příští rok sejdeme v Radvanicích v ještě větším počtu, než letos a snad i za lepšího počasí, protože závody jsou to opravdu krásné.

Informace o redaktorovi

TZ - (Odebírat články autora)
Tomas Mysliveček - (Odebírat články autora)