Finále mistrovství ČR ve flat tracku - Svitavy

V sobotu 12. října 2013 se rozhodlo o prvních oficiálních mistrech České republiky 2013 ve flat tracku. Vypsány byly dvě kategorie a to FT1 Competition a Classics a součástí MČR byl i pohárový závod veteránů. MČR ve flat tracku je v podstatě pokračování Czech flat track série, která u nás vznikla v roce 2011. Tehdy sličnou rukou sochařky Kláry vznikl i putovní pohár pro vítěze FT1, který si tentokrát ve Svitavách převzal vítěz Pavel Balšínek. Vítězem kategorie se stal Michal Hloušek a pohárový závod Veteránů vyhrál Jiří Kozák.

Finále mistrovství ČR ve flat tracku - Svitavy

Kapitoly článku

Vyhlášením mistrů Americké ploché dráhy ale samozřejmě předcházel poslední závod sezóny v sobotu ve Svitavách. Tento závod doslova rozhodl o vítězích, protože šanci stát se mistry měli hned tři borci v FT1. Mistrem mohl být jak Radek Podhadský, do té doby vedl šampionát, tak Roman Janošťák nebo Pavel Balšínek. V Classics to byl souboj dvou borců, kdy Michal Hloušek měl náskok pouhých tří bodů před Michalem Špačkem. Ten den, kdy se závodníci sjížděli do depa byl pošmurný a trať byla nasáklá jako nevyždímaná houba na mytí školní tabule. Nikdo si v té chvíli nebyl jistý, jestli se bude rozhodovat na trati a nebo u stolu. Naštěstí začalo svítit slunce, účast jezdců byla hojná a předzvěst návštěvnosti diváku taktéž. To vše hrálo do karet tomu, že se závod pojede. Odhodlání bylo veliké, jezdci ve svých autech pomáhali připravit trať, což se nakonec podařilo víc než dobře. Jak prohlásil znalec poměrů v Americe Pavol Pučko, na takhle lepivém povrchu se jezdí v Americe.

Každá kategorie nabídla souboje shodně po devíti jezdcích naráz. V FT1 byli přítomní i jezdci z Rakouska bývalý mistr supermota Hanson Schruff a jeho přítelkyně Yasmin Poppenreitier, jediná jezdkyně flat tracku ve střední Evropě. Hanson Schruff si velmi dobře vedl i v závodech v mistrovství světa ve flat tracku, kdy se několikrát postavil na stupně vítězů. Je to tudíž pro české jezdce dobré porovnání jejich a jeho rychlosti na trati. A naši se rozhodně nemají za co stydět, např. Roman Janošťák s ním držel krok a jednu jízdu vyhrál. Ostatním se nevedlo o nic hůře a finále slibovalo napínavý souboj. Kategorii FT1 ozvláštnili dvě české motocyklové značky! Nová flat tracková VM 610F, kterou řídil tvůrce a jezdec v jedné osobě pan Boris Jaroš. A Jawa Frankie pánů konstruktérů Františka Přehnálka a Rostě Vejvodského, kterou sedlal výborný plochodrážní jezdec Martin Málek. Obě motorky si vedly víc než dobře a přestože svoje jezdce tentokrát na “bednu“ nedostaly, ukázaly, že zlaté české ručičky stále umí a mají na to postavit stroje, které vyniknou i nad zavedené světové značky.

V kategorii Classics se stejně jako v FT1 odjely tři rozjížďky o postup do finále. Do bojů o první místa promlouvali zmiňovaní adepti na mistra republiky a pak také především Petr Mrázek na KTM, který v této své první sezóně svoje výsledky stále zlepšoval. Stal se z něj velmi rychlý jezdec a příští rok by mohl být kandidátem na první místo. Jezdí na 18“ kolech, což umožňuje výjimka v jeho kategorii a jsem rád, že potvrdil, že originální 19“ pneumatiky vás nespasí, když máte talent a cit pro práci s plynem. Dobře si vedl i Radek Pecina, který by ale potřeboval trochu víc trénovat, aby zúročil svůj silný motor Rotax. Letos se mu narodila dcera Laura a tak holt nebyl čas trénovat. Obávám se, že v příští sezóně bude velmi silným soupeřem, ježto dětem je třeba jít příkladem a platí, že bez práce nejsou koláče. Stabilně dobře si vedl největší muž na ploché dráze David Havlíček se svoji vymazlenou Yamahou XT600. Tomáš Matička s výkonnou, ale příliš těžkou Ducati byl další, kdo se umísťoval v první trojce. Musím přiznat, že prvně na začátku sezóny jsem jej právě pro to nepovažoval za soupeře. Ale ukázalo se, že hendikep váhy se dá dorovnat uměním jezdce a Tomáš jezdil často vepředu. A jelikož vím, že přes zimu si možná připraví jednoválec Rotax, obávám se, že už vítěze nadcházející sezóny tipovat nebudu. Richard Bayer na Yamaze XS 360 bojoval uprostřed startovního pole a občas taky s Honzou Volákem, vodícím třiapadesátkou stejné značky a objemu, která je dalším novým přírůstkem této kategorie. Luděk Šimůnek po zranění z Pardubic už znovu nastoupil do bojů se svým “ukrutným“ (podle kroutícího momentu ;-) Harleyem. Zároveň jezdil i s Pérákem třídu Veterán, která tak měla pět jezdců a nabídla také parádní podívanou. To dokládají fotky na startu, české dvoutaktní stroje vzepjaté na zadní kolo mluví za vše.

Finále kategorie FT1 se jelo na dvanáct kol. Souboje byly velmi podařené a jezdci se na úzké dráze prali o nejlepší pozice. V předposledním kole upadl na čtvrtém místě jedoucí Radek Podhadský a zavřel si tak cestu k titulu mistra České republiky. Po pádu už byl podle pravidel závod zastaven a jezdci se umístili v pořadí, v jakém projeli poslední kolo. První dojel Hanson Schruff, který u nás nejel všechny závody MČR a tak na titul ani nemohl pomýšlet. Druhý dojel zaslouženě Roman Janošťák a třetí byl Pavel Balšínek, což mu stačilo, aby se stal mistrem České Republiky ve flat tracku. Finále kategorie Classics se trochu protáhlo a dramatizovalo. Prvně se závod zastavil po prvním kole z technických důvodů, což mě docela mrzelo, protože jsem dobře odstartoval a po dlouhé době vedl. V druhém restartu se zase jezdci za mnou splašila motorka a hned po odmávnutí mě poslala k zemi. Na helmě mi přibyl nový šrám od stupačky, plexi odlétlo do prachu, ale kromě toho, že jsem byl chvíli v šoku se mi nic nestalo. Jezdci na mě počkali, než jsem se sesbíral a třetí restart už vyšel. Závod se odjel do konce. První dojel suverénně Petr Mrázek, druhý jsem byl já a za mnou skončil Michal Hloušek. Hodně se předjíždělo, osobně mě adrenalin stříkal snad i z uší a byl jsem moc spokojený, že jsem jel, jak jsem jel. Protože minulý závod jsem si tady vedl dobře, dokud jsem si neustlal a nezlomil si kotník. Chtěl jsem tentokrát zlomeninu vynechat a závod dokončit s pocitem, že jsem udělal maximum. Ve finále kategorie Veterán šel dopředu tradičně Jiří Kozák. Za ním jel Chvojka a Sochor, pak Hakl a špatný start měl Luděk Šimůnek. Luděk se postaral o tu správnou podívanou, kdy nejprve předjel Martina Hakla na ČZ, pak bojoval s Janem a Frantou, které oba nakonec předjel a skončil druhý. Třetí místo si udržel František Chvojka, na něhož nestačil Jan Sochor ani Martin Hakl a dojeli v tomto pořadí i do cíle.

Po všech finálových jízdách se ještě jely dva závody. O Putovní pohár Jirky Sýkory, který vymyslel Luděk Šimůnek a spolu s Davidem Havlíčkem jej umě posvářeli v dílně. Jelo se pouhé jedno kolo na čas, v protisměru doprava a na Jirkově bývalé ČZ 250, se kterou jezdil flat track, než nás nečekaně 7. září 2012 navždy opustil. Soutěžil vždy jen vítěz z každé kategorie a smích se musel vetřít na rty každému, když viděl Rakušana Hansona Schruffa, jak zrozpačitěl z obráceného řazení či výkonu tohoto dvoutaktního veterána. Nepřekvapilo, že skončil druhý, za Pítrsem Mrázkem, který jistě jako mnoho z nás na takovém stroji začínal. Třetí dojel Jiří Kozák a tam by mě zajímalo, jestli se mu zdála motorka dobře seřízená, protože je to na tyto stroje na slovo vzatý odborník. Aktivita svitavských činovníků připravila také dobrovolný závod k uctění Jirkovi památky. Každá kategorie jela závod jen na tři kola a z každé kategorie vzešel pouze vítěz, který obdržel pohár. Radovali se Michal Hloušek, Jiří Kozák a Hanson Schruff.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 0.00
Známkováno: 0x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist