Flat Ring: tříčtvrteční flat track na vlastní kůži

Vždycky se mi líbil flat track - oldschoolová disciplína, kde i v jednadvacátém století vládne atmosféra filmu On Any Sunday s jednoduchými mašinami osedlanými jadrnými týpky, hliněnými tratěmi vytýčenými pouze balíky slámy, obklopenými reklamami na cigára a spoře oděnými fanynkami. Kdysi jsem o něm se zaujetím čítal na zahraničních webech, hltal videa a doufal, že se tahle disciplína objeví i u nás. Dočkal jsem před deseti lety, ve chvíli, kdy se tady začala objevovat první flattracková klání, jsem se do nich zapojil taky a na našem webu pravidelně informoval o českém mistráku. Nejprve v sedle veteránské ČZ 250 a později s Hondou XR 600 jsem se nějakých šest sezon utkával s partou střelených motorkářů, kteří jakoby z oka vypadli těm z filmu se Stevem McQueenem – jen ty polonahé fanynky chyběly... Jenže změna je život a já jsem vloni vyměnil flattrackovou Hondu za pitbike PBS a našel novou motivaci v seriálu Rival Trophy. Ten mě hodně chytil za srdce a já si jízdu po motokárových tratích s tříčtvrtečním motárdem skvěle užívám, ale pocit, kdy se mašina na nezpevněné trati sune bokem a ji řídím kontrolovaným driftem, mi trošku chyběl. A pak jsem narazil na videa, kde se borci na upravených pitbicích proháněli na flattrackových oválech. Parta kámošů si zkrátka kdesi v USA či Autrálii vedle stodoly plné slámy vytýčila trať a na ní se na těchhle tříčtvrtečních mašinách honila do úplného zblbnutí – prostě paráda! Hned jsem volal Pierru Coppovi, který má na svědomí pořádání seriálu Rival Trophy s otázkou, jestli by nešlo něco podobnýho dotáhnout i sem? Odpověď mě mile překvapila: „Vydrž do července, dočkáš se a věřím, že budeš spokojenej!“

O pár měsíců později…

V sousedství silnice spojující Hořice a Hradec Králové, na kopci zvaném Kleničák, se nachází bývalá obilná sýpka. Ta sice působí zatím poměrně nenápadně, ale jsem si jistý, že jí čekají hodně rušné dny a velké akce - hned vedle téhle industriální budovy totiž vyrostl ovál inspirovaný flattrackovým rančem Valentina Rossiho a buduje se velké zázemí týmu PBS Motorsport. A právě tady se třetí červencovou neděli sešla padesátka pitbikerů, kteří se jinak utkávají na asfaltových tratích, aby si vyzkoušeli něco zcela nového a na míle vzdáleného tomu, co už dobře znají. Když jsem už zmínil Rossiho trať, kterou Vale vybudoval v rodné Tavulii, tak musím svoje přirovnání uvést na pravou míru. Flat Ring (tak se zdejší ovál jmenuje) je totiž podstatně menší. Tohle zmenšení je ale zcela úmyslné, protože už o počátku je areál koncipovaný právě pro pitbiky, které jsou oproti klasickým flattrackovým mašinám řekněme tříčtvrteční. Trať je vybudovaná ve stylu zvaném TT Track, které se nyní objevují i ve světovém poháru, takže nabízí jak klasický ovál, tak i vnitřní smyčku s pravou zatáčkou a také horizont, ležící na straně protilehlé startovní rovince. Povrch oválu je pořádně zpevněný válcováním a průběžně upravovaný pomocí malotraktoru a podle potřeby kropený instalovaným zavlažováním. Ovál je po celé své délce olemován balíky slámy, které nejenže slouží jako bezpečnostní prvek, ale dodávají celé trati skvělý šmrnc a styl.

Kuba Horyna driftoval parádně, ale bohužel ve vyřazovacích jízdách havaroval

Pitbiky PBS Thunder využívané pro Flat Ring jsou rozdílné oproti těm, se kterými se jezdí při Rival Trophy - mají čtrnáctipalcová kola obutá speciálními flattrackovými pneumatikami s hrubým desénem, motor má objem 190 kubíků, velmi slušných dvacet koní a pětikvaltovou převodovkou, a stroj je opatřen také přední brzdou, kterou je možné využívat na TT tratích i při oficiálních mistrovských závodech u nás i ve světě. Mašina svojí velikostí na tenhle ovál padne jak prdel na hrnec a to samé platí i o její ergonomii, která je hodně podobná flattrackovému stroji „klasické“ velikosti.

Už tréninkové jízdy ukázaly, že síly a šance jednotlivých účastníků budou rozloženy trošku jinak, nežli tomu je na asfaltových okruzích, protože sebevětší zkušenosti ze silniční motorky (jedno jestli „velké“ nebo pitiku) byly málo platné, nebyly-li podpořeny dovednostmi získanými v sedle offroadového stroje. Po prvních dvou seznamovacích jízdách se jako největší adepti na prvenství ukázali právě střelci, kteří mají natrénováno jak v terénu, tak na silnici a k Martinu Mikulcovi a Luďkovi Kulhánkovi, kteří předváděli ortodoxní motokrosový styl, se jako největší favorité přiřadili Jakub Horyna a Miroslav Popov, protahující pitbiky po trati v nádherných táhlých driftech. Já jsem se v tréninku snažil hlavně zvyknout si na nový stroj a jezdit tak, jako kdysi při svých aktivních flattrackových letech - hledal jsem optimální kompromis mezi dvěma extrémními styly, které zde občas byly k vidění, tedy „všeho moc“ (plynu, brzd, smyků) a „všeho málo“.

S plynem musíte zacházet opatrně, přehnané smyky jsou efektní, ale ne efektivní!

První vyřazovací jízdy se jezdily po třech s tím, že první dva postupovali do dalších bojů, od semifinále se počet startujících zvýšil na čtyři. K potřebné rychlosti se tak přidala i nutnost správného taktického uvažování, protože větší chyba (mizerný start, pád nebo zašlápnutí motorky) se během pěti kol dala jen hodně těžko dohnat. Já jsem nejvyšší tempo využil v podstatě pouze při tréninkových jízdách a s přibývajícím počtem rozjížděk, jejichž frekvence s klesajícím počtem jezdců začala rapidně zvyšovat, jsem spíš zvolňoval, nebo ještě lépe řečeno zklidňoval. Postupně jsem začal mnohem lépe vnímat možnosti a přilnavost povrchu, který (na rozdíl od klasických plochodrážních oválů) byl všude velmi konzistentní a netvořil vyjeté koleje, kaluže, ani se nadmíru nehromadil vyházený materiál. Na rozdíl od jízdy na asfaltových tratích, kde je snaha jet jako podle kopíráku kolo co kolo v ideální linii, tady to možné nebylo a průjezd každou zatáčkou byl opravdu originální stopou, kterou jste museli reagovat na změnu situace v důsledku driftujícího stroje. Také s plynem se muselo pracovat s velkým rozmyslem a dávkovat jej mnohem citlivěji nežli na „asfaltovém“ pitu, kde se plyn využívá systémem dost podobným vypínači ON/OFF. Úplnou novinkou na oválu pro mne byla přední brzda a k mému překvapení bylo její využívání velmi účinné a zároveň bezpečné - abych se přiznal, nikdy jsem moc nechápal, proč je na flattrackových strojích přední brzda zakázaná. Během základních vyřazovacích jízd jsem se vždy soustředil na dobrý start, minimum chyb a hlídání si postupové pozice nehledě na to, jestli byla první nebo druhá. Tahle strategie mi skvěle vycházela, já neustále prodíral postupovým pavoukem, ale ve chvíli, kdy jsem stál na startu semifinále, jsem se nemohl zbavit dojmu, že moje pouť závodem je u konce. Spolu se mnou se do téhle jízdy totiž dostali i motokrosaři Luděk Kulhánek a Martin Mikulec a také Matěj Skácel, který se během dne na jízdu na nezpevněné trati hodně rychle adaptoval. Neslaný - nemastný start mě odsoudil na čtvrtou pozici, kde jsem stínoval Mattyho Skácela a abych byl upřímný - do velkých soubojů o třetí „semifinálové“ místo bych se s ním ani nepouštěl - stejně by mi nezajišťovalo další postup. Jenže střelci před námi se rvali jak o život a Martin Mikulec se po jednom ze soubojů ocitnul na zemi. Došlo přesně k tomu, co jsem zmiňoval před chvilkou - takhle chybička znamenala to, že jsem byl třetí a souboj s Mattym najednou dostal úplně jiný náboj. V posledním kole v místě, které mi na trati vyhovovalo nejvíc (levá utahující se zatáčka po klesání z horizontu) jsem mu to tam trošku „na prasáka“ poslal a postup byl můj! Z druhého semifinále se podle očekávání postoupil Míra Popov a překvapivě také mladý a nadějný Nicolas Vápeník, takže můj cíl byl jasný – odstartovat před Nicolasem a dojet si pro třetí místo – Míra s Luďkem byli přeci jenom nad moje síly…

Start finále, jeho průběh a výsledek

Jak jsem naplánoval, tak jsem učinil a během celého finále jsem si mohl z krásně „první ruky“ užívat skvělý souboj dvou vedoucích bombarďáků. Díky jejich soupeření jsem ve finále zase tak moc neztratil a to, co by mě na začátku dne ani nenapadlo, se podařilo – za vítězným Kulhánkem a druhým Popovem jsem si dojel pro třetí místo. Atmosféra, emoce, jízda, skvělá parta kolem tratě – všechno bylo naprosto super a závod naprosto předčil veškerá má očekávání.

Trať se průběžně upravovala celý den

Akce byla skvělá, ale víte co je ještě lepší? To, že si ji budete moct užít také! Flat Ring totiž bude do budoucna využíván podobně jako například komerční motokárová centra, kam si s partou kamarádů vyrazíte zatrénovat a užít chvíle, kde se adrenalin spojí s následným pohodovým pokecem u piva. Nebo si raději zatrénujete sami? Není problém, i jednotlivé jízdy budou možné a věřte tomu, že to, co si vyzkoušíte v relativně nízké rychlosti a (opět relativním) bezpečí téhle tratě, pak jako byste našli ve chvíli, kdy s cestovním endurem vyrazíte mimo silnici. Tady vám nepomůže žádná kontrola trakce nebo ABS a je jenom na vás, jak se srovnáte s přilnavostí terénu a přizpůsobíte svoje reakce na chování motorky. K tréninku jej můžou využít i silničáři, a že je to příprava velmi přínosná, mohou potvrdit například i Filip Salač s Oliverem Königem, kteří si Flat Ring také vyzkoušeli a zároveň velmi pochvalovali. Plánují se i setkání v duchu někdejšího motárdového závodu Guidon d´or, případně současného flattrackového Superprestigia, v nichž se setkávají a poměřují síly nejlepší jezdci jednotlivých motocyklových disciplín, stejně jako užší spolupráce s piloty českého flattrackového mistráku – vždyť tyhle pitbiky by byly ideální pro výchovu nové jezdecké generace v téhle atraktivní a rozvíjející se disciplíně. My u těchto akcí určitě budeme také a chybět byste neměli ani vy!

Informace o redaktorovi

Martin Hakl - (Odebírat články autora)
Radoslav Holan - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE