Kamil Holán rád zdolává náročné výzvy

Loňská sezona byla pro tebe jiná především v tom, že místo Tourist Trophy na ostrově Man si jel závod Pikes Peak International Hill Climb (PPIHC) v USA. Nebylo ti líto, že jsi tentokrát TT nestihl?
Kamil Holán: „Líto mi to samozřejmě bylo, protože TT je v tomto směru největším závodem na světě. Loni to i přes velkou pomoc mých fanoušků, kteří mi přispěli na cestu a na závody, bohužel nestačilo. Nemohl jsem odcestovat na Man s tím, že nejsem stoprocentně připravený. Konec zimy je pro mě vždycky velmi nervózní, protože sezona a velké závody se blíží a můj rozpočet je vždy poloviční, než by bylo potřeba. Je to dost stresující a kolikrát si říkám, jestli toho už nemám dost :)“

V Americe znají závody TT na ostrově Man?
Kamil Holán: „Závody TT znají samozřejmě všude na celém světě a zvlášť lidé, kteří se kolem motorek motají. Jen je cítit, jak je USA opravdu veliká země a vždy, když se mluví o závodech v Evropě, tak to znamená někde tam hodně daleko. Nicméně i na Pikes Peaku se mnou závodili dva kluci, kteří už za sebou TT měli.“

Srovnat oba závody asi dost dobře nejde, ale co třeba fanoušci v Americe a na Manu, nadšení pro motorky a závodění, to je na obou stranách oceánu stejné?
Kamil Holán: „Pikes Peak má nevýhodu v tom, že není pro fanoušky příliš pohostinný. Vysoká nadmořská výška a prostředí horského národního parku nejsou pro fanoušky moc pohodlné. Na TT můžete kempovat u trati celých čtrnáct dní. Na Pikes Peaku musíte každý den do večera zmizet z hory, protože se park zavírá. Překvapilo mě ale, že na samotný závody byl hora pěkně obsypaná divák. Před závodním dnem je zde vyjímečně povoleno kempování, a tak se v závodní podvečer pěkně zaplní okolí závodní tratě. Hlavně tedy ve spodní pasáži (výška do 3500 m.n.m.), kde jsou ještě stromy a nefouká tam tolik.“

Letos si nastoupil do závodů v rámci prestižního podniku Ulster Grand Prix. Jak úspěšná pro tebe byla tato zkušenost?
Kamil Holán: „Ulster GP pro mě byl fantastickým zážitkem. Po TT je to další veliký světový závod, kde jsou všechny hvězdy, které startují i na Manu. Trať je úžasná a hlavně strašně rychlá. Její délka je necelých dvanáct kilometrů, což je v porovnání s TT velmi málo, ale přesto se pyšní titulem nejrychlejší závodní trati na světě. Ano, rychlostní průměr je zde ještě o jednu nebo dvě míle v hodině vyšší, než na Manu.“

„Mě osobně trať velmi seděla a já si to strašně užíval. Velké převýšení, úžasný horizonty, krásně plynulé tempo, to všechno mi vždycky rozzářilo úsměv na tváři. Když zde chcete uspět, musíte mít fakt rychlý stroj. To jsem podle změřených údajů sice úplně neměl, ale i tak se mi podařilo v hlavních závodech urvat dvakrát třinácté místo, což byl pro mě super úspěch a já byl strašně spokojený. Hrozně rád bych se sem zase vrátil. Celkové náklady totiž vyšly zhruba na pouhou třetinu proti TT.“

Letos budeš chtít absolvovat podobně náročné závody jako Pikes Peak International Hill Climb, TT na ostrově Man nebo Ulster Grand Prix?
Kamil Holán: „Miluji nové výzvy a tak bych chtěl samozřejmě poznávat další velké závody. Je jich pořád ještě dost, tak se musím snažit, abych ještě něco stihnul :) Zajímá mě určitě ještě North West 200, který se jede na začátku sezony v Severním Irsku. Na TT bych jel samozřejmě taky strašně rád, ale vzhledem k tomu, že stojím právě před koupí nové motorky, tak mi na TT asi nezbudou peníze. Pokud se znovu pojede Ulster GP, určitě bych se tam chtěl vydat v srpnu znovu.“

Loni jsi byl součástí závodů na přírodních okruzích v rámci IRRC, kde si závodil v obou kategoriích (Superbike, Supersport). Jak úspěšný jsi byl v tomto šampionátu?
Kamil Holán: „IRRC je takovým mým základním šampionátem, ale loni jsem měl znovu dost smůlu na výpadky techniky, ale neminulo mě také zranění. Na začátku sezony jsem smolně upadl v Hořicích a prasknul jsem si patní kost, což mi nedovolilo startovat ve Finsku a tím jsem hned od začátku ztratil šance na celkové umístění v šampionátu. Technické problémy s BMW mě provázely vlastně hned od prvních tréninků, takže po těchto nešťastných událostech se opravdu špatně hledá motivace. Konec sezony už byl sice lepší, ale nebylo kam se hnát a tak jsem rád, že jsem to vše ve zdraví dojel.“

Je pro tebe nějaký závod nebo šampionát v průběhu roku tím hlavním bodem, na který se s týmem soustředíš nebo všechny klání jsou stejně důležitá i s ohledem na partnery a sponzory jednotlivých projektů?
Kamil Holán: „Je pravda, že některé závody prioritu pro mě i pro tým mají. U nás jsou to zejména závody v Hořicích, kde se chci vždy ukázat v tom nejlepším světle před domácími fanoušky a sponzory. Letos taky doufám, že prolomím moji smůlu v Těrlicku :) Každý rok se také účastním alespoň jednoho velkého závodu na světové scéně. Většinou to bylo TT, kde jsem už věděl, do
čeho jdu a dokázali jsme se na to připravit. To byla vždy priorita číslo jedna. Loni jsem si dal takovéto závody hned dva, ale Pikes Peak byla hlavně zásluha mého nadšeného sponzora Pavla Sovičky, bez kterého by to nebylo vůbec možné. Na Ulster mi zase pomohl jiný kamarád Radek Zela. Tím, že jsem jel oba dva závody poprvé, bylo mým cílem hlavně dojet do cíle. V obou případech se to podle mě povedlo více než dobře. Na Pikes Peaku jsem byl čtvrtý ve své kategorii a dostal jsem cenu pro nejrychlejšího nováčka na motorce. Na Ulsteru to byly již zmiňované dvě třinácté a jedno čtrnácté místo. Tak uvidíme, jak se bude dařit příště. Hlavně tedy doufat, že nějaké příště zase bude :)“

Hodně se mluví o bezpečnosti závodění na přírodních okruzích. V rámci České republiky se připravují určité změny, které mají vést k vyšší bezpečnosti jezdců a diváků. Jak ty, jako jezdec, vnímáš otázku bezpečnosti. Hovoříte třeba na tato témata i s ostatními závodníky?
Kamil Holán: „Road racing byl, je a bude velmi nebezpečným sportem. Já si ale road racing vybral protože zde zažívám pocity, které nezažívám při žádné jiné činnosti, kterou znám. Je to ten pocit rychlosti, napětí a překonávání svých možností, který však souvisí hlavně taky s nebezpečím. Nedokážu říct proč, ale prostě to musím dělat. Jak to jednou zkusíte, nedokážete bez toho být :)
Obdivuji pořadatele, kteří obětují svůj čas a za pomocí velmi velkého úsilí vždy závody připravují. Přebírají tak i částečnou zodpovědnost za dění na trati a kolem ní. Už to je v dnešním světě velmi vzácné. Díky dlouhé tradici u nás mají závody velmi vysokou úroveň co se týká zabezpečení trati. Nikdy ale nejde trať zajistit tak, aby se nikomu nic nestalo. Prostě to není možné a my jezdci o tom víme. O bezpečnosti se samozřejmě mezi sebou bavíme, ale jen málokdy je to kritika pořadatelů. Těší mě, že pořadatelé taky dbají na naše prosby a připomínky a jsou ochotní je plnit. Jistě se dá vždy něco vylepšit, ale road racing prostě nikdy bezpečný nebude.“

A co tobě, dařilo se ti letos vyhýbat zraněním?
Kamil Holán: „Letos to byly bohužel ty smolné Hořice na začátku sezony v květnu. Ve
čtvrtém závodě jsem upadl na náměstí tak nešikovně, že mi praskla patní kost. Je to dost nepříjemné zranění, protože tu patu cítíte fakt hodně dlouho. Naštěstí to nebyla komplikovaná zlomenina a já sice vynechal několik závodů, ale mohl jsem se pak naplno zapojit do zbytku sezony. Na motorce to naštěstí tolik nebolelo, jako při chůzi nebo běhu. Bylo tak lepší závodit, než chodit nakupovat :)“

Co připravuješ pro nadcházející sezonu?
Kamil Holán: „Chystám toho zase hodně, ale nevím ještě, co všechno se podaří :) Každopádně bych chtěl jet zase IRRC v obou třídách a doufám, že budu mít obě motorky dobře připravené. Litra v tuhle chvíli ještě nemám, tak je to pro mě teď nejvyšší priorita. Intenzivně na tom teď pracujeme a doufám, že brzy už budu mít v tomto směru konkrétní informace. Bez peněz je to těžký, ale snad věd dobře dopadne. TT je tím pádem zatím mimo realitu. Snad tak dopadne alespoň ten North West nebo Ulster GP. Situace se ale může samozřejmě změnit. Budu mít taky částečně obměněný tým, protože moji mechanici se dali na kojení potomků :) Silné jádro našeho týmu však drží pohromadě a tak nás čekají nová dobrodružství, které přinese rok 2020.“

Co bys Kamile vzkázal v úvodu roku našim čtenářům a tvým fanouškům?
Kamil Holán: „Všem bych chtěl dodateně popřát úspěšný vstup do roku 2020 a velmi mnoho motoristických zážitků ať na vlastní kůži, nebo při závodech. Fanouškům slibuji, že i když už jsem spíš veterán, tak se bude na co koukat :)“

Informace o redaktorovi

Petr Czyž - (Odebírat články autora)
Lubor Horák - (Odebírat články autora)
Miloš Rejman - (Odebírat články autora)