Kopčany, Hradec Králové, Těrlicko a další dílky roadracingové skládačky

Během posledních týdnů se nám trochu nahromadily závody a reporty nabraly skluz … však jsem si za to v Těrlicku vyslechl svoje: "… tři týdny a nikde ani písmeno, ani řádek.

Kopčany, Hradec Králové, Těrlicko a další dílky roadracingové skládačky

Kapitoly článku

ale popořadě ...

Kopčany

Malá vesnička kousek za řekou Moravou, v kraji zvaném Záhorie, pro mě asi vždycky bude mít zvláštní kouzlo. Má velmi specifickou, lehce punkovou atmosféru namíchanou nadšením domorodců, věčně se šklebícím Davidem Predátorem, svéráznou tratí, arktickou vodou ve sprchách i obvykle tropickým počasím.

Letos byl příjezdu vyhrazený pátek, napřed ráno, pak dopoledne, no nakonec standardně tak nějak vpodvečer.
Po přistání v cílové destinaci bylo potřeba co nejrychleji, protože než zavřou, proběhnout formálkou a technickou.
Člověk si při těchto administrativních protivnostech bohužel pokaždé uvědomí, že ty naše závody o půlku chcíplý kuny musí být, pohledem zvenčí, nepochopitelná taškařice spíš k pláči než k popukání... 
Mateřská, sorry písmenka se pletou, macešská organizace Autoklub ČR, svým vstřícným přístupem před lety dopustila, kromě zahrabání české silnice všeobecně, rozštěpení pořadatelstva na dva víceméně nesmiřitelné tábory a od té doby jsme mletí ze dvou stran.
Píšu o tom v souvislosti s nutným pojištěním, ze strany Autoklubu vtipně upraveným tak, že se od letoška nevztahuje na všechny závody, ale jen na ty správné, tedy pořádané AČR. Tato milá skutečnost byla poměrně schopně utajená a když vyšla najevo, mělo pojistku ke své smůle uzavřenou poměrně hodně závodníků. 
Celé to je přesně dokladuje zvrhlost veškerého byrokratického aparátu. Možná se na to dívám špatně, ale někdo si tady asi neuvědomuje souvislosti, příčiny a následky ... Podle logiky rozumu jsou nejdůležitější závodníci. To není vytahování se, to je dáno pocitem, že bez nich se závodit nedá. Hned za nimi jsou pořadatelé. Mají zkušenosti a někteří to dělají hlavně kvůli závodům a bez nich to také nejde ..  už proto, že kdybychom si to organizovali sami, sami bychom se jimi stali. .... a stále nikde nevidím nezastupitelnou úlohu Autoklubu. Na začátku pravděpodobně byla snaha dát věcem řád, jednotnost, hlavu a patu a proto vznikla SERVISNÍ organizace s úkolem zjednodušovat, zařizovat a SLOUŽIT. Jenže se stalo to, co všude tam, kde vládnou funkce a bumážky, kravaty a podpatky, za dlouhými stoly v hausech s klimatizací ... slouha přerostl pána a otvírá si hubu a práská razítkem ... Takže místo toho, aby nám pomohl tím, že nám, svým členům, tedy těm, kterým má sloužit, zprostředkuje rozumné pojištění, tak si hraje na vlastním písečku ... OT, nemá se teď začít točit docela inspirativní film o roce 1618 ... ?
Naštěstí CAMS k problému "cizích" přistoupila velkoryseji a jeho pojistka kryje i závody Autoklubu, ovšem podmínkou je mít alespoň jednorázovou licenci CAMSu … takže jsme olicencovaní ze všech stran, samozřejmě za peníze, kterých máme na rozdávání... Pokud se teď ptáte … a k čemu teda máte tohleto AČR? … no, ehmm … ptal jsem se kdejakého bafuňáře, ale smysluplnou odpověď jsem nedostal, jen plky plky plky… Ale určitě je fajn vědět, že se naše servisní organizace za nás vždy postaví …

Sobota
... rovná se kvalifikace, tedy boj o co nejlepší startovní pozici.
Jako první na okruh o délce 3.120m, šířce optimistických 7 kopčanských metrů, s jednou pravou a pěti levými zatáčkami, s jedním retardérem pneumatikovým v křižovatce a dvěma retardéry pytlovými v zastávkách místního dostavníku, vyběhli se svými krásnými starými stroji piloti klasiků. Napřed 175 + 250 ccm, po nich velké kubatury 350, 500 750. a pak už rychlé třídy.
Litry byly naplánované po obědě. Nevím úplně přesně proč, ale první a vlastně ani druhá kvalifikace nešly ale ani co by se za nehet vešlo podle plánu, ačkoli rozkaz zněl jasně, časově se pohybovat okolo časů z roku dva14, kdy jsme s Kimurou odjeli přepychový dogfajt s časy 1,32 … (2015 proběhla neúčast a vloni se zajížděl engine po hořickém zadření) Přitom nejproblematičtější místa trati, retardéry, byly postavené poměrně příjemně … Ale je fakt, že proti minulosti byl na dráze větší provoz a pak, často bylo nutné s předjetím počkat, protože sem tam se někdo motal docela nepředvídatelně a nějaké samurajské dobrodružství by nemuselo skončit dobře  … přeci jen, z trati do obýváků je tedy jen pár metrů. Faktem je ovšem taky to, že jsem měl letos zatím namotáno jen sakum/prásk něco přes 400 km a do naprosto příjemného pohodového závodního rokenrolu něco chybělo … znáte "Podkrkonošskou jazz-punkovou uno nomero kapelu"? Tak moje jízda byla taková hodně podobná … Arytmická … navíc postrádala jejich pověstný vytříbený umělecký nadhled… ale stejně jako oni, taky jsem byl furt někde pozdě, někde brzy … občas úplně jinde …
První kvalifikace nakonec za 1,36, druhá za 1,34 … ale v krčme měli káču s knedlíkem a slušné pivo … ideální kombinace na trudomyslnost.


Neděle
Plný odhodlání jsem vstal, na pánev hodil kupku šunky a tři vejce, dal si caffeé a ráno bylo v tu ránu krásné. Provozní kapaliny byly ve správném množství na správných místech, gumy, odlehčené Zatáčkami v Hořicích i Brnem s Dafitem vypadaly pořád poměrně … no stejně nebyly za co vyměnit, takže dobře, zapnul jsem nahříváky a věnoval se staré orientální metodě mentální přípravy - zew-lingu.
Ovšem s blížícím se startem stoupala nervozita … no jo, furt to tam bylo a přibývajícím časem na gridu stoupaly tlaky i tepy.
Ten první, cvičný rozjezd do zahřívacího kola byl zhruba na 7 z 10ti, čiže bez průseru, ale bez medaile. Druhý, ostrý, na sebe naštěstí nenechal moc dlouho čekat … a jdeme na to... 
... jenže tady v Kopčanech nemá první zatáčku nikdo jistou. Nálet do retardéru z komínů pneumatik, ve kterém je místo jen pro jednoho, je často partie, kterou rozhodne svým blbým tahem někdo za tebe … a je úplně jedno, jestli jedeš venkem, nebo jako já teď, vnitřkem.
Samotný rozjezd sice nebyl úplně super, ale nic jsem neztratil ... pak jsem těsně před retardérem koutkem oka zaregistroval stín zprava, bylo jasné, že mě tam zavře … brzdil jsem, že se mi opřely bulvy o plego …v ten samý moment to ale schytal Magda, šajzearbait … jeho báwo začalo šplhat po pneumatikách, nic na pohled hezkýho, Leoš na zemi, snad ho nikdo nesejme a snad se to německý železo neodrazí zpátky mezi nás … červené vlajky ven a bylo prozatím po závodě …
Nevím, přijde mi to, že se až příliš často někomu během startu a náletu do prvního vinglu přehřeje procesor … zdravá drzost a přiměřená agresivita je jedna věc, ale narvat to tam a všichni se z toho podělejte, já myslet nebudu, je to na vás … no, co na to říct.

Restart po nějaké době, už bez Magdy Hlaváčka, byl za prvé zase o něco lepší a za druhé společně líp zvládnutý.
Hned od začátku se mi jelo fajn a se stoupajícím optimismem. Držel jsem se okolo sedmého osmého místa, těsně za někým na Báwu … jenže pak se všechno po …
V poslední pravé spadnul Jirka Vališ, docela krkolomně jsem se mu vyhnul a dál si řešil to BMW. V těsném závěsu jsme dojeli až na krátkou spojovačku vzadu za kostelem. Tam se jeho pilot začal ohlížet, mávat rukama … a jel rovně. Vyvezl jsem se za ním a první co mě napadlo, že po Jirkově kreši znovu vyvěsili červené a já je přehlédl … Otočím se … a prd, všichni dál závodí … jelito...
super, pretek v riti... 
Vrátil jsme se na nějakém dvanáctém, třináctém místě, rudo před očima. Povedlo se pořešit pár lidí a dostat se za Toniho Rechtbergera a Jirku Petrlu. Byl jsem o něco rychlejší, stahoval jsem je, ale konec závodu mě doběhl rychleji než já je.
Ke konci ještě přece jen stihl svým non-roadracingovým stylem vyrobit pád Dan Vysloužil a pod šachovnicí z toho pro mě bylo sedmé místo … výborný … uvozovky dole, nahoře, všude …

 

 

Hradec Králové

Do salónu republiky, jak býval Hradec označován, závody historicky patří. Přímo ve městě byly dokonce dva různé okruhy a relativně nedávno se závodilo i na Hradeckém letišti.
Myšlenka vrátit roadracing právě tam, poprvé vyvstala ve chvíli, kdy se začal budovat Czechring. Jenže tahle nová trať byla od samého začátku stavěná výhradně pro auta a krásná idea na roky opět zapadla.
Nově se o závodech začalo mluvit na konci loňského roku. V prostoru vedle staré ranveje byl vybudován polygon S-drive, na kterém by mohla být část nové trati … a události se daly pomalu do pohybu.
Ke škodě věci, mnoho nejen detailů, ale i zásadních věcí, se řešilo na poslední chvíli, ale to je teď už celkem fuk. Důležité je, že z takové spíš vlastivědné projížďky na K7 po budoucí trati vzešlo pár připomínek, z nichž ta nejzásadnější se týkala výjezdu z prostoru mezi úly zpátky na ranvej. Popravdě jsem si vůbec nedokázal představit, že by se tam dalo projíždět v opravdu ostrém závodním tempu … a když už jsme u snění, asi by stálo za to, rozšířit nájezd z ranveje na polygon a výjezd zpátky.
Naprosto zásadně se k věci naštěstí postavil Honza Baláž, majitel polygonu. Všechno zařídit takhle za dvě dvanáct určitě nebylo jednoduché, ale povedlo se, a ve středu tady závodila fréza s finišerem. Bonusem bylo, že také jejich posádky si kvalitu povrchu vzaly osobně, jako věc profesní cti … a odvedli chlapci skvělou práci.
Hlavně velmi rychlá zatáčka na začátku ranveje získala úplně jiný charakter. Zmizely všechny příčné hrany i několikeré záplaty, všechno překryl luxusní asfalt a hlavopatost celého prostoru se dostala na úplně jiný level. Tahle hurá akce a bezpochyby také to, že se organizačně angažoval Joska Kubíček, který všem přípravám dal jasný směr a vyšší rychlost, měla privátně dva důsledky. Jednak jsem teď už s čistým svědomím mohl tady na m.cz napsat, že by to mohly být dobré závody … a sám jsem se na ně začal ukrutně těšit, protože Hradec sliboval ryzí punk…
Zbytek je už celkem standardní. V pátek rozbít ležení, projít formálkou a poměrně komickou technickou, během které se řešily ještě vetší hovadiny než jindy, poklábosit a drobátko polít volátko …
Sobota
Z kvalifikací se všichni vraceli přesně podle očekávání splavení, přehřátí, vyšťavení a stržení.
Trať o délce 1.850m, převýšení 0,5 m, sedmi pravými a pěti levými zatáčkami. jedním nadchvatem a s cílovou rovinkou krátkou zdaleka necelých 400 m, nedala nikomu nic zadarmo a rychle prověřila fyzičku zúčastněných.
Pro představu, řazení probíhalo asi takhle:
… první pravou dvojka, brzdy, pravá, levá, pravá, levá výjezd z polygonu na ranvej, potáhnout dvojku, brzdy… a máme za sebou cca 25 sec a 500 metrů;
… zatočit na CzechRing pod nadchvat, brzdy, trojitá pravá jetá najednou, gas ... tři v "dlouhé" pravé, brzdy … to je po 20 sec dalších 500 m;
… pravá nájezd na ranvej, gas, brzdy ... dva ... jedna … 10 sec / 450m;
… okolo pětníku do protisměru, hned zpátky dvojku a levá na kruháč, pravá, levá a cílovka. To bylo posledních 400m a 15 sec.
Jedno kolo tak trvalo stejně dlouho, jako přečíst si předchozí popis se zapnutou vizualizací…

Druhá kvalifikace
už lámala chlebík. Rozhodovalo se o startovní pozici, tady kruciálně důležité.
Hlavně její závěr pro mě byl vyloženě luxusní záležitost. Předjel mě Alda Nechvátal, jenže mi necuknul a navíc si jeho nová eR 1 moc nerozuměla s otočkou na konci ranveje. Tam jsem ho zase stáhnul a od té chvíle jsem jezdil těsně za ním a v dalším kole jsem ho tam vnitřkem předjel. Vrátil mi to v lese a kolo nebo dvě byl přede mnou. Potom jsme někoho před cílovkou dojeli, Alda ho vzal venkem a protože nebyl čas ztrácet čas, vzal jsem je vnitřkem na brzdy oba…

Bavilo mě to a babču Ká7 asi taky a ve finále z toho bylo šesté místo na gridu.

Neděle
Závody všech tříd byly především během startu docela maso. Všichni se totiž musí po cca padesáti metrech vejít do zužujícího se trychtýře jednochlapové zatáčky.
O mrazivé drama se postaraly šestky. Vlajka, start, brzdy … a už to lítalo. Ležet zůstal Kostis Petr Košťál a z vyhřátého asfaltu se mu ale vůbec nechtělo.

Navíc se klepnutím do hlavy uvedl do stavu pokročilé zmatené blaženosti, což nám teď přijde jako poměrně vtipná etuda, ale v tu chvíli nám nikomu moc veselo nebylo…

 

Tadáá, jdeme na start.
Stojím ve druhé řadě na vnitřku. Má to tu výhodu, že je dost pravděpodobné, že mě nikdo nesejme zevnitř a snad ani já nikoho nenaberu.
Tady se startuje ne na světla ale na vlajku. Jde nahoru …. a jde dolů. Nikdo nic nezvoře a všichni se rovnáme do vláčku podle startovních pozic. Mě sice venkem vlastně předjel Jirka Petrla, ale vnitřní stopa je vnitřní stopa...
Po pravdě, myslel jsem si, že by se mohl povést slušný fajt s Joskou Lukšíkem, jenže přemíra snahy hned v prvním kole všechny plány škube na kousky. Dělám spoustu sice drobných, ale v součtu zásadních chybek, Joska cuká a mě čeká osamělý závod, sem tam zpestřený okolozpátečníky.

 

 

Dojíždím šestý... a nepotěšil jsem mě …


 


 

 

Těrlicko

Náš nejrychlejší okruh (BMW od Jirky Látra 298 km/h, ZX10 Horsta Saigera 296 ..), pekelná trojúhelníková trať o délce 6.100 m, s převýšením 65 m, několika retardéry, kruháčem na druhou stranu a jen s mírnou nasázkou prakticky bez levých zatáček.

V propozicích jsem ocenil, že poslední závod byl naplánovaný na 15.00, super, naopak se mi ani trochu nelíbilo zrušení Grand finále … tahle místní specialita a úžasná tradice byla nevtipně uložena do kytek a tenhle čin zločin tak nějak vykresluje stav nestav našeho závodění.
Vloni, předloni ani předloni2 jsem do kraje důlcích věží, vysokých pecí a peklem spíš víc než míň načichlého vzduchu nedorazil a ani letos mě to sem nijak zvlášť netáhlo. Raději bych asi dal přednost sedmihodinovce na Slovači, jenže na poslední chvíli se nepovedlo dát dohromady Nostalgic CEC team…. relax, budu se válet u telky, hurá.
Jenže znáte to, adrenalinový deficit zvítězil nad přirozenou hravou leností, v pátek dopoledne proběhly přípravy, odletový slot mezi 13.00 a 16.00 byl po 17.00 využitý a na pohodu, okolo deváté, začala na louce pro vyděděnce stavba stanu a stanu ve stanu.
S tmou přišla žízeň, taky liják a pivo ředěné deštěm chutnalo famózně. K tomu špek jak dort, šťopka nějaké té peckovice u Máry v hospitality a teoretické řešení veškerých problémů našeho roadracingu na sebe nedalo čekat. Myslím že jsme kromě jiného i docela zatočili s rudou lůzou, pozdním tiskem licencí i dvouasociačním nesmyslem.
Protože ale byl pátek a zaplať Pánbůh, časy kloktání teplého rumu večer před kvaldou jsou dávno pryč, vše probíhalo akademicky, decentně a v poklidu.

Sobota
Bohužel, ráno tomu moc neodpovídalo…. Teda ráno samé ještě jo, před osmou jsem proběhl formálkou a technickou, v klídku posnídal, pak ale přišla taková divná nechuť ke všemu, bolehlav a nepříjemné vedro zevnitř, jako když ti přestane fungovat termostat. Motorka byla nachystaná, nejrozumnější ze všeho bylo jít se svalit….
Zbytek byl v režimu autopilota - spát /nespat, budík, zaplácnout budík, spát … vylézt, zkontrolovat tlaky, nasoukat se do kombošky, sundat nahříváky, vyjet ze stanu … čekat, protože jízdní řád, of sure, má zase zpoždění … a konečně vyrazit na trať.

Pár kol jsem tady už sice najel, ale naposledy to bylo LP 2013. Povědomí o všem podstatném tedy bylo, naštěstí také o tom, že z přehršle snahy se tady na pár místech dá z motorky docela blbě vystoupit, takže plán spíš blůůůůůs a vočipyčodokořán. Lehce se to řekne, ale když si celou dobu opakuješ, že hodit káču do přilby je fakt blblej nápad, máš v tu chvíli priority hozené trochu jinak. Rundu jsem si vyžral na geroje pěkně celou v kuse, ale spíš proto, že kdybych zastavil v depu, už bych asi nevyjel…
První kvalifikace v kostce: nic moc.
Podrobněji: převod vzadu 44 docela funguje, to nechám být, gumy naposledy jeté v Hradci jsou ještě celkem v pohodě, podvozek taky zhruba funguje, tedy až na nájezd na Stadion (libová vlásenka za zastávkou busu mezi Těrlicemi a Životicemi), kdy z 12 průjezdů bylo něco jako 12 vopic - prazvláštních prafigur, kdy se ten nahoře snaží udržet na té dole … S tím asi nenadělám nic, tak to taky nechám. Co tady taky asi nevyřeším, je, že se Sůza hřeje. Během rundy leze teplota nahoru, ke konci tam je přes 90 a v dojezdovém kole už přes 100… kapoty dolů a dolít vodu a víc s tím taky... Ještě po špunt dolít benzín, protože tady si motorka glůtne jako nikde a jdu se znova svalit.
Do druhé kvalifikace se jde o něco líp a posledních pár kol se už konečně bavím.
Po pravdě, vlastně si znova uvědomím, jak to tady mám rád ... průlet přes Životice, když uvztekaná motorka vlastně ani metr nejede alespoň trochu normálně a ty jí pořád držíš pod krkem, když se kolem stojící domky, stromy, prostě všechen urbanistický binec, plus traťáci, policajti i holky na sluníčku v bikinách slijí v psychedelicky barevné čmouhy …první část cílovky, když jdeš na maximálce na brzdy a s lehkým zadkem letíš do retardéru … padák před Stadionem, kdy tě géčka mačkají k nádrži a hlava těžkne … jo, udělal jsem dobře, že jsem tady.

Těch dalších 12, byť příjemných kol, nepřineslo nic zásadního. Snad jen takové lehké avízo, že tady a teď polouvařená Suza tak úplně nestíhá a že pokud někoho předjedu, tak to rozhodně nebude na té šílené více než dvoukilometrové rovině.
Speciálním momentem bylo poměrně pekelné předjetí od Pawla Szkopka. Na konci cílovky jsem šel na brzdy tak nějak normálně na jistotu, ani brzy, ani pozdě, když to tam ten janek vnitřkem pustil … nedokážu odhadnout o kolik měl víc naloženo, ale na brzdy šel ještě minimálně o pět metrů dál. Byl sice o něco málo delší, ale než jsem tu křižovatku projel, už zase nabíral rychlost a na dalším horizontu už z toho byl náskok přes třicet metrů …
Druhá kvalifikace v kostce: startovat budu z 19. místa … to je samo o sobě dostatečně výmluvné. Takže přezout zadek na nejmíň jetou gumu ze zásob, dolít wasser und gasoline, zkontrolovat kapaliny, desky a takové ty věci … zajet si do normální hospody na normální večeři - dva vepřízky jako sloní uši, dvě brambory, jedno řidičský, pak ještě caffeé a … 

Neděle
Ráno bylo přeparádně hnusně, černěšedý koberec nad hlavou pouštěl vodu jako staré necky, ale nejvíc nejlepší spíkr Joska Kubíček sliboval, na někdy později, jasnou oblohu. Nebyl důvod mu nevěřit, zapnul jsem nahříváky a po snídani zaplul do spacáku.
Pořadatel, myslím že před závod šestek, vsadil hodinovou pauzu, to aby všechno vyschlo a po jejím uplynutí se konečně zase závodilo, super. Šestky si to tak jako tak daly na mokrých a taky další závody byly vyhlášené jako mokré…. ale schlo to.

Jenže tyhle nepodmínky jsou vždycky dost psycho a tak se i tady na mokropolosuchu dost padalo. Naštěstí snad všechny pády dopadly relativně dobře, ovšem s negativním dopadem na časoprostorový jízdní řád, ze kterého vypadla plynulost, v důsledku čehož byli pořadatelé za svůj nápad neustále šoupat programem verbálně napadáni jezdci odsouvaných kubatur a spadeno na ně měli i diváci ... bo místo ve tři jsme tak jeli asi v šest …. to by ses posmál …
Ale popořadě.
Start je procedura, při které sice stále stříhám ušima, ale tentokrát se nervozitu se povedlo ukočírovat a start byl konečně poměrně přeparádní. Z pelechu 19. místa mě KáSedma postrčila o řadu a půl dopředu. Dokonce se i našel prostor na přejetí si úplně na vnitřek, to kdyby šel někdo na brzdy řekněme příliš ambiciózně. Často ošidná první zatáčka si nás tentokrát jen s jemným pošťuchováním porovnala, ti na vnějšku vytěžili ze svého rychlejšího průjezdu a pár nám jich předjetí vrátilo a na Stadion už vjížděl víceméně spořádaný vláček.
První kolo bylo nečekaně klidné, tedy alespoň v tom smyslu, že nikdo zezadu nic nezkusil a cílem jsem projel na 15. místě. O něco později se okolo přesypal kdosi na Báwu a také jedno krásné nové GéeSiXeRo …. slint …to jak se ta motorka sebrala z malých otáček bylo nechutně působivé...
Bez velkého úsilí jsem se dostal zpátky na jakobybodovanou pozici přispěním Dana Vysloužila, kterému dosloužily zuby a Kamila, který měl na konci Životic nějaké rovnání.
V devátém kole jsem ještě předjel Stefana Holtze a pak už šachovnice a 14. místo.

A jaké to celé bylo? No nakonec fajn. Příjemná jízda na trati, která už tak úplně Ká 7 nevyhovuje, na druhou stranu, Těrlicko je ryzí roadracing, se vším, co k němu patří a …jo, mám to tady rád*  … *upozorňuji že na litru. Když jsem to tady jel na dváce, slovo čas dostalo nebedudně diametrálně úplně jiný rozměr. Klidně bych si sebou mohl vzít Vojnu a mír, smaženého kapra a pyžamo…

Neuvěřitelné věci tady předváděl král Horst Saiger. Kdyby šel, dalo by se říct, že jde, jen co noha nohu mine …a on tak jel, jako že nic, bez okaté agresivity ale na pana profesora a pekelně rychle … klobouček.
Přeparádně také letěli všichni z Wepolu, Mára s Kimurou a při své roadracingové premiéře i Pawel Szkopek.
... takhle to vypadá, když se poslední závod dojede před sedmou.... tak alespoň že caffeé bylo stále pod proudem ... 




Co se povedlo
Nezpochybnitelně pozitivní bylo angažování fenomenálního spíkra Josky Kubíčka. Sobotu odtáhl sám, v neděli si šikovně vypomohl Michalem Chalupou. Oba vědí o čem mluví, proto neplácají nesmysly a navíc se jako zkušení závodníci snažili nejen bavit diváky, ale prostřednictvím mikrofónu také informovat jezdce co se vlastně děje. Protože na depo se v našich krajích standardně kašle …. ale s tím souvisí :

Co se nepovedlo
Je jasné, že některá i dlouhá přerušení mají důvod, obvykle po nějaké nepříjemnosti na trati. Jenže když je většina prodlev zbytečná a jde na vrub organizátorské neorganizovanosti, naštve to. Navíc nikdo se neobtěžuje s dostatečným předstihem informovat depo. Mrmlavá zpráva na prahu slyšitelnosti, že se pojede ve 20 … tak ne, ve 30 .. a nakonec se jede v 50 … to všechno ve chvíli, kdy se na trati už půl hodiny nic neděje … to sorry.
Proč se tyhle věci neřeší jako třeba ve Frohburgu. Separátní megafon pro depo, jasné a přesné informace kdo, co, kdy … Hlavně všechno bez zbytečného zdržování a se zřetelnou snahou udělat pro dodržení programu maximum. Problémy způsobené pády jsou všude, bohužel jen u nás se nezkracují ani pauzy mezi závody, ani nesmyslně dlouhé startovní procedury, ani vyhlašování vítězů, ale dokonce už byly i nápady zkrátit závody... ve finále se tak z programu krátce po prvních závodech stává bezcenný canc. … jako posunout start nejatraktivnější třídy o TŘI hodiny, to chce fištrón, diváci, kteří přijeli zdaleka, příště určitě zase rádi dorazí.
Dalším velkým průšvihem je časomíra … stává se pravidlem že výsledky nejsou, jsou pozdě, jsou v nich naprosté úchylnosti, nefunguje live timming … a pořadatel má v paži a rok co rok si zve ty samé zaručeně osvědčené firmy.
A pak je tady ještě Grand finále. Těrlická tradice a přepychová záležitost, která nemá v našich krajích obdobu … byla smetena pod stůl … k tomu se asi taky nedá nic říct.

Co je vyloženě špatně
Celkově se depem pomalu vzmáhá vlna odporu k pseudoautoritám. Máme CAMS, máme AČR a to je k ničemu. Pan Hrdý se s panem Pyšným bavit nebude a výsledkem je psokočka, nemistrák, závody o zdechlou veverku, v případě královské třídy ani to ne. Díky práci jednotlivců jsou některé závody hodnocené jako parádní, jiné jsou, rovněž "zásluhou" jednotlivců, průser od začátku do konce a je jedno pod kým jsou. Takže ve chvíli, kdy nám pořádájící Velkomožnost negarantuje ale vůbec nic, tak k čemu je? Znovu se ptám, potřebujeme vaše blazeované úsměvy, poučování, aroganci, výhrůžky, složenky? … co, soudruzi? …

PS: Ještě se jely Piešťany, ty by ale, podle vyjádření zúčastněných, zasloužily samostatnou rubriku:
Daleko za čárou
co tam vadilo nejvíc?:
trať, pokaždé jiná,protože se nikdo nenamáhl označit postavení balíků
svévolný výklad řádů: průjezdy retardéry, technické předpisy, stupně vítězů pro popadané ...
neschopní traťáci
zoufalá časomíra
totálná arogance ze strany pořadatelů

o čem se o závodech mluví:
o mizerné propagaci. Hradečáci, sami motorkáři, si telefonicky zjišťují, jestli se náhodou nepojedou nějaké závody, že někdo něco povídal ... tohle se netýká jen Hradeckého poprvé, ale všech ostratních závodů, bohužel i Hořic. Mimo okruh dlouholetých fanoušků a jejich známých se nic neví ... Hořice? ... to jsou za prvé trubičky, za druhé šutrárna a až potom motorky. 
o penězích. Všechno je o penězích a peníze jsou o reklamě a když není reklama... 
Takže když už se najde někdo, kdo dá do motorek peníze, je to, v dobrém, naprostý blázen, kterého to musí hodně moc bavit, protože zpátky nedostane zpátky nic, co by si mohl jeho účetní s úsměvem přepočítat.
Pořadatelé mají snahu všechno táhnout ze startovného, protože diváci jsou nespolehliví a do posledení chvíle nejistí. Jenže Divák, když se ho zeptáš, ti řekne: no jako dobrý, ale ty pauzy to je děs, krátkej závod, hodinu pauza. Celej den čekám na šestky a na litry a ty pak jedou pár kol... to by nemohly jet všude dvakrát jako při druhých Hořicích? 
S úctou k ostatním třídám, šestky i litry by možná měli jet po dvou závodech. Pořadatelsky, jako POŘADATELSKY, by to neměl být časoprostorový problém a spokojenější by byli všichni. ... tím ale nemyslím, že by si to pořadatel ošéfoval zvýšením vstupného a startovného.

o chaosu. Definitivní průser, bez jehož narovnání nemá smysl cokoli dělat, je nesmyslná koncepce, resp. spíš totální nekoncepce potenciálně perspektivního závodění. První, na co se každý vahající filantrop zeptá, je: a co to vlastně jezdíte?  Ehm... co teď? Lhát mu, že jezdíme Mistrovství ČR, což by znělo docela dobře, kdyby to byla pravda? Nebo mu říct, že bodujeme trošku pod Autoklubem, ale taky trošku pod Camsem ... ale že to je v poho, že na konci roku to Wusa spočítá dohromady? A říct mu, že divácky nejatraktivnější superbiky nejedou ani ... podpřebor ... nic?
A když už ho neodradí pravda, pokračuje: A co televize, je někde televize? ... No jasně, promotér zařídil, máme ji ve startovném ...

o pitomcích. Řeší se to stále a souvisí to se vztahem pořadatelů k 21. století... ano, jde o fotografy. Tihle diagnostikovaní poloblázni tráví víkendy okolo tratí, ve vedru, v dešti, pěšky vláčí kila velmi, velmi drahé techniky, aby nám všem, v drtivé většině zadarmo, dokumentovali naše úspěchy i neúspěchy.
A protože my všichni potom těmi fotkami zaplavujeme internet, každý i polointeligentní pořadatel by v tom měl vidět propagaci grátis a pro každého fotogarfa by proto měl  mít vždycky připravenou vestičku, taky pivo a párek...  Jenže to je zřejmě moc cizích slov najednou: internet, propagace, připravenou ...
Takže fotografové jsou pravidelně hrubými výrazy vykazováni za divácké pásky a je s nimi jednáno jako s obtížným hmyzem ... a jejich fotky jsou pak často bez autorizace tištěny v programech. Posledním vysoce bodovaným zásekem pořadatelských tupců je virtuozní zdůvodnění neudělení akreditace jednomu kolegovi teď v Radvanicích ...  víš, MY upřednostňujeme tisk a televizní štáby ... no to je jasné, on by totiž fotograf těm všem štábům pošlapal kabely a též lezl do 4k záběrů.... 
Pokud se někomu zdá, že bych mohl volit smířlivější tón .... no tak nemohl. Idioty a pitomce nesnáším ve všech jejich podobách, na všech jejich postech, sorry.  
... uf, tak zase někdy na závodech, všichni vás všechny rádi uvidíme

PS, velikánské díky za podporu patří :
Motorkáři.cz

JR Bureš autoservis 
4SR 
ESAB svářecí technika Vamberk
Nokamoto Hradec Králové - SHARK 
Geladrink
RST
Motoforza
Contra - Tsubaki 
Nanoprotech

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 4x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist