Kyjov 2013 .... a taky trochu Alpe

Alpe Adria - Slovakia Ring

Výpravu na závody opět neskutečně komplikovala, zaplaťpánbůhzani, poměrně složitá zakázka v Třinci, proto zase bylo všechno na kamarádech z hořického hnízda. Takže zatímco jsem se flákal u komína, v Hořicích se řešila ta nešťastná Těrlická zadřenina. On vzal za své letos už kdo ví kolikátý nový piston a hlava motoru už taky měla to nejlepší za sebou ... situace blbá jako když  vychcípou housata.
Nicméně motorku se povedlo dovést do stavu, kdy alespoň vrčela ... sice bez brzdění, bez vyzkoušení, ale vzhledem k okolnostem i to byl úspěch.
Z Třince jsem se urval ve čtvrtek večer, abych měl v pátek klid a čas všechno pobalit a vypadnout. Klid vzal za své hned po nočním příjezdu, po otevření mailu ... stálo v něm, že po kontrole startovky naší vstřícnou zastřešující organizací jsem byl shledán lajdákem, co si nezažádal o mezinárodní licenci a nezaplatil si pojistku... podpis ano, funkce, telefon, nedej bože jedna věta nabízející nějaké řešení nikoli. Jo, zvoral jsem to, brožurky a ročenky moc nečtu, takže moje vina, na hlavu si sypu popel i máslo ... Ale stalo se a možná to šlo řešit nějakou rozumnou cestou, jinou, než jsem v tom presu zkusil sám. Hned ráno jsem totiž zavolal na jediné relevantní číslo ve svém telefonu, na Slovakia ring.
Nejkompetentnějšímu, co je tohle za slovo, řekni to třikrát po sobě :P, jsem vysvětlil zádrhel, on se zeptal jakou že mám licenci a - žiadny problém, zožeň si poistenie a príď, zvyšok vyriešime na mieste... ufffff, ukrutná úleva.
Trošku přeskočím balení, nakládání i cestu a umístím se rovnou do recepce na zapadajícím sluncem zalitém okruhu, do ještě probíhající formální přejímky. Mávám pojištěním, licencí, eurokorunami a všechno vypadá skvěle ... přesně do okamžiku, kdy jedna ze sličných slečen najde na stole rukou psaný vzkaz, že autorita naše jasná si nepřeje jmenovitě můj start na závodech.... nějak mě to nepřekvapuje. Nastává další kolo telefonátů, vymýšlení řešení, vysvětlování že pojištění mám... a čas letěl a tma nakonec zamávala křídly a bylo jasné že nic není jasné a ráno prý moudřejší večera a šlo se na pivo ...

Sobota
Ráno moudřejší bylo a řešení se našlo. Musel jsem si pro jistotu sjednat ještě jednou pojištění přímo na okruhu a mohl jsem startovat. Na otázku jestli se mi budou počítat body, protože jde přece o titul, mi bylo nakonec slíbeno že ano, ale že ještě dořešíme náležitosti. OK, to je jasný, jde se na to ...

Technická hektická, ale v pohodě, rychle ohřát Aprilku a alou na trať.
Dlouho jsem tady nebyl, naposledy ještě s CECem, s litrem a s křečkem a se stanem postaveným na schodech... jo, nezapomenutelný ... Je až komický jak tahle nádherná trať změní tvář, když si ji dáváš na litru a pak na hvížďale. Horizonty na dváce neřešíš ale jakože vůbec, prakticky furt full-gááááás, na cílovce bez konce už po třetím kole usínáš a jediným pitomým místem se zpočátku ukázala poslední pravá, která nabízí nespočet stop úplně na píp, ale jen jednu dobrou...
Větším zádrhelem byla technika. V tomhle prvním a jediném tréninku před odpoledním závodem jsem kvůli zbytečně dlouhému převodu jel jen pětikvalt. Zdálo se, že změna kolečka problém vyřeší a že dvě vteřiny ztráty na Petra Petridase Čadka smáznu jako prd, i vzhledem k tomu, že se pro jistotu tryskovalo do bohata a také že přece jen na Aprilce se to tady jede jinak než jsem měl do teď zapsáno na harddisku, takže logicky s každým dalším vyjetím musím porychlit ... přece.
Vlastně zatím se vyvíjelo všechno relativně dobře. Hlavní soupeře v bitvě o celkové pořadí v českém mistráku, Petridase i Lukáše Běliče jsem měl sice před sebou, ale ve stejně řadě hned vedle sebe ...jo, to by šlo.
Za zmínku určitě ještě stojí čas 2.34 nízkých Martina Sedla. Ten čas neznamená nic jiného, než to, že hned v první kvaldě zajel ten kluk nový rekord okruhu ... mazec a smekám. Tátův vývoj Cagivy a jeho ruce, to by mohl být v příštím roce drobný problém :)

Start odpoledního závodu byl z těch slušnějších, a přesto, že první zatáčkou jsem se promotal se ziskem pár míst, hned ta další nekonečná pravá přes dva horizonty naznačila, že karty pro tuhle hru nejsou nic moc. Luky i Petr odjížděli víceméně nezadržitelně... V následující technické pasáži jsem se ještě přitáhl, ale pokud se něco nestane .... jenže motocykl je nářadí vrtkavé, že, a jak známo má jen pouhopouhá dvě kola, zdravím Josku Kubíčka : ) , ... ono se stalo. Lukáš padá v levé před třetím hrbem na přední kolo ... znamená to, že zatím co jemu ten pád nejspíš zahrabal naději v prach, mě ji zlehka oprášil.

Tahal jsem co to šlo, v zatáčkách jsme se mohl přerazit, jenže pokaždé když přišla rovinka, byla mi všechna snaha platná jak nám všem náš pan prezident i nové volby.
Všichni ti, které jsem horko těžko předjel, mi to na motor lehce vrátili ... a Petridas nekompromisně mizel v dáli, stejně rychle, jako začala stoupat teplota reaktoru Made in Austria pode mnou ... Ale vzhledem k tomu, jak si ta slavná elektrika žije vlastním životem, jak věčně nefunguje otáčkoměr a právě ani teploměr a vzhledem k tomu, že Petridas byl jen jedno místo přede mnou, rozhodl jsem se ty červený čísla ignorovat a dotlačil tu haytru línou až do cíle. Teploměr chvíli zase nic, ale když v polovině dojezdového kola najednou naskočilo hrozivých 103°, zajel jsem mimo dráhu a počkal na traťáky ...
Vyhrál Martin Sedlo, druhý byl Čadek a mě třetí místo stále drželo v čele tabulky.
Bylo fajn zase stát na bedně, bylo fajn převzít pohár a dostat pobozkanie od blonďavé krásavice z pod Tatier, ale nebylo fajn stát tam s vědomím, že logický předpoklad o porychlení se ani trošku nenaplnil, že Sedlo nám ujel o regál parníků a Petridas mě o vzducholoď.
Pánům výše zmíněným gratulace!

Večer byl vyhrazený rozborce a kontrole techniky. Že je něco špatně bylo jasné hned když jsem povolil hadici od chladiče a z ní vyteklo jen cca deci vody...
Příčina byla zřejmá okamžitě po sundání hlavy. Prasklá a prohořelá gumička, no potěš Máňo. Navíc ohořelá hrana pístu a podle černých stop na štěrbině bylo taky jasné, že je potřeba i lehce srovnat dosedací plochu hlavy.

Další hoďku až dvě jsem se tedy bavil šmirglováním... Tímto děkuji Petru Zářeckému za technickou a materiální pomoc :)


Neděle
S ranní kosou jsme vyjeli do další kvalifikace. Ta, kromě ještě horších časů než včera nepřinesla nic nového, takže postavení na roštu zůstalo beze změn. Vlastně jo, přinesla ... hlava definitivně totál v háji. Náhradní nebyla o nic lepší a tak jsem rozhodnutí, kterou z nich použít nechal na nejvíc největším magorovi (v dobrém) v depu. Démon a renesanční všeuměl Gabriele Gnani měl na uchu kamaráda z Hořic Pierra Coppu ... půl hodiny pobíhal po Gnanikamionu, mával rukama, chytal se za hlavu a pusu nezavřel ale ani na vteřinu.
To byl mimochodem hodně mezinárodní hovor, protože jsem svým českým tarifem volal ze Slovenska Pierrovi na jeho italský tarif do Rakouska ... a ten účet ... no, veselé Vánoce alespoň tobě, Vodafoune...
Gabriele nakonec přišel, podíval se do své levé ruky a povídá - tahle hlava už stojí za hovno, podíval se do své pravé ruky a povídá - tahle hlava už taky stojí za hovno a podíval se podruhé do své levé ruky a do třetice povídá - ale tahle hlava stojí pořád za hovno o trochu míň... tak tu jsem tam dal.
Celkem se už nedalo nic dělat, snad jen doufat, že ta očouzená hliníková poklice těch pár kol vydrží.
Matematika byla jasná, pokud dojedu max. jedno místo za Petridasem, bude všechno ok, pokud ne, bude všechno tam, odkud je to, za co stojí obě hlavy...
Také prognóza byla bohužel poměrně jednoznačná - Petridas ujede, Lukáš, který dal přes noc motorku dohromady ujede taky. Já, když budu mít kliku dojedu do cíle, pokud budu mít obrovskou kliku, dojedu za Čadkem, který dojede až za Běličem...

Start se povedl skvěle ... a to bylo asi tak všechno. Hned za prvním vinglem se kolem mě všichni přesypali, v technické jsem je trochu dojel ... a pak už jsem neviděl nikoho důležitého až do cíle.
V závodě sice vyhrál DiGiorgio, ale může být rád, že cíl nebyl o pár metrů dál.... Martin Sedlo v poslední zatáčce neuvěřitelně zatopil, stáhl v ní náskok vedoucí dvojky, v níž byl ještě Tommasini a dojel jen těsně druhý, když Tommasini sebou po kontaktu s ním zlehka plesknul.
Jo a Marťas tam v tom posledním kole poslal nový rekord 2,34.0 ... slušná práce.
Další pořadí - Čadek, Bělič .... to znamená že titul je pro letošek pěkně f pérdeli, pane hrábě.
Petře - gratuluju!

To, že ani post vicemistra nakonec nemám, protože body z obou posledních závodů se z konečné tabulky nějak záhadně vytratily, asi protože jsem na Slovensku nejspíš vůbec nebyl, jen potvrzuje prapodivné kotrmelce událostí ...

---

Kyjov

Mám moc rád tuhle trať a proto jsem se na jih Moravy hodně těšil a v koutku duše přikrmoval přání konečně zlomit a v dobré otočit pitomou sezónu.
Jenže už příjezd sám stál za starou belu. Byla noc, cca pul jedné nula nula, když jsme za deště začali stavět stan - Lucie a Libore díky. Pak ještě uklidit motorku, postavit stan ve stanu a konečně jít spát .... tak asi na hodinu, protože přišel vichr z hor a stan začal levitovat ... fajn rozcvička + ledová sprcha grátis, jo to by šlo.

Sobota
Celou noc lilo ... Do prvního tréninku, respektive do první rozplavby jsem šel tak trochu jako do pokru s kartami na slepo. Protože na Slovensku všechno shořelo, půjčil mi Pierre válec i hlavu a píst se tam dal z těch zadřených ten zadřený nejmíň a ani náhodou jsem si netroufal odhadnout co ty puzzle budou dělat.
Výsledkem byl desátý čas .... jo, velká bída ... Navíc se v zadním kole uvolnil unašeč, či co, a vzniklá vůle umožnila šroubům v rozetě poměrně parádní frézařskou práci na kyvce .... no kopnul bych do toho.



Druhé kvaldě předcházelo davové vzhlížení k obloze a snaha nějak odhadnout vývoj počasí. Trať totiž začala poměrně rychle osychat a přestože štrúdly nacucaných mraků škrtaly jak hrošice pupky o antény, spíš to vypadalo na suché ... tak rychle přezout a tadá do boje.
Jo bavilo mě to, napřed, ... tu trať mám fakt rád ... ale když mě na tý šílený cílový rovince po chodníku předjížděla i nějaká místní babička, ty kráso - na kole, s koženou taškou na řídítkách a Ťapkou na nosiči ... inu, to jsem byl teprve nadšením bez sebe.
Takže se bude chudit i kdyby se všechny ty alumíniový věcičky měly Pierrovi v popel obrátit, jelikož sedmé místo na roštu je vostuda.


A byl večer a v pizzerce U Martina bylo fajn ...


Neděle




Ráno jsem chtěl informovat Pierra o ladičském záměru, jenže v Hořicích se včera v garáži U Jirky #32 slavilo převelice, zodpovědně, ryze roadracingově, tedy prakticky do klinického bezvědomí ... mám pocit že telefon to ráno nebrali ani na faře, natož Pierre ...
No nic, tryska dolů a buď a nebo.



Přeskočím úplně všechno, protože ani buď ani nebo. Po startu prostě všichni odjeli a bylo to. Na začátku cílovky bylo ztráta na kohokoli třeba 10 metrů, na konci 50.
O ničem ... osmé místo a ...

... a definitivní rozhodnutí už dvácu:
       nikdy neřešit,
             zakopat,
                    zbytek do skály hodit
                          a na půdu pověsit...

                                  Zweitakty šílený...
                                        Nejede to, furt je to rozebraný, ekologie žádná ...
                                            
                                                    Už nikdy ...

 

   No ...
              možná ...
                            ... už je jaro ?
                                           ;)

---

Road racing 2013 , reporty z ostatních závodů
1. 1. a 2. závod -  Slovácký okruh ve Starém Městě a  300 ZGH v Hořicích
2. 3. závod - Česká Tourist Trophy 2013, Hořice
3. 4. závod - Radvanice, okruh Fr. Bartoše
4. 5. závod - Kopčianský rýchlostný motookruh
5. 6. závod - Těrlicko 2013, hard & heavy

Informace o redaktorovi

Tomas Mysliveček - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE