Vítěz letošní Zlaté přilby se tak musí spolehnout na to, že mu pro seriál Grand Prix bude udělena divoká karta. „
Ne že bych kvůli tomu v noci nespal, ale je samozřejmé, že jsem zklamaný a mám velké obavy. Rád se spoléhám sám na sebe a nesnáším, když teď budu muset čekat, jak o mně rozhodnou jiní,“ říká
dánský jezdec, který soudí, že za jeho nečekané trampoty může srpnový výpadek, kdy kvůli zraněnému rameni ve švédské Malille a chorvatském Goricanu získal pouhé čtyři body. Také start do letošní sezony neměl ideální, zato finiš mu vyšel skvěle, když byl čtvrtý v dánském Vojensu i italském Terenzanu a 3. října konečně poprvé ve své kariéře získal pardubickou Zlatou přilbu.
Rodák z Odense se tak nakonec ocitl mimo přímo postupující osmičku nejlepších, a to poprvé od roku 2002. Musí si tak držet palce a doufat, že mu organizátoři seriálu Grand Prix a FIM udělí pro mistrovství světa divokou kartu. „
Dovím se to až příští rok, a tak se musím připravovat na příští sezonu stejně tvrdě jako jindy, když mám starty v mistrovství světa zajištěné. Mým cílem bylo zajistit si kýženou osmičku v posledním závodě MS v Bydhošti. A ze začátku šlo všechno jako po másle. Vyhrál jsem všechny základní rozjížďky a získal 12 bodů. V semifinále mě ale porazil pozdější vítěz Andreas Jonsson a domácí Janusz Kolodziej a bylo po nadějích.“

Švéd Jonsson bydhošťskou dráhu dokonale zná, protože za tamní klub jezdí polskou ligu. A paradoxně Kolodziej startoval v závodě právě na divokou kartu. Pedersen odstartoval do rozhodujícího semifinále dobře a do první zatáčky vjížděl hned za vedoucím Jonssonem. Kolodziej ale na protihlé rovince vyvinul neskutečnou rychlost a oba jezdce před sebou předjel.
Naděje na finále a postup do
Grand Prix 2011 se tak Pedersenovi rozplynuly před očima. „
Vylosoval jsem si výhodnou druhou dráhu a měl jsem to v první zatáčce zvládnout lépe. Jonsson si ale takticky podržel vnitřek, málem jsem do něj narazil, a tak jsem musel trošičku uklapnout plyn. A pak se do toho přiřítil jako z jiného světa Kolodziej. Musím férově uznat, že jel fantasticky.
Nechápu, kde vzal najednou tolik rychlosti.“Ani přes takové zklamání ale Pedersen rozhodně nepřemýšlí o ukončení své kariéry. „
Jsem si jist, že mohu závodit v nejužší světové špičce ještě další čtyři roky,“ věří si veterán.