Šestidenní – Co lepšího může být než potkat dobré lidi

Skutečně není nadto, když člověk potká dobré lidi a to jak ze Slovenska, tak třeba i z Anglie. Navíc po čtyřech a půl letech mého ježdění na enduru nastupuje velká změna - z duší přecházím na mousse. Důvod je víc než jasný, ale k tomu se dostanu.

Čtvrtek byl ve znamení administrativních a technických přejímek. Slováci, jako pořadatelé, měli tu výsadu projít přejímkami jako první. Systém přejímek je přesně daný, každá země má přidělený čas, ve kterém se musí dostavit první na administrativní a poté na technickou přejímku. Pokud jezdec nebo tým daný čas prošvihne, má prostě smůlu a může jet domů. Podmínky jsou tu vcelku nekompromisní, ale je to nutnost, pořadatelé totiž musí odbavit na 500 závodníků.

Administrativní přejímka je přitom docela legrace, jezdec podepíše několik papírů, dostane čísla na motorku, pásku na ruku a vyrazí na technickou. A tady ta legrace končí, první pořádná nervozita jezdců a členů týmu. Hned na začátku se totiž musí projít zkouškou hluku. Pro všechny, tedy pro ty co jezdí na čtyřtaktu i na dvoutaktu, platí stejná hranice 114 decibelů. Jedním z prvních, kdo tuto hranici překročil, byla hvězda slovenského Trophy Teamu Štefan Svitko. S jeho 116 decibely ho prostě poslali pryč. Musel vyměnit výfuk, s čímž asi počítal, vyměnil jednu koncovku za druhou no a pak to vyšlo. Dvoutaktáři moc problémů neměli, ale ti, co sedlají čtyřdobý stroj, ti tu hranici hluku překračovali docela snadno. I proto měli mnozí na výfucích rozstříhané duše, které jim decibely snižovaly, prý až o pět … .

U každé přejímky byl přítomný komisař FIA a výše popisovanou zkoušku hlučnosti výfuků přitom sám komisař FIA prováděl. Takže tady se nic neukecá a i proto jsou závodníci nervózní. Poté, co jezdci projdou přejímkami, zavezou motorku na uzavřené parkoviště a tam zůstane až do pondělního startu.

No a pořadatelé? Ti po dvou a půl hodině technických přejímek hlásili, že je to skvělé, protože už jim zbývá odbavit jen 491 jezdců.

Odpoledne jsme s kolegou, který už zjišťoval nejbližší cesty na motorce mezi testy a časovkami, vyrazili na obhlídku. Hned jsem chtěl zavítat do evropsky známého sídliště Luník IX. Co jsem tam viděl, to se popsat nedá. Natáčel jsem sice na GoPro, fotku jsem si netroufal, protože zastavit je velmi nebezpečné, ale kameru jsem měl sklopenou hodně nízko, takže z videa není nic. V pátek se tam poučeni z předchozích nezdarů vydáme znovu.

Poté jsme vyrazili směr Medzev, což je asi 50 kilometrů od Košic, nejvzdálenější místo celé šestidenní od centra soutěže v Košicích. Hodně jsme jeli po asfaltu, ale desítky kilometrů jsme najeli po především turistických stezkách. Ale i to stačilo, aby si motorkář užil opravdu vydatného terénu, protože řada turistických stezek je neudržovaných, vodou vymletých a docela drsných.

Právě na jedné z nich jsem si odvezl defekt zadní pneumatiky – letos už sedmý!? Proto nezbývá nic jiného, než přejít na praxi mistrů a ráno budu obouvat mousse. Zatím jenom na zadek, takže předpokládám, že v pátek si pořídím defekt předního kola.

Na druhou stranu je všechno zlé pro něco dobré. Díky defektu, který jsme opravovali na časové kontrole v Medzevu, k nám přijela dodávka plná Angličanů a my se seznámil s lidmi, kteří dělají servis anglickému Trophy, Junior a Clubs týmům. Díky těmto skvělým lidem jsem nejen mohl opravit defekt, ale také si předdomluvit krátké interview s pravděpodobně největší hvězdou letošní Šestidenní Davidem Knightem. Tak uvidíme zda to klapne. No a taky nám byl představen jeden z nejtěžších úseků na přejezdu a to člověkem nejpovolanějším – maršálem tohoto úseku, který to tu zná jako své boty. Aby také ne, když tu den co den tahá Lakatošem dříví … .

Informace o redaktorovi

Jan Dvořák - (Odebírat články autora)