Díky bráchovi panuje v týmu rodinná atmosféra, říkají o sobě Smržovi

Jakube, hlavní věc, která momentálně zajímá asi každého českého fanouška motorspotu, je to, jak jste na tom zdravotně po pádu na anglickém okruhu Brands Hatch?
Jakub: „Vzhledem k tomu, jaký to byl pád, jsem na tom víc než dobře. Mám přetržený postranní vaz v koleni, což sice ještě cítím, ale v motorkách ani fyzické přípravě mě to neomezuje. Jen záda ještě nejsou úplně tak, jak mají být.“

Matěji, vy jste celý tenhle bratrův kotrmelec viděl na vlastní oči. Jak jste to ze svojí pozice vnímal?
Matěj: „Celý trénink jsem stál u dráhy a jako závodník jsem si pořád říkal, sakra, ty svodidla jsou hodně blízko, jak by to šlo vymyslet a posunout je dál?! A asi pět minut před koncem tréninku jsem viděl Kubu, jak jede rovně, končí pod balíky slámy a motorka visí na plotě ... . Hned jsem se rozběhl mezi diváky a letěl k němu. Když jsem přeskočil svodidla a viděl Kubu stát na nohou, hodně se mi ulevilo. Chvilku na mě sice mluvil anglicky, protože vůbec netušil, že jsem u něj já, ale to už byla celkem sranda.“

Podle svých vlastních slov jste motorku opustil ve 150km/hod velice blízko ochranných bariér. Dá se na takovou situaci vůbec reagovat?
Jakub: „To, že jsem seskočil, byla instinktivní reakce a v tu chvíli byla taky asi ta nejlepší možná. Sice jsem se zapasoval do bariér a motorka skončila na plotě, ale vjet v té rychlosti do bariér i s motorkou mohlo dopadnout hodně blbě. Nebo kdybych třeba sám trochu víc nešťastně vletěl do bariér, nemusel bych už odejít po svých.“

Vaše motorka se po mnohametrovém letu celá namotala na plot, který málem prorazila. Co vás napadlo jako první, když jste ji viděl?
Jakub: „Když mě vytáhli z bariér, nemohl jsem ji v první řadě vůbec najít. A pak když jsem si všiml, kde je, byl to celkem smutný pohled, protože mi problesklo hlavou, že za čtyři hodiny se jede kvalifikace, a můj stroj se možná vůbec nestihne dát dohromady.“

Velice rychle jste se po tomhle hrozivém pádu vrátil do seriálu. Jak probíhala regenerace?
Jakub: „Psychická regenerace nebyla prakticky žádná, ale fyzicky to bylo horší. Ten den jsem musel vypustit kvalifikaci, protože jsem se nemohl ani hnout. Ale už druhý den ráno jsem dal trénink a měl jsem v plánu odjet závody. Tým to ale zavrhl, protože všichni viděli, že bych to dal jen s velkým sebezapřením. Navíc řídit motorku, která má 220 koní, a být jakkoliv omezen v pohybu, to je prostě o hubu. V sobotu jsem padnul, v neděli a pondělí měl tedy volno, ale v úterý jsme už testovali. Ještě to celkem bolelo, ale dalo se.“

Matěji, před časem jste se vyznal ze snu zajezdit si s bratrem v jednom týmu. Nyní ten sen prožíváte, i když každý v jiné kategorii. A patří k tomu i takové těžké nehody. Jak se s tím vyrovnáváte?
Matěj: „Je to fajn pocit být s Kubou v jednom týmu. Díky tomu v něm totiž panuje rodinná atmosféra. Jeden o druhého máme přirozeně strach, a tak když Kuba spadne, a nevím, jestli je v pořádku, jsem z toho vždycky hodně nervózní.“

Na začátku sezony Kuba v médiích slíbil, že vám bude pomáhat s načítáním tratí, které už za ta léta v Britisch „superbikách“ strávil, a má je dokonale najeté. Děje se to?
Matěj: „Určitě ano. Jsou okruhy, které znám z loňska, a když jedeme nějaký nový, při testech vyrazíme spolu na dráhu a první jízdy mi ukazuje ideální stopu. Následně spolu o tratích mluvíme a řešíme ošemetná místa. To je pomoc opravdu veliká.“

Jak vidíte svoji druhou sezonu v Anglii po přestupu do superstocků?
Matěj: „Jsem smolař a potýkám se se zdravotními problémy. Loni jsem utrpěl dvakrát krvácení do mozku a letos, i když všechno vypadalo skvěle a pravidelně jsem bodoval, opět se mi obnovily zdravotní problémy spojené s loňskými zraněními.“

Tým PR Racing disponuje sice nižším rozpočtem, ale o to víc si závodníci pochvalují nadšení, zapálení a opravdovost týmu. Vnímáte to tak?
Matěj: „Přesně tak! Tým sice nedisponuje „nekonečným“ rozpočtem a otočí každou korunu, ale i díky tomu si umí vážit sebemenšího úspěchu a uznání za snahu a tvrdou práci na sebe nikdy nenechá dlouho čekat.“

Kubo, co všechno vás čeká do zbytku sezony a jaké máte ambice?
Jakub: „Minulý závod jsem se poprvé umístil v top 10, takže z toho logicky vyplývá, že bych tam chtěl nahlížet pravidelně. Zbývá mi ještě pět závodních víkendů, takže je ještě spousta
času bojovat nejen o top 10, ale třeba i vyšší příčky.“

V Laguně Sece jste začátkem července ukázal, že se umíte dostat na dostřel bodům. Co k tomu chybí?
Jakub: „Byl to jen jeden závod na mistrovství světa, který jsem jel jako náhradník za jiného jezdce. Navíc na nekonkurenceschopné motorce. Dalo by se říct, že to byla výpomoc s nastavením motorky mému bývalému týmu, a zároveň zpestření mé sezony v British Superbike.“

Před sezonou jste si vytyčil za cíl umístění mezi prvními šesti. Stále máte šanci?
Jakub: „To už je asi celkem nereálné, protože první šestka se určuje po devíti z dvanácti závodních víkendů, takže mi chybí dva závodní víkendy. Prvních šest byl spíš takový motivační cíl vzhledem k tomu, že můj tým v posledních dvou letech nedojel kromě asi dvou závodů ani mezi prvními patnácti. Ale kromě dvou jízd jezdíme pravidelně na body, což je celkem dobré.“

Letos do British Superbike naskočil i váš bratr Matěj. Jak si podle vás vede?
Jakub: „Vedl si dobře, ale pak měl zranění, takže toho moc nenajel. Ale ono se to takhle blbě vnímá. Jezdíme závody odmala a je to pro nás něco jako sedět spolu v kanceláři. Rozhodně vím, že do toho vždycky dá sto procent, ať to tak nakonec ve výsledku vypadá, nebo ne.“

Zatímco vás český fanoušek jen tak neuvidí, závodníci ze Smrz Academy se nedávno předvedli v Mostě na mistrovství Evropy minibiků. Jak si tento váš vzdělávací projekt vede?
Matěj: „V každém projektu jsou problémy a je dřina dosáhnout něčeho neobvyklého. Smrz Academy je neobvyklý projekt a napříč problémy si vede skvěle. Na všechny naše jezdce, jejich rodiče a celý provozní tým SA jsem patřičně hrdý!“

Informace o redaktorovi

TZ - (Odebírat články autora)