Miroslav Popov šampiónem seriálu Rival Trophy

Pitbikový seriál Rival Trophy má za sebou druhou sezónu a i když už ta premiérová byla skvělá, tak letošní ji ve všech ohledech překonala. Odjelo se víc závodních jízd, zvednul se počet kategorií i účastníků a spolu s kvantitou se zvedla i kvalita jezdeckého pole.

Kapitoly článku

Rivaláci se letos představili na čtyřech autodromech, když sezónu zahájili i ukončili ve Vysokém Mýtě a k tradičnímu Písku a Chebu premiérově zavítali i na třinecký Steel Ring. Počet kategorií se ze tří zvednul na čtyři, když přibyla třída pro nováčky Pitbike Newcomers, stejně tak značný zájem závodníků ze Slovenska zapříčinil nově vytvořenou podkategorii Pitbike SK. Během sezóny se do bojů zapojilo 150 závodníků, což je číslo, o kterém si mohou nechat jen zdát jak agenturní seriály, tak šampionáty organizované oficiálními autoritami. Tenhle počet byl totiž sice rozdělen do čtyř kategorií, ty však byly vytvořeny na základě časů dosažených během předsezónního testování, ale všichni využívali techniku dle totožných technických ustanovení (Pitbike či MiniGP s maximálním výkonem 14,5 PS a točivým momentem 12,5 Nm). Slovo, nejvíce vystihující celou letošní sezónu, bylo určitě ZRYCHLENÍ. Časy, které v dané třídě vloni zaručovaly stupně vítězů, letos sotva stačily na první desítku a pokud se například ve Vysokém Mýtě vloni dostali pod hranici 55 sekund pouze tři nejrychlejší střelci ve třídě Pitbike PRO, tak letos byla na „pětapadesáti“ už celá první řada startovního roštu třídy Pitbike FAST! Dalším typickým znakem bylo to, že došlo k velkému srovnání výkonnosti mezi účastníky v jednotlivých třídách a nejrychlejší závodníci dané kategorie by bez problémů byli schopni bodovat ve třídě vyšší. Jak to tedy během sezóny vypadalo v konkrétních třídách?

Nejrychlejší třídou je pochopitelně Pitbike PRO, kde se potvrdily předsezónní odhady a na titul si mohli brousit zuby pouze dva profíci – obhájce loňského prvenství Michal Prášek a jeho hlavní letošní vyzyvatel Miroslav Popov. Prašule zahájil sezónu lépe, když si po pádu Popova z Mýta odvezl pětačtyřicet bodů a pozici lídra tabulky. Následovaly dva závody ve Třinci a Chebu, které mezi těmito rivaly přinesly značné vygradování soupeřivosti a vyhrocení jejich soubojů, na obou stranách přišly pády a také penalizace, ale i přesto byla situace na čele tabulky velmi vyrovnaná. Chleba se začal lámat v Písku, kde se ukázalo, že zatímco Michal Prášek svoji účast bere pouze jako relax a doplněk ke svým hlavním závodům, kterými je samozřejmě šampionát Alpe Adria, tak Míra Popov po ukončení mezinárodní kariéry našel v pitbikách novou motivaci a spolu s týmem Motor Village 69 přistupoval i k tomuto seriálu doslova na profesionální úrovni. Výsledky jejich společného snažení na sebe nenechaly dlouho čekat, takže Popov byl od třetího závodu už zcela dominantní a jediným, kdo s ním držel krok, byl v Písku Ital Leonardo Barberis. Právě tenhle fenomén byl jediným, kdo dokázal duo P & P připravit o vítězství, ale protože italští hosté do tabulky nebodovali, tak plný počet pětadvaceti bodů za vítězství dosáhli pouze Popov (sedmkrát) a Prášek (třikrát). Stupně vítězů mezi profíky dokompletoval velmi nadějný nováček letošní sezóny Jan Skoupý, který o jednu pozici vzad odsunul vloni stříbrného Jakuba Horynu. Ten se o možnost obhájení loňské bedny připravil chybou s následným pádem a nulou bodů ve druhé jízdě na Steel Ringu, ale svoji rychlost potvrdil vítězstvím v podkategorii Pitbike JUNIOR. Nástup talentovaných mladíků potvrdili i pátý Štěpán Leoš Kohoutek a šestý Matěj Skácel. Sedmý Zdeněk Klimeš už sice nepatří mezi teenagery, ale to, že si skvěle porozuměl s novou technikou, potvrdil skvělým sedmým místem. Na osmé příčce figuruje Marek Pavelek i přes to, že se zúčastnil pouze tří závodů, devátý skončil Vojta Vaněk, jenž přišel o důležité body kvůli nucené „kovidové“ pauze ve Třinci a desítku nejúspěšnějších profíků uzavřel Samuel Anger. Během sezóny se v nejrychlejší třídě představilo osmatřicet závodníků a je jisté, že někteří „jednorázoví účastníci“ by se v případě pravidelné účasti umístili hodně vysoko, protože při svých ojedinělých startech dokázali dojet na stupních vítězů (Václav Bittman, Karel Pešek nebo Jan Verner).

Třída Pitbike FAST je skvělým dokladem toho, jak seriál Rival Trophy zrychlil a jak moc se zvedla kvalita jezdeckého pole. Výkony, které letos „rychlíci“ předváděli a časy, kterých dosahovali, by ty nejrychlejší v předešlé sezóně bezpečně zařadily do první desítky mezi profíky. Platilo to zejména o dvou pilotech, kteří se během celého roku přetahovali o titul, a to Dominiku Hofmannovi a Alešovi Novotném. Zatímco Novotnému skvěle vyšla první část sezóny, kdy zvítězil v pěti z úvodních šesti jízd, Hofmannovi se vydařil závěr roku a nakonec se z titulu radoval právě on. Skvělé výkony předváděl také Zdeněk Stádník, který sice už vloni patřil mezi stálé účastníky téhle třídy a v celkovém součtu tehdy získal sedmé místo, ale v letošním roce předvedl skvělý progres a po zisku dvou druhých a tří třetích míst suverénně získal bronzovou příčku. Na místě čtvrtém skončil nadějný Adam Milan Crhák, který je skvělou ukázkou toho, jak může tenhle seriál přispět k jezdeckému růstu mladých nadějí. Adam si při svojí premiéře v úvodním Vysokém Mýtě sice nepřipsal ani jeden bod, ale od třineckého klání byl počet získaných bodů vždy o něco vyšší nežli v jízdách předešlých a při závěrečné vysokomýtské rozlučce už nedal nikomu šanci a zvítězil v obou závodech! Těsný souboj o páté místo pro sebe nakonec rozhodl Miloš Strouhal, šestý pak skončil Pavel Tesárek. Sedmé místo určitě neuspokojilo Pavla Bubu, který skvěle sezónu zahájil, ale po nezaviněném pádu, kvůli zranění bohužel předčasně ukončil. Stejně jako v profíkách, tak i v téhle třídě bodovalo osmatřicet jezdců.

Kategorie Pitbike OPEN letos našla svého suveréna a byl jím Viktor Dlouhý, jenž titul získal s luxusním náskokem dvaapadesáti bodů. Na druhé příčce skončila Michaela Hromádková, která svoji rychlost potvrdila nejenom dvěma vítěznými jízdami v Chebu, ale také vítězstvím v podkategorii Pitbike LADIES. Pouze o jeden bod méně získal třetí Roman Šimčík a další tři body ztrácel Tomáš Zvala, který s přestupem na novou techniku ohromně zrychlil a stabilně zajížděl časy na úrovni kategorie Pitbike FAST. Mezi nováčky se ve třídě Pitbike NEWCOMERS nejvíce radoval Marek Bartolšic, jenž svoje vítězství těsně uhájil před mocně finišující Karolínou Vágnerovou, která dokázala zvítězit ve čtyřech závěrečných jízdách! Také ona je skvělým důkazem toho, jak tenhle seriál pracuje s mladými závodníky, protože Karolína je jednou z našich reprezentantů, kteří v závěru sezóny jako tým Rival Trophy vyrazí do Itálie poměřit svoje síly s dalšími evropskými pitbikery. K této mezinárodní konfrontaci dojde během závodu, který lze vnímat jako zkušební před vypsáním pitbikového mistrovství Evropy, jenž se připravuje na příští sezónu. Spolu s ní do bojů s dalšími evropskými piloty vyrazí dvě desítky českých pitbikerů a je jasné, že na našem webu nebude report z téhle akce chybět. V nově vypsané podkategorie Pitbike SK bodovalo osm hostů ze Slovenska, z nichž se nejvíce radoval Igor Butor.

Závěr shrnutí letošní sezóny bude osobní, protože stejně jako v loňském roce jsem patřil mezi pravidelné účastníky tohoto seriálu ve třídě Pitbike FAST. Přestože jsem už před začátkem sezóny věděl, že kvůli jiným pracovním povinnostem letos na mašiny nebudu mít moc času a v redakci si dal roční pauzu od testování motorek, bylo mi jasné, že účasti v tomhle šampionátu se rozhodně vzdát nechci. Rival Trophy tak vlastně byl mojí jedinou letošní jednostopou aktivitou, byť zkalenou tím, že se moje ježdění omezilo pouze na čtyři víkendové závody bez jakéhokoliv dalšího testování či trénování. První závod ve Vysokém Mýtě mi však vyšel na jedničku i přes to, že jsem na motorce vlastně seděl v téhle sezóně poprvé. Přispěla k tomu ale mokrá trať, která mi skvěle vyhovuje a tak páté a sedmé místo byly moje nejlepší letošní výsledky. Závod na Steel Ringu jsem musel bohužel zcela odpískat a během následujících tří závodů už jsem nasbíral pouze čtyři hubené bodíky, takže na mne zbyla až devatenáctá příčka. O to víc se těším na příští rok, který bude už pracovně stabilnější, já budu mít mnohem víc času na kvalitní přípravu a tak už teď v hlavě spřádám plány, stanovuju cíle a plánuju způsob přípravy na sezónu 2022. Spolupráce s týmem Motor Village 69 - PBS Motorsport totiž bude určitě pokračovat, takže se můžete těšit na pravidelné reporty z průběhu celé sezóny!

Celkové výsledky

Informace o redaktorovi

Martin Hakl - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (1x):



TOPlist