Rival Trophy: premiéru ozdobil souboj Popova s Horynou

V úvodním článku jsem popsal hlavní novinky, které letošní ročník tenhle seriál čekaly a protože už takhle „na papíře“ vypadaly velmi slibně, byl jsem zvědavý, jak se osvědčí v praxi. Největší změnou bylo nové rozdělení podle váhy jezdců v kategoriích FAST a OPEN a také vypsání třídy Pitbike JUNIOR, určené pro nadějné ridery (a riderky) od deseti do šestnácti let. Letošní ročník je pro tuhle třídu brán jako zkušební a během sezóny se ukáže, zda má smysl a perspektivu pro roky následující. V tomhle prvním závodě se mezi juniory nejlépe vedlo dvěma střelcům, kteří by se rozhodně neztratili ani ve třídě nejvyšší, když obě jízdy vyhrál Viktor Čech před Václavem Bittmanem na strojích spadajících do specifikace MiniGP. Oba předvedli jízdu, která byla nejenom pořádně rychlá (s časy lehce přes 53 sekund), ale přes juniorský věk i hodně vyzrálá. O třetí místa se podělili Adam Havlín a Tomáš Matička, a parádní výkony předváděla i vítězka podkategorie LADIES Junior Justýna Císařová, které drželi palce snad všichni diváci v ochozech.

Po juniorech vždy následovala třída Pitbike OPEN, která už byla podle váhových kategorií rozdělena na OPEN Under a Over, přičemž váhový limit činí 176 kg pro jezdce v plné výstroji a plně natankovaný motocykl. Označení „open“ skvěle vystihuje podstatu téhle kategorie, protože v ní se setkávají jak jezdci, kteří s pitbiky teprve sbírají první závodní zkušenosti, spolu s jezdci ostřílenými zkušenostmi z přírodních okruhů nebo agenturních akcí. V kategorii těžších riderů byl nejúspěšnějším Marek Bartolšic, který získal první a druhé místo, v lehčí kategorii si plný počet bodů za dvě vítězství odvezl Michal Svačina.

Stejně tak je podle váhy rozdělena i třída Pitbike FAST. Do třídy „rychlíků“ (s devadesáti kily živé váhy samozřejmě to té těžší) jsem se stejně jako v předchozích dvou sezónách po předsezónním rozřazovacím testu zařadil i já a i když jsem z toho měl původně velkou radost, došlo v Mýtě k velkému rozčarování… V loňském i předloňském úvodním závodě jsem se vždy umístil v první desítce a vzhledem k tomu, že jsem se rozdělením na dvě váhové podkategorie zbavil padesátikilových soupeřů, pomýšlel jsem minimálně na podobné pozice – jenže jsem se těžce přepočítal! V prvním roce mi na umístění v první desítce stačily časy kolem 57,5 sekundy, ale loňský rok jsem toho na motorce moc nenajezdil (díky kombinaci pracovních povinností, lenosti a lehkého dřímání na vavřínech), myslel si, že letos půjde vše samo a rázem se moje časy o sekundu zpomalily. Spolu se zrychlující konkurencí to znamenalo, že jsem během obou závodů vozil červenou lucernu a domu jsem odjížděl s nulovým bodovým kontem a pocitem, který bych nazval „držka zabořená v blátě“. Úroveň všech tříd šla fakt hodně nahoru, co platilo předloni, už neplatí dnes a mnozí jezdci, kteří v úvodním roce jezdili profíky, se nyní zařadili do openů a naopak – plno závodníků díky pilnému tréninku, přípravě kvalitní techniky a nasbíraným zkušenostem povýšilo o kategorii výš. V obou závodech „mojí“ kategorie se nejvíce radoval Aleš Novotný, který pokaždé zvítězil před Milošem Strouhalem a Pavlem Tesárkem. Ve třídě Pitbike FAST Under pak obě jízdy vyhrál Tomáš Polívka, který si parádně zazávodil hlavně se Zdeňkem Stádníkem, jenž si připsal dvě druhá místa. Oba střelci během obou závodů jezdili takové časy, které by je v první sezóně zařadily do popředí nejvyšší kategorie PRO. Dvě třetí místa získal Adam Havlíček a celkově desátá byla vítězka podkategore Pitbike LADIES Michaela Hromádková.

Během dvou let existence tohoto šampionátu je nejenom na dosažených časech kategorie Pitbike PRO znát to, jak moc se zvedla jeho úroveň – možná ještě lépe to dokreslila účast Itala Leonarda Barberise. Zatímco tenhle pitbikový specialista v prvním roce naší konkurenci ukazoval suverénně záda a na okruhu v Chebu naděloval Michalu Práškovi více než sekundu na kolo, vloni už jeho souboje s Mírou Popovem byly mnohem vyrovnanější (byť vyhrál obě písecké jízdy). Jenže letos v Mýtě jen nevěřícně kroutil hlavou nad tím, jak mu Popov s Jakubem Horynou během celého víkendu ujížděli a on o bronzovou příčku musel bojovat s mladými nadějemi v podobě Honzy Skoupého a Bruna Kisse ze Slovenska. Právě neuvěřitelné souboje Popova a Horyny byly tím, co mě po mých tragických výkonech opět vrátilo skvělou náladu. Závod jsem sledoval z přemostění, které se nachází nad zatáčkou po cílové rovince a nálety do ní a průjezdy následnou šikanou byly fakt dechberoucí – a to už jsem toho po závodech za desítky let něco viděl! Tam jsem si uvědomil, že označení PRO je naprosto přesné… ne snad proto, že by se účastníci téhle třídy svým ježděním živili (takové jezdce byste u nás mohli spočítat na prstech jedné ruky), ale jejich příprava, nasazení a výkony jsou stoprocentně hodné tohoto označení! Jakub Horyna se tentokrát ještě musel před svým soupeřem sklonit, ale bylo tomu spíš díky jeho vyšší zkušenosti, protože rychlostí mu byl zcela vyrovnaným partnerem. Ptáte se na časy? Byly těsně na hranici 52 sekund a Popov dokonce tuto magickou hranici i v závodě pokořil! Určitě je potřeba zmínit i skvělé výkony dalších našich jezdců – hlavně pak Honzy Skoupého, který v první jízdě sváděl zcela vyrovnanou bitvu s Barberisem, ale bohužel havaroval a jízdu nedokončil a do druhé nemohl nastoupit. Po Italově odstoupení ve druhé jízdě se o bronz porvali Štěpán Leoš Kohoutek s Kissem, aby pod cílovou vlajkou projeli těsně v tomhle pořadí.

Další závod tohoto seriálu proběhne už tento víkend, konkrétně 3. a 4. června a to na moderním motokárové okruhu Steel Ring v Třinci. Přijeďte se podívat na vlastní oči, nebo si dokonce tohle závodění vyzkoušejte na vlastní kůži! Rozhodně to není problém – informace jak na to (stejně jako celkové výsledky) získáte zde.

Informace o redaktorovi

Martin Hakl - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE