TT Hořice 2014, premiérově včetně IRRC

Letos se v Hořicích zašlo ještě dál a ještě výš, když se tam premiérově zastavil kolotoč International Road Racing Championship, mezinárodní mistrovství závodů na přírodních okruzích. To se letos jede v Holandsku na okruzích Hengelo a Oss, v Belgii v Oostende a Chimay a po Hořicích ještě v německém Frohburgu.

Vzhledem k odlišnostem ve standardním programu IRRC byl hořický jízdní řád mixem tradičních tříd Klasik 175 + 250, 350, 500 + 750, divácky velmi atraktivních sidecarů a rychlých Supersportů a Superbiků. V posledně jmenovaných měli účast jistou permanentní jezdi IRRC, ostatní zájemnici o start museli žádat o přidělení divoké karty. V Supersportech jich bylo k dispozici 11, pro Superbiky 13.
Poměrně vysoké startovné bylo vyváženo dvěma tréninky, nedělním warmupem a dvěma závody.

Pre

Při Zatáčkách je to tak, že když nebydlíš ve středu, bydlíš na konci Třešňovky, teda pokud je tam ještě místo.
Nechtěli jsme nic podcenit a proto jsme vyrazili s Orange housem č.p. 67, mnoha metry pásky červenábíláčervená a modrým Saxem, autem vyrobeným přesně proto, aby zabíralo místo a všem překáželo.
V depu se očekával příjezd závodníků ze západu, s kamióny a jurtami o mnoha metrech čtverečných ... a s místem to vypadalo bledě. Jenže na nás si nepřijdou. Tohohle sem, tamtoho tam, tenhle stánek naštorc a tamten trošku zošrega .. a je to. Stojí nám to na přeparádním místě, zabírací Saxo, protože nemá úplně stejnou výměru jako společenský valník Jumper, je ještě oplocené klacíky a několika závity pásky ... jo, to by se mělo povést.
Zatím zbývaly dva dny na přípravu motocyklu. takže ... se to oběhlo MuchOffem, připíchlo na nabíječku, vyměnil olej a bylo.

Pátek

Nevím úplně přesně co se stalo a kdo za to může, ale už v poledne jsme byli u cedule Hořice ... je to divný...
No nic, je krásný slunečný a horký den a je třeba využít situace.
Rychle zaparkovat Suzu i Křečka a pelášit na formálku. Náčelník Libor pozvedá pěstěné obočí a dvakrát kontroluje hodinky ...

... a zatím nebe potemnělo a depo začaly zaplavovat přívaly vod a bičovat vichr z hor.
Trvalo to pár minut ale výsledek stál za to. Na místě, kde byl do teď vyprahlý trávník, bylo vody, že se v ní začali líhnout pulci a někdo údajně i zahlédl bobra ...



Večer přijel brácha Jéňa, kamarád Roman a kamarád Kuba vyměnili Saxo za Gastinicu Jumpera a všechno bylo v cajku.
Docela ftipná byla rozprava s jezdci v prostoru startu. Napřed nešel makrofón, došly baterky ... Pak se Mára Červený nabídl že zajede pro kabel prodlužovaní, když mu půjčím Křečka ... no proč ne ... Za všeobecného veselí se ho napřed snažil nakopnout s jedničkou ve špajzce. Ukrutný ráz energie se přenesl přes páku startovací, skříňku převodovou a řetěz sekundární až na vozovku asfaltovou a Křeček i s Márou torpédoval naprosto nevhodně zaparkovanou Alhambru TDI, zelenou. Mára ovšem neztratil nadhled a na druhý pokus, za bouřlivého potlesku mnoha desítek jezdců celé Evropy, odjel a kabel přivezl.
Druhou hlavní hvězdou byl Kamil Holán, který ukazovátkem, metr po metru, seznamoval nováčky s tratí, upozorňoval na její záludnosti a radil, jak na ni.
Prakticky každá zatáčka začínala slovy … I think that the turn is no problem, good grip. ... a komentář u mnoha z nich pokračoval - also, I've had a crash there ...
Tlemili se všichni, někteří trochu křečovitě.

Sobota

Nebylo potřeba nic hrotit a ospalé ráno mohlo umřít v klidu a bez stresu .. snídaně, noviny, caffé .. neboť pořadatel byl milostivý a litry startovali až v jedenáct ... Dobře, některý hodiny jdou jinak a některý zas ještě úplně jinak, takže v jedenáct něco... Na bráně už bylo zavřeno, pustili nás až po odjetí chuchvalce newcomerů z IRRC, kteří měli dvě kola za safetycarem na praktické seznámení s  Kamilovou goodgripovou teorií.


Vesměs jsou všichni velmi slušní fárové, ale naprosto nezvyklí na podobné tratě. První trénink tak byl povětšinou o motání se mezi nimi, přeci jenom jich bylo dost na to, aby dokázali rozbít skoro všechna rozjetá kola. Větším problémem ale byla klouzající spojka ... No, bude se šroubovat. 10. místo, 2.27´


Rychlý telefonát Petrovi do MOTOPETR pro rady co s tím a šlo se na věc. Sundat víko, vyndat všechny lamely a pokud budeme mít štěstí, najdeme tam dva plechy, které sa dají vyhodit a spojka bude zase fungovat. Pokud budeme mít smůlu, najdeme tam kulový, protože už je zahodil předchozí majitel a tím pádem budeme v řiti.

Chvilka napětí ... no vyndat všechny lamely není úplně jednoduchý, těm posledním se nechce, nejsou za co chytit a když už jsou skoro venku .... zapadnou zpátky. Oujéé, klika, plechy byly na svém místě, takže teď už tam nejsou. Nasázet všechno zpátky, zadeklovat, dát si oběd, caffeé, cigárko a hybaj na trať.

Druhá kvalifikace bohužel nepřinesla nic zásadně pozitivního. Čas šel dolů jen nepatrně a mě to přestávalo bavit. Alespoň spojka byla výrazně lepší ... 11. místo, 2.26´


Sobotní večery v depu bývají o přípravě a kontrole strojů, o detailních rozborech dat, o tichém rozjímání, o soustředění a koncentraci na zítřejší závody, o večerce v deset .... ??? ... no dobrá ... narazil se další sud a jelo se do pozdních, posléze do brzkých hodin.
Nutno připodotknout, že většina fárů má rozum ... ehmm.

Neděle

Hned ráno bylo potřeba vstát, ale pak už to bylo v pohodě. Snídaně v trávě, caffeé a už okolo deváté nás vyhnali do warmupu. Ještě že tak. Včera jsme totiž při zpětné montáži spojky blbě vystavili vůli antihopu a když jsem si na konci warmupu zkusil dva starty, spojka odklouzala do věčných lovišť.
Dojel jsem jen na Dachovy a tam musel počkat na socku. Řidič se s jízdou nemazal a v Kudrnáčce jsem si říkal, že asi ani nebude potřeba nic dalšího řešit, protože nás napřed na korbě domlátí a pak 100pro vyklopí a přejede.

Tentokrát nebyl čas ztrácet čas. Motorka šla podruhé na bok, ještě horké víko dolů a lamely ven. Byly na kaši, připálený, černý a smradlavý až slzely oči ... a na glazuře představy krásných závodů se objevily první prasklinky.
Co teď? Přece jen, spojku neseženeš v neděli dopoledne ani nikde. A pak, zcela nečekaně a jako na zavolanou, přiletěla MYŠLENKA!
Někde v garáži, té zpola zasypané punkové díře, stojí zakonzervovaná babička K5 ... jistotu kompatibility nemám, ale SUZUKI je SUZUKI, to by mohlo klapnout. Nabírám mekánika Kubu, nějaké nářadí a bleskem mizíme z depa. Je těsně před startem Supersportů a traťáci nás ještě pouštějí přes trať.
Z Hořic uháníme co to dá, ale devadesátkou to trvá ...
Támhle je ... bleskem osekat pavučiny a můžeme demontovat. Už ani nevím proč, ale motor K5 jej bez víka, takže vyndat lamely netrvá až tak dlouho. Mažeme zpátky do Hořic ale tentokrát už štěstí nemáme. Trať je zavřená a traťák nekompromisní. Je to v prdeli, za pár minut startují Klasici 350 a pak už my.
Ale s časem si musíš hrát, to dá rozum ... takže krok za krokem ... napřed letí přes trať spojka zabalená do nějakých novin. Pak volám nahoru do depa bráchovi, ať vyšle někoho na křečkovi sem k nám dolů pro spojku a pak ať sežene někde v depu Michala alias Šutra ... Křeček se objevuje za pár minut, jeho pilot přebírá od traťačky balíček, sedá na Křečka ... a nic. Čtyřstupňová převodovka s neutrálem nahoru a 1, 2, 3, 4 dolů ... to někdy jednomu zamotá hlavu .... a mě zatím na druhé straně trati hrůzou rostou vlasy. A když ho vidím skrze dvoje pletivo, jak si odkládá spojku na zadní, naprosto nenosný nosič, radši se otáčím a žádám sekuriťáka o cigáro...
Klasici jezdí krásně. Jsou to blázni. Místo pořádných gum mají na obruči namotaný užovky a ty legrační brzdy ... a stejně jedou palici. Respekt.
Přijíždí přítel Pierre na skútru. Je jasný, že až trať otevřou, bude nahoře skútr mnohem rychleji než megarychlý bílý Mondeo v ropě a kombajnu. Skútr se zabavuje.

Traťák otevírá plot. Konečně. Skútrenduro letí do kopce hbitostí postřelené kozy, kamení lítá, lid uskakuje, bába hrozí. Čert ví, co mě v depu čeká... No co by ... Šutr dolepuje víko, já fofrem lezu do kombošky a jdeme na to ...

První závod
Start, obvykle docela slušný, stojí tentokrát za ... ale úplně. Ono je to tak, že jsem se rozhodl výrazně změnit převody a postupně jsem došel až o čtyři zuby dolehka a to je už docela hodně.
Ve finále to byl přínos, ale start zůstával velkou neznámou. No, jak se ukázalo, až moc pozornosti jsem věnoval snaze udržet přední kolo někde poblíž povrchu tratě. Navíc jsem během prvních kol nabral malou ztrátu na grupku před sebou. Už jsou dost přede mnou, ale nakonec dostává jízda celkem řád a rytmus a jedu o dost rychleji než Bíca, Čéřa, Kimura a nějaký cizokrajný brzdič...
Jenže na předjetí to není. Bícovi Báwo letí jako vítr a rovně se nechytám a na brzdy a v lese se jen přitáhnu. Je to jak vlak, jak vagóny jeden za druhým, ten vpředu tě současně táhne ale taky brzdí. Víťa dlouho řeší Čéřu, nakonec se před něj v lese dostává a já místo bílý teď proklínám motorku zelenou.
Asi dvakrát jsem to tak nějak vlažně zkusil, ale nechtělo se mi pokoušet štěstí za cenu nějaký nerozumnosti. Zbývalo ještě jedno kolo a v lese by to mělo klapnout. Bohužel U schodů se pováleli Jelen s Holíkem (oba OK) a závod byl odmáván. Jediným předjetým tak zůstal Kamil, který to zahodil hned v prvním kole před Hračkárnou.

12. místo, a konečně lehký náznak slušného času - 2.23´

Co se týká spojky, tak všechno fungovalo podle původního záměru japonských konstruktérů, za což patří Mr. Šutrovi nekonečný dík ... bez jeho pomoci bych byl v prdeli, ale to jako že naprosto.

PS: Brácha jel tak rychle, že mu pro jistotu dali dvacet sekund penále :)

Druhý závod

Začínám toho mít docela dost. Je vedro jako kráva a šlachy pravé ruky se zlehka připomínají. Nic, dát si šnyt z důvodů elektrolytické rovnováhy, dolít benzín, polknout nějaký lehký oběd a jít se svalit. Druhá runda startuje ve čtyři.
Vstávalo se ztěžka ...
Druhý start je o málo lepší a jsem na tom plus mínus stejně, i ta banda přede mnou má podobné složení.

Pár kol se jich držím, ale pak přichází šílená krize. Pravá ruka si začala žít vlastním, na mé vůli vcelku nezávislým životem. Pustit po rovince plyn a přehmátnout na brzdu bylo jen nepřesně načasovaným přechodem z křeče do křeče.
Nejvíc trpěli asi Čéřa a Magda Hlaváček. První to vzdal, druhý byl neúprosný. Slyšel jsem ho za sebou prakticky pořád, 3x mě zkusil předjet, 3x jsem mu to vrátil.

Takhle pospolu jsme dojeli Franka Bakkera. Taky ho nebylo kudy předjet... Z Kudrnáčovky jsme jeli těsně za ním, jenže před tou první mírnou levou za cílovkou uklapnul o trochu dřív a už to nešlo jinak, než mu to pustit zleva. Bylo tam místa tak akorát, než si začal najíždět. Vytlačil mě až na bílou čáru a v tom fofru jsme si ťukli, ale jen lehce, na zdraví. Pak se za ním asi na moment zasekl i Magda a trošku jsem jim cuknul. O to horší bylo dojet těch pár zbývajících kol a nevyrobit nějakou hovadinu.
Byla to moje nejdivnější jízda vůbec. Neměla nic, co by měla mít. Ani rytmus, ani pohodu, ani hlavu, ani patu, byla plná chyb a křečí a přesto to nakonec šplouchlo 2.22´, čas ze kterýho mám vzhledem k okolnostem celkem radost a který byl třeba ještě o maličko lepší než čas Tomíse dvě místa přede mnou .... taková mikro satisfakce.
Spokojenost vyzařoval i bratr Jéňa, zablbnul si do sytosti a osobáček dostal na 29´ ... oujes.
Na pytel je, že ze ztracené a znovu nalezené (díky dobrý člověče) kamery vypadla paměťovka na které byly oba poměrně plnotučné závody.

Epilog

Bylo to fajn. Pořadatelsky zmáknuté tradičně parádně, počasí hořicky standardní, tj. hezky, ale alespoň jedna řádná bouřka a celé závody nakonec bez průseru.

A ty ÍeReRCéčka? 
Hořicím má tento počin přinést zvýšení prestiže, větší zahraniční jezdeckou účast a snad už brzy i ještě větší účast diváckou, protože v tomto bodě má PR  [π ár] oddělení ještě drobné rezervy. Kéž by to tak bylo.  Rozdíl v návštěvnosti je zatím veliký, Zatáčky 10.000 platících, TT 7.000.
Snad se roznese, že to, co bylo k vidění, bylo vskutku nevídané a že kdo neviděl bitvu Indiho a Máry Červeného v šestkách může jen litovat a v koutě si rvát vlasy.



Negativem všech těchto pozitivních věcí je, k nelibosti mnohých, vyškrtnutí třídy 125 SP z programu TT. To, plus některé neuvážené výroky ze strany pořadatelů na adresu dvackařů je v této skupině závodníků právem vnímáno jako velká křivda. Ale snad nebude tak zle ...

Díky: nejvíc tradičně mekániko Kuba a ředitel hospodality Roman a ještě jednou a ještě víc Michal Šutr Čáp


... to nejdůležitělší :  tento víkend, tedy zítra a pozítří se v Dymokurech jede poslední letošní závod na přírodních okruzích u nás.
Startovka nabitá, nový asfalt vyluxovaný ... přijeďte si zahulákat, rádi vás uvidíme.

webovky Dymokur

Informace o redaktorovi

Tomas Mysliveček - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE